Možná šikana?

Okamžitě bych jednala s učitelkou, jestli o něčem neví, že syn něco zmínil, ale raději se jdeš zeptat. Fyzické stopy syn nemá?

@mourovatakocka nemá
@merope samozřejmě kdyby šikanu inicioval on, nějak bych to řešila. Spíš se toho bojím z toho důvodu, že nevím, jestli mi nelže. Chci mu jako máma věřit a podporovat ho.

Určitě bych se snažila od učitelek ve školce vyzvědět, jestli si něčeho náhodou nevšimly, i kdyby se mělo jednat o to, že někomu ubližuje tvůj syn nebo naopak toho, že někdo ubližuje jemu. Všechno se dá řešit.
Ohledně chování doma. Je potřeba mu dát jasně najevo, co se dělat smí a co ne. A být důsledná. Ale zároveň tyto hranice musí doplňovat posilování žádoucího chování. Takže při sebemenším náznaku spolupráce, pomoci bráškovi, společném hraní, nějaké drobné úsluhy (podá mu čepici, podrží dveře, půjčí hračku, přinese ke stolu chybějící příbor...) okamžitě nahlas chválit. A nemusí to být ve stylu "chválím tě Pepíčku, že jsi Honzíkovi podal..., jsi šikovný", ale spíš popis situace "vidím, že jsi Pepíčku Honzíkovi podal..., to jsi udělal správně". Člověk to musí trochu natrénovat a myslet na to (neznamená to, že nemůžu nikdy dítěti říct, že je šikula, ale víc se zaměřit na ten popis žádoucích situací).
A podobně to funguje i s těmi prohřešky, nekomentovat to tak, že je Pepík zlý, ošklivý... ale popisovat chování, které není přípustné - Honzíkovi nebude nikdo křičet do ucha, Honzíka nesmí nikdo bouchat, to bolí a já jsem vaše maminka od toho, abych vás oba chránila...

Urcite bych to resila ve skolce - vzdyt nemusis hned nekoho osocit, muzes rict, jak to je, co zminil syn a ze se chces zeptat, jestli si toho ucitelky nevsimly, nebo jestli se nedeje neco vyjimecneho.
A teda hlavne bych si v hlave nastavila to, ze syn ti nelze a mela v nej absolutni duveru, protoze deti toto vyciti a poznaji, ze jim neveris nebo mas nejake pochybnosti. No a pak se ti nebude sverovat, protoze nikdo nechce vykladat svoje trable nekomu, kdo mu ani neveri a jeho zazitky a pocity zpochybnuje.

@westie jenže on mi poslední dobou lže hodně ☹️

Lže nebo si prostě po dětsku vymýšlí? Jako syn má ve školce denně polívku, maso a brambory - bez ohledu na jídlo. A kupu jiného. Oni prostě vymýšlí neskutečný věci.

@merope táta mu třeba něco zakáže, já ho u toho nachytám a tvrdí, že to má dovolené. Nebo zjišťuju, kdo snědl čokoládu bez dovolení, on ji má v puse a tvrdí mi, že on to nebyl.

@merope nebo něco provede a tvrdí, že to byl brácha

Myslím, že tomuhle se říká "první dětská puberta" 🤷‍♀️ možná, že to prostě nemá žádný důvod, ale je to je období vývoje a přejde to 😉 .....nicméně i tak bych se raději ve školce zeptala, zda nemá syn s nějakým jiným dítětem nebo dětmi problém (ať už šikanuje někdo jeho nebo on jiné dítě/děti) 🤷‍♀️ a v neposlední řadě se zamysli nad tím zda jste v poslední době neměli nějaké složitější odbobí doma, zda si třeba nevynucuje pozornost, které se mu nedostávalo a nebo neproběhla nějaká situace, kdy se vám pokusil něco pro něj důležitého říct, ale vy jste ho třeba odbyli s tím, že teď není čas, že přehání nebo si dokonce vymýšlí apod....🤷‍♀️ Osobně sázím na tu první pubertu 😉 a jinak pokud se ve školce nic nedozvíš a se synem to bude pokračovat, tak bych ho klidně objednala k dětskému psychologovi, ten ví, jak odpovědi od dítěte dostat aniž by se ho ptal přímo a navíc cizímu člověku se možná svěří raději 🤷‍♀️ 😉 hodně štěstí 🍀

