Chtěli jste mít jen jedno dítě?

Protože vím, co sourozenecká láska je, tak když se zadařil první prcek, tak sem hned věděla, že musí mít parťáka 😵 ...sourozenec je skvělej, když spoku vyrůstáte, ale bezvadnej je i potom v dospělosti. Prostě ve dvou a více se to lépe táhne 😉 ...a až tu jedou nebudem, tak tu bodou jeden pro druhého a to se taky počítá. Nikdy sem nepřemýšlela, jestli mají rodiče některého z nás rači a pochybuju, že já budu mít nějakého favorita...láska k dětem je nekonečná a nedělí se 🙂. Prostě já bych do druhého určitě šla 😀

ja som tiez chcela len jedno aj ked som z troch deti a milujem svojich surodencov a vlastne aj preto sme sa neskor s partnerom rozhodli ze chceme este jedno dieta ze je uzasne mat surodenca ktoremu mozem zavolat a porozpravat sa ktory mi pomoze ked potrebujem a pod. tak sme to vnimali my .. neolutujes je to skvela vec 🙂

urcite chod do toho....🙂 a nemusis sa bat ze by si druhu odstrkovala,ta laska pre obe deti sa urcite najde🙂 a cim skor tym lepsie🙂

Já jsem zatím pro jedno, až čas ukáže, jestli pořídíme sourozence. Sama jsem jedináček a nijak mě to nepoznamenalo 😀 . Řeči typu "až my umřem, tak nebude mít nikoho" neřeším, někdo má sourozence, se kterýma se stejně nebaví, atd. takže se řiďte svými pocity a přáními, jestli jedno nebo víc dětí 😉
@paja83

Původně jsem chtěla jen jedno dítko, pak to ve mně začalo hlodat, aby nezůstal sám a máme druhý🙂 Věkově jsou od sebe 2 roky a 5 měsíců.
Jinak sourozence mám, v dětství jsme se s bráchou moc nemuseli, ale teď super.

@paja83 neviem, co ta vedie k tomu, ze ak druhe, tak do dvoch rokov, ale to je uplne tvoja vec. len si uvedom, ze tymto sama na seba vyvijas tlak, ktory v takejto dolezitej otazke nie je namieste. naozaj si nechces na rozmyslenie nechat viac casu? mozno o rok uvidis veci jasnejsie.

ja som vzdy bola presvedcena o tom, ze chcem dve deti, a najlepsie dvojicky. ja som to rozumne vysvetlit nevedela, len som mala tu tuzbu, a nikto ma nechapal.. mysleli si, ze mi preskocilo, ved dve naraz su o drzku..ano, su. ale vyslo to ako som chcela 🙂 a teraz viem, ze to bol "osud," lebo inak by som sa na druhe neodhodlala (baby nam velmi daju zabrat). ale teraz uz si to inak neviem predstavit. ani to, ze by som jednu mala radsej ako druhu, toho sa fakt nemusis bat 😉

no zienky ja mam dve s 15 mesacnym rozdielom, obe planovane a chcem este jedno/asi som bola v minulom zivite romka, lebo by som aj kazdy rok jedno, keby to bolo mozne/

pokud nad tím přemýšlíš, tak druhé dítě chceš 😉 já zatím tyhle myšlenky absolutně nemám a zřejmě mít nebudu, od začátku jsem rozhodnutá jen pro jedno dítě 🙂

taky jsem jedináček a asi o to spíš bych chtěla mít velkou rodinu. To znamená alespoň 2 děti :D Když si vzpomenu na dětství, tak jsem nikdy necítila že by mi chyběl sourozenec, vždycky jsem kolem sebe měla spoustu kamarádů, takže jsem si nikdy nepřipadala nějak sama. Ale pro svoje děti bych i tak chtěla sourozence a budu doufat že si budou rozumět, protože to rozhodně není samozřejmost.

