Šikana mezi holkama ve 4. třídě
Zdravím mamči, už nevím co s tím, jestli náhodou nedělám z komára velblouda....
Setkaly jste se někdo s tím, že holčičí kolektiv se chová jak banda slepic? Jedna tam velí, další snad aby si zachovala její přízen jí dělá sluhu- ostatní holky jí pod pohrůžkou toho, že s nimi nebude kamarádit, mají dávat část svačiny apod. Mám tam dceru, s ní nikdo nic nechce, je odstrkovaná a tyhle zážitky mic chodí domů vypravovat. Jak řešit posmívání kvůli oblečení? Prý se i holky mezi sebou baví, že už se dlouho nepohádaly, tak si vyhledají nějakou pitomost a rozhádají se spolu. Jeden den kamarádí Petra s Aničkou, další den už zase Aničku odstrkuje...Za mojí dcerou choděj jen, když už s nima fakt nikdo není, na to je jim prý dobrá. Prosím o rady...
Taky bych se poptala paní učitelky, tohle kápování a hádání se o ničem, si z dětství ještě moc dobře pamatuju. Ale i když bych řekla, že je to normální, tak všechno má své hranice a taky kvůli důvěře dítěte, bych to probrala s učitelkou.
Souhlasím s holka výše - v klidu probrat s učitelkou, že máš určité podezření, jestli o ničem neví. Z dotazu čtu, že dcera není přímo "oběť" této "vůdkyně" - kromě tedy toho, že ji přehlížejí. Hodně se v tom vidím, měla jsem to na základce taky podobně - malá, brýlatá, neprůbojná holka, k tomu se samýma jedničkama a v tělocviku nešika. Neměla jsem moc kamarádek, většina ode mě chtěla hlavně opisovat úkoly anebo radit 🙂
To hádání se je asi normální v tomhle věku mezi děckama, jen to nesmí přerůst tu určitou míru do posmívání, psychické a fyzické týrání a napadání apod.
Probrat s učitelkou a dceři pokud možno zvyšovat sebevědomí. Zapracovat na pěkném vzhledu, oblečení, zájmech, úsměvu na tváři. 🙂
S anonymním davem to probrat chci, už jednou jsem kvůli tomu za učitelkou byla...ale zpětná vazba, tak jsem jen chtěla vědět váš postup a názor :D
Dcera nechodí nijak divně oblíkaná, možná holkám vadí, že je svá???
@leni78 Ono se to snadno řekne - zvyšovat sebevědomí. Někdy je to těžké. Pokud je třeba holka z povahy introvert, drobná oproti ostatním anebo naopak siná nebo prostě jinak vyčuhuje...stačí ty brýle,zrzavé vlasy, fyzický hendikep, samé jedničky anebo naopak čtyřky...prostě děti si vždy něco najdou. Spíš zapracovat na tom, aby si dítě z podobných řečí nic nedělalo, nehroutilo se, nevšímalo si "provokatérů" a ono je to časem přestane bavit. Měla jsem podobné zkušenosti - mamka mi radila nevšímat si, být nad to povznesená (pokud se jednalo jen o řeči, posměšky atd.)...a časem to fakt bylo méně a méně časté. Prostě to ty ostatní přestalo bavit, když viděli, že si z toho nic nedělám (navenek). Toto souvisí s tím úspěvem na tváři - nenechat se prostě rozhodit.
Jinak s tím vzhledem, oblečením - některé děti prostě nejsou krasavci, musí do toho dorůst, nemohou nosit nejlepší značkové oblečení, protože rodiče si to třeba nemůžou dovolit anebo mají jiné priority než kupovat 10-letému dítěti trička za litr. Já jsem třeba nabrala hodně sebevědomí až na VŠ s tím, jak jsem šla na operaci očí a přestala nosit brýle, našla si přítele (nyní manžela).
Ale i tak z introverta extroverta prostě neuděláš, i když se budeš jako máma snažit sebevíc 😉 To je v povaze a případně ve výchově v prvních letech života.
