10letá dcera se chová jak parchant. Jak to řešit?

@anonymous_ka netuším zkusila jsem se zeptat zda si uvědomuje že takhle ubližuje okolí třeba mě a miminku, vysmala se mi...zabolelo to teda ale snažila jsem se být nad věcí. Nevím asi to ale budu řešit tím psychologem...

@konidana před rokem a bylo to ok říkali hraniční adhd ale to podle mě nedělá vyloženě zlého člověka ona je fakt prostě hnusná pokud není po jejím dokážu pochopit vztekajici se dítě, ale tohle je fakt jak v hororu dokáže udělat takovou scénu že si sousedi musí myslet že ji doma snad řežeme a uvažujeme ke kulu...( s nadsázkou receno).

@anonymous_ka já se trochu bojím genu ze strany jejich otce rozvedená jsem už 6let protože jejich otec a jeho otec byly celkem agresori ale doufala.jsem že když to neuvidí u nás bude to fajn. A máš pravdu nepřijde nám to normální...

@brabechanule a jak dlouho to trvá? Nemůže mít ,, jen" pořádnou pubertu?

@ele_nka no ono.to bylo už před rokem jen se to pořád stupňuje a zhoršuje asi bych tohle chápala v 16ti ale teď?

@brabechanule Nemůže žárlit? Na tvůj nový vztah? Vymezovat se - bojí se, že přijde o svoje postavení v rodině? Puberta vypadá jinak, nastupuje později a je více sofistikovaná. Tohle mi přijde jako volání o pomoc. Něco ji trápí. Zatím neumí vyjádřit svoje pocity jinak. Tak to dělá takhle nepříjemně.

Ono se to dítě vyvíjí a hormony se začínají postupně ozývat, nevím, jak je na tom s vyspíváním tělesně, naše třeba na těle ještě nic, ale je vidět, že už jí začínají lítat nálady, návaly plačtivosti, občas nezastavitelný smích atd. (bude jí za měsíc 11, píšu jen pro srovnání). Proto si myslím, že pokud jste dřív chodili na nějaké terapie, chce to opakovaně nebo dlouhodobě.
Ještě se zeptám, co se stane, když vydrží vydírat 4 hodiny? Dosáhne svého? Protože by bylo fajn jí opakovat, že vydíráním se ničeho nedosáhne a zkusit nabídnout jiné alternativy (požádat, poprosit, zkusit vymyslet jinou možnost nebo kompromis přijatelný pro víc lidí)... To víš, že to dlouho nepoužije, ale když už to uslyší tolikrát, jednou to třeba zkusí a zjistí, že ty jiné vzorce chování jsou efektivnější.
Asi je to člověk, se kterým je to těžší, o to víc je potřeba se tomu věnovat. Musí to být pro tebe velmi vyčerpávající, zvlášť v tomto období.

Ještě mě napadá oslovit středisko výchovné péče. Dá se tam docházet ambulantně na terapie, jsou tam zkušení etopedové, psychologové, třeba v Brně s tím máme opravdu dobré zkušenosti. Pokud je ochotna pracovat celá rodina, tak to mívá slušné výsledky.

@berenika39 vztah není novy žijeme spolu už 5 let a naopak je s manželem od začátku moc ráda opravdu divné je to poslední rok. Jejich otec si je bere méně a méně neustále má s něčím problém...

@zuzkasim nedosáhne myslím že si to potrebuje prožít učím ji že má na výběr buď se bude cítit špatně nebo se nad tím může zamyslet a změnit postoj, ale většinou se cítí špatně a dává to za vinu okolí. Já ji v tom dnes nechala protože už mi zacalk tvrdost bricho a bylo špatně i mě. Možná jsem zbaběle odešla od problému. Ale přišlo mi že si je vytváří záměrně abych se cítila zle.

