Malotřídka, chodíte někdo?

já jsem v malotřídce učila a nikdy bych tam dítě nedala. Sama jsem tam chodila i jako malá a už tehdy se mi tam nelíbilo. Je to na prdku. Vždycky jsou spojené ročníky, učitel se věnuje chvíli jedné chvíli druhé skupině. Tudíž se jedné třídě nemůže věnovat těch předepsaných 45minut a je to hodně o samostatné práci, což je třeba ve druhé třídě v matice celkem bomba. A vůbec, první stupeň a 20 minut samostatné práce?? Nesmysl.
Učila jsem soukromě jednoho chlapečka z malotřídky a připravovala jsem ho na víceletý gympl. Je to velmi inteligentní dítě, na gympl se dostal, ale bez doučka do nešlo. Učitelka s nimi třeba vůbec nečetla nahlas. Prostě klasické bolesti malotřídky.

No tak určitě je tam jiný systém, než v jednotřídce, když se učitel věnuje jedné třídě, druhá pracuje samostatně, pro vyučujícího je to náročný, moje teta tam učila a byla dost často na prášky, protože se nestíhalo, ale zase kamarádka si malotřídky chválí. Ale jestli bude výuka kvalitní vždy záleží i na jiných faktorech, ani velká městká super duper vybavená škola nemusí být samospásná...

Výhody malotřídek
Já sama pocházím z malé vesničky, kam jsem i chodila do školy. Byla to dokonce jednotřídka, pět ročníků v jedné třídě. Nikdy jsem to nevnímala jako handicap. Při přechodu do velké školy jsem neměla žádné problémy, naopak jsem byla samostatnější, více ukázněná, měla jsem pevnější znalosti. Bez problémů jsem zvládla gymnázium i vysokou školu.

Málotřídka lépe připraví na život: Děti totiž pracují ve skupinkách, jsou nuceny navzájem si pomáhat a zároveň se více spoléhat samy na sebe. Učitel vždy pracuje jen s jednou skupinkou dětí a ostatní musí pracovat samostatně. Každé dítě se časem naučí soustředit se jen na svou práci, podat co nejlepší výkon aniž by ho k tomu někdo vybízel a stále jej kontroloval.

Každý podle svých sil a schopností: Málotřídka je výhodná jak pro dítě se sníženými rozumovými schopnostmi, tak i pro dítě mimořádně nadané. Učitel ve třídě s 25 žáky je schopný pracovat jen s průměrem. Méně nadané dítě mnohdy nestíhá a nechápe, nadané dítě se nudí a pak vyrušuje a nedává pozor. Učitel na malé škole má možnost věnovat se skutečně každému dítěti zvlášť. Nejvíce se to projevuje u prvňáčků. Při čtení se v hodině každý dostane několikrát na řadu. Každý se dostane ke slovu. Práci učitel ihned kontroluje a malé dítě dostává okamžitě cennou zpětnou vazbu. Zatímco jeden teprve slabikuje, druhý už si dokáže sám přečíst knížku. A nakonec každý podle svých sil bez stresu a nervů dojde k cíli. A hlavně dostává dítě pevný základ, na kterém může dál stavět.

Skupinová práce: Trendem současné pedagogiky je skupinové vyučování. Na málotřídkách se už takto pracuje dávno. Jinak to totiž ani nejde. Děti jsou přirozeně ve třídě rozděleny podle věku. Dělíme je však i do skupin podle věku mentálního. Tak např. může dítě číst s vyšším ročníkem a to samé dítě při matematice pracuje s ročníkem nižším. To samozřejmě klade na učitele nemalé nároky, ale výsledky za to stojí. Je samozřejmě třeba individualizovat výuku a zavést prostupnost učiva v jednotlivých ročnících. Navíc to vyžaduje evidenci výsledků konkrétních žáků na místo celé třídy.

