Vývojová disfázie u 9letého syna. Jak s tím pracovat?
Prosím o zkušenost, nebo pomoc. Mám devítiletého syna s diagnostikovanou vývojovou disfazií, chodí do 3 třídy ZŠ. Má asistenta pedagoga, zatím krátce, nicméně mi nikdo neřekl, jak se s ním učit, příprava do školy kulhá, snažili jsme se ho dosud vést víceméně k zodpovědnosti za své věci, ale stále něco ztrácí nebo zapomíná, večer mu zkontroluji tašku do školy, má v ní vše, penál, tužky, pero, pastelky, ale druhý den mi volá
učitelka, že zase nemá čím psát, nebo nemá učebnici, sešit.... Jsem z toho zoufalá, nic nepomáhá, na všechno zdá se, jako by kašlal, jediné co ho zaujme je tv nebo mobil a hry na PC. Jenže se nechce učit, u všeho pláče, že to je těžké. Nějaká rada jak s tím pracovat? Nikdo nám návod nedal.
sjednat si schůzku ve škole s třídní i s asistentkou probrat situaci a zkusit vymyslet nějaký plán...
@konidana schůzku jsme měli s asistentkou učitelkou i školní psychlozkou. Máme komunikační sešit, kam si píšeme informace o úkolech, co je potřeba se učit, z čeho budou mít písemky atd. To je zatim vše.
@bartunci2012 Nám nesmírně pomohlo s nástupem do školy udělat systém a program na školní dny. Rano vstát, po snídani se synem zkontrolujen tasku jestli tam má všechno. Po škole, když přijde domů nechám ho hodinku hrát, nebo si dělá co sám chce. Po hodince mu buď vypnu TV, nebo řeknu dodelej si co děláš a pujdem dělat úkoly. Ted uz jde bez řečí, ze začátku to u nás bylo, také s brekem, seděli jsme nad ukolama třeba 2 hodiny a z toho 1,5 jsem ho přesvědčovala ať je udela. Tenkrát jsem mu rekla, že dokud nebudou hotové úkoly, takže si hrát už nepůjde a klidně u těch úkolů bude sedět az do večera. Ze začátku to bylo o nervy zkoušel jestli polevim. Ale ted uz ví, že když je udělá co nejdriv má pak klid a může si dělat co "chce".Také ze začátku ztrácel věci, a to jsme pak udělali úplně stejný systém. Jestli nebude mít ve škole vše, tak večer predspanim nebude koukat na TV a zaungovalo to. Zkuste to opravdu formou odměn a "trestu". A hlavně to pak dodržet a být důsledný. U nás to zafungovalo.
@martt díky za reakci, s tou důsledností je to se mnou na štýru, toho jsem si vědoma, s tím vším co mám ještě doma (batole, předškolák, dvě puberťačky), takže na tom určitě musím zapracovat hlavně u sebe. Jinak děkuji za návod, zkusím to podle vás ☺️🙏
@bartunci2012 nemáte vůbec za co. Vím, že to je náročné. Ja jsem po půl roce, kdy syn začal chodit do školy byla zralá na psychiatra 🤣😂. Nejhorší je u mého syna, že občas nevím, kdy jeho chování je důsledek jeho diagnózy a nebo, že to jen zkouší jestli polevim.
@martt Tak tady to vidím úplně stejně. 🤷🤦
@konidana dobrá rada, ale ne pro dysfatika. Dysfatik nerozumí pořádně češtině. Celý den se musí hodně soustředit, aby pochytil slova, kterým rozumí a z výrazu řeči a reakce okolí se snaží vydedukovat, co kdo po něm chce. . Na štíru jsou s hrubou i jemnou motorikou - takže opět kresba, vystřihování ... není taky pro ně relax. U hry na mobilu, PC .... je to relax, vypne ... Ale všeho s mírou. Dcera např. ráda sleduje kreslené šílené japonské pohádky na youtube a nejlépe i bez zvuku - jen obrázky (je těžký dysfatik).
@bartunci2012 dcera je těžký dysfatik a chodí do 4. třídy. Je to boj a obrovský zápřah - nejen pro dceru, ale i pro mě, jako rodiče.