@brabechanule To je klidně možným, že to dělá i schválně. Nedosáhne svého, tak zkusí někoho "potrestat". Stále je to dítě a může se to naučit lépe, jen to půjde těžko a bude to trvat dlouho. Přesto si myslím, že se vyplatí do toho ten čas a energii investovat. Když se vrátím k té situaci, že chce někoho vydírat, ideálně snažit se nedat v takových chvílích najevo, že ti ublížila, nenechat si ubližovat. Vyloženě se nad to zkusit povznést. Když neuvidí očekávanou reakci, nebude to tolik dělat. Nebo naopak přitvrdí, potom bude potřeba přitvrdit též, dát jí pevné hranice... fakt by vám s tím v tom středisku výchovné péče mohli pomoct, pokud jsou problémy jak doma tak ve škole, není na co čekat.

@zuzkasim
Brno je pro nas daleko, já mám fakt trochu strach aby neměla tu agresivitu danou geneticky z otcovy strany. Myslím že jsme s manželem trpělivý až dost. Probírali jsem to i s mladší dcerou a ta mi řekla.ze by si přála aby se Eliška nad sebou zamyslela že nám ubližuje a bylo hezké že mi řekla že to zvládneme že i sestřička v bříšku je silná a já silná maminka a Eliška to snad brzy pochopí že je na nás zlá....když teď brečela v pokoji a já za ní přišla proč place jestli ji mrzí co se stalo řekla mi že ne, že chce jen vrátit plyšáka kterého jsem ji zabavila...cítí jen svoje ublížení a já z ní neskutečný chlad a aroganci. Celou dobu jsem nás měla za milující a pečující rodiče...aspoň jsem si to asi myslela...

@zuzkasim mě se to blbě dělá mavaji semnou dost hormony

@brabechanule tak klidne znovu, mohli by poradit jak na ni. Ono to bude treba uz jen trochu bourlivejsi nastup puberty. Klidne bych volila i nejakeho rodinneho psychologa pro tebe, abys prisla na to, jak to s ni zvladat. 😘 Chapu, ze to je tezke. Nase dcera mela kolem 9 let take tezke obdobi, mela az hodinove hysteraky, ja toho mela nad hlavu, a tak ona take odrazela tu mou nepohodu doma. Casem si to sedlo.

@brabechanule U vás v okolí bude taky nějaké středisko výchovné péče. Pohledej, objednejte se. Ona bude nakonec taky ráda, protože se vlastně i ona sama trápí.

Nechte si pomoci od odborniku, je sice uz "velka", ale je to porad jeste dite a dlouho bude, ktere neumi vyhodnocovat situace a cist emoce.

Z toho co pises si ale myslim, ze problem je v tom, ze ma strach, ze bude nechtena.
Jejich otec si je bere cim dal tim mene, ona to bude vnimat jakoze je nechce. Ty mas strach z jejich genu - deti citi i to co nechceme aby vedeli ze si myslime. Vidi, ze na ni kouknes nekdy s obavou a neumi to cist, vyhodnoti si to, jakoze je nejak vadna

Nevime, jak spolu bezne komunikujete. Ale treba to co pises, ta veta "jestli si uvedomuje, ze tahkle ublizuje okoli, treba tobe a miminku", jestli to bylo vyrceno takhle, tak ji nevnimam dobre. Pocitove mi prijde, ze stavis zed, na jednu stranu ji - problemovou - a ty,miminko a zbytek sveta stojite na druhe strane. Vim, ze jsi to tak samozrejme nemyslela, ale proste mi to tak zni. A jestli to tak zni me jako dospele, tak predpubertacku, kterou nechce tata a ktera nevi co se sebou to tam vyciti take.

Meto prijde jako volani o pomoc a zlost na svet, ze ji nechape, neco ji chybi

Shanela bych psychologa a do te doby bych se hodne snazila o ujistini lasky, o tom, ze jste 1 rodina a ze bude soucasti i kdyz se narodi miminko, ze i ona je dulezita.
Kolik casu travi na mobilu / tabletu / u telky? Travite cas spolu v mistnosti nebo prijde ze skoly a zavre se do pokoje? Kolik mate spolecnych aktivit? Jak moc si spolu povidate? Umis se k ni dostat, kdyz ma dobrou naladu, vypravi ti, co se kolem ni deje, jake ma kamarady, co ji ve skole bavi? Ma nejake konicky? Jak travite vikendy? Kdo jsou jeji kamaradi, jak se chovaji ti, jak s nimi vychazi - jsou opravdovi nebo se pred nimi snazi predvadet aby zapadla do party? Co ten jeji tata? Jak casto si je bral drive a jak ted? Chteji holky k nemu nebo ne? Jaky byl rozvod? Jak to nesli? - to je jen prvni nastin otazek co me napadne, na co by is asi chtelo odpovedet pri hledani proc tohle dela

@tereza0111 krásně napsáno...

