Nesoustředěnost u dětí. Kde berete sílu?
Mám dva syny školního věku. V rámci možností jsou to samostatně fungující jendotky, dokážou se o sebe postarat, starší chodí sám ze školy a vydrží sám doma - je mu 8, nedostal se do družiny.
Ale oba jsou velice nesoustředění. Nepřijde mi, že by se to věkem lepšilo, spíš naopak. U staršího jsem musela přejít na postupné úkolování, jinak se hroutí s pláčem, že neví, co má dělat, protože zvládne první krok, a pak prostě neví. Nemůžu mu říct, např.: aby se převlékl (toto je jen příklad, samozřejmě to už umí). Musím jít postupně - svlékni triko, kalhoty, oblékni triko, tepláky, odnes, ukliď. Postupně se to naučí jako rutinu a dobré. Ale takto to je se vším, jak je něco nové, musím krokovat postup a vydrží to dlouho, než se to zajede.
Úkoly do školy jsou běh na dlouhou trať. Oba mají stůl ke zdi, ale i tak pořád poslouchají, sledují a hlásí, co je venku, co dělá brácha, kdo přišel, nebo mi u toho vykládají, co paní učitelka, co spolužáci...
Ani jeden se nevydrží na nic soustředit déle než pár minut. Mladší mi uteče v půlce večeře ven, protože tam něco zaslechne. Takže ho během jídla vracím neustále ke stolu. Když mu řeknu, že jíme, vykulí na mě oči a řekne "No jo, vlastně". Nedávno běhal nahý a mokrý po domě, protože zaslechl divný zvuk z druhé koupelny.
Nepotřebuju radit, co s tím. Řešíme to s psycholožkou. Ani jeden nemá zatím žádnou diagnózu. Spíš mi jde o mě. Jak přežít den a nezbláznit se? Kde berete sílu na takové experty? Máte něco, co vám usnadňuje dny?
@klea81 ano, s tím počítám, že to bude. Ale kde brát sílu a neječet, když po 198. zopakuju, že je potřeba, aby si vzal pyžamo a on místo toho sleduje, jak naprosi na stromě hopsá veverka.
Neúkoluju, nečekám, až to udělají sami, protože bych se nedočkala, pomůžu jim. Hlavně teda mladšímu s jídlem, oblékáním, i když to umí sám, prostě když fakt nechci půl dne čekat a řvát, tak mu s tím pomůžu. U staršího pomáhá ho motivovat něčím, co budeme dělat po té, co úkol splní atd. Taky mi to dost připomíná příznaky ADHD, divím se, že nějakou diagnózu ještě nemáte.
@petaov ono stačí to, že musí jíst, pít, koupat se... Mladšího v první třídě kompletně oblékám. Starší se obléká, zapomene na ponožky, trenky... Oblečení má připravené na kupicce.
Oni oba se umí chovat úplně jinak, když o něco jde. Takže všude působí tiše, klidně, zakriknute a vnímají, protože se bojí.
Tyjo, úplně popisuješ syna. Opravdu jsi mě nepotěšila, že se to věkem nelepší. 😲🤦U nás teda úplně jinak sviští, pokud 20 cm před něj položím hodiny a řeknu "do ručičky na devítce budeš oblečený" (neumí poznávat hodiny, jsou mu 4, ale princip chápe moc dobře). A nebo opravdu stručně - nemáš úkol, není pohádka. Naopak takové to pokřikování "pohni, už máme odcházet" nemá vůbec smysl. Ale jak to přežít celý den a nezabít, by mě taky zajímalo. 😄
@prejeta_zaba našemu je 9 a ve 4 letech fungoval lépe než teď. To se nechal "občůrat" těmi hodinami. To už nefunguje. Pokřikování nefunguje. Nejvíc pomáhá gramofonová deska.
Nám tedy poměrně slušně fungují odměny, syn ví, že když bude fungovat, bude odměna, ale pod kontrolou to bohužel nemá. Naprosto kontraproduktivně působí můj řev a vyhrožování, to se mu to sekne a jen to vygraduje ... Syn tedy nemá zatím žádnou diagnozu (7let), ale podezření na poruchu pozornosti. Na doporučení bere rybí tuk a je to trochu lepší, ale pokud má "své dny" tak to bohužel taky nedávám...
