Byli jste u zápisu oba rodiče nebo jen jeden?

Chystáme se k zápisu únoru a půjdeme oba, co po nás budou chtít nevím.

My jsme byli u zápisu oba, jinak po synovi chtěli říct jak se jmenuje, pak se ptali, co všechno dělá ráno, když se probudí...pak něco maloval, z více obrázků měl vybrat to, co patří do aktovky, pak tam měli skákacího panáka - do kolika umí počítat, pak měl z hromady oblečení vybrat, co si obleče v zimě...a možná ještě něco, už přesně nevím....ale nechtěli po něm ani básničku, ani zavázat tkaničku, celkově to bylo takové klidné, žádný stres....papíry jsme měli vyplněné už z domova, škola je měla na stránkách....

byli jsme oba, ale nemusí se. chtěli barvy, opsat slovo, jméno, adresu, co na obrázek nepatří, bála jsem se a bylo to lehké..

stačí jeden rodič, my si s dětmi povídáme, zeptáme se na barvy, jestli poznají nějaké písmeno, jestli umí spočítat obrázky, nebo předměty do 5, pak jestli poznají notoricky známá zvířata, geometrické tvary, pak je většinou necháme kreslit dům, říct básničku nebo zpívat písničku
Požadavky pro prvňáčky:
1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle,
aby nikdo z mých kamarádů na mě nemusel čekat. Umím na tkaničce
udělat mašličku.
3. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznávám barvy.
6. Umím vyjmenovat čísla 1 až 5.
7. Poznám základní geometrické tvary.
8. Naučím se krátkou básničku a písničku.
9. Umím vystřihnout obrázek nůžkami s kulatou špičkou.
10. Dovedu si připravit svačinu na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
11. Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
12. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s
rodiči.
13. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.

to by měli děti v září umět

Stačí jen jistě jen jeden. Požadavky - pojd do skupiny "Předškoláci", jsou tam otagované a je tam toho dost k inspiraci. Jak jsem zjistila, liší se to hodně podlě školy, někde stačí málem jeméno a adresa, někde je to operace na hodinu. Vloni Petr byl u zápisu v běžné státní škole a zápis trval 45 minut - seděl naproti paní učitelce a dělal jedno cvičení az druhým. Hlaský na začátku, konci, uprostřed, vytleskat slabiky, pípákem pípat krátké dlouhé kapky, slabiky, třídit obrázky podle společného znaku, vyškrtývat z řady, co tam nepatří, pokračovat v rozkreslené řadě, omalovat tři slova, podepsat se, nakrestlit kompletní postavu, do malovat do docela složitého obrázku, co tam chyb, porovnávání - méně, více, menší, větší, srovnat obrázky podle velikosti ...všechno byl jen jeden úkol - podívej se a řekni, udělej...ale trvalo to fakt 45min a celou tu dobu prostě seděl a pracoval. docela fuška.

mrkni do skupiny.

Já jsem byla s dcerou na zápise sama a něco malovala a učitelka si s ní o něčem povídala.

Oba, pro dceru to byl významný den, tak jsme nemohli chybět 🙂 Bydlíme na vesnici, tady je zápis vlastně i společenská událost 😉

vzhledem k tomu, že to bude pracovní den, tak půjdu k zápisu do školky jistě sama. jako skoro vždycky všude ☹

My byli taky oba, ne kvůli tomu že to bylo nutné ale kvůli tomu zážitku, který jsme měli jistě větší my než malý 😀

Já byla sama, tatínek si ten zážitek taky nechal ujít ☹

Sama, tatínek hlídal zbylé dva. Ale ráda bych tam manžela měla. Většinou takové věci vyřizuju já.

Byli jsme oba dle mého je to významná událost pro další etapu v životě dítěte 🙂 byl to pro nás zážitek vidět ,jak šikovného synka máme.................co se týče to co chtěli je dost individuelní v každé škole chtějí neco jiného 😉 u nás chtěli počítat do 10, podepsat se, poznat barvy, nakreslit postavu ,povídat co vidí na obrázku, geometrické tvary / který je vetší, menší, kde se nachází v pravo, vlevo ,dole, nahoře/ řekl básničku....zvládl to na 1* a 6 mu bude v červenci 😉

Byla jsem sama a s dcerou jsem do třídy ani nešla. Byla v té době strašně stydlivá, nemluvila s cizími dospělými, pořád hledala záchranu u mámy. Věděla jsem, že jakmile tam budu, po každé otázce paní učitelky na mě hodí nešťastný pohled s výrazem pomooooc, nevím co mám dělat, mamííí, zachraň mě. Sama by na povel učitelky nevzala do ruky ani tužku, aniž bych jí to nezopakovala já. To by jí u zápisu moc nepomohlo.
A věděla jsem, že když tam nebudu, prostě tohle nebude vyžadovat a bude fungovat sama. A taky že jo. Učitelka mi ji pak přivedla a říkala jaká je šikovná a jak to krásně zvládla, jak je z ní nadšená.
A ta mladší pak ani nechěla, ať tam s ní jdu. Vystrčila mě, že je snad dost velká, aby to zvládla sama a že ségra to taky zvládla sama, tak ať ji počkám na chodbě, že mě tam nechce 😀.
No, sice jsme přišli o tenhle zážitek, ale žijeme s ním. 😀

Já vlastně jako dítě ani na zápisu nebyla a taky to na mě není znát. 😀
M.

Také jsme byli oba i sestřička byla (už loni), přece jen je to událost 🙂. Nechtěli skoro nic, jen formalita, trošku si popovídali.