Syn nesnese žádnou radu ani kritiku. Jak na něj?
Zdravím maminky, mám syna čerstvě 10 let a už mě unavuje s ním o čemkoliv diskutovat. Hlavně co se týče jeho zájmových kroužků. Absolutně nesnese kritiku trenéra, co má dělat, kde se má zlepšit. Syn má pocit, že je nejlepší, že nedělá nikde chybu. Do sportu chodí teprve měsíc a pokaždé přijde uražený, že mu trenér zase řekl, že to dělá spatne a syn má pocit, že vše dělá dobře. Nechce jezdit na turnaje kvůli trenérovi.
Už nevím, jak na něj. Zase to dopadne tak, že si kroužek zprotiví a nebude do něj chtít chodit.
Poradíte prosím, jak na něj?
A od vás, jak ji bere?
Něco je povaha, vrozený temperament, ten se měnit moc nedá (usměrňovat, naučit jo), něco puberta, nebo nepřijetí toho konkrétního chlapa/trenéra (může ji dávat nesrozumitelným způsobem, co ho zmate, nerozumí mu, nebo ponižující, vyzdvihující ostatní atp. variant je mnoho).
Pomáhá to rozebrat? Nacvičit?
Tyjo, tak to je mazec. Hodně bych asi reagovala podle toho, jestli je prostě takový nebo je to reakce na konkrétní situaci (krouzek, trener). Pokud je to dlouhodobý problém, tak bych mu to dala befelem. Že chodit musí, musí ho ve slušnosti vyslechnout, slušně na to reagovat. A občas bych hold měla přednášku, že každý dělá chyby, nikdo není dokonalý, všichni se všechno učíme. Jako moje představa, nevím, jak by to fungovalo v praxi. Ale něco se zkusit musí. Jako lidí, co si v dospelosti myslí, ze všechno znají a od všeho mají klíče, to je des.
Aký je to šport tímový alebo individualny? Ak individualny dohodla by som sa s trénerom nech ho nechá tak aspon 1-2 turnaje, nech mu neradi a ked prehra alebo sa zle umiestni to bude jeho problém, niekedy najlepšie ucia vlastne chyby. Alebo zmeniť prístup nie ísť nato negatívne zle to robíš, takto to nemôžeš robiť ale pozitívne ide ti to ale skus to tak, ci ti to nepôjde lepšie, pozri, da sa to robiť aj takto a je to jednoduchšie/ľahšie... A na 99% keď dieťa má problém s autoritou môže zato autorita nie dieťa, každé dieťa je ine a potrebuje iný prístup, to ze 9 deťom z 10 sedí jeden prístup neznamená to, že to bude sedieť aj tomu 10temu dieťaťu. Tréner/učiteľ/rodič je nato aby to zvládol a vedel si s tým poradiť.
To máme doma taky 😂 furt bylo všechno krásný a úžasný, a když jsem si ji už v první třídě dovolila říct, že má obrázek přetahovaný, byl oheň na střeše.
No, a je vůbec zvyklý na kritiku? Dostává se mu jí někdy?
Můj syn je to samé v bledě modrým. Není to o tom,že od nás/mě by kritiku nikdy neslyšel. Nikdy sem nebyla ta matka,která by tleskala a chválila za každou maličkost.
Jeho problém je hlavně ten,že má problém s autoritami. Jakmile ji někdo nemá,to je konec.jakmile ho člověk hned neusadi,tak mu to dá chlapeček sežrat.
Když ho na fotbale trénoval muž, můj manžel,no to byla tragédie co on si k němu dovolil. Ve smyslu,že mu řekl (při zápase na něj řval) co má dělat,nedělat,co udělal špatně a on na něj řval zpátky "já vím co mám dělat, vždyť kopuuuu"...jakákoliv výtka znamenala jeho atomovej záchvat. No skončilo to tak,že ho muž trénovat přestal 🤣
A to samé doma. Ale já to s ním fakt umím. Takže nezačnu "Tomáši,podívej se jak blbě si...",ale Tome,já vím,že ses snažil,ale takhle se to nedělá.to musís udělat tak a tak.a jakž takž to vezme. Jakmile mi rupne cévka a spustím "to si děláš srandu,ty neumíš nandat myčku??",zacne řvát, že to udělal dobře,nebo že si to mám dělat sama🤦♀️🤣🤣
Ale je mu Teda devět a zlepšuje se to fakt každým měsícem.
U nás funguje chytre honit ego a hodně mluvit. Hodně mu říkám,že pokud chce v životě něčeho dosáhnout, musí brát kritiku, musí se poučit z chyb a musí na sobě makat.
Takže když měl kecy,třeba po tom fotbalu,že je lepší než Ronaldo a nejlepší střelec,tak jsem mu prostě řekla,že to teda není,že nedal ani jeden gól,a že jestli chce být dobrej,tak pro to musí něco udělat!
No a nakonec tím nejlepším střelcem byl.
mluvit, mluvit a mluvit.. moje mladá hraje tenis, to je samo o sobě na hlavu hrozně náročný sport a ona hraje dobře, ale na turnajích hodně plakala, vzdávala zápasy dopředu a já pořád jako kolovrátek jedu, že je potřeba to a to a přijmou svoje chyby, ponaučit se z nich, umět pracovat se svojí hlavou a letos to přišlo.. nastoupila na kurt, dělala všechno, co do ní trenér hustil a vyhrála.. pak přišla i sebereflexe jako mami, mělas pravdu.. jsme tedy na začátku cesty, ne každý zápas je takhle růžový, ale pomalu se posouváme vpřed.. zkusila bych hodit řeč i s trenérem, jestli by třeba ta komunikace jeho směrem šla nějakým způsobem upravit, aby to kluk přijmul
Jaký je to sport? Individuální nebo kolektivní? Chtěl jej dělat on nebo někdo z vás rodičů? Baví jej to vůbec? To jsou otázky pro syna, protože takto se mi to jeví,že není v tom kroužku spokojený. Jak zvládá kritiku ze strany učitelky ve škole?
To vypadá na silnou pubertu, problém s autoritou. Já nevím, co s tím.
Jen bych řekla, že já si občas potřebuje nabít hubu, abych se přesvědčila, že tudy cesta nevede a musím si to vyzkoušet, protože tu zkušenost potřebuji.