6letý syn věci moc řeší. Máte zkušenost?
Zdravím, máte prosím někdo zkušenost s tím, že děti věci moc řeší? Např. synovi kamarád ve školce dal kartičky Pokémonů, pár dni na to si na to syn vzpomene a začne řešit, jestli je mu má vrátit nebo nemá. Nebo omylem shodí hračku a opět to řeší, jak ho to mrzí a co s tím atd. Včera mu kamarád pochválil domek, kterej postavil ve školce a on si ráno vzpomněl, že postel v domku udělal jinej kamarád, tak jestli jako to má říct nebo nemá. Je u toho až plačtivý, a říká, že prostě nad tím musí přemýšlet...
Já sama mám dost řešící povahu a pár další v rodině také máme, jen bych ráda synovi pomohla, protože vím, jak je to náročné s takovou povahou žít a ideálně ho nějak nasměřovala, aby věci moc neřešil, protože to přináší většinou jen trápení.
Máte prosím někdo zkušenost? jak pomoct? jak se zachovat?
Děkuji
tak píšeš, že jsi sama řešící povaha, takže to má od tebe
co třeba zkusit začít od sebe, míň věci řešit, i když to jde hůř, tak třeba míň to řešit před ním
a pak taky záleží, jak s ním řešíš jeho problémy, jestli to rozebíráš, nebo "bagatelizuješ" smeteš ze stolu, jako prkotinu
pro něj to jsou problémy, kterými se zabývá, stejně jako ví, že ty řešíš nějaké svoje věci
pokud se rozhodneš pro pomoc psychologa, měli byste oba, ty i syn
záleží taky, jak moc to hoří, jestli půjde po prázdninách do školy, nebo má odklad
můžeš se zkusit domluvit ve školce, s učitelkama, třeba budou mít nějaký tip
ale primárně jsi to ty.
Bylo by dobrý mu ukázat, že se takovými věcmi nemá trápit. Třeba na ty kartičky bych řekla, dal ti je, tak jsou tvoje. U vyhozené hračky bych řekla, že se to stává, že i já občas něco vyhodím nebo ztratím a jsou to jen věci. Nic co bysme museli oplakávat.
Rozebrat jeho problém, vyjádřit pochopení a dát mu pocit, že se tím nemusí trápit.
Mě se třeba v 6 letech při nemoci počůral ze spaní syn. Ráno to opakal, tak říkám jee to se stává, mě taky (musím zaťukat, že ne ale tak milosrdná lež) a není důvod se tím trápit. A on mi to odkejval, vyměnili jsme povlečení a život šel dál.
Ja teda vubec nejsem zadna ezo lesana, ale s timhle bych sla ke sve kineziolozce. Je dost mozne, ze v tve rodove linii je tam nejake zatizeni, ktere si bere syn s sebou a nechtela bych, byt na tvem miste, aby s timto vyrustal a zil. Zkuseny kineziolog by si s tim mel poradit na jednom nebo dvou sezenich. Ale samozrejme tohle bude fungovat jen v pripade, ze jsi temto vecem otevrena. Pokud ne a radeji bys nejakou konvencni cestu, pak asi psycholog - ale to asi bude prace pro vas oba. Protoze syn odkoukava a nasava chovani od rodicu a pokud ty jsi povaha, ktera porad neco resi, tak holt to vyciti z tebe, i kdyz se mu budes snazit vysvetlit horem dolem, ze se tim nema trapit.
@zanett diky. Ja myslela,ze se kineziolog zabyva spis pohybovem aparatem? Muzu poprosit o vice informaci?
@5pajina55 ano, touto cestou jsem se vydala.vysvetlovanim, ze se to stava, ze se tim nema trapit atd. A dnes prisel s tim,ze opet premysli nad kartickami.... Tak ja uz nevim :( vysvetluju porad dokola.
@boruvkovykoblizek uvažuju o tom, díky za názor
@xxx3d snažím se před ním věci neřešit, a sama se s tím snažím nejak pracovat a zmirnit to sama u sebe. Nikdy to nedelal, až teď je takovej citlivější celkově. Ze stolu to nesmetu, snažím se s ním mluvit, uklidnit, vysvětlit. Do školy nastupuje v září. Budu se muset zkusit poptat asi i ve školce jestli se neco neděje....
Asi úplně neporadím, protože i ve svém věku mám chvíle, kdy věci fakt moc řeším...
Minule jsem třeba přemýšlela nad tím, že jsem milé paní v knihkupectví odkývala něco, co u nás není úplně pravda...
Ale já mám možná i trochu stihomana, páč tchýně a pratchýně zná půlku města.
Navíc tchýně o nás šíří lži... No to rozhodně není k tématu, takže se prostě připíchnu, protože mě zajímá, jak s tím pracovat.
Přes rok a půl starý syn je tedy zatím těžký pohodář, ale kdo ví...
Teorie typu může pomoct ;)
Zakladatelko, ano, kineziologie muze resit i zdravotni problemy, vzdalenejsi pribuzne vyresila kineziologie ekzem, mne pomohla se zanety stredniho ucha. Kdyz to vysvetlim velice laicky, tak kineziologie pracuje s energii a odbourava bloky tam, kde je energie zablokovana a nemuze proudit volne vsemi sedmi cakrami. Pokud se tvuj syn strachuje a ty taky, lze predpokladat, ze to ma od tebe. Kineziologie by vam (tobe i jemu) mohla pomoci zjistit pricinu (vetsinou nekde v detstvi), odstranit ji tak, ze na tom sezeni prozijete tu situaci, ktera ty strachy zpusobila, znovu, ale tentokrat jinak a lepe, cimz se ten blok odstrani. Myslim, ze by na tu kinezku nemusel ani chodit syn - u deti se to casto dela pres rodice. Pokud mas ty strachy a obavy i ty, tak bys mohla zkusit kinezku sama. Odbouras-li ty strachy, tak i syn zaregistruje zmenu a prestane se tolik strachovat. Jsi-li z Prahy, mohla bych ti dat kontakt na kineziolozku, ke ktere jsem chodivala.
@zanett zni to zajímavě.zkusim si o tom pocist. Bohuzel jsem ze Zlinskeho kraje, Praha je daleko :( diky moc!
@zanett jestli máte kontakt na kinezku v Praze měla bych zájem. Se synem řešíme podobné věci. Je mu 8 let , je úzkostny, hodně věcí řeší, je z toho i vztekly a plactivy. U psychologa jsme byli v jeho pěti letech a nic z toho. Myslíte že by mu kinezka mohla pomoct i s neprubojnosti ve škole?Díky moc
Děti se učí napodobou, vidí to u tebe tak to dělá taky
Mrkněte na něco o hypersenzizivite, je toho spousta 🙂
Já si myslím, že není vůbec na škodu navštívit dětského psychologa a najít příčinu, proč se k těmto situacím vlastně schyluje. Ta dětská psychika je hrozně křehoučká a vlastně to může byla pro něj jen přínosem i když je ještě malý.