To, co popisuješ, to už je lhaní☹ Probrat situace, že lhaní boří důvěru mezi lidmi a v rodině musí být důvěra největší. Zkusit mu to ukázat na jednoduchých situacích, co by dělal, kdyby tys mu řekla, že si může po večeři pustit pohádku a po večeři bys mu zalhala, že jsi nic takového neslíbila, nemrzelo by ho to? Necítil by se podvedený? V rodině si musíte věřit. Pokud sní čokoládu, není to tragédie, ale pokud bude lhát, je to hodně zlé. Asi se snaží projevit svůj vzdor. A opět platí, když něco provede a zvládne "nezalhat", hned na to zareagovat kladně - je správné, žes přiznal, žes to vylil, vem hadru a utři to (popř. udělat to spolu). Zamyslet se taky nad sebou, jestli někdy nelžeš? Děti slyší i to, co říkáme babičce, doktorce, tatínkovi... nepoužíváš někdy milosrdnou lež aby ses vyhnula nějakým nepříjemnostem? Oni jsou na to strašně citliví. A dobře vím, že se některými dětmi je v tomto velká práce, mám jednu malou lhářku doma a není to nic příjemného, já sama nelžu, takže obkoukané to fakt nemá. Ale určitý pokrok jsme rozhodně udělali, ale úplně pryč to není, je to extrémně tvrdohlavé dítě.

@hasara33 kéž bys měla pravdu a byla to 'je' ta predpuberta.
@zuzkasim my určitě nelžeme. Právě nevím, kde by to odkoukal. Vše se snažím řešit v klidu. Za vylité pití mu přece nikdo hlavu neutrhne.
Na ten popis žádoucích situací se zaměřím. Je fakt, že v některých situacích na něj vybafnu jen přestaň ho bít, to se nedělá.

U nás na chování hned poznám, že si něco nese ze školky (nemusí to být šikana, ale třeba chyběl mu jeho nej kamarád, protože byl nemocný, prohrál závod v běhu s holkou, nepovedl se mu kousek, kterým se chtěl před ostatníma vytáhnout a má teď uražené ego...), pak se na všechny utrhuje, mlátí ségru, všechno jí bere. Syn také o těchto věcech moc nemluví, ale často zabere vybojovat si to s tatínkem - polštářová bitva, bitva s meči, boxerský souboj, ale tatínek musí krutě prohrát a s velkou pompou umírat 🙂 Pokud ve školce opakovaně k něčemu dochází, tak se svým chováním pravděpodobně snaží získat vzor, jak na to reagovat, takže bych v té konfliktní situaci spíš učila mladšího, jak na bráchovo "zlobení" reagovat (věta např. Nedělej mi to, není mi to příjemné, jdu pryč.), tím si může vzít příklad i starší pro konfliktní situace ve školce. Samozřejmě to opatrně probrat s učitelkama, jestli si ony nevšimly nějaké změny a jestli se neděje něco vážnějšího. Lhaní z určité části patří k věku, je taky známkou ztráty důvěry k rodiči (nevěří, že když řekne pravdu, rodič to pochopí, bojí se trestu, toho, že bude maminka smutná nebo bude hudrovat, nebo si maminka jen bude myslet, že je neschopný/nešikovný, že něco rozlil). Může toho být spousta, i metod jak to zlepšit je spousta a záleží jen na dítěti, co mu sedne (u nás je oblíbené vyprávění vymyšlených příběhů, např kde dítě dělá to, co se mi nelíbí a jak se to dá řešit, někdy vymyslím dobrý konec, někdy špatný). Držím pěsti!

No, to je u dětí ale pořád trošku normální - je potřeba probrat, proč to říká.

