Skoro 9letá dcera spí s námi v posteli, v pokoji se bojí

@lasicek při lampičce usínala normálně,ale ted asi týden tam nechce vůbec.Partner tedy chodí spát k ní do pokojíčku,ale přeci tohle nemůže být na stálo. ☹

Nějaký důvod to mít bude, zapátrala bych, co se u vás doma v poslední době změnilo nebo ve škole. Ale nevyháněla bych jí od vás, je dost možné, že až zjistí, že k vám může, nabaží se toho a přejde zpět do svého.. každopádně bych na ni nebyla zlá a neuzkoušela ji nutit po zlém - to může napáchat ještě více škod na její psychice

@jendurka tak se jí zeptej, jaké by to tam chtěla mít, aby se jí tam líbilo ... co by chtěla změnit, jestli třeba chce dát postel jinam apod. ... no a pokud by to bylo jen trochu možné, tak bych jí vyhověla (třeba změnit barvu stěn, přehodit skříň s postelí apod.) ... samozřejmě dohoda by zněla "my ti vyhovíme a ty tu budeš spát" 🙂

Já se jako malá taky pořád cpala k našim do postele, vymýšlela jsem si zlé sny, abych k nim mohla. Nikdy mě nevyhazovali, ale začali se na mě mačkat a vůbec dělat mi to nenápadně nepohodlné, až se mi tam už nechtělo. 😀

mám kamarádku má 7 letého kluka > smí v pokojíčku (dál od ložnice, ale se starším bráchou) z ničeho nic začal chodit k nim, že nemůže spát..................atd................ uháčkovala mu medvídka, že je od ní z lásky a že ho bude strážit a že se nemusí bát > byla jsem zvědavá jestli to zabere a zabralo > zkuste za to nic nedáte.

@jendurka zkusila bych ji říct ze tam s ni budeš a ze nemusí spat, ze ať tam jenom leží a myslí na hezké věci (třeba usne nebo se jí tam zacne líbit) nebo (radikální řešení) prohodit vaší ložnici s jejím pokojickem?

@jendurka Já radu nemám(napadlo mě vyměnit ložnici s pokojíkem...), ale můj bratranec spal v ložnici s rodičema do doby, než šel na internát na střední... v přistýlce s nimi spal asi do 2.stupně ZŠ a pak mu udělali postel a spal jakoby u nohou na posteli. Svou postel tam má dodnes. Loni se teta se strýcem brali v kostele a pan farář mu řekl, že by už měl ložnici nechat jen rodičům a až od té doby když přijede domů spí v pokojíku. Jako mazec. To mi teda přišlo ulítlé. 🙂

@karlajasmine no jenže jak by usnula, tak by zjistila, že je mamka fuč a brala by to jako podraz a mohla by se bát usínat, že se vzbudí do prázdného pokoje...
A neviděla třeba nějaké blbé filmy, nebo něco takového?
Já jako malá měla přímo paniku ze tmy a hrozně sem se bávala - důvod? starší brácha mě pustil Věřte-Nevěřte... a prakticky díky tomu strach z duchů a nadpřirozených jevů mám doteď.
Když manžel není v noci doma, vždy mám rožlou lampičku.. ve tmě mě popadne neskutečná úzkost a panika.. nejde to ovlivnit..
Supr nápad je hodit to na ni, ať vymyslí řešení. Jak to v pokojíčku udělat, aby to bylo pro ni příjemné.. lampička, různá ozdobná tlumená svíditdla, postel jinak aby nebyla na raně oknu a dveřím.. nemá tam moc zrcadel? že by se bála odrazu z nich? mě to třeba dělalo taky zle - měla jsem strach, že v zrcadle někoho uvidím..
A co zkusit třeba ty dětské chůvičky? Aby věděla, že kdykoliv promluví, budete tam? 9 let je opravdu už dost, ale když jí budete jen tak posílat zpět, tak se toho nezbaví a možná bude mít o to větší nutkání a potřebu být u vás v bezpečí.. Já se aj hrozně bávala chodit čurat a naše jsem pořád budila, aby chodili semnou.. měli jsme rodinný domek do L a záchod byl jakkdyž v tom elku na chodbě, kde naproti byl už jen dvorek a já šílela z pocitu, že někdo přilepí obličej na okno...
Ať vám zkusí popsat čeho se tak bojí.. třeba se něčeho lekla...
Pak bych možná navštívila psychologa, nebo psychiatra - nevím teď kterého, ale slyšela jsem názor, že lidé můžou mít nějaký blok z dětsví a panickou hrůzu z něčeho a sami už neví z čeho.. a cílem doktora je, aby náš mozek donutil si vzpomenout. - v ten moment má být člověk člověk "vyléčený"... protože si uvědomí, že to byla třeba hloupost, něčí žert, ale dětský mozek to vnímal úplně jinak a zapamatoval si informaci, tak jak přišla..