@paja83 Ahoj, to je jako bych poslouchala manžela 😀 . On byl taky jedináček, o sourozencích věděl akorát to, že berou hračky 😅 . Manžel chtěl taky pouze jedináčka. Ukecala jsem ho na dvě děti. Po narození druhého si hrozně přál třetí... a víc dětí nebudeme mít jen kvůli tomu, že bychom je fakt neuživili 😉 .

Zatím máme dvě děti, čekáme třetí... musím říct, že je na dětech ten sourozenec hrozně poznat. Když k nám přijedou kamarádky, co mají jedináčka, jejich dítě se chová "jinak", i když třeba žijí v domě s bratranci, sestřenicemi a často si s nimi i hrají.

Druhé dítě jsem chtěla proto, abych neměla jedináčka 😉. O jedináčka bych se strašně bála, mnohem víc bych od něj očekávala, věnovala bych se mu tolik, až by mu to bylo na škodu. Měla bych pocit, že všechno dělám "pro něj". Mnohem víc bych k na něm lpěla.

Věř mi, že obě děti mám ráda hrozně moc, ale každé jinak. Snažím se s každým trávit chvíli čas - jen s ním. Je to stejné jako máš ráda manžela a máš ho ráda stejně, i když se Ti narodí dítě.

Naši kluci se mají moc rádi (už dvakrát jsme o miminko v těhotenství přišli, starší chlapeček si to pamatuje, myslím, že ho to hodně ovlivnilo), každou chvíli se tulí, pusinkují, když jeden pláče, druhý ho hladí a nosí mu hračky... je to krásné. Samozřejmě, taky se někdy přetahují o naši pozornost, o hračky... ale mezích normy. Oba jsou mnohem vyspělejší a samostatnější, než by byli, kdyby neměli sourozence. Úplně automaticky se od sebe učí, co se smí, co se nesmí, takovou tu výchovu formou přirozených následků (já můžu půl hodiny vysvětlovat: neber mu hračku, neber mu hračku. Efekt 0. Sebere bráškovi hračku, ten ho majzne autíčkem a hned má poučení pro příště 😉 ). Automaticky se učí dělit (manžela to učím dodnes 🙄 ), myslet na druhého (to manžel dodnes nechápe), více předvídat důsledky svého chování pro ostatní, ... ani to všechno neumím popsat. Starší je pro mladšího obrovským vzorem, mladší ho napodobuje, starší se o malého hrozně rád "stará" - tak to mu třeba nebude zatěžko u vlastních dětí nebo třeba u nás, až budeme staří ... říkají si, jak se mají rádi... to je prostě nádherné.

Moc doufám, že jim to tak navždy vydrží, protože bych si moc přála, aby si vždycky tolik rozumněli, hlavně až my jako rodiče už budeme staří a třeba nebudeme úplně rozumět jejich světu... říká se, že krev není voda a já bych chtěla, aby tak vždycky měli pocit, že mají někoho, kdo je má rád, je jim blízký a od dětství je zná... i když my už třeba nebudeme 😉

@paja83 min. dve - je to uplne zase jina dimenze, kdyz si sourozenci zacnou spolu hrat, spolu vymyslet, vidis, jak se maji radi.... A to my mame ted 3 roky a 1 rok, tak to teprve zacina, ale uz se tesim, jake budou partacky 🙂

