Noční můry a strach ze tmy u školáka. Co pomohlo u Vás?

@eressiel1020 spí u nás. Já musím mít tmu. Plyšáky má pořád.
On se nebojí monster z pohádek. Ale třeba medvěda, protože jim učitelka v prvouce řekla, že u nás medvědi žijí. Takže se bál, že k nám přijde.
Výjimka jsou jen ti Muži v černém. Viděl jen chvilku, když si hledal Déčko.

Když je u sebe v pokoji, má tam světýlko. Má svítící glóbus. Ve tmě nespal nikdy.

Taky bylo u nas takove obdobi, co chodi do skoly tak prave se ti zlepsilo. Prestali jsme se divat na zpravy. Stacilo, aby prosla a videla ze nekde hori, je autonehoda a to byl konec. Jen jsem dokola vysvetlovala. Stejne to bylo k nicemu. Nechala jsem zaple svetylko a dal neresila. Preslo to samo.

@kakba u nás to je právě už dva roky. Na zprávy se nedíváme.

Co zkusit navštívit psychologa? I ve škole určitě nějakého mají

@dasipe nemají.
Psycholožka poradila nestrašit. Byli jsme loni.

Chceš radu ale na všechno máš odpověď. Navíc tím trpí už dva roky, u psychologa jste byli s klukem vloni. To je docela pozdě na to začít to řešit teď. Navíc psychologů je víc, stačilo se ozvat ještě jinému.

@dasipe a co mám napsat, když už jsme to zkoušeli a psycholožku ve škole nemáme.
U psycholožky jsme to řešili 2x, poprvé těsně potom, co to začalo a podruhé cca po roce. Termín u psycholožky máme zase za 2 měsíce.
Těch rad bylo víc, ale základ byl nestrašit. My nestrasili nikdy. Ani k nám nechodili čerti.
Poslední měsíc se to zhoršuje, proto patram, co ještě může pomoct, než se dostaneme k psycholožce.

Co to zkusit přebít pozitivními zkušenostmi? Ohledně medvědů třeba ukázat díl z Večerníčku, ktery ukazoval medvědy jako milá zvířata, Bílou pani třeba z filmu At žijí duchové...atd. aby se nevracel jen k těm negativním vzpominkam.

Bohužel ti neporadím. Ale nejsi v tom sama náš 11 lety syn se taky boji v noci , večer sám vůbec neusne. Musím ho uspat ja. A někdy si preleze k nám a někdy ne. Nic nezabralo ani psycholožka. Pry z toho musí vyrůst.

Tady jsou zase některé chytré...doufam, ze to maleho brzy přejde. Zkuste to vydrzet a prostě nějaký čas spát s nim, nebo on u Vás. Ujistovat ho o bezpečí, vse vysvětlit treba 1000x. Vim jake to je, trpim tim dodnes. Odborně je to nyktofobie. A i kdyz rozumove vim ze zadny zeleny muzik pod posteli neni, tak dokud neni nekdo se mnou v pokoji a staci jen deti, neusnu. Nepomaha nic. Svetlo (ktere me naopak ruší,, ), psycholog ani psychoterapie...dodnes jsme prostě nezjistili příčinu...

@sigyn to je super a zkusím.
Ale je problém, že nikdy nevím, co spustí další problém a strach.
Třeba dneska si ve škole povídali o divocacich a on se už ptal, jestli nám někdy pobíhal kolem domu - bydlíme v husté zástavbě. Teď čekám, co bude večer.

Tak ho zkus nenutit spát samotného. Potřebuje pocit bezpečí. A to žádné náhražky jako svetylko a nějaký plyšák nikdy nenahradí!

@drakenn má v pokoji staršího bráchu.

@drakenn ale ano, když jsou horší dny, tak ho nechávám u nás.

Zkusit racionálně vysvětlovat. Nelhat, ale některé věci případně nesdělovat. Třeba, že divočáci jen ryjí rypákem v zemi a hledají žaludy. Že bydlí v lese a vylézají až v noci, kdy mají v lese klid. Detail jako že mohou kly roztrhat psa či zranit člověka raději vynechat. Pokud strach pramení hlavně ze zvířat, tak zkusit návštěvu Zoo, kde jsou zvířata v klidu, může si je prohlédnou a lépe je poznat. Není to zaručené, ale mně to docela pomáhalo.

No brácha mu máminu náruč nenahradí..

A co kdyby si ho nechala spat prostě s Vámi a neutila spát v pokoji, kde se bojí? A neřešila horší/ lepší dny.
Ja sama mám strach ze tmy (nesu si to z dětství) a x let jsem nebyla schopná spát sama v noci. Díky bohu za mého manžela, že si našel práci na ranní/odpolední..a jako dospělá jsem s tím bojovala, opravdu ten strach se neda vysvětlit a jediné, co člověk chce, je mit vedle sebe někoho s kým se cítí v bezpečí. A to evidentně brácha není, ale ty.

@tasimia on se bojí i u nás. Už je velký a přiznávám, že se s ním nevyspím. Samostatná postel vedle mě nepomohla. S tátou spát nechce.
No a pak má i dny, kdy chce spát u sebe, protože tam má ten glóbus.
Pak chce spát s bráchou.
Jsou dny, kdy je třeba dva týdny klid. Ale pak jsou dny, kdy si ani nerozsviti na WC, protože se bojí.

