Nelíbí se mi manželovo chování k synovi.

I mě se příčí bití malých dětí...proč? že jsou akční a neposedí? to se vyřeší výpraskem? to asi těžko...a to mám 2 děti neposedy, dostanou opravdu jen v nouzi největší...

@zizibou ano, je mi hrozně a strašně moc je mi líto syna. Nechci, aby musel trpět za to, že je akční a prostě divoký. Cítím po dnešku k manželovi odpor a je mi fakt úzko.

A proč ho bije ? Já si to nedovedu představit, ze by manžel vztahl ruce na děti, strasne by u mě klesl. Ten odpor k němu chápu. Pro mě to je tak ponižující a zbytečný pro obě strany. Já když už nevím kudy kam tak zakricim, manžel ten je naštěstí klidas úplně, dětem vše krásne vysvětluje. Zkus si s nim promluvit, důrazně, ukázat mu jinou cestu. Držím pěsti ať se to vyřeší.

Přemýšlím, jestli muž dá dítěti na zadek bez varování nebo po důrazném varování? Asi byste se měli celkově trochu sladit ve výchově dětí. Na co tobě syn reaguje? Jsi schopná se s ním domluvit? Mám hodně živé děti, takže i moje zkušenost je taková, že někdy přes několikeré varování k plácnutí už došlo, ale rozhodně to nebylo na denním pořádku, prostě občas. Pak už stačilo i kolikrát podat výhružku, děti věděly, že jsem schopná ji splnit, a to stačilo. Trošku mě zaráží, že píšeš na holý zadek... jako jestli to bylo před koupáním, chápu, ale obnažovat dítě jen proto, abych mu výchovnou plácla, to by mě nikdy nenapadlo. S mužem to chce mluvit, o dětech, o výchově, o tvých pocitech... a bez emocí, věcně a vyslechnout si i to, co si on myslí o tvé výchově. Pokud nejsi schopná synovi nastavit hranice (nevím, jen říkám jako příklad), tak má možná muž dojem, že to tedy musí udělat on za každou cenu. A pokud ke tvému přístupu má poznámky i mamka, možná se zkus zamyslet, jestli jsi opravdu dost důsledná. Neobhajuju bití dětí (ač jsem se tomu sama párkrát nevyhnula), spíš přemýšlím, jestli z té situace u vás jde nějak vyjít ven.

@jasminek2012 chtělo by také uvést, jak se syn chová na tvé příkazy. Zda má z tebe tu srandu,jak tvrdí manžel,když už se ozývá i matka. Připomíná mi to totiž zbytečně vyhrocenou situaci u bratra. Jeho žena nedokázala dceru usměrnit a ta ji měla na háku . Všude a všechno počmárané a co hůř,malá začala švagrovou bít. A když jednou takhle po xte slyší bratr,jak jeho s prominutím stará říká 4leté dceři "au,nech mě,au,to bolí,nebij mě " tak ta ruka vylétla a sakra moc. Brácha z toho špatnej,malá se poblila a stará raději mlčela. Malá byla sakra živel (a je,dnes už 15let)i ode mě dostala na prdiznu,rozmazlena od babiček,co mám,můžu rozbít,dostanu nové,atd

Tak jak píše
@amazonkajanik , nevidíme situaci, ty ji tu popisuješ jako máma, které je to líto a kluk může být drzý... tím nechci říct, že opravdu je, jenom my to nevidíme v kontextu. Taky mám hodně živého syna, neposedí, naštěstí se to s věkem zklidňuje. Manžek ví, jak se cítí, sám byl takový a ta energie se nedá zastavit. Jak jsme teď zavření doma, je situace horší. Takové děti mají myslím i větší sklon zkoušet, kluk je hodně dominantní, ale my nesmíme dopustit, aby nám přerostl přes hlavu. Jednou za čas něco přežene a to je dobré vědět, co je pro něj největší trest- ne bití po zadku, náš má zákaz počítače a neukecá nás a funguje to. Manžel je pro něj pán bůh, fakt velká autorita a Ondra ví, že ho má táta moc rád, i mu to říká. Je to milující tatínek a velká autorita pro naše děti, věnuje se jim. A já jsem mamka, co pofouká bolínko, polituje, ale poslouchají mě taky. Za to, že kluk divočí, ho netrestáme, spíš se snažíme, aby energii vybil jinak, víme , že za to nemůže. Zkuste si s manželem promluvit, co by na toho vašeho raubíře platilo.

Fyzické tresty jsou v ČR zakázané...

@klea81 To je pravda, ale právně jsou v určité situaci od rodičů obhajitelné🙂 Myslím, že tvá poznámka pro nikoho nic neřeší.

Já tedy nevím, ženy, ale i kdyby dítě bylo sebeživější (a myslím, že na to má nárok, je to dítě 😉), přeci mu nestáhnu kalhoty a neseřežu ho, abych tedy ukázala svoji “nadvládu”. Plácnout přes zadek a seřezat na holou je sakra rozdíl. Z některých příspěvků zde mám pocit, že spíš selhala matka než otec. A přitom jde jen o to, že maminka toleruje energičnost svého syna a chce ho usměrňovat pomocí komunikace, kdežto otec prosazuje autoritativní výchovu a nebráni se, jak vidno, dost velkým fyzickým trestům.

