2letá dcera je extrémně žárlivá a my čekáme další miminko
SOS. Mam dvouletou holcicku ktera je na nas hodne zavisla. Nemame zadne hlidani, nikdy bez nas nebyla dele nez 12 hodin, spi s nama v posteli, usina jen v objeti s manzelem, dost proziva obdobi vzdoru, kdyz se ja nebo manzel vzdalime z jejih dohledu hned nas hleda a place, nehraje si sama a navic za 3 mesice cekame prichod jeji mladsi sestricky. Dcera byla do nedavna jedine dite v obou nasich rodinach. Nemluvi a vysvetlit si nic poradne nenecha. Nesnese kdyz se s manzelem objimame nebi si davame pusu, kdyz drzim na rukou dceru sve sestry (3 mesice), snazi se ji odstrcit a place. Bojim se co bude po porodu. Snazimese ji na sestricku pripravit (hladime a pusinkujeme brisko, mluvime o miminku) ale neprijde mi ze by to chapala. PORADTE!!!!
Budu řešit za pár dní... usínání sám nehrozí, hlídání 0, takže je skoro pořád se mnou. Povídání o miminku vůbec nerozumí, takže příprava taky 0.
Druhe dite se mi narodilo, kdyz bylo starsimu 19 mesicu. Do te doby byl jen s nami, hlidani nemame. Jedine vnouce v rodine. Po porodu se zmenilo jen to, ze nechtel usinat sam, coz do te doby zvladal. Dite muze zareagovat uplne jinak nez si myslite. Drzim palce
Synovi bylo 23 mesicu, kdyz se mu narodila sestricka. Cca rok to bylo v pohode, miloval ji, pusinkoval, hladil,nosil plenky do kose, rikal .....moje Nikca....., proste zlatej. Jen co mala zacla chodit (od 10 mes), katastrofa! Je vzteklej, zlej, protivnej,....rika,ze nema rad naminku, nema rad Nikcu, maminka se mu nelibi....... Prestal mi davat i pusinky. Je mi z toho do place, nevim co mam delat. Pripada mi, ze jen kricim; neber ji to, nech mu to...... Jsem zoufala. Nebyl bezeme nikdy dele jak 4 hod (skolka). A ted mi rika at jdu pryc........
Holky jsou o necelé 2 roky, nějaká příprava na sourozence se nekonala, přišlo mi, že tomu stejně nerozumí. Po porodu to bylo náročné, nepřišlo mi, že by vyloženě žárlila, aspoň žárlivost si představuji, jako nenávistné chování vůči sourozenci. Ale byla jak utržená z řetězu, vyváděla, když jsem kojila, tak využívala situace a lozila všude možně. Byla zvyklá, že ji ukládám já a dlouho jí trvalo, než usla. Tak jsem to pak dělala tak, že jsem mladší nakojila, předala manželovi, který ji houpal a šla ukládat starší.
Pak přišla druhá vlna, když měla mladší kolem roku, to už byla silná agrese, kdy mladší schválně žďuchnula a ta spadla, jak ještě pořádně nechodila. Tohle všechno se ale musí přežít. Hlavně zkusit pochopit, proč to dělají, že pro ně je to taky těžký, hodně je hlídat a usměrňovat. Jsem teda proti tomu dělat ze staršího toho "velkého sourozence", ony proti tomu některé děti dost bojují, nechtějí být velcí, ale užívat si stejné pozornosti jako miminko.
Ještě doporučuji knížku Sourozenci bez rivality, tady je pár výpisků z knížky https://www.modrykonik.cz/blog/reruna/article/sourozenci-bez-rivality-par-myslenek/
@812014 připravovat na příchod je určitě důležitý, ale každé dítě zareaguje jinak. Sestra má tříměsíční holčičku a dvouletého chlapečka. Také byl dost fixovaný na rodiče a občas ještě kojený. Dost ho sestry příchod rozkolísal, vrátil se zpět k plenám, začal sabotovat hygienu, oblékání. Po třech měsících je to lepší, ale pleny má pořád.Co jsem slyšela, tak si to sedne tak po půl roce, pokud je začátek krize
Jak tu ctu ty prispevky, tak musim napsat. Mala ma ted rok. Od zacatku jsme syna ucili, ze kdyz mu veme hracku a jemu se to nelibi, ma ji dat jinou. Sice obcas rve jeden nebo druhy, ale v 80% je to v klidu. Jsou to partaci,blbnou spolu, obcas jeden druheho provokuji, ale vesmes je to dobry.
@812014 Ahoj, doporučuji přečíst knihu Prvorozené dítě od Jiřiny Prekopové. Nám to hodně pomohlo. Děti máme od sebe 3 roky, lehké to nebylo, dcera dost žárlila, ale teď jsou to parťáci. Pokud to bude jen trochu možné, věnujte se co nejvíce té starší. Když mimi usne, hrajte si s ní, dávejte jí najevo, že ji máte rádi. Bude to náročné, ale zvládnete to. Držím palce 😉
@812014 my máme děti do sebe 20 měsíců. Dcerka je "ta starší" a trochu generál. Spí s námi a přesně jak píšete, usíná s tatínkem v objetí. Když jsme přivezli z porodnice synka, trvalo ji asi týden než si zvykla, ale nebylo to nijak hrozné - vzhledem k tomu, že novorozeně pořád spí. Díky tomu, že je taková hodně hrr, tak si ve svých očích pozici udržela. Je pravda, že syn je extrémně hodné miminko a totální flegmouš a spavec. Když chrní, což je podstatná část dne, tak nás má malá jen pro sebe.Řekla bych, že nějaké žárlení u nás nefrčí, ale báli jsme se toho teda dost, vzhledem k povaze malé. Ta je z manželovi strany první vnouče a od našich jediná holčička, takže obletovaná princezna.
Hlavně po příchodu z porodnice dávat pořád najevo, že teď jsou dvě a máte je stejně rádi, že malá sestřička ji má také moc a moc ráda, ale ještě jí to neumí říct, že se na svoji velkou sestřičku těšila už když byla v bříšku. Že jí bude všechno ukazovat a bude pro ni ta nejlepší "velká sestra" na světě,.....bude to těžké a budete muset mít strašně moc trpělivosti. Měli jsme to podobné, doma skoro dvouletý syn, do té doby jediné vnouče v obou rodinách, ale snažili jsme se ho stále připravovat, poslouchal sestřičku v bříšku, pořád jsem mu říkala, že mi malá v bříšku říká, jak se na svého velkého brášku těší, jak jí bude ukazovat celý svět.......a nakonec se choval přímo předpisově, houpal ji v košíčku, utěšoval , hladil, mazlil se sní, tulil se k ní, nádhera. Ta ale skončila ve chvíli, kdy malá začala lézt a dolezla si poprvé pro jeho hračku, to byl vztek a zlost, že je to jeho a trvalo dlouho než jsme to postupně nějak zkorigovali. Občas po ní nějakou hračku hodil a já měla hrůzu, aby jí neublížil. Teď se milují ale zároveň se pěkně "řežou" 😀, klasika v rámci sourozenecké lásky 😀. Ale bez sebe neudělají ani krok. Tak držím pěsti, ať se vám daří!!! 😉