Druhé dítě po dvou letech

@lpch já mám 3 děti ve stejné odstupu přesně 22mes a super, ve skoro 2 letech už byli v pohodě a i dost samostatne a jako miminka byli za odměnu vsichni spali v noci se nebudili no super neměnila bych 🙂.. A super si vyhrají teď jsou 6 a 2mes, 4 a 4mes a 2 a 6mes :D

@lpch Ja jen pokud mohu za sebe... Sice nemam deti takto od sebe,ale meli jsme prvniho uplne stejneho. Bylo to silene,jen behal,absolutne neposlouchal atd. Silene obdobi,manzel rikal,ze mit druhe,tak bychom v te dobe museli byt na materske asi oba. Jinak jsme byli take sami,bez babicek,manzel oracuje na smeny,tudiz bud doma spal nebo doma nebyl. Syn byl takto blaunivy do ctyrech let!!! Na dlouho jsme byli vyleceni a ted ma sourozence,jsou od sebe sedm let,coz je uz fakt hodne. Jen za me muj nazor.

@lpch jinak manžel když bylo potřeba pomohl ale má náročnější práci takže je spíš mimo :/ Ale ok zvládala jsem a zvládám v poho 🙂 musím. Teď půjde starší do školy tak uvidíme a za rok do práce to bude teprve hukot :D

Mam doma dve holcicky, 4 a 20mesicu. Pomoc od rodiny bohuzel nulova. Nicmene vse se da zvladat. 3tydny mam ruku v sadre a i presto fungujeme. Starsi dcerka je zivel, ale vzdycky se to nejak udela. Nemenila bych, kdyz vidim jak starsi pecuje o miminko - utira ji pusinku,dava dudliky, houpe v kocarku. A naopak kdyz vidim jak se malicka snazi dohnat starsi dcerku, je to kouzelny. 🙂

Já nevím..bez pomoci. Mám kluky 22 měsíců po sobě,teď je to fajn,pozitiva převažují,je jim teď 6 a 8, ale první roky byly masakr. Ke třetímu dítěti jsem se odhodlala až když měl mladí 6, a i tak mám nervy jak to budu zvládat. Hodně mi od narození pomáhala babička ( otec nefungoval skoro vůbec), jinak bych skončila asi v blázinci nebo ve špitále. No nakonec se to nějak zvládlo,teď už je to fajn,i když často o nervy taky. Jenže jsou to dva kluci, oba akční, uřvaní,starsi adhd, což jsem v batolecím věku netušila,plus dysfazii,do 4 let v podstatě nemluvil,takže komunikace těžká,i teď z něho kolikrát rostu, furt jsou v sobě,brzo vstávají ( už jsem hodinu vzhůru), asi začnu pít meduňku 😀 kolikrát uvažuju o spuntech do uší. Naštěstí teď výhody převažují nad negativy prvních let.

@lpch synovi je 22m a jsem na konci 7m, takze se segrou od sebe budou presne 2 roky. Syn je stejny jako pises, chvili neposedi, neustale potrebuje pozornost, jidlo ho zdrzuje a do toho zacalo pekne zoszra obdobi vzdoru. Babicky daleko, manzel pomaha, ale nema tolik casu. Tehotenstvi mam zatim pohodove, ale co bude po porodu se desim. Syn byl hrozny mimco, trpel na prdiky, rval v kocaru a vlastne vsude u vseho a porad v noci se neustale budil, takze jestli bude mimco stejny, bude to velkej zahul, kor na zimu... nebylo to v planu takhle brzo, ale na jednu stranu se tesim a doufam, ze prezijem prvni pulrok a pak uz to bude jenom fajn😍😂

