Agrese staršího sourozence vůči kojenci. Jak situace řešit?

@jancazao Jéje; to jste mě úplně neuklidnila 😀

Já vím 😉 ale třeba to u vás bude mnohem lepší 🍀
Já věřím na znamení, dcera je beran a syn kozoroh a to moc dohromady nejde.

Nevím jak na to reagovat.
Syna jsme museli zamykat do pokoje když spinkal, ta malá fúrie byla schopná se k němu vplížit a do krve mu rozdrápat obličej 😭 Mají od sebe 22m a je to snad nejhorší věkový rozdíl, za každou cenu se bráchu snažila eliminovat. Pomohl až čas, teď už je s jeho existencí smířená 😀

My jsme měli rozdíl dva a čtvrt roku a syn říkával "šlápnu na miminko", příp. "skočím na miminko", když malá ležela na zemi... Radu nemám, když jsem šla na wc, malá putovala do postýlky. Časem se to srovnalo, zejména pak po narození dalšího dítěte 😀 Teď jsou nejlepší kamarádi. A žárlí prostřední dítě na nejmladší, i když to má už 5 let.

@jancazao U nás taky dcera beran a syn kozoroh a jsou v pohodě. Ne že by se nikdy nepohádali, ale například fyzicky se neatakují, což se o našich holkách říct nedá.

@korin tak to je dobře, závidím 😊

U nas rozdil 21m. Dceri je ted 9m a synovi pres 2 a pul roku a uz tak tri mesice je to totalni peklo 🤦‍♀️ nemuzu je nechat ani na chvilku samotne. Syn dceru miluje a nenavadi asi zaroven nebo ja nevim. Treba dnes - syna jsem mela na kline na gauci a dvera se na nas sapala ze zeme, syn se k ni naklonil, pusinkoval hladil a najednou ji zapich palec do oka 🤯 do postylky za ni skace, takze i na wc chodi se mnou. Od rana do vecera na me nekdo vysi, slinta, rve…. Uz jsě docela vyhorela. Pomoc zadna, tata jezdi z prace az po 18h. Nestiham domacnost, vareni, na sebe samozrejme nemam cas a na chlapa taky ne. Nebere to konce, mala ma separacku jak prase (ja se nedivim, kdyz se ji bracha neustale snazi prizabit a furt ji musim mit na ruce) a syn extremne zarli, obdobi vzdoru. Vsechno na hovno 🫢😂

U nás to bylo to samý. Musela jsem je pořád hlídat, ale kolikrát byl rychlejší, kopnuti do hlavy, hozeni autíčka na hlavu,..... Teď jsou nejlepší kámoši mají 4 a 2 .

Taky starší tak ten první rok hodně žárlil, ale asi nechtěl úplně ublížit, protože mi vždycky přišel předem nahlásit, že jde bráchu bouchnout nebo kopnout, tak jsem většinou stihla naštěstí reagovat 😀 po tom roce se to dost zlepšilo. Teď je jim rok a půl a 3 a půl a už mi teda to bouchání nehlásí a rovnou mu ji dá, ale už to má aspoň pro něj nějaký důvod, že mu třeba nechce něco půjčit nebo že s něčím hodí a tak, to už je zase jiné. Jinak myslím, že pomůže asi fakt jen ten čas. Taky jsem se snažila hodně vysvětlovat, ale myslím, že se s tím prostě musí vyrovnat. Přeji, ať to přejde co nejdříve ✊

Jasne rict, ze ji nenechas ublizovat miminku, protoze je mas rada obe dve a jsi maminka obou holcicek a ze jsou pro tebe to nejdulezitejsi na svete. Ze chapes, ze je to ted vsechno nove, nejenom pro starsi dceru, ale i pro tebe a ze urcite spolu najdete zpusob, aby vam bylo dobre vsem.
A ja tedy jeste rikala starsimu synovi, ze se nemusi mit se setrou radi, ze do toho je nemuzu nutit, ale ze chci, aby nam vsem bylo doma dobre a citili jsme se v bezpeci, coz nejde, kdyz jeden druhemu ublizuje. Ale na to je tvoje dcera jeste mala.
A u nas je vekovy rozdil 2r a 9m a syn zarli jeste ted v sesti letech.