@jasminek2012 Určitě si s manželem co nejdřív promluv a snaž se mu v klidu vysvětlit svůj pohled na věc. Není to o tom, že pouze jeden ví, co je ta nejlepší výchovná metoda. Jde ale především o to, aby se oba partneři nenásilně shodli a děti pak (přiměřeně věku samozřejmě) dokázaly posoudit vhodnost jejich chování. Není to lehké, ale rozhodně to stojí za to!

Tohle je týrání, ne výchova. Proč to manželovi dovolíš, to se ho snad bojíš taky nebo s tím vnitřně souhlasíš, protože nevíš, jak jinak se synem vyjít? Zní mi to tak, že si se synem a jeho výchovou nevíte rady ani jeden. Těžko radit, jak z toho ven, za mě už je tohle na řešení s odborníkem, psycholog, rodinný terapeut...

@zuzkasim jde spíš o to, že manžel řeší vše Fyzicky. U něj neexistuje domluva. Vyčítá mi, že jsem na syna měkká, přitom ví, že já fyzické tresty nesnáším.
Když syn třeba nezareaguje na manželův požadavek, tak ho chytne dost bolestivé pod paží, syn breci a manžel ho táhne do koupelny, pryč.. Já to nedávám se na toto dívat, vždyť to toho kluka musí hrozně bolet. Fyzicky i psychicky. On za to nemůže, že je divoký a potřebuje si tu energii vybít tak prostě dělá věci, co se manželovi nelíbí. Manželovi je 46 let a prostě jak je někde větší hluk nebo vzruch, už pění. Mám manžela ráda, ale nedokážu se dívat na to, jak vztahuje ruku na milovaného vymodleného syna. Vím, že někdy syn zlobí a neposlouchá, ale toto už je na mě moc. Rikala a prosila jsme ho xkrat, ale on má svoji hlavu a můj názor je mu putna.

@jasminek2012 kazda rada draha... Dcerka od nas dostala parkrat taky namydlino, ale to se fakt chovala jo jako sileny fracek a byla drza. Ale rozhodne neresime takto kazdou blbost. Jak to podavas, uz to hranici s tyranim. S manzelem durazne promluv, navrhni poradnu. Kdyz to nepomize, odejdi, nenechej sve deti tyrat.

@jasminek2012 To je strasne 😟 Vyhledala bych pomoc detskeho psychologa a vzala tam manzela.
Nerikam, ze jsem zcela proti fyzickym trestum, ale musi byt opodstatnene a hlavne veeelmi malo pouzivane. Syn ode me dostane na zadek tak jednou za mesic (v horsim obdobi vzteku to bylo dvakrat do mesice), ale o to ucinnejsi to je. Resit kazdou kravinu fyzickym trestem je strasne slabosske a do budoucna fakt pitome. Lze se obejit i zcela bez fyzickych trestu, o tom zadna, ale takovy mistr nejsem.

@jasminek2012 Čtu teď pěknou knihu Respektovat a být respektován, zajímavá je i Nevýchova, otázka, zda s tím muž chce něco dělat, je to těžké, jste dva, vím. Držím palce!

@jasminek2012 Řešila jsem s manzelem něco podobného. Akorat on byl tak zvyklí z domu, že jeho otec vše řešil vypraskem a ještě seřval mámu, že za to může ona. Také se s otcem moc nebaví a nebejt manželovi mámi, která s ním bydli, tak nemá vůbec potřebu jezdit za svým tatou. Takže když se začal chovat, tak ze upřednostňoval fyzické tresty aniž by syna před tim upozornil, že dela něco špatně. A když se to stalo naposled, tak jsem naštěstí byla u toho priskocila jsem k synovi a k manželovi chytla jsem mu ruku a zarvala jsem na něj, že jeho mlátit bezdůvodně nebude (tenkrát to bylo kvůli prkotine). Pak jsem si s manželem sama důrazně promluvila ať mu to nejdříve vysvětlí, zakáže, domluvi, že určitě nechce mít takový vztah s našimi syny, jaký má on se svým tatou a nebo, že od něj s klukama odejdeme a musím říct, že od té doby na syny ruku už nevztahl a snaží se to řešit s klidem a domluvou. Je pravda, že mu občas uleti nervy a zařve na ně, ale komu ty nervy neuleti. Zkus si se svým manželem pořádně promluvit třeba to pomůže. A kdyz ne, tak už záleží na tobě jestli od něj odejdes nebo ne.

Nemám sice děti, ale co píšete, se mi nelíbí. Ze je dítě živější, je složité, ale bitim se to nevyřeší. Já jsem byla jako dítě extrémně tichá a klidná a učitelky v mš si stěžovaly, ze nejsem vůbec živá, kam mě postaví, tam me najdou. Manžel by měl být rád,ze je syn zdravý a nebit ho za to ze je živý.

