Syn posera. Jak ho přesvědčit, že o nic nejde?

A nebyl třeba po porodu sám? Nebo třeba někde u lékaře nebo v nemocnici že by jste nebyla u něj při ošetření nebo vyšetření? Na mě to tak působí...

Když byla dcera malá tak jsem ji měla např při odběru krve nebo u zubaře na klíně a byla v klidu. Kdybych stále vedle tak by to v klidu nebylo..

A jak snáší třeba cedulky na oblečení? Nebo nějaké škrábavé materiály? Mě napadá, jestli není prostě jen vysoce citlivý?
Věřím, že je to náročné, cítím z textu frustraci a únavu. Ale spíš než "vyřešit" by bylo potřeba najít příčinu, pochopení.

@jola777 po narození byl hodinu sám a v porodnici si ho jeste brali na svícení kvůli žloutenky, ale často mi ho nosily. Jinak beze mě pripadne bez manžela jinde nebyl. Je to první dítě v rodině, takže všichni jsme na nej byli extra opatrní. Když měl spát u babičky a v průběhu se rozhodl, že chce domů, tak jsme si jej vždy vzali, ač jsme se museli odněkud vrátit a zrušit plány.

@marimanta cedulky by mu asi vadily.. stimto mě napadá ještě, ze nesnese dopinat bundu ke krku, či mít nějaký nakrcnik. dále chytá paniku když má na sobě / vidí ve vaně dlouhý vlas :D
Verim, ze za vším je nejaka příčina. X krát jsem nad tím premyslela, ale nikdy na nic nepřišla.
Když má usinat sam s dcerou, tak je v pohode, pokud usne on první. Když usne ona první, tak jsou scény, ať jdu uspavat. Jakmile ale vrzne postel, tak okamžitě vyskočí a probudí se.
Venku lítá 3 hodiny, ani člověk o něm “neví”, ale doma pomalu sam v pokoji nebude :-/

Nejaky druh fobie napr. https://www.priznaky-projevy.cz/psychiatrie-sex... jestli to je extrem asi resit s psychologem

@marcicek84 Nějaká fobie možná, tato asi ne.. ošetřit se nechá dokud ví, ze mu nebudou nic dělat (vrtat, pichat, cpát kameru do nosu). Kadernice ho strihat nůžkami muže, až strojek mu vadí.

Je jich vice podobnych,treba ho asi nekde vzit

Syn je neco podobneho, ale jsou mi 4 roky, odbery, krve, orl, zubar je zkouskou nas vsech dospelych, rve jak tur, vse mu dopredu vysvetlim, presto je to ocistec, striham ho ja, strojek je zaruceny zpusob jak spustit hysterak. Vzdy my odsouhlasi ze bude v klidu, nebude se se sestrickou a doktorkou rvat a vzdy je to bitva 3 dospelaku kdy jsme zpocene i na zadku. Ale na druhou stranu, sama detska rikala, ze ma horsi pripady v peci.

@jannym úplně to máme stejně, pořad jsem si říkala, ho to přejde a furt nic. :D na očkováni v 5 letech do doktorky kopal, ale pořad to slo nějak ukočirovat. Teď jak má 8 a je vysoký, tak je to těžší 😇jsem spocená ještě než někam dojdem. Taky vysvětlujeme, slíbí ze to zvládne, chápe proč to musí zvládnout, ale jakmile dosedne na křeslo tak blok. Když to nezastavíme , že brečí, tak si vyvolává zvracení , a to pak většinou dr řeknu ze to nemá smysl. Dr na orl sam rikal, ze před uspanim by ho muselo 10 doktorů držet 🤦‍♀️ A to byl vyhlášeny dr, kde děti chodí rády

A co ho nepresvedcovat, ze o nic nejde? Protoze z jeho pohledu jde o hodne a kdyby neslo, tak prece nebude tak vysilovat. Pokud to ma v takove mire, tak to bude nejakou dobu trvat, nez se to zmeni. Zkousela jsi ho prijmout proste takoveho jaky je? Dam mu najevo, ze to chapes? Ale musis to opravdu pochopit, ne jen rikat prazdne fraze.
Nemela bych problem mu rict, ze to chapes, ze se sama nekterych veci bojis, ale ze z toho taky byvas nervozni, netrpeliva, protoze vam to komplikuje nektere situace a nevis si rady. A jestli byste nejak spolecne mohli pracovat na tom, abyste v nekterych situacich nasli reseni?
Je schopen sam rict, co by mu pomohlo?

Píšeš tady v odpovědi: "Jakmile dosedne na křeslo..." Opravdu musí při odběru nebo očkování sedět sám? Nemůžeš si ho vzít na klín aspoň? Jinak souhlasím s @westie. Asi by bylo fajn jeho strachy přijmout a nesnižovat je.

ja ho chapu, nesnasim doktory a jakýkoliv vykony u nich, z jehel a injekci mam hrůzu. Ja se teda ošetřit necham. Kazdopadne svy kluky jeste ted drzim na kline, hladim a kamkoliv jdeme, tak nikdy nerikam ze nic delat nebudou (protoze to nemuzu 100% vedet nikdy) a pokud vime ze se bude neco dít, tak uznám ze to je hnusny a bolavy. Kdo by si nechal dobrovolne do sebe bodat cokoliv a jeste říkal ze pohoda? 🙈😀 (jo jsem doktor a komukoliv cokoliv, mne nikdo nic)

Jestli tě to alespoň trochu pobaví, syn asi v 7mi letech utekl od kadeřnice s půlkou hlavy neostrihanou. Od té doby musíme vždy doma, a to už mu je 10 let. A skoro kazdou noc teď přijde za mnou do postele. A musím večer uspavat. Zubaře naštěstí zvládá, na odběru ještě nebyl.