Nějaké obecné doporučení neznám, já jsem takový intuitivní rodič co si o výchově nic nečte a neposlouchá, a tedy opravdu jen za sebe odpovím jak řeším obdobné situace a řešila bych i tuto, pokud by nastala (ťuk ťuk, naštěstí jsme to neměli; první dvě děti mám od sebe 22 měs, třetí 20 měs) - jakkoliv chápu, co k tomu dítě vede, tak opravdu absolutně netoleruju takovéto nežádoucí projevy chvilkové frustrace či nepohody, které zasahují do osobního prostoru někoho dalšího, a nemusí to být jen mimino, může to být třeba obecně fungování rodiny. Zároveň odmítám urputně eliminovat spouštěče, čekáme čtvrté a fakt neexistuje, že bych ho kvůli případně žárlícím sourozencům zavírala do ohrádky nebo brala s sebou, když půjdu na záchod. Dítěti situaci srozumitelně vysvětlím a když to nestačí a pokračuje, tak se mnou opravdu končí sranda. Děti nebiju, ale třeba hodně pevně (nepříjemně) chytnu za ruku a zblízka a hlasitě to zopakuju do očí, s tím že tohle prostě NE. V pár větách dám najevo i své pochopení pro to, proč to dítě dělá, plus nějaký návrh jak to třeba příště můžeme řešit. I to dvacetiměsíční dítě chápe hodně, nepodceňovat 🙂 Velice stručně, žádné dlouhé monology a obkecávání, ve kterém se dítě ztratí po první půlce věty. Ale pokud něco nechci aby dítě dělalo, tak se to prostě ihned dozví a příjemné to pro něj není. Trvám na tom, jsem matka kterou opravdu nechcete nasrat a jsem s těmahle věcma hodně rychle hotová. Prostě NE, nebude škrábat mimino do obličeje (nebo si dosaďte cokoliv jiného) a pokud to udělá, bude prostě zle, i kdyby mu měla jedna přiletět (jakože to nedělám). Já jako rodič z toho samozřejmě můžu vyvodit plno podnětů pro sebe a pracovat na sobě a hlavně na pohodě toho dítěte, které aktuálně v pohodě není a dělá pak nesmysly, to zas jo. Ale to až pak za chodu, to je pro příště. Jako bezprostřední reakce na nějaké nesmyslné chování se u nás žádná přemíra pochopení fakt nekoná, a už vůbec ne žádné doprošování. Pracuju v prostředí kde jsem s dětmi a rodiči v denním kontaktu a je to super vidět za den milion těchto situací jen jako divák. Někdy se dítě chová opravdu jako neskutečný smrad (nemluvím o dvacetiměsíčím, ale třeba čtyřletém), samý naschvál, a rodič je absolutně vykolejený z toho že by snad měl být chvíli za nepřítele a nějak zasáhnout, nakonec nedejbože začne ještě uplácet, že když přestane dělat nějaký totální nesmysl, tak půjdou do cukrárny. Otřesný, kam až se dá dopracovat. Pochopení jo, stručná diskuze jo, ale tolerance konkrétního nežádoucího chování absolutně ne, ani u malého dítěte, tedy za mne.

Víš, že volá po pozornosti, a kolik času trávíš sama s tou starší?

@cikitkapb Ví, vždyť to psala hned na začátku.

Máme rozdíl mezi dětmi 2r a 1m a bezproblemu, žádné ubližování,když mě rostlo břicho,tak malá jej hladila,vysvětlovali jsme,zapojili od začátku do všeho,neseparovala jsem je od návratu z porodnice,vše jsem dělala se starší dcerkou,aby se necítila odstrcena,s dětmi jejího věku jsme byli,na procházky jsem s ní chodila,žádné šestinedělí doma zavřená nebo u prarodičů.Kolegyne z práce má holky od sebe 2,5 roku a hrozný, starší mladší ubližovala od narození,dokonce se zase začala počůravat,nakonec museli vyhledat pomoc odborníka.Je fakt,že dceru jsme na narození připravovali dlouho před porodem.

Zkus knížku Sourozenci bez rivality.