Okamžitá zpětná vazba: Při probírání nového učiva, např. gramatického jevu, má učitel vzhledem k malému počtu dětí v ročníku možnost okamžitě učivo procvičit a přesvědčit se, zda danému jevu všichni žáci dobře rozumí, případně zjistit kde, v čem a u koho jsou jaké problémy a na vzniklou situaci okamžitě reagovat. „Při zkoušení má učitel (rozuměj v plnotřídní škole) možnosti prověřiti jen některé žáky. U ostatních musí pochopení jen předpokládati a často se i velmi zklamati.“(Zemánek,A.-Zemánek F.B. 1938, s.19)

Rozvoj komunikačních dovedností: Je prokázáno, že v málotřídkách mluví děti častěji a déle než na školách plnotřídních, kde je více žáků ve třídě. Komunikace mezi dětmi a dospělými bývá přirozená a otevřená, všichni se na škole mezi sebou znají, na většině škol vládne příjemná rodinná atmosféra. Práce na málotřídní škole v sobě zahrnuje mnoho prvků alternativní pedagogiky, která je zaměřená na celkový rozvoj dítěte a oboustrannou komunikaci mezi učitelem a žákem, a z toho důvodu může být pro rozvoj dětí přínosná

Lepší adaptace na školu: Budova školy je malá a přehledná, prvňáček se v ní rychle a snadno orientuje, nemá strach se po škole samostatně pohybovat. Dítě se v krátké době seznámí se všemi spolužáky, pedagogy i provozními zaměstnanci. Starší spolužáci bývají k mladším tolerantní, věkově smíšené skupiny jsou na málotřídkách samozřejmé a přirozené. Tam, kde je součástí venkovské školy i škola mateřská, je přechod do první třídy zcela bezproblémový, neboť se prvňáčci se svými spolužáky i vyučujícími znají už před vstupem do základní školy. Snad nejlépe jasně a stručně to vyjádřil pan profesor Matějček (Matějček 1995, s. 9): „Co potřebuje malé dítě? Mnoho věcí, ale ze všeho snad nejvíce jistotu ve vztazích ke svým lidem.“

Možnost integrace dětí s handicapem: Bez atmosféry sounáležitosti a tolerance nemůže málotřídní škola vůbec fungovat. Jak jsem již výše uvedla, učitel pracuje vždy jen s jednou skupinou dětí, ostatní skupiny pracují zatím samostatně. Přitom naprosto samozřejmě podle potřeby pomáhají starší děti mladším, bystřejší pomalejším a navíc pracují tak, aby se vzájemně nerušily. Takové prostředí je vhodné pro integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí, které mívají problémy se socializací a v běžných třídách se často stávají oběťmi šikany, což bývají mj. i děti mimořádně nadané, které se svým nadáním odlišují od průměru. Integrace dětí s mentálním postižením prospívá, jak jsem si v praxi mohla vyzkoušet, nejen jim samotným, ale i všem zúčastněným. Ve prospěch integrace navíc mluví i malý počet dětí ve třídě. Učitel je zvyklý věnovat se různým skupinám žáků zvlášť, musí být organizačně velmi schopný, jinak by na málotřídce neobstál, a proto si poradí s integrací dítěte daleko lépe než učitel velké městské školy.
Konzumní společnost, kde se vše točí kolem výkonů a peněz. Ale je to ten správný svět pro naše malé děti? Ve škole rodinného typu se dítě cítí dobře a bezpečně. Tak jako v rodině se setkává s dětmi různého věku. Naučí se, že mladším se má pomáhat, snaží se dotahovat na ty starší. Když odchází na konci páté třídy do města, je už mnohem starší a odolnější než v šesti letech na začátku první třídy. S novým prostředím se mnohem lépe vyrovnává.

Všichni se spolu znají, učitelé, děti i rodiče se na vsi denně potkávají, nikdo se necítí ztracený a sám.Lidé mají k sobě prostě blíž. Proto je na malé škole i méně problémů. Děti jsou všude stejné. Ale na malé škole se vše řeší hned, všechno je tak nějak víc vidět a tím se předchází větším výchovným problémům

V roce 2004 se Kateřina Trnková zabývala problematikou vztahů mezi učiteli a rodiči na málotřídních školách ve srovnání se školami velkými plně organizovanými. Zjistila, že je málotřídní škola daleko více otevřená veřejnosti, rodiče jsou zvyklí s učiteli mluvit i mimo schůzky a nebojí se sdělit učiteli svůj názor.

Chceme vychovávat nové občany: Pokud dítě projde obecní školou, najde si tam i kamarády, je zvyklé odmala se podílet na životě svého rodiště. Až vyroste, bude se aktivně podílet na dění v obci. Pokud bude dojíždět do městské školy, nezíská k obci žádný vztah, bude se realizovat jinde. Skutečně žít bude ve městě, na vesnici bude jezdit jen přespávat. V některých případech to tak sice být nemusí, ale je to jev poměrně častý.

