Noční děsy o smrti rodičů. Jak řešit ?
Možná s tím máte někdo zkušenost, budu ráda za každou radu. Syn 9 let, posledních cca 6 měsíců má noční děsy (často ještě před usnutím, ne zlé sny) a začne plakat, že má hrozný strach, že zemřu já nebo táta... Předesílám, TV nemáme, zprávy řešíme přes net, ale on sám so čte spíš novinky ze světa, než černou kroniku .., do kina na filmy chodíme, ale žádné horory ani krváky, nic jsme nikdy doma ohledně smrti nebo nemoci neřešili, prostě nevím ☹ Skoro se mi zdá, že tyhle myšlenky začal mít paradoxně po shlédnutí Lvího krále. Ale syn je celkem flegmatik, city nedává moc najevo, proto zrovna u něj mne tyhle stavy celkem děsí ☹ Začne škola, chci, aby byl v pohodě, aby usínal s čistou hlavou a ne v mé náruči uplakaný ☹
Nejstarší měla také toto období, prostřední zda se mi, do něj dorůstá také. Nám pomáhá o tom v klidu promluvit a poté mluvit o něčem jiném, aby přišli na jiné myšlenky.
Ještě mne napadá, my jsme věřící a děti jsou (zlehka) v tomto směru tak vychovavane, ale zrovna u této otázky dceru uklidnilo to, že pokud by se mě a tatínkovi něco stalo, mají kmotru, která se o ní a brášky postará. Ono děti totiž moc neuklidni takové to: neboj, to se nikdy nemůže stát - protože od určitě věku už chápou, že stát se bohužel muže cokoliv.....
Tak třeba mu říct, at nemá strach, že i kdyby - tak vždy tu bude jiný člověk (teta, babička atd(, kteří ho budou milovat 🍀
Stručně o tom jeho strachu prostě promluvit, aby se z nej vypovídal a pak zkusit přejít na jiné tema.....
@michaela_2 :děkuji. U nás tohle aplikovat moc nejde, jsme v situaci, kdy jsou děti z 90% jen s námi, tety, babičky nic.. Možná i proto ten strach .. Mluvím v klidu, uklidňuji, ale samotné mi to je strašně líto, protože člověk nemůže říct, to se nikdy nestane... Ale nedávám to nijak najevo samozřejmě ☹
Mě se tohle zdálo taky když jsem byla malá a pořád stejny sen dokola, jak nás se ségrou někdo honil, máma ležela na nějaké cestě a táta byl oběšený. Fakt nechápu proč a proč pořád ten stejný, podobný sen. Je mi 31 a tohle se mi zdávávalo před vice než 20 lety.
Ahoj, a co mu nějak úměrně jeho věku vysvětlit, že v takových případech existují instituce, které se o sirotky postarají a pokusí se mu najít náhradní rodinu třeba zase maminku a tatínka, které přišli naopak o dítě a můžou ho mít rádi jako svoje? Že se to samozřejmě stát nemusí, že je to jen "sen nebo představa", ale jestli se toho obává, možná by ho mohlo uklidnit, že bude vědět co by kdyby a přestane si něco podobného vybavovat. Třeba Mauglího také vychovávaly a chránili zvířátka i když to nebyly rodiče. Držím palce
Dodnes si pamatuji, že v tomto věku jsem měla také strach, že se rodiče ráno neprobudí. Bylo to jen období, pak to přešlo. Jako vyloženě děsy jsem neměla, spíš takovou tíseň. Mně naopak pomohlo to, že mi naši řekli, že to se fakt skoro nemůže stát, že by umřeli v noci ve spánku. Jejich jistota mě uklidnila. Celé dětství jsem měla kolem sebe obrovskou rodinu se skvělými vztahy, ale kdyby naši vedli debatu v tom duchu, kdo by se o mě a bráchu postaral, kdyby se jim něco stalo, vystresovalo by mě to ještě víc. Na každé dítě asi funguje něco jiného. Přeji vám, ať to u syna brzo přejde.
@jajulin Je to opravdu individuální. My třeba máme bohužel z blízkého okolí nedávný případ, kdy odešli oba mladí rodiče (nehoda). Takže děti s tím mají zkušenost a vi, že se to stát může. Ale jak říkáte, na každé dítě platí něco jiného a důležité je samozřejmě dodat jim v tu chvíli hlavně pocit jistoty 🙂
Pro někoho možná fantas, ale může to být zkušenost z minulého života. Mohlo se to otevřít a způsobuje to teď takový strach. Dcera měla od malička děsný strach z letadel, aniž by kdekoliv cokoliv strašidelného viděla, padající letadla atd... Bohužel pozůstatek z minulého života - žila za války... Už je ve věku, kdy si to pamatovat nebude,zkuste s ním promluvit, proč si to myslí, proč má takový strach, jestli se mu něco zdá. Mě se minulé životy často otevíraly ve snech...
