Syn příliš prožívá emoce. Co to může znamenat?
Mám otázku na ty, co mají zkušenost.
Synovi je 9 let. Byl vždy celkem v pohodě. Se vstupem do školy se projevilo to, že má horší pozornost. Neustále nám někde zamrzá, zapomíná se.
Teď jsem si všimla, že když má moc emocí, tak se začne klepat. Postupně se to stupňuje. Včera u toho nadskakoval a nedal se uklidnit. Zkoušela jsem mu nevěnovat pozornost, odvést pozornost...
Celkově má problémy s emocemi, že vydrží a najednou vybuchne a zmuchlá sešit, kopne bráchu, ječí, hodí něčím.
Řešit? Nebo nechat a nesledovat?
Mladší má dysfázii a podezření na ADHD, takže mám jinak nastavené hranice a hodně věcí neřeším a nebo naopak řeším hodně.
@levandule_k to jsme dělali a uměl to. Prostě najednou cvak a nejde to. Nejdřív jsem myslela, že se předvádí a dělá to na upoutání pozornosti, proto jsem zkusila ignoraci. Dělal to z radosti. Táta mu koupil k večeři pizzu.
Na nějakých vyšetření jako neurologie, krev apod.jste byli?Pokud to začalo z ničeho nic mohlo by se jednat o nejaky problém nejen "psychický". Popřípadě bych se zkusils zaměřit na dobu, kdy to začalo a hledat příčinu proč. Škola, kamarádi, málo pozornosti, hodně "úkolů"..... Pokud se to stupňuje nenachavalo bych to jen tak. První řadě s ním zkuste mluvit proč se tak chová...
@martt nebyli, protože dřív nebyl problém. Jako vzteklý byl vzdycky, ale to bude po mém tátovi. To byl ukázkový cholerik a syn je celý on. Má jeho podobu, povahu i gesta a to se nikdy nepotkali.
On mi řekl, že má radost a neumí to ovládat. Seděl a měl tiky, co mu projížděly celým tělem. Pak se smál a klepal se.
@levandule_k my to pojmenovali. On sám řekl, že má radost a neumí to ovládat. Tak jsem zkusila v klidu změnit téma. Pak jsem ho nechala, aby si to mohl v klidu odžít. Neřekla jsem mu, aby šel pryč, prostě jsem zaměřila pozornost jinam, ale byla jsem pořád s ním, zeptala jsem se, jestli chce obejmout, což nakonec pomohlo, že se ke mně přitulil a uklidnil se. Ale nemohla jsem na něj mluvit a ani nijak reagovat.
Kamarádka jako malá měla taky problém zvládat emoce. Když toho na ní bylo moc (radosti nebo vzteku) tak dokonce omdlívala. Prostě omdlela radostí třeba. 😁 Rodiče jí tenkrát vzali párkrát k dětskému psychologovi a ten jí to vysvětlil a naučil jak se s emocemi vypořádat. ☺
Nemusí to umět přímo ovládat, když se mi chce smát, tak taky těžko zadržuji smích, když se mi chce brečet, tak se mi slzy také zadržuji blbě. Myslím si, že emoce se nedají ovládat, když je jednou člověk má, musí ven. Jde jenom o to najít způsob jak. Jinak si myslím, že to bylo hezké, že jsi ho objala.
Když nějakou dobu vydrží a pak bouchne, tak je podle mě potlačuje, aby to bylo společensky přijatelné, ale je to pro něj nekomfortní a když se to nahromadí, je toho na něj moc a bouchne. Takže se musí naučit, průběžně upouštět páru.
U kluka je to celkem brzy, ale muže to být první náznak puberty: jak se hnou hormony, jde veškeré ovládání emocí do háje... (radu nemám... krom "znovu naučit". Držím palce.)
@cilkat u něj ještě pubertu nečekám. On je hodně dětský.
@levandule_k to měl vždycky. Páru upouští, ale to je taková ta pověstná poslední kapka, kdy už to nedá. Ale o to nejde.
Spíš mi jde o tu radost, kdy se prostě doslova nepříčetně klepal a nemohl to ovládnout. Chápu, že se projeví radost smíchem, ale tohle mi přišlo už přes čáru.
Takze to začalo až teď v září? Ta porucha pozornosti, zapomínani, zamrzani a nezvládáni emocí? A před tím emoce zvládal dobře? Ono by mohlo všechno spolu souviset, Mám syna 9 let, který špatně ovládá /zvládá přemiru emocí, ale mel to už odmalička. Nemohlo se mu něco stát nějaká špatná zkušenost, nějaký větší stres apod?
@martt poruchu pozornosti nemá diagnostikovanou, ale mel ji vždycky. S věkem se to zhoršuje. Emoce zvládá dobře. On dost vydrží, ale jak se pretapne jeho míra, tak to lítá.
Tu radost začal ventilovat až letos.
Prostě z ničeho nic.
Já bych zkusila dětského psychologa..
Co místo, nevěnování pozornosti, odvádění pozornosti, ho naučit ty emoce zpracovávat, zavčas ventilovat? Pro začátek je třeba uznat.