Dcera se takhle chova, kdyz mame nejak porusenou vazbu. Kdyz se nechovam tak, jak je zvykla - chapajici, mam na ni cas, zkratka, kdyz ji nemam v hlave - nevim, tezko to popsat - vim, ze jsi psala, ze nepotrebujes radu, jak to resit, ale nedalo mi to, jen pro inspiraci. Na palici to je desne - ona si treba pak povida pro sebe uplne nesmyslne vety, stoji na miste a divne se krouti az z toho spadne, zacina mluvit prizvukem jedne sve kamosky, kterou nesnasim🙂 Prijde me, ze deti se chovaji pro matku iritujicim zpusobem, kdyz se snazi nevedone upoutat jeji pozornost pokud uz vsechny pozitivni nastroje selhaly. U nas funguje upnout plnou pozornost na dceru, ten cely den je to stejne uz v haji, ale kdyz tu pozornost ma dalsi den od rana, tak se podstatne sklidni. A to je nejlepsi lek na me pocuchanr nervy🙂.Jsem docela zvedava, co ti rekne psycholozka.
@kaja2016 oni se tak chovají pořád. Pohodový oběd, najednou zkrat a jde se mazlit se psem, nebo si jde pro auto.
@gajdosovag rybí tuk dávám. Odměny za co? Že se nají?
@kaja2016 To je psycho, ale asi je to tak. 😲 Jak pracuješ s tím, že i ty potřebuješ své (jiné než dcery) záležitosti a ne jen veškerou pozornost věnovat dceři, jinak je to v háji? Jak jim to vysvětlit, aby to pochopili a okamžitě nepoutali tu pozornost negativně?
Anonym Da se chovani kluku srovnat s necim takovym? https://m.facebook.com/Teorietypu/photos/a.1589...
@jelenice_zavodnice jeden jo, druhý ne. Jeden mi denně brečí, že když nemá to správné triko, kouše ho triko, má problémy s jídlem, hlasitými zvuky... Tam ho vidím.
Anonym No ja se s tim ucim pracovat protoze jedno takove doma mam. Tak jsem si rikala, jestli ti to nepomuze na zacatek pochopit, proc to tak je. Jo, a take jsem hledala diagnozu protoze mi bylo receno, ze to je jasne adhd a neni. A jsem rada. Jen se s tim naucit pracovat a nezblaznit se u toho, to zatim neumim 🤔
@jelenice_zavodnice ten, co to tak má, má už jinou diagnózu. U něj to ADHD je jak z učebnice a to včetně chování v kojeneckém věku.
@kaja2016 obávám se, že některé děti tak poutají pozornost schválně, protože vědí, že to funguje.
Psycholožka neshledává problém, protože u ní se chovají normálně. Plus mi odsouhlasila to, co děláme.
Radu vzasade nemám, ale díky za tenhle vzkaz. Můj skoro pětiletý má vývojovou disfazii, udržet víc jak jeden pokyn je nemožnost... Mladšímu je rok a půl, tam to ani lepší být nemůže. Od začátku září, jak je navíc ve školce (starší), je skoro nemožné po něm chtít odpoledne fungovat... Dneska jsem rozignovala, přestala cokoliv vysvětlovat, nechala je cestou z hřiště nejdřív asi 300 m prostě ječet a jen šla před nimi... A další asi 600 m je prostě oba nesla.
Na nervy to bylo fajn. Na záda už hůř.
Takže asi jediná rada je vykašlat se na to, jak bychom chtěli, aby to bylo a prostě to dělat tak, jak to jde a neřešit to.
Hezký večer. Pracuji s dětmi s autismem, z nich má většina z nich přidružené ADHD. Myslím, že by synovi pomohlo to, co v práci používáme - tedy denní režimy, schémata na jednotlivé úkony a celkově více systematizovat den. Kdybyste chtěla, napište zprávu a pošlu Vám nějaké tipy. Ulevilo by Vám to v tom věci 100x opakovat, vizualizace by nahradila vaše návody a dítě si to časem zautomatizuje. Navíc u dětí s ADHD/ADD je potřeba, aby i odpočívali (aktivně či pasivně), aby si mozek odpočinul od povinností. Není taky vůbec od věci navštívit odborníka, protože v těžších případech se dává dětem i mediace, což neznamená vůbec nic špatného, jen mu to prostě pomůže se soustředit, když se najde ta vhodná 😉
@brambora28 on je problem i ve mně. Nedokážu to dotáhnout. Zkoušeli jsme různé obrázkové rozvrhy a další, ale neumím s tím vhodně pracovat. Prvních pár dní dobré, ale pak to zazdime a to já i děti.
Já vím, je to náročné především pro rodiče.. A je to opravdu jenom o tom vydržet... Tak nenastavujte na vše, ale opravdu jen na to, co je pro Vás největší problém 🙂 schéma na vysvlékání/oblékání.. Na úkoly použijte minutku nebo přesýpací hodiny, udělejte jeden, za něj dejte odměnu, třeba nálepku, smajlíka, za 5 úkolů větší odměnu - hru/PC/TV/mobil/dobrotu... Moc na Vás myslím!
Nejsem psycholog, ale hodně mi to připomíná ADHD.