@kate013 Jéé, minulé životy mě zajímají... Byli jste na regresi?
@klokanka31 na regresi přímo ne, je to hodně ošemetné, může se ti tam otevřít něco, na co nejsi připravena nebo to nepotřebuješ atd... tak nějak se od mala nerada vracím. Ale vím, znám a mám zkušenost s tím, jak se nám minulé životy pořád "cpou" do současnosti a ovlivňují nás😀 někdy teda hodně nepříjemně.. tys na regresi byla?
Podle me by se o smrti melo mluvit od skolky aby to byla běžná součást zivota...jinak zkuste rict ze pokud se to stane budete v nebi,budete na něj koukat a az umre vsichni se v nebi potkate a nejlépe treba ze by se o něj postarala teta nebo nekdo takovy koho ma rad...
@kate013 Nebyla, ale byl můj manžel, a z toho co mi vyprávěl mě mrazí... Já bych teda taky chtěla, měla jsem jedno období stále stejný sen, vypadalo to z minulého života, když jsem v tom snu přišla na něco, co jsem pořád hledala, tak od té doby se mi to už nezdálo. A i s mým manželem máme pocit že se známe z minulého života, i seznámení bylo osudové... Ale bojím se, že bych tu regresi nemusela úplně zvládnout...
A já bych teda dítěti neříkala že se o něj postará někdo jiný. Pro dítě jsou rodiče to nejvíc... Já bych řekla že sice jednou všichni umřeme, ale bude to jistě za hoooodně dlouho...
@klokanka31 viz. co jsem už napsala 🙂 Pokud má 8leté dítě zkušenost s tím, že se tato událost v blízkém okolí stala, těžko mu lze namluvit, že to není možné....
@klokanka31 : tohle říkám já, tady by opravdu moc neuklidnilo, že se o ně když tak postará někdo jiný ☹ potřebuje mít tu jistotu, tu strašně vratkou jistotu, že tu pro něj budeme stále a pořád, slova o jiném člověku by ho totálně rozhodila.. ale je to lepší..., naštěstí mám svoji mamku, 78let, tak na to dávám důraz, že já tu maminku také stále mám, i když jsem dospělá, mám svou rodinu atd...
Holky díky všem, jak tak čtu, je to opravdu velmi individuální, nicméně se to nějak uklidňuje, tak snad to vydrží .... Není to příjemné, možná i hodně hluboké pro mě samostnou, kdy si uvědomuji, jak je život ošemetný ... Každopádně všem dětičkám přeji co nejméně takových strachů a co nejvíce klidných nocí !
@klokanka31 většinou to tak bývá, že se scházíme s lidmi z minulých životů, obzvláště s partnery😍 je to tak no,taky mám takový jako respekt k tomu, nerada bych si dělala život zbytečně těžší😀
Tohle je běžné, že děti v tomto období začnou mít strach se smrti. Existuje docela dost knížek pro děti, které jim to vysvětlují.
Já teda neuznávám lhaní, ale dětem se občas nemůže říct vše naplno. I když nikdo neví jak tu dlouho budem, v tomto případě je lepší říct "podívej, já mám taky ještě maminku" a že tu pro svoje mrňousky budem ještě až sami budou velký. To samé s Ježíškem, proč jim kazit to kouzlo, a někde ve 3 letech jim říct že není... Děti mají mít svůj dětský svět, a ne je ládovat tvrdou realitou od malička.
@klokanka31 tak ono je asi taky rozdíl, jak staré děti atd 🙂 Jak říkám, u 8lete dcery (i kdyby neměla tu zkušenost), by asi neprošlo to, že ji řeknu, že tady s tatínkem budeme hoooodne dlouho, protože na to hned opáčí to svoje “a co když ne” 🙂 Třeba 4letemu dítěti bych to asi taky podala jinak. Přitom na Ježíška věřila zrovna dlouho, ale v tomto případě to nevzala.
Já si pamatuji, jak jsem se bála jako malá toho, co bude až umru - hodně mě to trápilo. Cca v te 3 třídě. Naši s námi o tom nikdy nechtěli moc mluvit 🙂 Proto si myslím, že je na jednu stranu lepší, když se o tom umírání mluví tak nějak prirozene s dětmi odmalička, aby to braly tak jak to je - součást života.
Háčkuju se