Děti brzy po sobě. Jak to prckové snášejí?
Ženy, které máte děti blízko sebe, řekly by jste že je to pro děti lepší nebo že tím pak trpí? Že je to pro rodiče na mašli je mi celkem jasné, ale jak to snášeli vaše ratolesti? Mám holčičku z předchozoho vztahu, teď začala 17tý měsíc a s partnerem jsme se nedávno bavili o tom jak to vidíme do budoucna spolu s dětmi. On si na ten popud s hrůzou uvědomil, že už má nějaký věk, spočítal si kolik mu bude až budou děti odrostlé a že nechce být starý rodič a řekl, že už vlastně nemá na co čekat a dostal depresi z toho, že s tím takhle dlouho otálel. A mě se od té doby honí hlavou milion otázek a připadá mi to hrozně nefér vůči dcerce, ale sama mám 2 sourozence, se kterými jsme od sebe o 7 a 15 let a takhle bych děti fakt nechtěla. Zároveň se mi otevřením tohohle tématu otevřely znovu nezpracované emoce z ne moc vydařeného porodu a jímá mě neskutečná hrůza z toho, že to znovu nezvládnu. Malá je hrozný mamánek a nespavý satanáš a já fakt nevím jestli bych jí tohle mohla udělat nebo jestli za to třeba jsou pak děti rády, že mají podobně starého parťáka k sobě? Jak to bylo u vás nebo třeba jaký názor na to máte pokud jste i vy samy v něčem takovém vyrůstaly?
@cherie24 Mám bráchu mladšího o 13 měsíců a vyrůstali jsme vlastně jako dvojčata, všechno jsme dělali spolu. Proto jsem sama chtěla mít děti s co nejmenším věkovým rozdílem, manžel taky nechtěl s druhým čekat, a vyšlo nám to, že máme kluky 13 měsíců po sobě. Mně to naprosto vyhovuje a kluci jsou super parťáci (i když se samozřejmě i pohádají nebo porvou).
Jsme se ségrou od sebe rok a půl, ale za sebe osobně musím říct, že ačkoli jsme si věkově tak blízko, tak v dětství to žádná sláva nebyla - byla mezi námi velká rivalita, věčně jsme se o něco štěkaly, byly na sebe naštvané, ve škole jsme měly každá svoje kamarádky a naprosto odlišné zájmy... Až v dospělosti, potom co jsme se osamostatnily, jsme k sobě nějak našly cestu, a teď po čtyřicítce jsme si nejblíž za celý život, pomáháme si, navštěvujeme se... Chci říct, že v našem případě z blízkého věkového rozmezí nevyplynulo automaticky žádné extra splynutí duší v dětství.
Já nad tím pořád přemýšlím a pořád nevím, syn má 14 měsíců a vůbec si neumím představit, že bych byla třeba 4 dny (ideální scénář) v porodnici bez něj a on beze mě, nikdy nebyl beze mě déle než 2 hodiny, v noci spí jen u prsa, už jenom z tohoto důvodu mě to děsí.😁 za mě je ideální rozestup 3 roky, že k sobě mají relativně blízko, ale starší už je třeba bez plen, zvládne trochu pomoct u sebeobsluhy, něco se s ním dá už vykomunikovat, ale určitě mě pak realita vyvede z omylu.
Já ti povím časem. 😀 mám termín týden před synovyma 15 mesicninama. 😀 Vůbec nevím, co mám čekat, ale vím, že to bude mazec. Ale u vás už by ten rozdíl byl snesitelnej. 🙂 Já osobně bych "dobrovolně" do takovýho malýho rozdílu nešla - pro mě je ideální odstup tak 4 roky, kdy už je to první dítě ve školce, bez plinek, samo se jakžtakž naji a už se s ním dá domluvit.
@pipi_puncocha no právě, jako malá vydrží i chvilku beze mě, teda záleží podle toho s kym má tu chvilku trávit 😀 ale v roce zvládla i celý den, když jsem jela několikahodinový závod a s jejím otcem jí taky občas nechávám skoro celý den. Ale noc nikdy a jak bych jí vysvětlovala, že maminka má problém si s ní pohrát, protože ma právě potřebu klečet na záchodě ... 😁
@me_druhe_ja já jsem stejně plánovala, že bych to chtěla tak, abych si s dalším prodloužila mateřskou, ale chlap se teď splašil, že mu utíká čas a než se to třeba povede. Já se na to teda teďka popravdě necítím ani po fyzické ani psychické stránce, ale když někde vidim miminko, tak bych se dojetím rozbrečela :D
Máme rozdíly 13m a 18m, nejstarší má teď 3,5r a nejmenší 10m. Když se narodila druhá, tak to bylo úplně v pohodě, starší dcerka byla hodně malá, takže za týden nevěděla, že jsme miminko někdy neměli - prostě co ona si pamatuje, tak tu ségra je a je to prima. Jsou to velké parťačky, teď se samozřejmě občas perou a ječí na sebe, ale čím víc druhá mluví, tím je to lepší, protože se můžou domluvit.