@janulm tohle není jen na základkách..🙂 v květnu jsem maturovala a můžu říct , že podobné chování je i na střední.byly tam asi 3 holky, co si myslely že jsou prdel světa...🙂 a pár se jim snažilo podlejzat, začly se jinak chovat, oblekat atd...protože kdo neměl věci Nike, Adida, Pepe jeans a nevim co tak byl socka...a můžu říct, že byt s nima v jedné třídě nebylo nic moc....vše se točilo jen kolem nich..maturtní ples organizovaly, protože vic jak polovina třídy jim lezla do zadku a všechno jim odkývaly...my ten zbytek jsmě měly prostě smůlu...:D a vubec vše co se řešilo bylo hlavně kvuli nim....od prváku do čtvrtáku ze třídy odešlo asi 6 holek, protože to prostě nevydržely s nima...🙂 na to musí mít člověk povahu a nedat se.🙂 a právě díky těmto holkám víme, že sraz třídy nikdy nebude a pokud bude tak tam přijde jen tahle čtyřka..:D
no zlatě klučičí kolektivy :D
@janulm No někdy jo 🙂 Ale třeba zrovna já si na základce a potom i na začátku osmiletého gymplu (v primě = šestá třída) užila posměšků právě spíš od kluků (dál nezašli)a např. různých "anket" mezi klukama ohledně "atraktivity" spolužaček, kde jsem se umisťovala na posledním místě...přirozeně, že. Naštěstí pak je to časem přešlo, dokonce mě "dojal" jeden spolužák tak 4 roky zpátky na třídním srazu, trošku se přiopil a dostal lítostivou a chtěl si se mnou povídat a omlouval se mi za to, že se ke mně chovali hnusně a posmívali se mi a tak. No upřímně, měla jsem z něj jen prču, zrovna tento "borec" opakoval nakonec 2x ročník, maturu udělat snad na skoro samé čtyřky dva roky po nás a na VŠ se pak dostal až napotřetí na nějaký vedlejší obor, kam se dostal fakt každý bbec...a ani tu myslím nedokončil...mám takový malý pocit zadostiučinění 😀
No a když se nad tím zamyslím, ono to vlastně není nic jiného než hraní si na dospělé, v práci jsem zažila to samé 😀 Vůbec vždycky je někde nějaký kápo a jeho poskokové a potom rebelové. Prostě jen hlídat, aby to nepřekročilo únosnou mez. Ono šikana je teď vůbec oblíbené slovo a používá se pro normální pošťuchování.
@tkanicka Tak to teda určitě nesouhlasím, i normální pošťuchování může např. citlivější empatický člověk (natož malé dítě, které neví, jak to řešit) brát jako šikanu a vypěstovat si z něj docela solidní osobnostní problémy, který se pak těžko odstraňují, obzvlášť při dlouhodobějším působení. A už vůbec nesouhlasím s tím, že "vždycky je někde nějaký kápo a jeho poskokové a potom rebelové." To už pak šikana je. A jak vyšitá.
@janulm Takže určitě zakročit včas, pokud se děje něco, co někomu druhému vadí, zasáhnout. Nenechat rozjet. Určitě bych si o tom promluvila s učitelkou, třeba se podezření neprokáže, ale třeba taky ano a může se s celým kolektivem velmi efektivně pracovat. Je jasné, že se děti ve třídě skupinkují, ale nikdy to nesmí být na úkor někoho jiného, ve smyslu posmývání, dobírání, výsměch za oblečení, atd. Fungování v kolektivu se musí děti naučit, někdy to jde snáz, někdy hůř. A už jen když o tom píšete, tak je jasné, že i vy sama to nepokládáte za úplně košér jednání, což je prima🙂 Učitelka je tu od toho, aby zakročila.
@ma_ia já nebrala extrém, ale takhle kolektiv prostě funguje, nikdy v kolektivu nejsou všichni ti vedoucí a dokonalí, se kterými je každý kámoš a plácají se po ramenou a každý s každým souhlasí. Mně osobně je bližší to řešení, že ten slabší jedinec se musí podpořit, aby se dokázal sám účinně tomuhle chování postavit. Já osobně jsem si šikanou prošla a bylo to o něčem naprosto jiným.
