Syn se v noci budí, má špatné sny a bojí se
Chtěla bych se poradit, jestli tu někdo z vás má podobný problém. Syn má 11 let a v noci se v pokojíčku stále budí a bojí se. Svítí pak vždy do rána na světlo a když mu ho přijdu zhasnout a on spí, tak se za chvíli zase vzbudí a rozsvěcí. Já spím s malou dcerkou vedle v pokoji a chodím několikrát v noci k němu. Sám spí v pokoji od 6 a půl roku . předtím spal se mnou, Od mala je dost citlivka a bojí se. Teď mi ale přijde, že je to čím dál horší a nevím , jestli by se to v tomto věku nemělo nějak více řešit.Už jsme si povídali o tom, čeho se bojí a prý té tmy a že tam někdo je. Také mu nechci nechávat celé noci světlo, protože je to nezdravé a tělo si při tom neodpočine,. Já se jako dítě také hodně bála. Je tu také někdo jehož už starší děti se v noci hodně bojí?
@romanazi Osobně zkušenost nemám, ale něco podobného řešila sestra se starší dcerou, které bylo necelých 10 let. Je to šikovná normální a chytrá holka, ale nechtěla jim vůbec spát v pokojíčku, nemohla usnout a v noci se budila a dělala strašné scény, než měla jít spát. Když už vyzkoušeli všechno, tak jeli k dětské psycholožce. Ta jim dala nějaké rady, ale nakonec stejně pomohlo jen přestěhovat pokojíček. Já bych zkusila i jen přemístit nábytek v pokoji. Někdo si bude myslet, že jsou to kraviny, ale ony prostě jsou v bytě/domě spací a nespací zóny a děti je můžou vycítit. Osobně mám taky místa, kde usnu jak špalek a kde naopak bych nikdy neusla a není to tím, že bych si to nějak vsugerovala a děti na to můžou být citlivé. Takže za mě přeházet pokojíček, pořídit nějakou malou lampičku (která se dá třeba postupně ztlumovat) příp. přemístit pokojíček, pokud na to máte prostory. Ale taky bych nebála, aby si promluvil s dětskou psycholožkou, za to nic nedá a mu může pomoct, že se z toho vypovídá.
Holky, my to měli teď s malou. Prostě přišla tchýně a protože Vika neposlouchala, tak ji začala strašit budákem. Ona teda spí s náma v ložnici, ale spát chodí, samozřejmě, dřív než my. Má teprve 19 měsíců. Ale najednou hysterické scény, chudinka, ještě neumí mluvit a pořád jen ukazovala do rohu a opakovalala: "bu bu bu"
Pak se to ještě párkrát projevilo, ale trvalo to dlouho, než jsem ji vysvětlila a uklidnila, že bubáci nejsou. Tchýni jsem poděkovala.
@jasamin No u nás to je ,že se dost bojí a má velkou fantazii a představivost od mala, ale pořád to nějak tak šlo a hlavně jsem si říkala, že je ještě malý. Ale teď je to poslední dobou čím dál častěji, v noci se někdy vůbec nevyspí a ráno by zase spal, když má jít do školy. A hlavně jsem si myslela, že čím je starší tím se bude bát méně , ale je to naopak...
@romanazi A co takhle dočasně přestěhovat jeho postel do vašeho pokoje? Myslíš, že byste ho rušily? Protože je fakt, že spaní při světle opravdu moc zdravé není - a hlavně, syn by měl takto možnost si opět na tmu zvyknout.
Věřím, že to u něj může být jen nějaké náročnější vývojové období, které zase samo odezní. Taže bych na nějaký čas zkusila tohle společné spaní - třeba by to pomohlo..
Tak mě napadá, nedávaly jste dětem náhodou homeopatii? Ono to sice vypadá neškodně, ale podstata homeopatie je vlastně okultismus. Slyšela jsem o zkušenostech s homeopatii a prý po delší době užívání se stává, že se můžou projevovat paranormální jevy. Posílám odkaz, kde věřící doktorka, která pracovala a užívala homeopatii, mluví o svých zkušenostech:
https://www.youtube.com/watch?v=rZ5uzGaaDJI
Ještě posílám jednu přednášku křesťana farmaceuta:
No, to on by rád spal u mne. Ale já spím hned vedle něj v pokojíčku s dcerkou - 4 roky a ta chodí spát už v půl osmé a spí od narození zase extrémně hezky, ale je zase zvyklá na tmu a ticho, i já když jdu spát musím jako být myška. Syn má hyperaktivitu a i při spánku je hodně neklidný - každou chvíli pije, chodí na záchod, mezitím smrká,... . Byla tu možnost, aby spal s manželem v pokojíčku, ale manžel nechce, protože vstává každý den, ve 4.30 do práce a nevyspal by se, což chápu.Ach jo, nejraději bych se rozpůlila...
@romanazi a tak ať spí manžel s dcerou, když hezky spinká. Do postele se bude muset naučit chodit tiše. A ty si vezmeš k sobě chlapečka.