Třetí se narodila přesně 18m od druhé a žárlila nejstarší, tehdy měla necelé tři roky. Prostřední dcera vůbec, byla opět malá, takže to vzala jako fakt, že je tu prostě navíc nějaké mimino. Začala žárlit až teď, kdy je nejmenší 10m. Ale jinak se zbožňují všechny tři, ty dvě velké už si spolu vydrží dlouho hrát, o těch fakt klidně hodinu "nevím". Nejmenší jim do toho začíná zasahovat, to jim samozřejmě vadí, ale už ji začínají zapojovat a je to prima.
Pro nás rodiče občas mazec, jak píšeš (nicméně nic hrozného zas), ale na dětech vidím, že je to pecka a toho rozhodnutí, mít děti takhle blízko u sebe, nelitujeme a doufáme, že jim to takhle vydrží 🙂 Mají podobné potřeby, podobné zájmy, rozumí si, za nás se fakt není čeho bát.
@cherie24 Třetí těhotenství bylo náročný, hodně náročný. Pro mě teda hlavně psychicky, protože se mnou šíleně mlátily hormony (ve všech těhotenstvích, ale v tom třetím to byl fakt extrém). Fyzicky jsem nějak neměla čas vnímat, že jsem těhotná, ono s těmi dětmi si to člověk asi fakt tolik neuvědomuje, naštěstí jsem měla všechna těhotenství úplně v pořádku.
Ale je mi 26, takže se tělo asi ještě dobře regeneruje 🙂
@konidana a máte čas na obě? Myslím si tedy, že moje dcerka má teď hodně pozornosti a vždycky měla. I v těhu jsem si dost užívala odpočinku, když jsem byla unavená, šla jsem si lehnout a s malým dítkem bude míň času na ni i na to dítko. To mě trošku mrzí a připádám si blbě kvůli tomu 🙈
Moji starší kluci jsou 13 měsíců od sebe a je to super, hodně se navzájem táhnou a jsou to parťáci. Pak máme ještě mladší dva syny... ale v podstatě máme všechny celkem blízko k sobě a nám to vyhovuje všem.
Rozdil okolo dvou let uz mi nespada uplne do definice "deti blizko u sebe" 🙂 Mezi prvnimi dvema detmi mam 25 m a bylo to podobne jako u vas - narocny porod a nedlozitelne dite. Nemyslim, ze by mel ze sourozence nejake trauma 🙂 Nezapomenu na to, jak se mu leskly oci, kdyz jsme mu brachu poprve polozili na bricho. Zarleni probehlo, ale spis ve smyslu vztekani nebo narocnejsiho chovani, k sobe navzajem se deti vzdycky chovaly hezky. Pokud jde o porod, tak 9 mesicu je podle me dostatecne dlouha doba v sobe minule zazitky zpracovat a pripravit se.
Dokud bylo miminko male, mela jsem ho na ruce, nebo v satku a normalne jsem si hrala se starsim. Urcite nebyl nijak opomijeny, spis ted zpetne mam pocit, ze jsem mela ubrat a vic odpocivat. A od te doby, co mladsi zacal lezt, uz si hrali spolu (ne celou dobu, ale jo). Jakmile zacal chodit, hraji si uz jedine spolu. Pri velkem rozdilu to dele trva, nez si vyhraji na stejne urovni, jestli vubec.