@janulm Bohužel šikana bují všude, i u takto malých dětí. Někde dokonce i ve školce. A není to tím, že by šikanované dítě bylo nějaké divné. Někdy stačí maličkost - i např. že dítě má ojedinělou zálibu, kterou ostatní nemají nebo je velmi inteligentní, atd. prostě i pozitivní věci...Bohužel..Určitě je na místě promluvit si v soukromí s učitelkou. Ta to musí řešit! Učitelé jsou školení jak v takových případech postupovat - jako např. nepromlouvat o problému před celou třídou, ale naopak v soukromí s každým aktérem zvlášť atd..Ten postup šetření šikany má svá opodstatnělá pravidla. Rozhodně to ale nenechte být, protože se to může stupňovat a Vaše dcerka bude stále více nešťastná!
@tkanicka Jde o to, že pokud je dospělý (v tomhle případě učitelka) na svém místě, tohleto dělení na úžasňáky vs. slabochy vůbec nepřipustí. A už vůbec ne ve čtvrté třídě🙂 Tohle je právě velký omyl, šikana není jen to, že někdo někomu opakovaně máčí hlavu v záchodě. Je to všechno to, co omezuje a zesměšňuje druhého a na takové chování nemá nikdo nárok.
@janulm No jasně!!! Pokud se mýmu dítěti děje něco, co nechci, zakročím. Děti mají do školy chodit rády🙂
@ninive211 Aby si z toho nic nedělala, musi mít sebevědomí, rodinu, kamarády, zájmy, radosti, v rodině dobre ovzduší. Potom brýle, a vůbec cokoliv, nehraje roli. Věci, ktere nejsou reprezentativní, se snažit odstranit ( nadváha, obnosene nebo nepekne oblečení, zapach ) No a mělo by to byt lepší.
Přesně tak, souhlasím s ma_ia. Já bych tuhle situaci také nezlehčovala. Šikana to totiž už je! Šikana není jen, že spolužáci mlátí spolužáka. To už je jen tvrdý stupeň šikany. Děvčata si právě spíše vybírají takové chování jako pomlouvání, ignorování, zesměšňování apod. A to šikana je. Že se to tak dříve, za našich školních dob nenazývalo, tak dneska už jsme pokročili dál a šikana to je, protože tohle chování šikanovanému ubližuje a trápí se tím. Takže nelze nad tím mávnout rukou a říci že to nic není. To je ten nejhorší způsob co může rodič udělat..
@leni78 Ćástečně souhlas, částečně nesouhlas. Přesně to, co popisuje autorka, bylo i u nás na ZŠ. Měla jsem dobrou rodinu, nebyla jsem největší socka, ale byla jsem inteligentní, studijní typ, jedničkářka, zajímala jsem se. To stačilo. Nepatřila jsem mezi nejvíce odstrkované, byly tam ještě "horší" - z méně majtetných rodin. Prachy hrály asi největší roli, takže jsem byla oproti jiným ještě dost v pohodě. Čtyřky nejsou překážkou, toto chování je často typické pro zanedbané, hloupé jedince z rodin, kde se láska nahrazuje penězi.
Ovšem! Asi v sedmé třídě jsem narazila na super partu děcek (skauty). Spojovala nás láska k přírodě, umění, cestování a taky hravost a kamarádství. S těmito lidmi jsem prošla až do dospělosti se vztyčenou hlavou, vystudovala, procestovala jako hodně mladá celou Evropu i část Ameriky a našla si skvělého chlapa.
Takže to, co bych k tomuto tématu chtěla říct já, je, že dítě potřebuje mít hlavně štěstí na dobrou partu, pak mu husičky neublíží 🙂.
Dej ji do tenisu, volejbalu, skautu, vodáku. Ať si najde třeba kamarády sportovce, který trenér vede ke slušnosti a fair play a uděláš pro svoje děcko to nej, co můžeš.