moc děkuji za rady,ted sem to s ní probrala,bojí se tam spát.Bojí se duchů a strašidel.A nic nekouká má tam jedno zrcadlo a to jsem jí dnes zalepila obrázkama.Sama říká,že se chce z bytu odstěhovat a že se tam bojí a že jí nejlíp je v ložnice nebo u babičky.Je dost citlivá a sama to asi nevyřeším,jen se mi zdá,že teda už na tohle je celkem velká.Ví že nic takového neexistuje,ale stejně se bojí.Zkoušeli jsme vše být tam s ní , lampičku, noční světlo.Má malého živého psa,a taky nic☹ asi to nejspíš opravdu bude na nějakého psychologa.

@jendurka no já nevím do kdy, ale také jsem chodívala spát j rodičům. A vím proč, prostě jsem se bála a nechtěla být sama. Nevím, zda mi tenkrát pomohl psycholog, možná ani ne.

já vím jenže přeci s námi nemůže spát do 15 let. 😒

tak mamka mi říkala, že já do těch 10 let vždy kolem druhé hodiny noční přišla k nim do postele 🙂

teď jsem si přečetla, že se chce odstěhovat .... to je zvláštní, asi bych vyhledala psychologa, za to nic nedáte

@jendurka
byla jsem stejná, bála jsem se asi až do 4 třídy... hlavně lišek atd..
pak jsem asi až do 7 třídy už spala sama, ale když jsem chtěla jít na záchod - dělala jsem , že brečím ze spaní - aby ke mě máma přišla a mohla jsem s ní jít na záchod..
jediné co mi pomohlo, byla ta jistota mé maminky...

@jendurka mozna je tam pro ni spatne klima nebo proste jsou tak nejake negativni vlny... nic mene v 9 letech to jeste neni katastrofa🙂 ja teda pocitam ze budu mit v posteli obe ratolesti 🙂) a budu doufat ze se tam pekne zmacknem vsichni 🙂 mame nadstandartni velkou postel 🙂

@jendurka zrcadlo sundat vubec ho nedoporucuji v loznici ... zrcadli ve tme to co lide nevidi...

moc děkuji za příspěvky.Zrcadlo jsem pryč už dala.i kdybychom předělali pokojík,bylo by to stejné ☹ moc děkuji

@jendurka
věř, že to přejde.. opravdu mě to trvalo asi do 5-7 třídy...
a i ted, když jede manžel na služebku na víkend, tak se tu někdy klepu pod peřinou. někteří lidé opravdu "cítí" něco... když mi umírala babička - věděla jsem o tom ale oficiálně se to dozvěděla až ráno...
ona potřebuje jistotu, kdyby ke mě máma nechodila, tak hrůzou zešedivím.... prostě máš citlivější dcerku 🙂

@evulinka27 Já takhle taky viděla díl věřte nevěřte. Byla tam chůva co měla být duch a měla červené oči a nakonec se zjistilo, že to byli červené kontrolky od elektroniky (tv, dvd apod). Je mi 22 a když zhasnu a vidím ty světla tak mám dodnes divný pocit ikdyž vím, že je to nesmysl. Hlavě neporučís. 😀

@eficenka taky jsem to tak vzdy mela... :( dokonce jsem to vedela i driv dopredu ...spatne je ze clovek trpi dvakrat pripravuje se na to (nikdy se nepripavi) a pak se vyrovnava s tim co se stalo 😖

Jinak musim rict ze ani v dospělosti nerada spim sama 🙂 nikdy jsem v posteli snad ani sama nespala 🙂 kdyz tam nebych nejaky chlap, manzel, pes nebo moje dite 🙂 tak jsem tak spala pouze dvakrat sama🙂

@markyzka84
já to mám doted.. a pak když to třebas v noci začne, přemýšlím , komu volat... tak občas napíši jen sms, že nemůžu spát a at se mi ráno ozvou... a většinou je to tak - manželova babička na operaci srdce v noci atd... někteří to tak prostě mají a nedá se s tím nic dělat...
citlivější jedinec - jak říká můj dědeček ( on to má taky) má ale zato velké srdce 😵 😵 😵 😵

No, nemůžu se zbavit dojmu, že dcerka tak trochu vydírá... Ví, že už jste zkusili kdeco a protože jí "došly náboje", tak přišla s nápadem se odstěhovat - je jí jasné, že to splnit nemůžete... Domnívám se, že by bylo fér jí vysvětlit, že všichni potřebují v noci na spaní klid a soukromí a nastavila bych jasná pravidla např. že může přijít jen v určité dny a na určitou dobu apod. a pokud v noci nemůže spát, tak ať si rozsvítí a čte si nebo ať si pustí CD.