Deti jsou od sebe 2 roky a mesic- starsi syn v mem druhem tehotenstvi byl neco podobneho tvemu 🙂))) silene obdobi vzdoru a vzteku-aktivni, nepujcoval zadne veci-proste tragedie 🙂)) druhe tehotenstvi byla taky hruza-prvni trimestr pocity na zvraceni,cele teh pak zanet hrtanu,dvoje atb-na jedny velmi bolestiva kozni reakce,nakonec pri tom kasli jeste namozeny mezizeberni plotynka-a do toho vzpouzejici se syn-ctvrte patro bez vytahu-vzpouzejiciho jsem ho musela vynaset nahoru......pak porod-on se pak i zklidnil 🙂)) ale dost mi pomohl satek-dceru jsem mela v nem a ja mohla na hristi litat za synem-taky bylo fajn,ze se dcera narodila v kvetnu a mohli jsme byt furt venku,nasla jsem si MS zahradu nedaleko bydliste-uzavrena plocha,stin,malo deti a veci pro deti-tam jsme byli jako doma 🙂)))) jo,jeste k tomu-po porodu (3tydny)jsem dostala svuj prvni zlucnikovy zachvat-rikam,ze mi syn hnul zluci-a od te doby jsem mela dost caste celonocni koliky-kdo neprozije,nevi,co je to za bolest-bez moznosti leku od bolesti,nastup v noci a odeznivaly k ranu,kdy se uz budil syn-bez moznosti se pres den dospat (syn od 2 let nespal po obede),bylo to vysilujici a depresnivni 🙂)))) drzela jsem dietu 2 roky,zhubla na 53 kg, vse kvuli kojeni dcery-pak jsem sla na operaci.....syn ve trech nastoupil do skolky-tam se sklidnil uplne-ted uz ma mouchy jen semtam-haha (ma 6).......babicky a dedy mame uz starsiho veku,takze max navsteva, tak male dite jsem sverila mamce,ale i tak....(maji uz pres 70,muj tatka pres 80let)........muz ma sluzby........a muzu rict,ze bych nic nemenila,ja jsem tento vekovy rozdil chtela a pres vsechno jsem rada-jsou to partaci a milujou se.......furt si spolu hraji,nikdy nejsou sami........jo a pro velky uspech mame jeste po 3 letech od dcery dalsi 🙂)) uz ma rok a ty dva starsi miluje a oni ji 🙂)))) takze budou banda 🙂)))

Temer kazde rok a pul stare dite je neskutecne zive, chvilku neposedi, musi se mu vymyslet aktivity a jeho maminka chodi vecer spat strasne unavena. A temer kazda maminka ma pocit, ze to jeji dite je proste zivejsi a neposedi vic nez ty ostatni deti — byla jsem uplne stejna😀 Pak jsem si poridila druhe a zjistila, ze ten starsi byl vlastne docela klidas😅 Ale ne, vazne. Mam dvoulety rozdil, zvladnout to samozrejme zvladne kazdy, protoze mu nic jineho nezbyde, ale je to, hlavne na zacatku zahul, zvlast pokud to miminko neni ucebnicovy spac a bezudrzbove dite. Prvni pulrok jsem padala na hubu, pak uz se to zacalo zlepsovat, ale az do roku a pul to bylo pro me osobne narocny dost. Kazdopadne ted maji 2 a 4 a vraci se mi to mnohonasobne, jsou fakt dvojka a skveli partaci. Kdybych se ale mela rozhodovat znovu, pockala bych si na trilety vekovy rozdil, to mi prijde idealni pomer toho, ze deti k sobe porad maji blizko a matku to tak nevycerpava.

Mam extreme zivou triletou a k tomu ted dvoumesicni mrne. A muzu rict, ze kdybych se mohla vratit v case, mela bych malou aby byli od sebe dva roky ne tri. Triletymu diteti zacina vzdor ale zaroven jeste furt chce pozornosti az az. Navic furt nema rozum na to aby nektere veci nedelala. Takze ja sice deti od sebe dva roky nemam ale ze zkusenosti s zivym ditetem verim ze je to lepsi. Starsi dcerka byla cert odjakziva ale preci jenom v tech 2 letech byla jeste tvarna ted ani prdlacky. To pak uz jedine treba pet let od sebe a to zas uz mi spousta lidi reklo ze uz je pozde ze to ty sourozence poznamená. Coz uz mi i par spurozencu s vyssim vekovym rozestupem potvrdilo, ze proste k sobe nemaji tak blizko. 🙂