Taky jsme prvorozeného připravovali... Žárlit začal asi po 2 nebo 3 měsících. Třeba jsme spolu seděli na pohovce, miminko leželo kousek bokem vedle mě z druhé strany, staršímu jsem četla knížku. Ten najednou seskočil, oběhl mě a štípl mimčo do ruky. To fakt není situace, kdy by neměl dostatek pozornosti 😀

Máme kluky s rozdílem 21m (aktuálně 8m a 2.5roku) starší je na něj teda většinu času jak milius, chce si s ním pořád hrát takže mu strká naprosto nevhodné hračky, ano sem tam ho majzne po hlavě nebo a do něj žduchne, neustále mu něco bere (ale už ví, že když mu něco vezme, tak mu musí něco podat místo toho), nemůžu je nechat ani na minutu o samotě, takže taky se mnou chodí všude na záchod ale bez sebe je jim vyloženě smutno a rádi si spolu "hrají". Domácnost nestíhám vubec, neřeším. Snažím se se starším hodně podnikat i věci samostatně, jen my dva (manžel hlídá mimčo). Naštěstí v okolí mám dvě maminky co mají taky víc než jedno dítě tak vidí, že i jiní mají sourozence tak se mu to snažíme vysvětlovat no...

dokud je starší dítě nevyzpytatelný, musíte je prostě hlídat, dávat kojence ležet do vejšky, tak, aby k němu sama nemohla atd....
ono jako sorry, ale děti přesně po dvou letech je sebevražda, no...ale to už pozdě bycha honiti.
celkově, co se týče sourozeneckejch vztahů a snahu o jejich co nejlepší založení, doporučuju velmi knihu Aha! Rodičovství - díl sourozenci. je tam spousta super tipů, co dělat v konkrétních situacích. jsou i další knihy, jedna tu byla zmíněná. víc jsem jich sama nečetla, to Aha je fakt skvělý. pár nejdůležitějších stránek se stručně vypsaným postupem u nějakejch klasickejch situací jsem si i nafotila. kdybys chtěla můžu mrknout, co tam mám, a poslat na mejl kdyžtak.
v knížce jsou rady už od prenatálního věku až po klasický sourozenecký provokování, který trvá poměrně dlouho.

@okapia Já se ale neptám jestli ví, že volá po pozornosti, ale konstatuju to, právě proto to píšu. A zároveň se ale ptám, kolik času tráví jen s tou starší. Porozumění psaného textu zvládneš, ne?

@muhehehe absolutní souhlas…

U nás to stejné. Mimino jsem bránila zuby nehty, nesměla s ním být sama. Když by jí víc lepla, tak by jí mohla dost ublížit. Když spala, byla v pokojíčku a starší tam měla zákaz. Teď mají malá rok a starší 4,5. Vykládá jak jí má ráda, hračky jí bere, občas jí lepne, já říkám, že jí sikanuje. Malá se už brání, kousne jí, piští, brání si svoje. Prostě hlídám, hlídám nemůžou být spolu sami. Klid je jen, když je starší ve školce.
Jo a úplně nejvíc začala zarlit, když mimino začalo perovat na kolínkách, sedět, stát a mluvit, to byla úplně paf. Když malá ležela jak placka, tak se to ještě dalo.
Takže já vlastně radu nemám, hlídám malou, aby jí nějak víc neublížila. A věřím, že a až bude starší, tak si budou rozumět.

Vždyť ty starší děti nemají ani dva roky kolikrát, co tu píšete, spousta z nich nechápe koncept ubližování, hodně těch zmiňovaných interakcí je prostě jen interakce na jejich úrovni, stejně by masily jiné děti třeba na hřišti nebo v jeslích... Prostě vysvětlovat, fyzicky zabraňovat, netrestat a hlavně počkat, až z toho vyrostou.

@la_amanita nezlobte se,ale s tím nesouhlasím.i malé dítě, které chodí na injekce nebo očkování může cítit,že jej píchnutí bolí(právě v tomto věku se vypěstuje strach z lékařů,bolesti a injekcí).takze vysvětlovat to,že miminko bolí,když jej bouchne,zduchne apd. opravdu malé dítě ví co je bolest.a vím o čem mluvím,u syna v jeho 3 letech jsem si prošla dost nepříjemnými bolestivymi vyšetřeními,pamatuje si to(teď mu bude 5).vysvětlovat vysvětlovat.dcera synovi nikdy jako miminku neublížila,ani nezarlila,až chodil,tak se začali strkat,do té doby pohoda.

@veronikav31 to, že batole cítí bolest neznamená, že chápe, že ji ono samo umí jiným způsobit. To jsou úplně jiné, jinak náročné myšlenkové pochody.

@muhehehe přesně 🙏 Mám to stejně.👌