@cherie24 jako mela jsem malinko vycitky ze mladsi mimino zanedbavam, ale on zas tolik pozornosti nepotreboval. Urcite ne v prvnich 3 mesicich nebo prvni pulrok. Prvni byla strelec a nespavec, druhy ty prvni 3 mesice vicemene prospal. 1x za 3 nebo 4h nakojit a prebalit a spal dal. Venovala jsem se mu tak pul h denne ve 22h vecer kdyz uz starsi spala😅. Ale pak zacal v pul roce lezt a to uz si hrali spolu.... honily se po 4. Ano, ve vysledku byl cas na obe, tak jak to bylo potreba☺
@pipi_puncocha mám kluky 20 měsíců od sebe, otěhotněla jsem naprosto nečekaně, další dítě jsme neplanovali.. Strašně jsem se bála porodu, protože první skončil akutním císařem a syn 4 minuty nedychal, musel být na kyslíku atd., proto jsem původně další dítě už nechtěla. Navíc do té doby byl beze mne maximálně 3 hodiny, a to jen párkrát, takže pobyt v nemocnici mě děsil. Teď můžu říct, že jsme to všichni zvládli dobře 😊 mladšímu byly nedávno 2 měsíce, starší ho miluje a já jsem ráda, že se to takto přihodilo 😉 a nakonec to s dvěma prcky ani není taková hrůza, jak jsem čekala 😁
@aspie83 toho se teda taky děsím, toho pobytu v nemocnici, ale zřejmě to ty děti zvládnou, když není zbytí. A druhý porod byl přirozeně? Malá je totiž narozená císařem a můžu říct, že jsem se z toho psychicky dostávala tak 8 měsíců než jsem si to odpustila, že to takto dopadlo a neskutečně mě to právě děsí, že bych skončila znovu pod kudlou.
Mám rozdíl 14m a taky jsem se bála.ale je to super.rezim miminka se podřídil režimu dcery, ta ho měla jako panenku, žádné zarleni neproběhlo. Těžký to bylo mezi 1. a 2.rokem mladšího, potom se to postupně rovnalo a jsou skoro jako dvojčata.dneska je jim 5 a 6 let a je to perfektní.spis se bojím, co se stane, až půjde teď dcera do školy a syn zůstane sám ve školce...ač se hašteří a někdy i perou, tak jsou na sobě strašně závislí, všecko musí spolu 😍
@cherie24 já to po minulém zážitku z porodu, kdy starší málem nepřežil, nechtěla riskovat, takže je plánovaným císařem. Doktoři mi to i doporučovali, protože mě ke konci těhotenství bolela jizva a rovnou jsem jim řekla, že mám strach, aby to nebylo jako minule. Můžu říct, že tento plánovaný císař a minulý akutní se nedají srovnat. Mnohem rychleji jsem se dala fyzicky dohromady a psychicky tentokrát taky v pohodě. Minule jsem měla pocity selhání, výčitky, že jsem to nezvládla a syn málem nepřežil, do toho strach o něj atd.
Ale spousta holek rodí i po císaři přirozeně 😉
Ono to, že si řeknete jdem do toho teď hned, není, že se také za měsíc/dva to další miminko hned provede. .a není taky hned.. Občas to první dítě udělá ve vývoji skok v době těhotenství..
Pokud by šlo o bezproblémový porod, můžeš jít i ambulantne třeba po jediné noci zpátky domů.
@aspie83 a když jsi byla v porodnici, tak starší byl s tatínkem? Já bych druhé už chtěla, ale opravdu zatím do toho nejdu jen z toho strachu, jak to zvládne syn beze mě když budu v porodnici. Až si připadám jak magor.🤦♀️😬
@pipi_puncocha jj, starší byl doma s tatínkem a zvládli to v pohodě 😉 obavy jsem měla já i manžel a dobrý 😁 nikdy spolu takhle sami nebyli, maximálně 3 hodiny a ne moc často, a připadá mi, že jim to oběma dokonce prospělo 😉
@pipi_puncocha U nas zacal pred porodem brat manzel syna na vylety (vetsinou na par hodin odpoledne a tusim jedenkrat pres noc), abych si odpocinula. Nakonec to zafungovalo i jako dobra priprava. Venku jsem mu nechybela, kdyz ho tam nalakal nejaky program. Dokonce kdyz jsem byla v porodnici, tak byl jednu noc jenom s dedeckem (vyslo to nesikovne, ze manzel musel neodkladne na noc do prace). A to az do 18 mesicu byl problem si jenom odskocit vyzvednout balik od postaka...Koukam, ze mas jeste taky vpodstate "miminko", 9 mesicu je dlouha doba, to uz bude uplne nekde jinde.
@aspie83 @felixfelicis díky moc holky, to je skvělé že to tak zvládli.😊 věřím, že to snad tak dopadne i u nás, kdyby se zadařilo. Syn má 14 měsíců, takže fakt ve 2 letech už to může být i jiné.