Nevidim do toho. Ale už název diskuse "syn posera" není nic hezkého. Pokud se mu doma tak trochu posmivate, zlepšení nenastane. Holič ať ho stříha jen nůžkami, večer s ním počkejte až usne. Akorát ti doktoři.... ale zkusila bych pro syna spise najít pochopení. Když se mu posmivaji doma a zřejmě i ve škole, je to těžké.

@jola777 v 80% sedi na klíně, pripadne u nej klecim a držím za ruku. Strach z doktorů samozřejmě chapu, snažím se vysvětlovat, ze to třeba zaboli, ať pocita do 10 ze to bude rychlovka a chvilku “vydrží”. Ale u té Kadernice jeho paniku nechápu :-/ člověk se tam snaží 20 min být klidný, vysvětlovat, přemlouvat. Jezdí mu tam strojkem po ruce, aby viděl ze není čeho se bát. A jak už člověk vidí, ze i kadernici docházejí síly, tak je to nepříjemné. Sama ho ostříhat nezvládnu, už jsme zkoušeli i kamaradku, ale taky bohužel na to neměla nervy.
Tak samo plno sester je nepříjemných když já tam “velké” decko 10 min přemlovam aby natáhlo prst k odběru crp 🤦‍♀️
Hodne se snažím ustupovat.. za zubaře jsme platili 5tis za hodinu, abychom mu ulevili od stresu a stejne to bylo náročné
Měl tam vypít malého panáka džusu s oblbovakem, mělo se to vypít max na 2x , nezapijet. Ač byl na vše dopředu pripraven, tak se tam blokl, vypil to tak na 10x , zapijel hodně vodou. Naštěstí to i tak bylo ok. Ale dostali jsme sprda.

@hanka_333 nikdo se mu doma nesměje, ani ve škole. A Není třeba se chytat každého slovíčka ;) bojujeme stim už několik let, snažíme se vyhovět, nikde ho do ničeho nenutime. Jen jsem chtěla tipy, jak zkusit sním ještě jednat ;) taková operace by mu prospěla, bohužel musíme čekat až sam k tomu dospěje.

@svija Díky :D i to stačí, aby člověk věděl, ze v tom není sam. V okolí co má kamarády, tak ti jsou víc “ostříleni” a vetsinu zvládají vpohode

Mám 11 leteho syna má diagnostikované uzkostne stavy cca od 6 let. Kdy se bal úplně všeho. Postupem času se některých strachu zbavil, ale " musel jsem sám v sobě " překonat, žádný nuceni , tlačení na pilu apod. Tady bych spíše volila možná návštěvu psychologa.

@westie Dekuji, o to se snažíme, ale asi to chce na tomto způsobu více zapracovat ;) a samozřejmě přijímám to, ze takový je, děti jsou pro mě vším.. jen někdy jsou to narocne situace

Chápu, tak jsem to posoudila chybně. Každopádně syn má trochu podobné sklony, a nějaké nucení na něj nefunguje. Spíše povzbuzovat, chválit. Nebo dokonce zveličit. Dlouho se například bál chodit po schodech. Takže pokud řeknu: " Tady jsou hodně těžké schody, ty bys asi nezvládl. Jsou opravdu těžké... " tak se většinou do toho pustí. Ale na každého funguje trochu něco jiného.

Předně si uvědom, že to není jeho chyba, každý máme v hlavě jinak dáno. Já mám tři děti a takto se chová pouze nejstarší, ale je to rok od roku lepší (ale taky za sebou máme zubaře pod narkózou v 5 letech a jiné lahůdky). Určitě nemá smysl mu říkat, že o nic nejde, pro něho jde. Nejvíc zabírá vysvětlování a pozitivní motivace...pochvaly i drobné odměny. Dobré je taky akci doma nacvičit, hrát si na holiče apod.
Ten můj zvládne noc ve stanu bez rodičů za bouřky (takže statečný je), ale ošetření je problém, dám si ho na klín i v 8 a neřeším, že mladší to zvládnou, oni mají zase jiné slabé stránky.

Mám to samé doma. U nás problém i měření tlaku. U psycholožky jsme byli. Prý má příliš velkou fantazii a představuje si to nejhorší. Máme před návštěvou lékaře nacvičovat, co se bude dít. Nacvičování na kožní testy se povedlo, ale odběr krve nešel. K některým věcem musel dojít sám (např. výšky) v jednu chvíli to nešlo vůbec, pak zlom a není problém. Ale když ho do něčeho nutím, tak je to jen horší.