Bouchání sourozenců. Co s tím?

Chápu to správně, že synovi jsou tři? Pak je ve věku, kdy se teprve učí, jak zvládat své emoce a jak řešit konflikty. Zejména když i neumí říct, co mu vadí nebo co potřebuje, má opravdu málo způsobů, jak situaci řešit. Trestáním nic moc nezmůžeš, protože on nezná jiné způsoby, jak ty situace řešit. Proto je řešením zaměřit se na to, učit ho, co dělat, jak dosáhnout toho, co potřebuje. V situaci, kdy bouchá z jiných důvodů, vždy fyzicky zamezit násilí a říct důrazné Ne! Nějaké složité vysvětlování v tomto věku nepobere, přestane tě poslouchat.

@rebe to byla právě první metoda, kterou jsme dělali. Ne vždy stihnu ruku chytnout, ale dlouho jsem to zkoušela. Chytíš ruku, řekneš ne a on to udělá znova. Tak se to opaluje dokola. Samozřejmě toho nechá po nějakém čase, ale dlouhodobý efekt to moc nemělo.

@lennisek1 To mu mladšímu vysvětlovat, že se takhle konflikty neřeší. Ja mam dva kluky jsou od sebe 4 roky. Konflikty jsem mezi nimi řešila, vždy podle situace. Většinou když se mladší po starším ohnal věděla jsem, že starší není bez viny a že ho nějakým způsobem provokoval. Takze dostali vynádáno oba starší že ho provokuje mladší, že bráchu mlátit nesmí a třeba jsem ho i nevedla na řešení jak ti řešit bez násilí. Jak řešíš tyhle situace? Řešíš jen to , ze mladší uhodí nebo řešíš celý konflikt?

@lennisek1 stále dokola, je malý takže nechápe..jsou mu teprve 3 roky. Když ji bouchne, vzít mu ručičku a říct důrazně NE! Nebo jen po ní trošku placnouta říct která to byla ručička? Nebacame! Nic jiného neuděláš.. jak poroste bude se se sestrou rvát čím dál víc bohužel. Jen ta malá spíš bude trpět tím, že je mladší brácha tak má víc ústupků. Sleduj ale více situace aby nebylo, že holčička žárlí a vezme mu schválně hračku a on se brání tak jediný způsob co ví, je že ji bouchne..Taky se to deje

@sorboni30 vážně mas pocit, ze dítě naucis, ze se sourozenec nebije tím, ze dítě sama uhodis???? Opravdu tohle někomu dává smysl ?

@nita1984 uhodim? Víš co znamená slovo placnout a po ruce ??? Je to náznak..ne přerazeni ruky jak sis vydedukovala proboha. Mám doma dvojcata dva kluky takže si představ, že vím jak vychovávat. Kluci si párkrát ublížili a náznakem pochopili, že se to nedělá. Takže ano pomáhá to. A představ si, jsou zlatí, ve školce a škole oblíbení a zadní agresoři jak naznačujes, že by z nich kvůli "plácnutí" mohli být.. 😶
Mají teď doma mladší sestřičku a zbožňují ji. Malá má rok.. kluci mají 8 let

@sorboni30 nic si nededukuju, nic nenaznačuju. Ptám se, jestli ti to dává smysl. Protože mě ne. Pokud tobe ano, pak je to tvoje volba. Ja své děti “nebacám” ani v náznaku. A překvapivě nám to ve výchově nechybí.

@nita1984 to tak je nebacej, evidentně se ti ještě nestalo, že by tvoje 3,5 leté dítě dalo pěsti mladšímu.. až se to stane, jsem zvědavá co uděláš. Jen se usměješ a řeknes, to nevadí..to se nedělá.. Ok tvoje volba. Ano každý máme své co funguje a nám se to vyplatilo. Ano oni se prckove tomu vždy zasmali, protože si mysleli, že je to hra.. ale pochopili i tak, že se to nedělá.. 😉

@sorboni30 mas pravdu, každý máme svou cestu a výsledky budeme sklízet v pubertě. A taky mas pravdu, ze všechno mi smysl dávat nemusí.

@nita1984 tak vzhledem k tomu, že kluci mají 8 let, jsou úžasní, hodní a chytří..nemyslím si, že by v pubertě byli agresivní a mlátili druhé za to, že jim maminka ve 3 letech placla přes ruku když ublížili druhému.. 👍 Ono dneska stačí napsat jedno slovo a lidi jsou straaasne pohoršení a moralizuji druhé. Každá máme svou výchovu a je dobre ji respektovat, nevnucovat druhému svou nebo nepoukazovat na to, že je něco špatně a musí to být just po mém. Ano já respektují tvůj názor, respektují ty můj, děkuju. A vážně, příště cti mezi řádky. Placnout neznamená zmlátit nebo trisknout. Jde to o lehký náznak aby ses ho "dotknul" a dítě se zasoustredilo na tebe a vnímalo co říkáš. Pěkný den 🙏