Rozdil 18 mesicu, umyslne. Ja i manzel mame sourozence blizko u sebe a nej vzpominky na spolecne detstvi.
Nase deti budou doufam taky (ted uz 4,5 a 3). Hraji si spolu, zadna zarlivost a jsou partaci. Je to narocne, ne ze ne... Dobre planovat uz v tehotenstvi (vcas naucit starsiho usinat s tatou, zvyknout ho na prichod sourozence, v noci se stara tata, servis neni jen na mame atd.), pak si hlidat at to neni jen kolotoc kolem mladsi, takze klidne vzal chlap kocar a ja byla jen se starsim. Mladsi vic musela pockat, nez treba jsem se starsim dosla na WC atd. Super bylo umet kojit za pochodu a mit volnou jednu ruku 😆 Satek a nositko taky pomohlo. Nenadhazovat vety "Ty jsi starsi,musis uz umet, nemuzes, uz to musis chapat atd."
Nelitujeme, jsou bozi.
(Ale priznavam, kdyby se mladsi narodila prvni nehrnuli bychom se do dalsiho, moc toho nenaspala a doted nespi, do dvou let nejedla, zavislacka jedna 😆, aspon ze pres den byla vzdycky pohodarka)
Mame dva kluky, rozdil 21 mesicu, cca od 6 do 18 mesicu mladsiho to byl pro mne masakr, ani dvoje ruce by mi byvaly nestacily, ale ted je jim 3 a 5 a da se a nimi podnikat strasna spousta veci, je s nima desna psina, sice se 200x za den serezou jako kone, ale jeden za druheho by dychal.
Máme děti 17 měsíců od sebe a neměnila bych. Starší byl taky hodně mamánek, na celý den na výletě jen s tatínkem byl týden před nástupem do porodnice, uspávat chtíval jen se mnou (ale to jsme ho v předstihu odnaučili a postupně uspával i manžel), na spaní nikdy do porodu nebyl beze mě. Jinak první porod kleště, druhý plánovaný císař kvůli pKP. Po císaři jsem byla v porodnici klasicky 6 dni a kluci to zvládli v pohodě, ani jsem malému nechyběla. Jednou přišel s mužem na návštěvy, přečetl si se mnou knížku, kouknul na mimčo (skoro nezájem) a zamával a v klidu odešel. Doma se o malou snažil starat, chodil kontrolovat, jestli spí. Jsou skvělí parťáci.
Pro mě bylo nejhorší období, kdy se malá začala plazit, než se postavila a začala chodit. To jsem ní měla pořád u nohy a chtěla nosit a vidět, co děláme, ale jinak je to šrumec, ale krásný.
A pokud vše dobře dopadne, tak nám přibyde ještě jeden parťák - staršímu bude skoro přesně 3,5 a mladší 25 měsíců. Obavy trochu mám, ale i se těším na ještě jedno miminko...
@chrystyanna to vím, proto se taky chlap tak splašil, že zná páry, kde se x let snažili. Malá teda byla neplánovaně na první dobrou po jedné jediné nehodě, ale taky znám páry, kde první vyšlo hned a druhé se ne a ne zadařit. Ale dohodli jsme se, že si nejdřív zajdu k fyzio, protože mám kýlu, tak ať mi poradí co s tím v těhu, ať se to nezhorší a na gyndu ať mi zkontroluje jizvu po císaři, abychom měli jistotu, že jsem ready 🙂 nerada bych právě skončila znovu pod kudlou, z toho mám teda fakt panickou hrůzu 😖
@cherie24 však v pohodě, nejdříve musíš být ty ready tělesné i duševně. ;)
Podobné diskuze
- Styl kamarádské výchovy. Funguje to vůbec někomu?59
- Nervy před MS, jestli se zadařilo nebo ne. Co vám pomohlo na to tolik nemyslet?6
- Deprese z budoucnosti a financí. Máte někdo z toho, co bude?102
- 6týdenní holčička řve po kojení, blinká12
- Dcerka vypila zákys, který už někdo pil v obchodě6
- Jak se optimisticky naladit na miminko?27
@cherie24 Deti od sebe mame 23 mesicu a jsou velci partaci. Za me bylo nejlepsi rozhodnuti mit je hned po sobe. Sice jsou ty prvni roky narocne, ale ted uz chytaji rozum a krasne si hraji.