Dvě děti do dvou let mám, zvládla jsem to, jsem ráda, že jsem si to prožila, ale znovu jsem do toho už dobrovolně nešla (pak mám ještě další děti), i když touha byla vždy už brzy , avšak už jsem věděla, že je normální a že není nutné ji hned podléhat, pokud člověka nic netlačí(třeba ten věk).Je to prostě náročné, hodně záleží na průběhu těhotenství a samozřejmě na kombinaci těch dvou, já měla hodně akčního, pro mě náročného, prvního, ale druhé bylo velmi klidné, spavé a málokdy se stalo, že by své síly děti spojily proti mě zároveň, spíš to bylo často tak, že když mi jeden energii bral, druhý mi ji dával, i v období vzdoru se děti vystřídaly, bez mezioddechu, ale nebylo to zároveň 🙂

ja mam rozdíl 2,5 a je to jedno... hele prvni půlrok neuvěřitelná pohoda. dcera spala, jedla a usmívala se 🙂 v kocaru, nositku, kdekoliv. synovi byly 3 a bylo to super. zed ma mala 18m a je to silenej zahul- ma totální separacku, nespi, jeci, je nalepena na prsou 18h denne, syn to samozrejme nese těžce. verim ze ro skončí brzy ale ted mam fakt dost. ale nemenila bych😉 obcas mezi revem si i pekne hraji - rozuměj- vymysli pakarny a zlobi rodiče 🙂 ale jsou vazne desne sladký a uzasny. nicméně to chce funkčního chlapa - syn na tátovi ted visi 🙂

ono se do těch dvou nebo 2,5 může hooodně změnit. ale dopředu to nikdy nevíš, takže je to sázka do loterie...ale to vždycky. páč nidky nevíš, co se narodí, jak si to sedne se starším, jak bude to druhý náročný, ba ani to první (jak se vyvine za těch 9 měsíců) atd... takže prostě řiďte se svým pocitem🙂 my teprve v synově dvou jsme si řekli, že bychom si dokázali představit, aby tady byl ještě někdo další. a asi by to šlo třeba i v těch 2,5, ale to jsme nestíhali, a nevadí nám, že si na to teď budem muset trochu počkat:D aspoň se syn osamostatní ještě víc🙂

každej má zkušenostsi jiný. někdo ti napíše, že to byla pohoda, někdo, že to byl mazec a pak se to ustálilo, ale všecko se to odvíjí od toho, co se komu narodilo za materiál. může to bejt opravdu šílenost, pokud máš první fakt mimino, co se samo nezabaví, pořád s ním bojuješ u přebalování, nejí a já nevim co všecko, že pořád řešíš jen nějaký krásy. ale může t bejt taky úplně jiný. takže jak chcete🙂 nikdo vám neřekne, jaký to bude, dokud to nezkusíte:D

@lpch Mám děti od sebe 2 roky a 2 měsíce, chtěli jsme to tak a teď po 7 měsících hodnotím jako super. Syn byl(je) taky hodně akční, naštěstí ho to vyčerpá tak, že odpo spí i 4h v kuse,byl na plínách (naráz se odplenkoval, když měla dcera asi měsíc),ale manžel hodně pomáhá - zvládla jsem hned po šestinedělí i na pár hodin do práce. A syn chodí 3x týdně do školky, to mi taky dost ulevilo. Kluk holku miluje, už si spolu i celkem vyhrají.A taky je dcera zlatý dítě, takže pro syna se toho moc nezměnilo,pořád se z 90% věnuju jemu, takže ani neměl důvod žárlit🙂
Zamyslela bych se nad změnou práce chlapa,aby byl dříve doma-nejen,aby mohl pomoct, ale aby s nimi měl nějaký vztah... nechápu, jak může rodina fungovat,když je otec věčně pryč.