Z vlastní zkušenosti, když jsem večer v bytě sama taky z toho nemám dobrý pocit. Musím mít zamčeny vchodové dveře a všechna okna zavřené.
Tak bych zkusila ať syn sám zamkne, zkontroluje zavřená okna, popř co ještě bude chtít pro pocit bezpečí (zavřené skříně, prázdno pod postelý,...).

Myslím že nápad @vall85 je dobrý. Občas to se synem, když má obavy, aby k nám někdo nevlezl, taky dělám. Že jdeme na dvorek, s baterkou v ruce zkontrolujeme, že tam nikdo není, pak zamkneme dveře, zkontrolujeme, že okna jsou zavřená, pak prohledneme plyšáky, jestli jsou na svých pozicích a jde se spát.
Nemá tedy takové děsy, jako syn zadavatelky, ale občas je schopný mě přijít 4x za noc vzbudit, že se tam boji. Přitom nemá čeho, všechno si spolu vysvětlujeme, mluvíme o všem, večer nikdy nemluvíme o ničem ošklivém.

My jsme měli stejný '"problém ". Když bylo potřeba spal syn se mnou v ložnici. Jinak měli v pokojíčku zaple noční světýlko. Psycholožka nám doporučila co nejvíce být spolu,hrát společenské hry. Ráno bral syn hořčík, k večeru jsme vařili meduňkovy čaj.

Nepíšete kolik je synovi let. Každé období věku má své. Některé děti jsou citlivější a potřebují déle náruč maminky k pocitu bezpečí. Určitě bych u nového strachu - po dvou dnech klidu, neříkala, už zase prosím tě, už jsi velký, ale snažila se o tom konkrétním strachu hned mluvit. Zeptat se, proč se ho bojí. Například u medvěda. Když řekne, že se bojí, že přijde, tak vzít knihu a ukázat, kde medvědi žijí a jak je to daleko od nás a že k nám určitě přijít nemůže. Že ani nemá kudy, zamčené dveře, společná kontrola, zavřené okna, není nikde, kde syna napadne, zkontrolujte. Řekněte mu, že u vás má dveře do ložnice vždy otevřené, když bude chtít přijít, ale že byste ráda, aby usínal u bráchy, prostě proto, že už se společně moc nevyspíte - buďte upřímná. Ale když bude mít strach, ať přijde, minimálně pro pohlazení a ujištění, že strach je v pořádku, ale že společně se ho zbavíme. Myslím, že váš syn má velikou představivost, což se mu může v životě hodit, snažte se ho přesvědčit, že ho chápete a že mít strach je v pořádku, jen že mu můžete čelit společně. Nevím, jestli od manžela neslyší něco ve stylu jako.. prosím tě, čeho se ZASE bojíš, vždyť tu nic není. A podobně. To mu moc nepřidá na jeho sebevědomí a tím se strach ještě prohlubuje. Ale samozřejmě nevím, jak na jeho strachy reagujete ♥️

@lucieevita od nikoho neslyší "čeho se zase bojíš". Naopak ví, že u nás může spát kdykoliv. Má tam i vlastní polštář a deku.

My si to vše ukazujeme na Google mapách a to včetně popisků toho, jak to je daleko. Plánujeme trasy autem, pěšky a ukazuji, že těžko půjde medvěd mimo les.
Ví, že do domu se nedostane. Ale on se bojí, že přijde třeba až půjdeme do školy, nebo ze školy. Teď se bojí divočáků.
Ve tmě se bojí, že tam uvidí něco, co by vidět neměl a dveře to nezastaví. Což chápu. Já se v noci zásadně odmítám dívat do zrcadel.

A od toho jsi přece máma, aby jsi ho uklidnila a vysvětlila jak se dané věci mají...
A proč ho nutis spát v pokojíčku? Pokud je takhle precitlively na věci co viděl, či jen slyšel ve skole o to víc potřebuje pocit bezpečí...a to u vás v ložnici...a neřešila bych jestli má horší či lepší dny...

@veruuu_kubesovic vysvětlujeme to pořád a opakovaně. Ukazuju, vysvetluju, nelžu.
Jak bys reagovala, kdyby ti řekl, že se nejvíc bojí toho, co by vidět neměl a dveře to nezastaví?
To bych mu musela lhát, že tam nic není a věřit mi nebude. Stejně to mám se zrcadly a taky jsem mámě nevěřila.
Nebagatelizujeme strach, ale chválíme, když se něco povede.
Bohužel se už s ním nevyspím.
Pokud by spal na posteli vedle mě, tak super.
A sice ho nutím, ale jdu na něj po dobrém, vysvětluju. Často tam chce i spát sám.
To třeba právě doporucila i psycholožka, že by se mu nemělo ustupovat a měnit zaběhlé rituály. Takže by měl usínat u sebe, ale nechat mu možnost přijít.

Možná si se místo rady, chtěla jenom vypovídat 😉

Že se syn nejvíc bojí toho, co by vidět neměl a dveře to nezastaví... řešila jsem něco podobného u syna. A vyřešila tím, že jsem pozvala kněze a on byt vysvětil. Synovi jsem řekla, že vyhnal všechno špatné, co mohlo být v bytě. Od té doby je syn klidnější. Podotýkám, že věřící nejsme. Klidně bych i knězi řekla, že má syn zlé sny a že se bojí. Ten kněz by si se synem mohl i o tom promluvit.