Škola k obci prostě patří. Odnepaměti je její součástí, stejně jako kostel, pošta, obchod nebo hospoda. Učitel Zemánek v roce 1938 Napsal: „Málotřídní škola bývá v obci jediným neutrálním místem, kde se soustřeďuje duchovní život. Jinak to bývá hospoda a na větší neštěstí dvě hospody.“

autor: Mgr. Světlana Vacková

Vůbec nejsem zastáncem malotřídek a to už jen z toho důvodu, že učitel musí 45 minut rozdělit mezi dva ročníky, né-li více 😒 Své dítě bych tam nikdy nedala, stejně jako bych ho nepřihlásila na školu, kde je v jedné třídě více jak 20 dětí, sama jsem zažila když nás v první a druhé třídě bylo 33 žáků, na praxi jsem byla ve třídě, jde bylo 28 dětí.... v první třídě prostě hrůza, každý z těch drobátek se chce vyjádřit, projevit se ale to prostě nejde. Teď pracuji na soukromé škole, ke máme max. 20 žáků v jedné třídě (někde 18, jinde 15 ale více jak 20 dětí do jedné třídy prostě nebereme) a nedá se to vůbec srovnat....

já myslím, že nezáleží do jaké školy dítě chodí, jestli do města nebo do malotřídky, inteligenci a schopnosti se tím stejně nedají ovlivnit, a taky na rodičích, zda se s ním budou učit pokud to bude potřebovat, já sama jsem chodila 2-4 třídu na vesnici a neměla jsem problém nastoupit v 5té tříde do školy ve městě a pak na OA.

ja chodila do malotridky a mam pocit,ze jsme byli spojeny dokonce tri rocniky dva mesice, co jsem byla v laznich a nemuzu si stezovat,fakt zalezi na uciteli i detech, a ja naopak byla po navratu do bezne zakladky o dost napred 😀

já chodila první čtyři roky do malotřídky a super. Bylo nás ve třídě 8 (ve druhé třídě cca 5 dětí) a z těch osmi nás má 5 vystudovanou VŠ. Dobrý poměr, ne? Záleží hlavně na dispozici dítěte, po čtu žáků ve třídě a na učiteli, jak si hodinu zorganizuje.

Syn chodí do školky, ale je to jednotřídka (3-6 let) a součástí školky je i malotřídka škola... 1.-4. třída a já vím jistě, že tam syn nastoupí. Děti jsou zvyklé se soustředit jen na svou práci, neřešit věci kolem, učitelé jsou úžasní a s dětmi zvládají skvěle pracovat, takže jim naprosto věřím 🙂 Navíc u nás netrvá hodina 45min, ale prostě dokud je práce a dokud se děti soustředí, kolikrát jsou do toho děti tak zabrané, že jim hodina trvá i víc jak hodinu, ze třídy se ozývá povídání (např.angličtina) zapojují se i mladší (poznám je po hlase, hold málo dětí má své kouzlo a známe se všichni osobně 🙂 ) takže za mě malotřídka ano, ale nic nemám ani proti klasické škole, sama jsem do ní chodila, ale přesně jak už tu někdo zmínil, 30 dětí ve škole a to pro svého syna rozhodně nechci...

Je to super pro 1.stupen ,pak rychle prYc nejlépe na gymnazium od primy😉mam kolem
Sebe asi 6deti(dnes uz jsou dospěli😉,5z nich ma VŠ..záleží na dítěti😉já syna měla v 1.tride o 10detech,ze zakona se pry 1.tr neslucuje a ted půjde společně s 3.tridou,dohromady jich bude 16..záleží na učiteli,pokud je dobry,tak je to ok..jsem take učitelka,takze jsem hodne zvažovala,syna neustale kontrolují s dítětem,kt chodi do vyhlášené městské skoly..Závěr?Čte,píse,pocita naprosto stejne,ale syna třída je napřed,napr v matematice o celou 1knizku,tzn 30listu úloh😉Take ma větší přehled,hodne si s p.uc povidaji,maji Cas procitat v encyklopediich,take navštěvuje v rámci výuky Aj..a je to státní vesnicka škola🙂