@baraskaska nojo, když většina dětí má třen největší vzdor právě i dřív, než ve 3. to už doufám, že se s dítětem nějak domluvim, narozdíl od teď:D

jo a i když taky dopředu nevíš, jaký to bude podruhý, asi taky je dobrý rozmejšlet s ohledem k tomu, jaký bylo těhotenství. já bych umřela, bejt těhotná v synově roce a kus... chci si prostě mezi dvěma těhotenstvíma a kojeníma trochu "odpočinout". do víc jak synova roka a půl jsem byla buzená třeba 7x za noc:D

My od sebe teda máme 2,5 roku. Prvorozený dost divoký a ubrečený od narození, takže dost náročný. V noci vstává několikrát i ted ve 3letech. Manžel chodí domu z práce nejdřív v 17hod, ale spíše později a babičku máme jen jednu a dost daleko, takže jsem byla dost zhrozená z toho, jak to u nás bude. A víš co? Je to úplně super. Druhorozený je teda docela spavý a neuplakaný miminko - naprostý opak svého bratra, tím to mám hodně ulehčený. Starší mladšího miluje, pomáhá mi s ním i přes svůj nízký věk. Já si nemůžu vynachválit, divočina možná nastane až mladší bude lézt, začne chodit, ale zatím fakt pohodička a užívám si to 🙂

3,5 za mě ideál, kratší rozpětí je velmi náročné a proč si přidávat práci. Navíc je hloupost, že děti blíž od sebe si rozumí víc.

Mám dva kluky od sebe 23m. teď už jim je 13 a 11 let a zvládala jsem to v pohodě.Kluci měli k sobě hodně blízský vztah a bez sebe prakticky moc nebyli. Teď budu mít další dvě děti od sebe 21m. Dcerce je 17m.a TP mám v listopadu, tak uvidíme.😊

Mám děti 25 měsíců od sebe. Starší je hodně paličatý a vzteklý, do roka a půl pořádně nespal. Dost jsem si s ním první dva roky užila. Mladší je úplně jiná, miminko za odměnu. První rok po jejím narození byl v pohodě. Co začala chodit a víc vnímat svět okolo sebe, je to trochu náročnější, protože najednou jsou v rodině v podstatě dvě batolata a je těžké je oba uhlídat. Ale moje děti jsou teda obě dost živé 😂 Nejtěžší jsou návštěvy, dovolené, výlety, tam si s mužem v podstatě neodpočineme. Dá se to zvládnout, ale shodli jsme se, že kdyby od sebe byli alespoň ještě o rok déle, asi by to bylo podstatně jednodušší.

Ja mam dva kluky od sebe 23měsíců...druhé tehu nebylo plánované,tak to berem tak,ze to tak prostě melo být...ovsem!!! zatim teda nevidim snad jediné pozitivum. Ted ma starsi syn 2,5roku a mladsi 7 měsíců. Od rodiny mam pomoc velkou i od manžela, ale i tak jsem z toho spíš nešťastná. Starší syn šíleně zarli a navic obdobi vzdoru,no hrůza. Denodenně nějaké scény, řev, křik. Mám pocit,že jen kricim,řvu,zakazuju,vyhrozuju,uplacim...Mladsi syn je zlaticko, diky Bohu!!!

Těším se strašně na obdobi,kdy si řeknu, ze uz si spolu hrají a sou partaci a moc doufam, ze to prijde, jinak se asi zblaznim...Rozhodně bych nechala vetsi odstup, kdybych mohla..

NE!!! Mám děti 22m rozdíl a už všechny varuju ať počkají déle! Malá byla podle popisu podobný číslo, akční, uječená, nespavá.. S manželem jsme se hádali, že jsem líná a doma nic nedělám, ale já jsem se s břichem sotva zvládla postarat o malou, zpětně vidím, jak to měl manžel náročný, když měl k práci ještě domácnost ☹ Ale těhotenství bylo ješte pohodička ve srovnání s tím, co přišlo potom! Malý měl první čtyři měsíce otočený spaní, takže byl pravidelně od půlnoci do čtyř ráno vzhůru, co na plat, že pak celý den prospal, když to byla vzhůru zase malá, ta taky na bráchu žárlila, ubližovala mu, musela jsem ho před ní zamykat v ložnici.. Byl to záhul pro mě i pro manžela a vztah dostával neskutečně zabrat ☹ Z únavy a vyčerpání jsem začala upadat do deprese a pak musím objektivně uznat, že už jsem doma opravdu nic nedělala, jen jsem se celé dny válela v posteli, spala 12h denně a všechno zbylo na manžela.. Vysvobodil mě až návrat do práce v devíti měsících malého, kdy manžel šel na rodičovskou, ale vztah tím vším dostal tak zabrat, že jsme se z manželské krize (snad) dostali až za další rok! Určitě nám pomáhá i fakt, že obě děti čím jsou starší, jsou samostatnější, malého už nekojím, takže můžou oba na víkend k babičce, starší chodí do školky.. Ale na ten první rok nevzpomínám ráda, ten jsem vůbec nezvládla ☹