Ja som z troch deti a preto si neviem predstavit byt jedinacikom a uplne sama. Ani pocet deti nazarucuje, ze sa im rodicia budu venovat/nevenovat, takze toto by som ja s poctom deti nejako nespajala. Ja mam teraz dve deti a urcite este jedno bude.
Mam dve dobre kamosky jedinacikov. Jednej pred rokom zomrel otec, mama zostala uplne sama. Kamoska kazdy vikend (alebo castejsie) jazdi domov, vsetko zabezpecuje sama, pretoze sa nemoze vobec na nikoho obratit, aby tej mame pomohol. Ked mama zostane nesamostatna (a to sa stane coskoro), tak moze kamoska zabalit pracu a odist do rodneho domu opatrovat mamu, lebo sa nema s kym podelit o starostlivost. O tom, ze v tom kraji je tazke najst akukolvek robotu, ani hovorit netreba.
Dalsia kamoska je jedinacik a praca ju zaviala na druhy koniec sveta. Kolkokrat som stretla jej mamu a ta bola vzdy smutna, ze zostali sami. Aj napriek tomu, ze je rada, ze jej dieta je uspesne, samostatne, strasne ju boli to, ze zostali s muzom sami.
Ja mam dvoch surodencov a funguje to medzi nami vyborne. Vzdy sa mam s kym stretnut, rozpravat, ma mi kto postrazit deti 🙂 (alebo opacne), dame si kavicku, pomozeme. Ja by som moj stav nemenila.
Mat alebo nemat jedinacika si musite rozmysliet a povedat si, preco ano a preco nie. Musim povedat, ze obidve tie kamosky - jedinacikovia (jedna z nich je moja naj kamaratka), su skvele bytosti, spolocenske, privetive, rady pomozu, chapave, ziadne maniere jedinacikov nemaju 🙂
Za mna - mat surodencov je uzasne, clovek nikdy nie je sam.

Tak já mam sice bráchu, ale je mezi námi rozdíl 9 let, takže sme si moc nerozuměli, spíš naopak 🙄
ale vždycky sem chtěla velkou rodinu, kupu dětí... Mam 2,5 ročního chlapečka a skoro 5ti měsíční slečnu. S manželem plánujeme ještě jedno prtě 😀 nevim , jaký v tom čekáš výhody X nevýhody , tohle sme ani neřešili, nicméně když maj ěti sourozence, mají si aspoň s kym hrát, radit si ...

@paja83 určite je lepšie mať viac detí. Pretože ti malá môže ako staršia odísť študovať aj do Anglicka, Ameriky. A budeš na ňu veľmi naviazaná. Nebudeš ju chcieť pustiť, atď. Keď budete starší s manželom tak budete radi keď vás príde pozrieť raz jedno dieťa s rodinou raz druhé a čo je hlavné. Nezabúdaj aj na dcéru. Ja si osobne neviem predstaviť, že by som nemala sestru, pretože sestra je viac ako kamarátky a zdôverujeme sa jedna druhej, keď nás niečo trápi, môžem jej zavolať aj o pol noci. Možno si povieš, že to môže nájsť v kamarátke, no neviem. Rodina je predsa rodina 🙂

@paja83 tri roky som rozmýšľala, či zostanem iba pri jednej dcére, alebo nie, ja som tiež jedináčik ... zo dňa na deň som sa rozhodla, že chcem mať druhé dieťa, okamžite som ako zázrakom otehotnela a teraz si myslím, že som urobila to najlepšie pre svoju prvorodenú dcéru... dala jej sestričku

Je pravda, že argument až tady nebudeme, bude někoho mít není pro mě pádný argument. Nehodlám zemřít brzy a pak už má dítě vlastní rodinu a tak samo není. Malý rozdíl proto, ževidím u mých rodičů, jak jsou mladí a mohou se věnovat vnučce a mají plno sil na svoje koníčky, tkaže čím dřív, tím líp. A větsinou, co mám kolem seb sourozence o více let, tak si spolu tolik nerozumí, ale samořejmě neberu to jako pravidlo.