@jasminek2012 pokud je to tak,že manžel nezvládá své emoce,tak tam už je vážně problém!

Pokud mu osmtisíckrátpětkrát řekneš milým tónem - miláčku neskákej tady po gauči, nelez přese mě, bolí mě to, nebouchej tím autíčkem do podlahy, zničíš si autíčko i podlahu a syn si stále dělá co chce a absolutně nerespektuje, co mu říkáš, tak se teda nedivím, že manželovi ujedou nervy. Tím manžela neobhajuju, se seřezáním nesouhlasím, ale chápu, že to nedává.
Já si myslím, že vychováváme syna ve středním proudu - chceme aby nás poslouchal, občas ho plácneme přes zadek (neseřežeme ho, jen plácneme), ale to až ve chvíli, kdy vím, že tu věc dělá naschvál a že ví moc dobře, že to dělat nemá.
Mám menší dítě, takže to co napíšu nemám odžité :D ale myslím, že se šestiletým dítětem už přeci musí být domluva, že něco dělat nemá, nebo naopak něco dělat má, ne?
Popiš tady trošku chování syna a jak to řešíš ty a jak on na tvoje řešení reaguje. Trošku mi to totiž zavání tím, že si syn dělá co chce a tebe nevnímá. Ale možná se pletu a není to tak u vás.

@jasminek2012 To je hrozné. Opravdu. Ale my tu nevíme jak moc syn zlobí a jak moc ty jsi měkká. Mám kamarádku a ta má hrozně zlobiveho syna a je na něj opravdu měkká a já s nimi nechci chodit ani ven. Věčně ostuda 🙄 kluk hrozně zlobí a neposlouchá a můj hodný syn po něm všechno opakuje. Ale může to být i tak, že váš syn nezlobí a tatík to přehání a to je blbý. To musíš vědět ty. Pokud to tak je a syn dostává na zadek zbytečně tak to pro mě důvod k odchodu od může je!

@jasminek2012 vztahnout ruku na dite je nejrychlejsi reseni,ktere ale nic neresi,pokud se diteti nastavi spravne mantinely v 6 letech by melo vedet co muze a co ne a uz staci podrazdenejsi ton v hlase,aby vedelo,ze takto ne,lze domlouvat a vysvetlovat,ale musi vedet,ze kdyz neposlechne,tak opravdu bude zle a prijde nejaky trest (ne fyzicky).Takze pokud ty nejso schopna stat za svym a tvuj muz psychicky nezvlada odpor a dite proste neposlechne,tak jste si ho rozmazlili a je treba zacit vychovavat jinym stylem ani prilisna benevolence ani biti nebude ta spravna cesta ..

@zuzkasim kdyby mně muž třískal děti už bych ho dávno nahlásila, takže ano, řešit to jde 😉

@martiniquest i jednou měsíčně mi přijde hodně 😉

@klea81 A ja myslim, ze se neda soudit, co je a neni malo nebo moc pri teto frekvenci. Nehlede na to, ze vubec nevis, jak to u nas chodi nebo nechodi 🙂 A neni to tak, ze bych si rekla, hele konec kvetna, jeste nedostal na zadek 🙈 Zkratka jsem proti naduzivani fyzickych trestu, na druhou stranu jsem si vyzkousela, ze jednou za cas je lepsi dat na zadek, nez tisickrat neucinne vysvetlovat.

@jasminek2012 Píšeš o tom, jak manžel řeší to, když syn neposlechne. Já se tě ale ptala na to, jak to řešíš ty? Na co tobě syn reaguje? Jestli jsi schopná mu vymezit hranice? Na to jsi nereagovala nijak, takže pro mě je stále velká neznámá, jak vlastně vaše výchova funguje. A i to, že píšeš, jak je tvé dítě vymodlené a milované, mě lehce utvrzuje v mém podezření, že z jedné strany výchova moc nefunguje a ten druhý se snaží zachránit ji silou. Všechny máme děti milované a spousta z nás i vymodlené, dceru mám po dlouhých letech doufání a po potratu, ale nikdy bych si ji nenechala přerůst přes hlavu, je jí též 6. Musí dobře vědět, kde jsou hranice. Mám ji samozřejmě ráda i když zlobí, ale to neznamená, že jí vše dovolím. A to stejné platí se všema dětma. Nehodlám objahovat fyzické tresty, ale znovu se ptám, co na tvého syna platí? Zvládáš ho? Vymezuješ mu hranice? Co se ti při jeho výchově osvědčilo?

Fyzické tresty nic neřeší, jen dávají špatný příklad do budoucna, "jak se mají řešit spory." Tresty ano, vysvětlování ano, fyzické tresty ne. Za mě.

Tvůj syn se pak bude v dospělosti chovat bohužel stejně...

A hlavně pokud syn bude jednat že strachu, tak to není výchova. Syn musí vědět, co je správné a co ne, a podle toho jednat, a ne ze strachu.

@marcicek84 asi tak, chyba nebude v dítěti 😉