Jinak já používám občas takovou tu lampičku, nevím, jak se to jmenuje, ale ta, když svítí, tak krásně jsou vidět na stropě hvězdy, měsíc a různě se to střídá, dá se to nastavit. Takže v pokoji není úplná tma. Není tam ani světlo, ale vidíš na dveře a rozeznáváš nábytek, atd...
Moje dcerka treba snasela kase na veceri uplne bez problemu, ale zhruba od 6.-9.mesice u ni byl spanek taky o nicem. Velmi casto se budila, plakala. Chodila jsem tam i 15x za noc. Prikladala jsem to take tomu, jak bylo vyse zmineno, ze mela obdobi velkeho psychomotorickeho rozvoje, zacinala se pohybovat, lezt, stoupat a mela hodne vjemu, ktere proste mozek musel zpracovat.
Omlouvam se, prispevek tu nema byt, nevim, proc mi skocil do jine diskuze.
@romanazi - no já právě taky čekám, že ho to přejde. Což se u vás nestalo, tak mě to malinko děsí. U nás to vypadá tak, že se mi malý vzbudí tak hodinu až dvě po usnutí. Usíná sám při malinkém světýlku. Vzbudí se a volá mě. Když příjdu, tak mi jen řekne, že se bojí. Musím u něho zůstat dokud neusne znovu, což chvíli trvá. Je vidět, že se fakt bojí a při usínání se ještě leká. Až usne tvrdě, tak už je potom klid až do rána. Tak kdyby náhodou někdo věděl, klidně pište, budu ráda. Jinak homeopatika nikdy neměl.
Ahoj, já to zrovna řeším u osmileté dcery. Pokud není opravdu hodně unavená, tak prostě nechce za nic usínat v pokojíku, je to poslední rok pořád horší. A přišlo to samozřejmě v době, kdy se mladší syn konečně uklidnil a spí v pokojíku úplně v pohodě. Ema chce pořád spát u nás v ložnici, ale já už to odmítám. Světlo jsme zkoušeli různé. A dřív spávala v pokoji v pohodě, takže zóna by to být neměla. Teď zrovna zase vyvádí ☹ A manžel by rád "vyměknul", ale já už teď povolit nechci. Myslím, že času, tulení atd. 🙂 věnujeme dětem dost, máme fajn vztahy, rodina klape, už fakt nevím, co se s ní děje. Ve škole je spokojená. Máte taky někdo tyto problémy u školáka?
@verusky no ono to možná tak od věci nebude, já mám takové zvláštní pocity taky někdy...Ale co teď s tím,moc se v tom nevyznám, ale věřím na takovéto věci ...Ale vůbec nevím co se s tím děla a na koho se v takovém případě obrátit - jsme z malé vesnice a bydlíme v přestavěném statku, který kdysi dávno před 150 lety vyhořel a bylo tu nějaké neštěstí a ty duše by tu být mohly...
Jako dítě jsem to mela taky a mám to do ted. Ve 2.třídě jsme se s kamarádkou navzájem strašily, ona furt nosila do školy ducharsky knížky, apod. A já chytla amok. Byla jsem hysterická, bez někoho druhyho jsem neusnula, az do 13 let jsem noc co noc vyděšená chodila spát k naším. Strašně jsem se za to stydela, ale strach byl větší. Mela jsem v tu dobu i problémy ve škole - šikana, a tak. Možná jsem si to takhle premitala pak do mimoskolniho života. Do ted neusnu bez lampičky a bez běžícího filmu. Mám furt pocit, ze tam "někdo" je. Desim se vždycky noci, kdy manžel nespí doma. Byt vámi to zacnu řešit hned v začátku s psychologem. Ona se z toho fakt může vyklubat úplně jiná záležitost - třeba ta šikana. Nenechavejte ho brecet, a nezhasinejte mu. A nepodcenovala bych to, fakt z toho jsou následky - vidím to u sebe. Nikdo to se mnou neřešil, akorát jsem byla za rozmazlence.
Teda svádět něco takového na homeopatika, to teda kroutím hlavou. A jako věřící fakt nechápu...
@romanazi Ideální by bylo nechat dům vysvětit, to chce ale známého kněze, co by byl ochotný to udělat. Nebo posvětit vodu a člověk si to pak vykropí sám (to jsem řešila takto já, protože bydlím daleko). Jsou lidé, co provádí "očistu domova", ale neumím nikoho konkrétně doporučit. První pomoc a hodně účinná je pověsit do pokoje kříž. Můžete i doma zapálit svíčku, pomodlit se a poprosit, aby v pokoji ta duše/ty duše odešly tam, kam patří - do světla. Slova nejsou důležitá, jen to, ať je to od srdce a upřímně. Některé duše tu zůstávají proto, že třeba "neví", kam mají jít - zemřou náhle, nebo byly hodně připoutány k majetku a tak a potřebují "vysvětlit", že už mají být někde jinde.
Moc držím palce, ať máte doma příjemně i pro syna!
Já mám to samé u syna, ale ten má zatím 5let. Čekám, že to přejde. Vzbudí se, volá. Když příjdu, tak mi jen řekne, že se bojí. Všude musím rožnout a počkat až zase usne.
Jsou noci kdy se nevzbudí vůbec, jiné třeba hned několikrát. A u vás to začlo až teď nebo už to trvá dlouho?