Edit: Jo, taky super lidi, citlivé a slušné, potkáš v hodně dramatických kroužcích a různých sborech 🙂.
Až na ty svačiny se mi to podle popisu nezdá jako něco, co bych sama neznala. Blbý je, když někdo nemá dostatečné sebevědomí tomu čelit. Mně se třeba smáli, protože jsem byla chytřejší než oni (do určitého věku, pak to přestalo), dokonce jsem měla tendenci schválně dělat chyby. Ale pak mi taťka řekl, že smát se budu já jim, až budou kopat za telecom (myšleno obrazně). Chvilku mi to trvalo, než mi to došlo, ale pak jsem se na to dokázala povznést a hlavně jsem odešla na gympl, kde ty rozdíly nebyly tak markatní.
Je ale hodně důležité, jak to vnímá tvoje dcera, jak moc jí to vadí. Ale aby po mě nějaký spratek chtěl svačinu...to už zavání.
@leni78 nesouhlasim. jak uz stalo vyse, kolikrat muze byt sikana zalozena na necem uplne banalnim, sikanovane nebo odstrcovane dite nemusi byt nutne tlusty, obryleny, smradlavy a nemoderne obleceny. nekdy staci, aby melo same jednicky. aby nebylo sikovne v telocviku. aby jeho rodina nemela auto. aby pochazelo z vice sourozencu. aby melo trochu tmavsi plet, vetsi nos, v pozdejsim veku mala prsa. kolikrat staci uplne mini odlisnost, nebo vec, ktera se sikanatorovi proste nepozdava, a tak na ni upozorni ostatni. a nema to nic spolecneho s rodinnym ovzdusim a hezkym oblecenim.
Ve čtvrté třídě? Takhle to bohužel funguje u nás v práci...A občas vadí ti, co ví a umí víc než protekční hvězdy a je nutno je zašlapat do země.... No co na to říct. Svět potřebuje lidi, jako je tvá dcera, kteří nepodlehnou každému názoru, nepodřídí se každé pochybné autoritě. Mluv s ní hodně, zvedej sebevědomí, jak můžeš a doufej, že ji to nezlomí.
Doporučuju začít kamarádit s klukama! Nebude muset řešit slepičí problémy, jen jí ty pipky asi budou hodně závidět.... 😔
Jen malý příklad toho, co taky může být podnětem k šikaně - když dítě žijící v Praze mluví ve škole spisovně, protože jeho rodiče pocházejí z Moravy a pro dítě je to přirozené! 😖 Takže nemusí jít ani o sociální rozdíly, vzhled či známky, dětem stačí opravdu sebemenší záminka... ☹
@janulm Já myslím, že není potřeba řešit jestli to šikana je nebo ještě není, ta hranice je někdy tenká, některé děti jsou vůči takovému chování citlivější atd. Prostě a jednoduše , pokud víš, že dceru to hodně trápí, určitě to řeš! Něco podobného jsem měla prakticky celé dětství, i na střední škole, a s následky se potýkám doteď, i když bych to šikanou asi nenazývala. Spíš taková neoblíbenost v kolektivu, nebyla jsem ničím zajímavá... Mě třeba mrzelo, že mě rodiče víc psychicky nepodporovali, naopak mě svými řečmi ještě víc sráželi sebevědomí. Zrovna nedávno jsme měli sraz ze základky, dost jsem se toho obávala, všechno se mi v hlavě znovu vracelo (i po dvaceti letech!), nevěděla jsem, jestli si s nima budu mít co říct. Nakonec by bylo docela bezva, ani se mi nechtělo domů... Jeden spolužák se trochu připil, a to jsem se dozvěděla věcí... že jsem byla taková neslaná nemastná, no prostě šedivá myš, neprůbojná... nakonec mi skládal poklony že jsem teď úplně jiná a nejvíc jsem se ze všech změnila 🙂 no když jsem viděla jak některé (kdysi uznávané krasavice třídy) pěkně ztloustly a zošklivěly, tak zas narostlo sebevědomí mě 😀 Myslím že je taky důležité abyste dceru co nejvíc podporovala, chválila to, v čem je dobrá, brala jí jako osobnost, podpořila v tom, aby si případně našla nějaké atraktivní zájmy (takové děti to pak mají v kolektivu snažší), i když chápu, že asi může být už v tomhle věku dost vyhraněná v tom co jí baví a nutit do aktivit, které nebaví, dost dobře nejde. A nebrala bych jako negativum, že má svůj svét (takhle bych to před ní nikdy nevyslovovala, to by pak měla pocit, že je jiná, divná), jako plus bych naopak hodnotila, že si tím svým koníčkem rozvíjí myšlení, prostě bych jí dala najevo, že je osobnost, jedinečná bytost, a že si má za svými názory stát a svými zájmy se chlubit a nepřestat se jim věnovat, i když momentálně třeba nejsou "in" Myslím že zrovna takoví lidé to nakonec nejdál dotáhnou...