Vést k samostatnosti je fajn, ale jak jsem psala výše - dysfatik to má prostě náročnější, tím pádem je snadněji unavitelný. Pouzdro do školy kontroluji já - manžel ostrouhá pastelky, doplním ztracené věcí .... Péra má jen gumovací a asi tak 4 🙂 Věci do školy také chystám já. Každý předmět má ve složce. Je to pro ní pak jednodušší - má tam sešity u učebnici.
Asistentka píše dceři do deníčku úkoly, kdy a z čeho se píše písemka, v přírodovědě a vlastivědě za ní píše poznámky, pokud už je unavená, nebo nestíhá psát (píše pomalu). V hodině jí vysvětluje zadání úkolu, pokud to nepochopí. Rozhodně za ní nepočítá 🙂 ani neradí při písemce.
Učení - musím se s ní učit já. Mám ještě starší dceru - premiantku třídy, která chodí o rok výše - tedy do 5. třídy. Vidím ten rozdíl mezi nimi, starší se učí sama, pak stačí jenom přezkoušet, sama si chystá věci .... Ale s mladší to tak nejde. Takže když se učíme např. AJ - tak zkoušíme postupně slovíčko po slovíčku, násobilku, češtinu - vše pořád dokola s přestávkami, protože se rychleji unaví. Řekneme si to 2x, pak si jde na chvíli hrát, pak znovu, při večeři, při mytí, ráno při česání ... pořád opakujeme, opakujeme a opakujeme. Je to velmi náročné, jsem bez volného času pro sebe, ale chci, aby z ní něco bylo 😉.
Naštěstí dcera chce - snaží se. Ale přiznávám, že jsem občas zralá na Bohnice.
Můžu se zeptat, od kolika let víte, že má disfazii? Já mám doma ctyrletaka s čerstvou diagnózou. Zatím má asistenta ve školce, ale myslím, že některé pryncipy pretrvaji. Pár poznámek, čeho jsem si všimla u sebe a syna:
1) očekávám, že u věcí vydrží dýl, než je pro něj rozumné (on u toho třeba i sedí a činnosti předstírá, ale už to není efektivní a o to víc ho to nebaví). Vede to pak k tomu, že o to víc nechce. Zároveň já častěji aktivitu úplně vynecham.
2) i neoblíbené veci dělat musí a pravidelně, ale v řádu minut (budujeme třeba s chozením na procházky, doporučení je, když ven jít nechce, tak stejně oblict, vyjít před barák a klidně jen 10 m a zpět. Zdánlivě naprosto k ničemu, ale jde o to, aby si dítě nezvyklo, že to nejde/nedělá/neumí - a zároveň to fakt bylo v dávce, kterou zvládne)
3) hodně zrcadlit jeho emoce (bez ohledu na to, zda se vám líbí) prostě se s ním smát i vztekat (ne na něj - s ním).
4) je nesamostatný. Spoustu věcí bez potíží udělá, ale musím u toho sedět s ním. Udělá je bez asistence, ale jedině v mé přítomnosti. (Jo, je to žrout času, ale míň, než když mu stokrát opakuju "udělej to".)
5) potřebuje pravidelnost (nevím, nakolik je to věkem, ale spíš jde o strach z neznámého: tím, že blbě rozumí slovům, je pro něj každá změna krok do neznáma a dokud to nemá zajeté, tak to odmítá. Bohužel to opravdu znamená pravidelný chod dne.)
@cilkat U syna to vím v podstatě od ranného dětství, protože měl velmi opožděný psychomotorický vývoj. V PPP jsem s ním byla v šesti letech, kdy jsme žádali o odklad školní docházky, a tam mu byla VD přímo diagnostikována. Děkuji za návody, určitě budu využívat. ☺️
@bartunci2012 nemám děti s disfázií, ale mám ozkoušeno, že pokud nemají přístup k elektronice (půl roku jsme neměli ani televizi, hry na PC omezeně jen pár hodin týdně nebo vůbec, mobil do 10let neměly), tak fungují o 300 procent líp. Lepší soustředění, lepší komunikace, uplně jiné děti. Takže doporučuji elektroniku úplně vyřadit ze života rodiny nebo omezit na úplné minimum , ne jako zákaz, ale pro dobro všech a vydržet měsíc, půl roku. Uvidíš co to udělá.
Dále určitě funguje rutina a duslednost. Mít plán dne, aby bylo jasné co se kdy dělá.