@paja83 to nemůžeš takhle rozebírat, někdo má sourozenců pět a nesnáší se mezi sebou, někdo má jednoho a jsou to nejlepší kamarádi atd 😉 Co se týče těch důvodů, tak bych řešila asi jen to, zda si druhé dítě můžu dovolit finančně, jinak podle mě rozumem se moc rozhodovat nejde, prostě bud další dítě chceš nebo ne 😉

Riad sa vnutornym pocitom. Tiez som jedinacik, perfektne detstvo, nasi mi dali vsetko, vela kamaratov okolo, nic mi nechybalo. Myslela som ze tiez budem mat len 1 - overena konstalacia. Aj manzel je jedinacik. Prve dieta super ale postupne zacal hlodat cervicek, akoby taky zadny pocit ze este nie sme kompletni. Prislo druhe, dilemy ze mu nebudem moct dat vsetko. A super, musim povedat ze aj 2 su super konstalacia, o nic horsia ale ani lepsia, proste ina. Az teraz mam pocit ze sme kompletni. Deti maju aj svojich kamaratov kazde ale aj surodenca. Obcas sa pohadaju ale inak sa miluju. Myslim ze to dost suvisi aj s tym ako ich rodicia vedu, my ich vedieme ze sme rodina a drzime pri sebe a oni to prirodzene prijali. Je nas viac a nase deti uz konecne budu moct byt strykami a tetami, ich deti mat bratrancov a sesternice. Nemusia, ale mozu. A nemusia ale mozu si raz ponahat navzajom s vlastnymi detmi ako to vidim u mnohych dospelych surodencov na okoli.
Poviem takto, je to narocnejsie, to bez debaty, ale ako su vacsie starosti, su aj vacsie radosti. Takeho druhu ktory som dovtedy nepoznala a az teraz vidim ze aj ked mi v detstve nic nechybalo len preto ze som nevedela ake su moznosti. Az teraz vidim ze som predsa len aj o nieco prisla.
Ale opakujem, ani na tom mat jedinacika nie je nic horsie, riad sa len vnutornym pocitom...

pokud teď dumáš nad tím, jestli nebudeš litovat rozhodnutí mít jen jedno - tak budeš. Protože kdybys byla opravdu přesvědčená, že chceš jen jedno dítě a tvůj/váš život je takhle správný, tak tě tahle myšlenka ani nenapadne.

Kde se nají jedno, nají se i dvě, ani kroužky a další věci pro dvě děti už nejsou o tolik dražší (pokud se tedy teď nepohybujete na hranici chudoby), takže finančně se to nějak zvládne, dvě děti se i vejdou do jednoho pokoje, když je nutnost, a rodičovská láska se při narození dalšího dítěte nedělí, ale násobí!

Dvě děti mají mezi sebe rozdělenou pozornost dospělých, takže nejsou tak "pod drobnohledem", dvě děti mají parťáka na hry i spojence, nebo i nepřítele na nácvik sociálních dovedností 🙂

akorát aby vám pak Pánbůh neudělal čáru přes rozpočet dvojčatama na druhý pokus jako nám. Teda my stejně chtěli minimálně tři, jen jsem si to představovala nikoli v dávkách 🙂

a, smutnější rovina, jedno dítě může vážně onemocnět, mít úraz - nebo se jen úplně nepovést, a pak rodičům zůstane to druhé. Měli jsme tenhle případ v nejbližším okolí hned dvakrát - jednou rakovina jediné dcery těsně po svatbě, podruhé autonehoda jediného syna těsně před svatbou. Moc smutné. Ti druzí rodiče se teda zachovali fakt úplně úžasně, vzali si pak do pěstounské péče dva romské brášky (jednoho dokonce fyzicky postiženého), čímž zachránili jak ty dva kluky, tak i sebe (bylo to pro ně hodně těžké a tohle jim dalo znova chuť žít).