Nečetla jsem komentáře. Ale něco podobného jsme řešili nedávno u syna ve školce. Pár dní chodil s modřinami, pak najednou přišel pokousany na ruce. Ptali jsme se ho , kdo mu to udělal, jak to bylo. Ale nic moc nám k tomu neřekl. Ráno když manzel vezl syna do školky zašel za jeho učitelkou. Řekl jí o tech modrinach a o tom , že byl pokousany a ze se chce zeptat jestli o tom ví. Paní učitelka mu řekla, že o tom kousnutí ji říkali jiní děti, ale ze syn nebrecel a nic ji neřekl, tak že to dal neřešila. Vyšlo najevo , žeto dělá jeden chlapeček , když se zabere hodně do hraní ( hráli ma dinosaury) od té doby je více hlídá a dává na ně větší pozor. Takze za mne bych šla do školky. V klidu bych jim vysvětlila co se děje se synem a ze by jste se chtěli zeptat jestli si ve školce něčeho nevšimli, že vám syn říkal, že mu ve školce někdo ubližuje. A uvidíš či ti učitelky řeknou.

Napiste mi zpravu. Poradim Vam.

@martt tak nějak to asi udělám. Akorát je blbé, že ve chvíli, kdy se tohle může dít, je s nimi pokaždé jiná učitelka (oni mají rozdělené třídy podle věku a tenhle kluk je z jiné třídy). Spojují je vždy až po obědě a učitelky se denně střídají. Takže asi budu muset za řiditelkou, ať to řekne všem učitelkám nebo jinak nevím.
@merope probírali jsme to několikrát a neví.

Já osobně bych to ráno řekla učitelce, která tam bude jestli si neceho nevšimla apod. Neboj oni si to učitelky také řeknou mezi sebou. S ředitelkou bych to já osobně řešila až kdyby "nepomohlo" promluvení s ucitelkami.

@martt ona je ředitelka zároveň jeho třídní. Ale je taková, že z ní mám trošku strach. Vždy, když s ní mluvím, mám pocit, že jsem žák a něco jsem provedla.

Mně to přijde jako volání o pomoc, lhaní, nežádoucí chování... Navíc když se nerad otevírá.
A s učitelkou si promluv, vykašli se na svůj pocit, jde o dítě a podle toho, co popisuješ, se asi opravdu něco děje.

Určitě doporučuji se probrat to s učitelkou,ať se na to zaměří a ještě bych se jí zeptala zda opravdu říká,že žalovat se nemá.u syna jsem to ve třídě řešila,chlapeček se ubližoval ostatním,když jsem to začala řešit,tak mi učitelka řekla,že to intenzivně řeší s maminkou a pokud by to pokracovalo že by udělala sezení kde by se to řešilo i s námi.urcite to doporučuji nepodceňovat.lhani doma o povolených věcech je něco jiného než lhaní o tom,že mu někdo ubližuje

@veronikav31 jenže on mi právě není schopný říct, která učitelka ho tak odbyla.

To nevadí,zeptala bych se učitelky která tam je v tu chvíli.to,že mu některá učitelka řekla,že žalovat se nemá může být pravda.detem je jedno zda to řekla učitelka A nebo B.proste bych směřovala otázku všeobecně,že mu toto některá paní učitelka řekla že se chcete dobrat kdo a proč. Naučte ho bránit se,to není nic proti ničemu.kdyz mu někdo ublíží tak se musí umět bránit, agresor nebude.tady už nepomůže domluva a vysvětlování (kdyby byl agresor,tak ano),ale musí se umět taky bránit

Pokud máš podezření, že se ve školce něco děje, res to. A pokud Ti řekne, že učitelky mu vynadají, že přijde říci, že mu je ubližováno, postav se za něj, ať vidí, že za ním stojíš a že když je zle, tak mu pomůžeš. Co se týče ubližování mladšímu, chtělo by to teda řešit, protože tohle normální opravdu není.

Jak moc je reálný, že bys šla do školky za ředitelkou, která je zároveň učitelkou tvého syna i s ním a ve třech tu situaci probrali?
Mám tím na mysli, jestli je syn v takové "kondici" aby řekl, co se mu stalo a tím pádem by jste se od toho mohli odpíchnout.
Pokud v takové kondici není, zavolej jí, domluv si s ní schůzku a prober to, na co máš podezření s ní. Může to souviset s tím, že se ve školce projevil nějaký agresor a zaměřil se jen na tvoje dítě, nebo na více dětí a tvoje dítě si potom doma zkouší svoje i vaše hranice.