Mám takový dotaz, moje dcera 8 let začala strašně "zlobit". Vždy byla taková tvrdohlavá, vše musí dělat po svém, ale poslední dobou je to s ní k nevydržení. Jde třeba okolo svých mladších sester a štípne je nebo dokonce kousne (samozřejmě za to dostane), pořád odmlouvá, třeba zakopne a řekne, že za to můžu já, nadává a když jí potrestáme (dáme jí třeba nějakou práci), tak začne brečet, že to už dělat nebude.
Už vážně přemýšlím o doktorovi, jestli je vše v pořádku.....Máte některá zkušenost s něčím podobným? Jinak ve škole žádné problémy nejsou, je tam spíš zakřiknutá a kamarádky nevyhledává. Díky za odpovědi.
Dobrý den,nejedna se o nějakou formu "žárlivosti"?je sice nejstarší,ale jak jsem koukala,mate holčičky všechny dost male a k tomu mimi na cestě....jestli si nepřipadá odstrcena nebo tak.našemu nejstaršímu ted bude sedm a taky o prázdninách zacal byt jiný.dost odmlouva,"zlobí"nejvic ze všech.ale pak hho přepadne lítost a pláče,tuli se.mám pocit,ze si taky připadá "odstrceny".
Tak u nás toto období nastalo teď a to je synovi 6let. U nás to ale bude mít podle mě souvislost s nástupem do školy. Bojí se, že to nebude umět, bojí se zklamání, takže s ním hodně mluvím a mluvím a mluvím...ale nepřijde mi to normální, obviňovat někoho dalšího za to co se mu stalo...taky si s tím nevím rady...
Zdravím, mrzí mě, že máte potíže, řekla bych, že změna chování většinou značí nějakou změnu v životě dítěte, se kterou si nedokáže poradit nebo neumí zpracovat. Z toho popisu se mi zdá, že dcera má nějaké trápení, se kterým si neví rady a nedokáže to dát najevo. Možná ani sama nedokáže rozeznat, co to je, ale něco jí dráždí. Všimla jsem si, že bude mít dalšího sourozence, nemůže to souviset s tím? Člověk by si řekl, že už má dvě sestry a další přírůstek by jí tak neměl nijak rozhodit, ale už je starší, třeba to prožívá jinak, má z něčeho obavy atd. Z vlastní zkušenosti jsem vysledovala, že takové chování je voláním o pomoc nebo žádostí o pozornost. Asi bych se zkusila zamyslet nad tím, co se v jejím životě změnilo, na co může reagovat a přímo bych se jí na to zeptala. Nemusí o tom nejdřív chtít slyšet nebo mluvit, ale určitě ocení, že se jejím problémem zabýváte a snažíte se jí pomoct. Rozhodně bych jí netrestala, tím jí nenabízíte řešení, ale dáváte najevo, že pro vás její problém není důležitý a jen jí utvrdíte v její nepohodě - toť tedy aspoň můj pohled 🙂 A věřte mi, že taky ne vždy dokážu podle tohoto reagovat! Je mi jasné, že se třemi dětmi a těhotenstvím to není jednoduché, ale velmi doporučuji podívat se na její "zlobení" z jiné perspektivy, pomůže vám to utužit s dcerou vztah, dáte jí najevo, že vám na ní záleží a předejdete horším projevům, které by vás mohly velmi zatěžovat až se budete potřebovat věnovat miminku. Tak třeba vás tento pohled inspiruje 🙂 Moc držím palce!
@pavlina276 myslím, že na to, aby dostávala za své chování, je už dost velká. Zkus zjistit v čem je problém, jestli třeba nežárlí nebo tak. Asi bych zkusila k ní přistupovat jinak, jako k té starší, která má jiná práva, ale i povinnosti a taky má nárok na jiné zacházení a taky na určitý svůj prostor. Třeba může dělat něco, co ty mladší ještě nemůžou, ale na oplátku od ní očekáváš to a to. U nás to funguje.
Jinak u nás se třeba taky kvůli všemu a furt brečí, taky doufám, že to přejde.
Jinak zkuste třeba kineziologii, může to hodně pomoci,,,
@andysebesta to je přesně syn, když se mu něco nelíbí brečí nebo se vzteká, pak je jak vyměněný - chce se mazlit, tulit....
Presne tak. Bud ma pocit, ze si ji moc nevsimate a snazi se na sebe upozornit aspon takto nebo zacina pubertit. Ac se to nezda, některé deti mohou zacit takto blbnout brzy.
Jestli te to potesi (nebo vydesi), mam doma taky toto, v jeste horsim podani a double. Dcery 11 a 13 let jsou denne na facku a v provokacich, jeceni a zlobeni se stridaji pravidelně několikrát denně.
A nejmladsi sestileta bude brzy s takovou skolou zlobit obdobně, mam ten strach 😠😝
Ahoj, asi jde opravdu o určité sebeprosazování, ale v případě štípanců a kousanců už jde také o způsob, který je v 8 letech za hranicemi...věřím, že neurologicky je v pořádku, spíš bych to asi zkonzultovala s dětským psychologem.
Když oni mají tak jemné duše a do hlavy jim člověk nevidí... Ale potřebujou nás, i když je to někdy pekelně těžký uspokojit všechny! Tak se držme... 🙂
Ale neber si osobně, kdyz ti bude vycitat, ze ji nemate radi a vidite jen další sourozence, oni v amoku reknou kde co, to uz jsem si zvykla, i když ze začátku jsem z toho byla spatna a bylo i par slz a vycitky, co delam spatne...