@dora13 Souhlasím s tebou. 🙂 Šikana vůbec nemusí být založena na žádném z případů, o kterém jsem psala. 🙂 Muže to být naprosto cokoliv. Nicméně uznej, ze ppdchycenim aspektů, které jsem popisovala, dítěti významnou měrou pomužeš. Nikde neni samozřejmě zaručeno, že se nenajde jeden malej budoucí psychopat, pro kterého bude šikana prave toho naprosto splachovaciho spolužáka výzvou. Většinou jsou ale obětí opravdu děti, které si nevěří. Většinou špatná sebedůvěra pochází z rodinného ovzduší ( peskovani, ponižování, špatná strava, zanedbany vzhled atd. ) Určity podíl na nízkém sebevědomí mají genetické dispozice ( říká se že i nízké sebevědomí matky v těhotenství ). Tam je ale stejně třeba dítě stimulovat k větší sebeduvere, i kdyz je to těžší a výsledek nikdy není stoprocentní, ma to v povaze.
@leni78 to v kazdem pripade -- kdyz budes dite navlikat do nemoderniho oskliveho obleceni, nedohlidnes na to aby se mylo a budes ho doma neustale peskovat a srazet mu sebevedomi, tak z ditete delas vylozene terc pro zle spoluzaky.
ale myslim, ze tohle je relativne mala cast sikovanovanych a odstrkovanych deti, ze tech duvodu muze byt fakt sto milionu.
ja jsem otevrenou sikanu na vlastni kuzi nikdy nezazila, mela jsem vzdycky celkem stesti, ze v kazdem kolektivu jsem si nejake kamarady nasla, ale vim, ze nektere holky se mi za zady posmivaly -- a to prosim za to, ze jsem nemohla po osme koukat na televizi, takze jsem neznala filmy a serialy, o kterych se decka bavily (nasi mi to nedovolovali, protoze byli odpurce televize a chteli, abych si misto toho cetla). a jen takovato blbost zpusobila, ze pro cast holek jsem divna a nevsimaly si me.
@janulm možná bych tuhle situaci raději konzultovala v klidu o samotě s třídní učitelkou (domluvit si schůzku někdy odpoledne, tak aby o tom děti nevěděly) a vyptala se jí jak situaci mezi holkama ve třídě vidí ona - přece jenom ve 4. třídě s dětmi tráví převážnou část dopoledne a vidí co se ve třídě děje jako "nezůčastněná" osoba. Pokud je tam takový malý generál, tak opravdu může jít o problém, ale na druhou stranu to může být i trošku jinak než to dcerka vypráví - třeba se holky dělí o svačinu z vlastní vůle, taky jsme to kdysi dělaly, hádky a usmíření z ničeho a do ztracena jsou mezi holkama taky celkem běžná záležitost a pokud je Barunka trošku plachá a neumí na sebe upozorňovat, může si připadat odstrčená a vidět v chování ostatních křivdu. Opravdu si myslím, že by to chtělo probrat raději s někým kdo ty děti zná a ví co se děje, než s anonymním davem na internetu.