@sorboni30 promiň, ale jediný, kdo tady moralizuje, jsi ty. Ja se pouze zeptala, jestli ti to dává smysl. Napsala si, ze ano. V pořádku. Pak není třeba to dále rozvádět. Mě to smysl nedává, proto jsem se zeptala. Nic víc, nic méně. Neřekla jsem, ze to děláš špatně. To ty vkládáš do mých řádků něco, co tam není. Ale ty to tam chceš vidět. Hezky den

@nita1984 ok, tak v pohodě

@lennisek1 Co si představuješ pod pojmem “dlouhodobý efekt to nemělo”, když jsou dítěti tři? Výchova není záležitost pár měsíců. Jasně, že vychovat empatického člověka, který zvládá své emoce a problémy řeší konstruktivně, trvá tak dlouho, že tam zatím ani nedohlédneš, vždyť ani mraky dospělých to neumí a mlátí své partnery, děti i semtam cizí lidi v hospodě...

Mám děti ve stejné věkové kategorii, akorát kluky. Poruchu verbální komunikace mají oba. Mladší je hodně vztekloun... Když se naštve, prostě praští - je to nejen způsob ventilování emocí, ale i jak oznámit "tohle mě teď naštvalo" ... když jsem naštvaná na ségru, nemůžu přece praštit do koberce... by si všichni myslely, že mě naštval koberec! ... takže z jeho pohledu přesměrovat úder a vztek jinak fakt nedává smysl... To funguje, když ze sebe potřebujete flustraci vymlátit, ale ne při té první facce. Ta prostě především nese informaci.
Nenašla jsem zatím funkčnější způsob, než děti ve chvíli vzteku oddělit. Ano, čas od času někdo z nich ránu od sourozence schytá. Prostě to tak je a pokud je následně zcela zřetelně řečeno, že bít druhého je vždy špatně, nemyslím, že by to na bitém zanechávalo následky (ok, mám tenhle názor usnadněný tím, že jsou to dva kluci... jenže ten starší je "jemný víla", která mu tu facku fakt neoplatí...) ... je ale podle mě třeba sledovat i to, co tu facku vyvolalo - občas je v právu ten, kdo se uchýlí k fyzickému násilí, ač je to "špatný" prostředek.
Ostatně... jaké používáte vy způsoby, abyste tomu druhému sdělila "teď jsi mě fakt nasral, tohle si víckrát nedovoluj"? Zamyslete se, jestli jste schopná je syna naučit. Je to to jediné, co reálně pomůže.

@cilkat děkuji, přesně tak to je. Řeším iba, dcera často provokuje nebo má tendenci ho vychovávat a on si to samozřejmě nedá libit. Ale přitom je přesně ta, která se nechala škrtit ve školce, protože se prostě neubližuje. V tomto jsou jako den a noc. Já, když už nevím kudy kam, tak křičím. Zatím se mi to nepodařilo změnit, i když se snažilm pracovat na tom vsem a dcerka už to bohužel už přebrala taky. Tudíž se pohádají o hračku, ona po něm křičí, malý ji bouchne, oba mu ji sebere, protože udělal něco špatného, co se nedělá a on ji bouchne znova a více.. 10x to ustojím, oběma vysvětlím, že takto ne. Když jsem u toho, vysvětlím dcerce, malému nedovolím bouchnout, ale je to pořád dokola. A jak už je toho hodně, tak křičím. Není to teda, že by ubližoval sám od sebe, oba jsou fakt hodné děti jinak, ale tohle prostě asi neumím vyřešit.

@lennisek1 Víte, ono si to částečně musí vyřešit ty děti sami. Protože člověk se musí naučit i bránit. Občas na obranu stačí na druhému klidně říct "ne", občas musíte to "nech mě bejt" zařvat a občas musíte toho druhého fyzicky dostat pryč ze svého osobního prostoru (ano, když mě někdo škrtí, je v pořádku mu rozbít nos nebo vyrazit dech loktem... zvlášť za předpokladu, že má ruce silnější a sundat je ze svého krku nedokážu.). Najít tu míru přiměřené (sebe)obrany je často těžké i pro profesionálního ochránce typu policie, natož pro malé dítě že. A hodně se to učíme právě na sourozencích, se kterými jsme 24/7 v úzkém kontaktu, často od nich není kam odejít.
Možná bych spory řešila ještě víc nikoliv z postoje "takle se to nedělá" ale "vadí mě, když tohle děláš" . Je to trochu jiná informace. Říká vlastně "když po někom takhle vystartuješ, je pravděpdobné, že do toho okolí začne zasahovat a postaví se proti tobě. To nechceš, že?" ne "zakazuju to, protože jsme máma".
Držím palce. Oni se to naučí 😉 .