@retynka díky za názor, těhu jsme jim řekli před týdnem, toto chování trvá tak přes měsíc.Dceři se věnujeme nejvíc, protože víme, že je trochu "jiná" povaha, ale tohle už mi přijde dost, právě proto jsem přemýšlela, že bychom zašly k psychologovi, aby třeba poradil....Nejdřív se snažíme vysvětlovat, popovídat si, ale to odpoví, že jí nic netrápí (řekne, že neví proč to dělá atd.)V PPP už jsme byli, když jí doporučili odklad a na žádnou "poruchu" nepřišli - jen nesoustředěnost. Jinak hodně žárlí od malička ☹
@sarihy
@andysebesta
@bzubzalka
@evulina77
@lucisa
@urtica díky za názory, rady a podporu
Obdobné chování nastalo u dcery loni po nástup do 1. třídy. Byla naprosto nesnesitelná, měla hysteráky, brečela, pak říkala, že ji nikdo nemá rád... Zašli jsme k psycholožce, holka je hyperaktivní a ve všem napřed. Pubertu máme očekávat dřív. Následně jí dělali IQ a EQ testy a vyšly jí všechny oblasti vysoce nadprůměrné. Podtrženo shrnuto-reagovala takto na změnu přechodu do školy, kde se zároveň zpočátku trochu nudila, protože většinu věcí uměla. Jakmile si ve škole zvykla a začalo se s ní pracovat individuálně, jako když utne😉 Jo a jinak je od narození poněkud psychicky labilnější. Zkoušeli jsme kineziologii i Bachovky a efekt nulový. Pevné nervy preju🙂
@pavlina276 Moje zkušenost tedy je, že děti některé věci vytuší samy ještě než se o nich dozvědí, můj syn třeba o mém těhotenství "věděl" podle reakcí ještě předtím než jsme mu o tom řekli 🙂 Takže bych klidně řekla, že to souviset může. Jinak návštěva psychologa určitě něco přinést může, když se na to podívá někdo zkušený s odstupem, zvenčí. Opravdu to může být nějaká věc, kterou si ona sama ani neuvědomuje, a tedy když se jí přímo zeptáte, řekne, že žádný problém nemá... Kamarádky synovi třeba před nástupem do školy zjistili, že je skrytý levák a po tomhle odhalení se jim vyřešila řada problémů, kluk úplně rozkvetl a je sebevědomější, takže to opravdu může být něco, co by si ani pozorný rodič nedal do souvislosti a dítě si neuvědomuje... Ale jak na to přijít, že? 😕 Držím palce
@pavlina276 dobrý den...Mám doma něco podobného..Dcera(8let v lednu) jen co se narodila tak řvala a zůstalo jí to až do teď..Když není něco podle ní-brečí,když jí něco zakážete-brečí,když jí něco nejde nafoukne se a brečí..Prostě pořád řve kvůli blbostem..Starší když jí chce pomoci tak jí odmlouvá,je na ni hubatá-přitom by měla bejt ráda,že jí ségra chce pomoci..V poslední době si hrozně i vymýšlí ☹ a nikdy nevíte kdy mluví pravdu..Je to sní někdy těžké.Ale když má asi..dobrý den tak je vše v pohodě 🙂 Někdy jsem zní na hlavu ale je to moje sluníčko.Ve škole jinak vše v pořádku...Doufám,že to má jen určité období které např.s pubertou vymizí..Jinak tohle má už od mala..
@lucivendy díky za zkušenost, teď se to s nástupem do školy trochu zlepšilo, ale stejně jsem se objednala do PPP, učitelka si stěžuje na špatné písmo, ve třídě se prý dcerka s nikým moc nebaví, tak nás napadla nějaká lehká mentální dysfunkce....tak uvidíme, na co přijdou "odborníci", ale bohužel jsou dlouhé objednací doby tak tam půjdeme asi až před Vánoci.Myslím, že je lepší vědět na čem jsme, abychom popř. změnili styl výchovy nebo si řekli, že je to jen taková povaha.... 😒
@pavlina276 dítě může těhotenství vytušit, stává se to i nám dospělým, že o tom víme dřív než nám to oznámí... takže k reakcím může docházet i před oznámením, tohle jsou podvědomé věci 😉
ono příchod sourozence je často dost psychicky náročný, obzvlášť pokud je dítě citlivé nebo zrovna prochází citlivým obdobím... někdy mají děti i pocit, že nemají dostatek pozornosti ačkoli jí objektivně dostávají hodně.... je to tím, že se v nim může zakořenit nějaký pocit už v raném dětství, někdy je to i souhra náhod, že maminka není k dispozici, neznamená to vůbec, že dítě nemá pozornost... ale může to tak vnímat, může mu něco základního chybět... a to ho "rozhazuje"...
každopádně ať už jde o povahový rys nebo aktuální reakci na něco, tak je možné to korigovat a dostat do mnohem lepší rovnováhy přes Bachovy esence, ale namíchané na míru přímo pro dcerku 😉 mám s tím vynikající zkušenosti a proto se tomu už pět let věnuji... jde o přírodní věc, která umí ovlivnit např. i soustředění ve škole nebo tu tvrdohlavost, urážlivost apod... (více viz blog)