@mo_nes tak u nás to přišlo když měli tak 4 a 6. Že si hráli spolu. Teď si taky hrají,ale u toho je stejně řev, věčně se rvou a vřískaji. No prázdniny jsou docela očistec. Teď budou už oba ve škole,tak jsem zvědavá. Ale jinak je fajn,že měli podobný režim když přestal i mladší spát a byli jsme bez kočárku,tak hřiště, výlety, aktivity, bezvadné. Starší je bohužel trochu svůj,takže vyloženě hrát si s bráchou nevydrží. Ale určitě lepší než jedináček,který si též neumí sám hrát. Sice dělají kravál,ale už to nějak nevnímám. Období kdy chodili oba do školky bylo docela dobré.

@martinka_33 my jsme se rozešli když měl mladší rok a půl. Tohle je zápřah a je potřeba mít podporu,a aby rodina stála při sobě. Času na vztah moc není a zvlášť ne,když jeden nebo oba rezignují si ho vůbec najít. A pak ty nepochopení..nic neděláš, vydělávám já,já rozhoduju,žena psychicky i fyzicky vyčerpaná,a chlap nepohlida, protože to nezvládne ( to nemluvím úplně obecně,je spousta vztahů které jsou funkční a zvládnou to, spíš vzpomínám)

@mo_nes na to období čekám taky, zatím nic moc (je jim tři a půl a rok a třičtvrtě), obě moje děti jsou zlatíčka, ale každý zvlášť! Dohromady jim to pořád nějak nejde ☹

@martinka_33 jo no,moji též každý zvlášť úplná pohoda. U nás platí jedno dítě žádné dítě,dvě vydají za čtyři.😀 Já pořád čekám kdy to bude lepší..no počítám že si ještě počkám. Asi než vypadnou z baráku.

@martinka_33 @andelka
a navic muj vztah s manželem teda dost bida...dost se hadame, spolu vubec nejsme, asi ani jeden druheho nechapeme...je to vážně zkouška vztahu :(

@andelka umím si to představit, taky manžel celý loňský rok mluvil o rozvodu, pořád jsem do něj hučela, že MUSÍME držet spolu, jinak to nezvládne a pořád to nechtěl pochopit a když jsem po Novém roce řekla, že teda konec, tak naštěstí otočil, že to ještě zkusíme, ale já ho přestala řešit, jeho blbý kecy jsem začala ignorovat, stal se pro mě z něj starač o děti a nosič peněz (pracujeme oba, tak nějak se střídáme v péči o děti a v práci).. A řekla bych, že nejvíc našemu vztahu pomohlo a pomáhá, že máme možnost dát děti jednou za měsíc na víkend k babičce, pak máme čas na odpočinek a na sebe, když je jen víkend v práci manžel, můžu beztrestně spát do dvanácti, když jsem v práci já, odpočine si zas manžel, jde večer na poker a s vidinou, že ráno nebude mít děti, se může vrátit nad ránem, můžeme jít spolu na večeři, dát si doma sklenku vína, to nás pak nabije na další měsíc koloběhu, práce, děti, práce, kdy se spolu ani pořádně nepotkáme, buď jsem s dětma já nebo manžel a ten druhý me v práci

@mo_nes přesně tím jsme si taky prošli, byla doba a dost dlouhá doba, kdy jsme si neřekli půl hezkého slova ☹
@andelka jo tak pod to se podepíšu 😀 Jsem tak ráda s jedním nebo s druhým, ale s oběma je to o nervy!

jojo zvlast jsou to miláčci, spolu saně.... az mam vzácné okamžiky sourozenecke lásky. ja krize resim pohádkou pro staršího a mlikem pro mladší 🙂) jako neni to výchovný ale zabíra to a ja nemusím ječet a nadávat 🙂))