@veruska007 uplne skvele napisane, presne toto su tie dovody preco mat viac deti .-)

Ahoj já mám sice jedináčka ale je mi to líto, vždy jsem chtěla alespoň 3 děti, ale náš malý se narodil až po 15 letech snažení a tak jsme vděčni i za něj. Vydím ale jak mu parták chybí, jak se o něj bojíme, vše řešíme až jej to omezuje.
Prostě pokud bych neměla nějaké omezení buď zdravotní, sociální a pod. tak bych do druhého dítěte zozhodně šla.

jednoznačne som za súrodenca. medzi mnou a sestrou je 8 rokov, ako deti sme vyrastala každá ako jedináčik, ale v podstate som nemala problém, že som zrazu nebola stredobod vesmíru našich. 😉 mala som už svoje kamarátky a záujmy. a v dospelosti sme sa so sestrou našli. podporujeme sa, pomáhame si. ako puberťáčka sa sestra obracala skôr na mňa, ako na rodičov, o radu, o pomoc, s radosťami, žiaľom,... a až sa raz naši rodičia pominú, vždy tu bude niekto pre mňa, moja najbližšia rodina, moja krv. napriek tomu, že mám už svoju rodinu (môjho syna), je toto pre mňa veľmi dôležité.
jedna moja kamarátka hovorí, že najlepšie, čo mohli pre ňu rodičia spraviť je, že jej dali brata. 😎
mne je zase ľúto, že neviem dať môjmu synovi súrodenca. ako samoživiteľka sa na druhé dieťa necítim, aj keď ochotných bio-otcov by sa pár našlo.

mam starsieho brata, muz ma mladsich bratov-dvojicky
boli sme uneseni ked sa nam podarilo mat aspon jedno dieta-zdravotne dovody. po porode som podstupila rad operacii a rozne zdrav. komlikacie. Proste lekari sa vyjadrovali ze to co spravili s mojim telom je velmi nepravdepodobne az takmer nemozne mat dalsie dieta. OK uzavreli sme to, ze mame aspon jedno a venovali sme mu vsetko cas a energiu.

Po 5 r kde sa vzal tu sa vzal, zacla rast vo mne dalsia "fazulka" neplanovane a neocakavane. Uprostred liecebnej proceduri. Tehotenstvo bolo zvlastne prisne strazene ale uspesne. Uz rok a pol nam behaju po byte male detske nozky.
Priznavam, ze som mala velke problemy stotznit sa s tym ze budeme mat dve deti. Vsetko sme uz robili tak ze mame jedneho potomka. Vsetko detska izba, vecicky sme uz posunuli dalej po rodine, auto, proste vsetko....
No ked male zacalo kopkat v brusku akosi tie obavy ustupili do pozadia...
Mala ma rok a pol a nemenila by som.
Deti sa maju radi, mi ich mame radi. Je to perne ale spolu to zvladneme 😎
Nemilujes jedno viac alebo menej. Nedas jednemu viac ako druhemu, je to tvoja krv, toje potomstvo, to sa neda zapriet. Ak milujes jedneho potomka tak rovnako budes milovat aj druheho. Aby ste to takto ustrazili ste dvaja rodicia. Iste je to hektickejsie, chce to viac logistiky do rodinneho zivota najma ak je dieta aktivne /skola, kruzky/ ale vsetko sa da zvladnut.

😀

Nuž, každá to cítime inak a máme sa právo rozhodnúť podľa seba...

Moja najlepšia kamarátka je jedináčik, ktorej sa rodičia v detstve venovali, dali jej všetko, len nie súrodenca... Ako ona s nadsázkou hovorí, ešte v 10-tich rokoch bola schopná sypať hrdličkám cukor na okno, len aby mala sestričku...
Teraz má 40 rokov, žije už len s mamou, zhodou rôznych okolností, pracovných povinností aj občasných zdravotných ťažkostí sa stalo, že nemá partnera ani deti...
Veľa veľakrát si povzdychne, "keby som mala aspoň brata, sestru, keď už nemám svoju rodinu... Ja svoju mamu dochovám, ale kto sa postará o mňa?"
A ešte vždy hovorila, že "rodičia sa mi venovali, mala som aj veľa kamarátov, ale napr. keď vonku pršalo, nedalo sa ísť von, alebo len tak večer pri zaspávaní a kecaní pod perinou mi ten súrodenec veľmi veľmi chýbal a vlastne stále chýba..."

