domácnost, škola, koníčky, kroužky atd. Dcera stále něco zapomíná, pořád musím kontrolovat jestli má vše do školy v pořádku, nejí svačiny a místo toho si kupuje sladkosti, celý den nic nepije a na vše zapomíná. Okřikování a zákazy jsou na denním pořádku, ale bez výsledku. Dcera je totální flegmatik a já už jsem z toho unavená 😒
Byla jsem naprosto stejná v jejím věku... nebo hodně obdobná... tenkrát ještě tolik možností nebylo... ale i přesto jsem svačiny nejedla a zapomínala jsem domácí úkoly... Ty jsem vždycky psala ráno u kamarádky na schodech když jsem se pro ni stavovala.. A nebo v křečích ve škole na záchodě... 😀
Mám na porovnání dva "případy" a tak jako se vším i tady je to "kus od kusu".
Ta starší má všechno na háku, a pokud nad ní nestojím nebo jí do nějaké činnosti "nedopohlavkuju" tak se nenamáhá. Neexistuje nic, co by jí rozhodilo a nic co by jí donutilo plnit si povinnosti sama, dobrovolně.
Ta druhá, mladší, je úplně jiná, aniž bych jí cokoliv říkala, přijde ze školy, udělá si úkoly, pak se chvíli učí na druhý den, každé ráno si ustýlá postel (nevim, kde to viděla, já to nedělám 😀 ), téměř denně sama od sebe jde a umyje koupelnu a záchod. Jednou týdně si převlíká peřiny. Oblečení nenosí déle jak dva dny....no bylo by toho moc co bych tu o ní mohla napsat. Ovšem má spoustu jiných libůstek ze kterých já jednou asi zešedivím 😀
Já rozhodně nejsem žádný pedant a děti beru takový jaký jsou, někdy bych je nejradši prodala do otroctví, ale on je nikdo nechce 😀 a jindy si říkám že je to s nima vlastně celkem fajn. No a že nejsou přesně podle našich představ? A kdo je dokonalej??? 😉
@jancanov já byla to samé, moje máma mi vždycky říkala - nepřeju ti nic zlého, jenom abys měla děcko, jakos byla ty...vše jsem zapomínala, byla jsem totální lajdák, bylo mi jedno, že jdu ze školy a mám bundu oblečenou jenom na jednom rameni a druhé táhnu po zemi (osobně si to nepamatuji, ale moje mamka to s oblibou líčí dodnes), a přitom ze mě vyrostl úplně normální člověk. Dokončila jsem vysokou, mám svou vlastní dobře prosperující firmu...
Takže bych to neřešila až tak moc. ona si na to musí dojít sama, život ji párkrát otříská a dá si potom pozor. Křikem a neustálým kontrolováním ji nepředěláš.
Mám 2 kluky 11 a 8 , starší je poslusnejsi,takže když připomenu dojde s košem,vyndá nádobí z myčky na tom se s mladším střídají, občas si vyluxuje v pokoji,občas připomenu, sam by to neudělal, ale baví je třeba setkat trávu, u toho se dohadují,hrajou si na kombajny, mladsi by sekal obden nebo po desti....
ahoj dcerce je 11 let a kokusek, musím říct, že až na pár úletů spojených s pubertičkou si nemám na co stěžovat. Je zodpovědná, úkoly si dělá sama a učí se taky sama. Je premiantkou třídy 🙂 Doma se mne pořád ptá zda nechci s něčím pomoct, když nejsem doma udělá nádobí, vyluxuje, vytře... nikdo ji k tomu nenutí. 🙂 myslím, že každý je prostě jiný a jak už psaly holky výše, zákazy a příkazy to bohužel asi nevyřeší ta efektivita tam bude hodně krátkodobá, pokud na něčem opravdu trváš bude to hlavně na tobě aby si byla důsledná a vydržela, ....
Kdybych se měla rozepisovat bude to na dlouhou dobu, já za sebe doporučuji zakoupit si knížku s názvem Jak mluvit aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly odkaz např. zde http://www.pknihy.cz/knihy/S03157/Jak-mluvit-ab....
Je to knížka pro rodiče, které mají děti ve věku od 2-18 let, je perfektní, je to knížka, která právě ukazuje, že zákazem a okřikováním se nic nevyřeší 🙂 a to nemyslím nijak zle, jelikož to děláme asi všechny.Určitě se nedá úplně řídit podle knihy, ale něco si z toho vzít se dá a uvidíš, že to přinese výsledky, jde jen o dobrou komunikaci s dcerou, musí se jít na děti vyčůraně a v této knize se vše píše fakt super.