Být na vašem místě, tak bych šla za tím psychologem, zvlášť když píšete, že je dcera citlivá. Buď to s tím psychologem rozpletete, nebo zjistíte že opravdu o nic nejde a můžete ji nechat s klidným svědomím spát v jejím pokojíku. 😉

@evulinka27 Tak ja to myslela tak, ze by tam proste s maminkou lezely a vytvarely si hezke myslenky a pokud by u toho dcera usnula tak ''tim lip'' ale je fakt ze nevim, jak by reagovala kdyby se pak vzbudila a maminka uz tam nebyla.. tezko rict,kdyz ji clovek nevidi do hlavy..
Kazdopadne ja jako mala k nasim taky chodila do postele docela dlouho, trpela jsem uzkostnou poruchou, ze ktere me vylecil potom vek, a vim ze jsem se proste bala samoty (tmy ani tak ne) a ze jsem potrebovala mit na blizku tu mamu. Co mi pak pomohlo bylo to, ze jsem si k tomu pokojicku prave zacala vytvaret hezke asociace.. mamka mi treba zorganizovala v pokojicku oslavu narozenin s kamarady, hrala jsem si tam se sestrou, a mama mi prave poradila, abych tam jenom lezela a myslela na hezke veci, a jak jsem se dostala z toho ''strachu ze neusnu'', tak to proste nejak preslo a najednou mi nevadilo tam byt..
Ale proste kazde dite je jine, ja bych to nebrala tak, ze ''dcera je citliva, tak v pokojicku citi nejakou nadprirozenou energii'', to mi pripada jako extrem... Proste je to dite a boji se... je to docela bezne...

@jendurka ještě bych zkusila aby tam spal s ní pár nocí (nebo aspoň občas) někdo jiný než vy, třeba kamarádka, spolužačka, sestřenice ... když budou spolu v pokojíčku blbnout, udělají si to jako večírek, budete se k nim chovat jako k velkým slečnám, třeba ji to pomalu navede na to, aby se na pokojíček dívala jinak než teď ... bydlíte v přízemí nebo v patře?

@kamila297 jestli má úzkosti, tak ji "jasná pravidla" bez snahy zjistit kde by mohl byt problém, moc nepomůžou. Jasna pravidla jsou pěkná věc, ale je potřeba je aplikovat citlivě. mě kdyby moje mamka "nastavila jasna pravidla" kdyz jsem byla v noci občas šílená strachy, a věděla bych ze za ni nesmím jít, pže je kupříkladu úterý, tak mám asi zaděláno na doživotní trauma... :-/

Já si taky už dřív říkala, že až tohle u našeho malýho nastane a bude mi tvrdit, že se v pokojíčku sám bojí, protože tam třeba někoho vidí, tak to bude průser, protože já mu to budu věřit .... jsem na tohle hrozná. Když zůstanu doma sama, tak spím s rozsvícenou lampičkou....

To, že většina lidí duchy nevidí a nevěří na ně, nemusí nutně znamenat, že opravdu neexistují. Pro člověka, který takové věci vidí/vnímá, je velice frustrující, když mu okolí tvrdí, že nic takového není a že se určitě plete. Jako malá jsem se bála tmy, bojím se doteď. Když manžel nespí doma, nechávám si svítit lampičku a nespím prostě tak dobře, jako když tu je. Jestli je dcerka citlivá, opravdu může vnímat "něco", co běžně vnímáno není. Jako dospělá jsem se setkala s něčím takovým na návštěvě a do rána jsem zestárla hrůzou o několik let. A pro ty, co by tvrdili, že je to nesmysl: na tom samém místě to kromě mě nezávisle na mě cítili i dva další lidé. Možná vám to bude připadat divné, ale zkusila bych do pokojíčku pověsit kříž nebo svatý obrázek nebo nějaký ochranný amulet, ideálně takový, co si vybere sama dcerka.