Asi půjdu zase proti proudu, ale předpokládat, že se sourozenci budou mít rádi, že budou parťáci je velký nesmysl. Může to tak být, ale nemusí. Znám mnoho případů, kdy se sourozenci nesnáší - v dětství i v dospělosti. Každá máma popírá, že by měla jedno dítě víc ráda a druhé méně, ale často ten pohled zvenčí je jiný. Většinou jedno dítě nevědomky protěžuje.

ja mam rozdiel medzi prvymi 15 mesiacov. a nikdy som to nelutovala. bolo to to najuzasnejsie, co sa "neplanovane" mohlo stat. boli a su si od malicka oporou, vzajomne sa o seba starali, pomahali si, neboli na mne tak zavisle, ked mali jedna druhu. a ked aj niekde boli bezo mna, mala som taky lepsi pocit, ze su spolu obidve. samozrejme su aj nejake hadky medzi nimi, ale inak maju velmi pekny vztah. ja by som jedno dietatko rozhodne nechcela. dovody su vsetky uz napisane vyssie.

ja som vzdy chcela dve deticky, aj mi toto stastie bolo dopriate a castokrat uvazujem aj nad tretím 🙂 ...mam dve sestry, jedna je starsia o dva roky s tou si rozumieme od malicka s mladsou o 4 roky sme si zacali rozumiet az ked bola starsia (bola take rozmaznane decko), takze teraz uz super..vsetky mame deti, stretavame sa a som rada...problemy nemame a ked sa nejaky vyskytne, tak si ho vydiskutujeme... moj maly tak strsne zboznuje sestricku, len co ju zbada, moze plakat akokolvek hned sa usmieva, vala sa po nej..samozrejme ze ona ako straria ho aj odstrkuje, ale vedia sa aj pohrat (samozrejme musim sa hrat snimi 🙂

su tu same krasne pozitivne prispevky a to je uzasne...ja by som chcela tiez dve deti, len neviem ci spracujem manzela..on je jedinacik spokojny, ze mu surodenec nikdy nechybal a ani nechyba, ja mam sestru o 2 roky mladsiu..a akokolvek sa veci maju, velmi by som chcela pre maleho surodenca..ale.
neda sa uplne suhlasit so vsetkym tak uzasne pozitivnym co spominate..surodenecka laska zarucena nie je, tiez to, ze deti si pomahaju, obdivuju sa..no ano, kym su male, tak mladsi obdivuje starsieho..ale neskor to moze prerast skor do toho, ze bude mat stale pocit, ze taha za kratsi povraz...prve dietko byva najcastejsie take to "sikovne a mudre" lebo ten mladsi mu stale nestaci vekovo a tym je on este babo..kym starsi musi byt za mudreho, mladsi za babatko..a tym sa formuju ich povahy aj v buducnosti..v ranno detstve to moze byt fajn, ale neskor je to surodenecka rivalita, porovnavanie kto je lepsi..preco ja nie som ako sestra...krivdy a tak...nie vzdy je vsetko idealne ..ale na druhej strane - co sa aj snazim hovorit manzelovi - zo strany rodicov som este nikdy nepocula, ze lutuju ze dali dietatu surodenca, ale uz som vela krat pocula, ze lutuju, ze mu ho nedali....aj neskor je velmi vela jedinacikov co lutuju, ze nemali surodenca, ale kolki z nas lutuju ze mali brata ci sestru? Aj ked sme si nerozumeli, nikdy by ma nenapadlo, ze by bolo byvalo lepsie bez nej/neho...

@paja83 to ci zomries brzy alebo az ako 100rocna babicka myslim, vobec nezavisi na tebe. Z tvojho prispevku mam pocit takeho sebectva neber to v zlom, ale je to sebecké pretoze rozhodujes o dalsom dietati nespravnym sposobom a to materialne a mnozstvom lásky...láska je nesebecká a pokial sa mas rozhodnut pre dalsie dietatko tak sa pozri do svojho srdca nie do rozumu.