@brabechanule Prvotne se poradit sama, jak se chovat, čeho se vyvarovat. Z toho, co píšeš, na mě úplně skáce, že táta o ni ztrácí zájem, ty už nad ní pomalu lames hůl, protože geny, na cestě je mimino a ještě její mladší sestru stavíte proti ní. To je sakra náročná situace pro dítě, kterému sice asi naskakuje puberta, ale je porad ještě malé. Ty jsi dospělá a je to pro tebe náročne řešit, protože hormony. Ona je malá a taky s ní mavaji hormony.

Zkus zavolat na Rodičovskou linku a poradit se.

Taky si myslím, že za jejím chováním může být žárlivost a touha po pozornosti. Dělá něco dcera podle tebe dobře? Možná od toho bych se snažila odpíchnout. Prostě ji podporovat v tom dobrém a za každou snahu pochválit. Klidně jí dávat peníze za vykonané domácí práce. Pomocnice se ti s miminkem bude hodit. Každý má své slabé stránky. Tak bych se snažila stavět na těch silných. Přece není dcera celá špatně.
A jinak tohle je asi fakt na pravidelné návštěvy odborníka...

@tereza0111 taky bych řekla, že je toho na ní moc, je to malá holka. Nemůžeš po ní chtít, aby byla v klidu když ty to nedokážeš😒

A jinak ptala ses dcery na to, jestli se těší na malou sestřičku? Líbilo se mi, jak se bavila s mojí dcerou moje babička: "Ty budeš ta velká sestra a miminko tě bude napodobovat a všechno dělat po tobě. Ty budeš jeho učitelka." Prostě se snažila podpořit u staršího dítěte pocit důležitosti. Chytla by se dcera na roli pomocnice a chůvy, která za to ale bude samozřejmě náležitě pochválená?

@adelisss ano tohle všechno ví moc dobře na malou se těší hodně, k otci už nechce. Přála si změnit školu bylo jí vyhověno

Je tu toho tolik že se mi nechce odpovídat všem zvlášť. Na malou se těší. K otci právě nechce. Přála si změnit školu bylo jí vyhověno. Její sestru proti ní nastavíme jen se s ní o tom bavíme co si o tom myslí tam normálně probíhá diskuze a komunikace. Sedíme společně a bavíme se o tom. Na telefonu moc nebývá televizi máme zapojeno bez programu občas mohou hrát hry na ps5. Telefon má na duolingo a učení angličtiny. S holkama trávím čas dost. Momentálně sem přerušila živnost díky těhotenství už to bylk obtížné máme psa zahradu na které je bazen a společně jezdíme na výlety nic co by neznacovalonze s ní netravim čas a nemám.pocit že je stavím proti sobě . Nepoužívám vydírání. Jednou ze mě vypadlo že cítím že mi to její chování ubližuje ale o pocitech se normálně bavíme. Samozřejmě když pomůže poděkuji. Dovolí. Jí třeba déle hru nebo telefon co si zvolí...a pak najednou chytne histerak a je po náladě....

Mně přijde, že ta zloba a agrese jsou jenom maska, aby překryla vnitřní zranění.

Píšeš, že je jí 10 let, že nejsi 6 let s jejím otcem, který byl agresor. Za ty 4 roky, i když o tom nemluví, tak toho musela zažít dost. Byla svědkem toho, co se dělo doma. Geny zas tak všemocné nejsou, spíš je otázka, co jsi zažila se svým ex, to ji určitě hodně poznamenalo. Děti jsou velmi vnímavé.
Navíc se s ním stýká, i když je charakteru jakého je a nevíme, jak se vlastní otec chová k dceři, zároveň na ní začíná házet bobek. Teď už se s ním stýkat nechce a nevíme, co se tam stalo. (Taky ji mohl dost ublížit, i když ti o tom neřekla, pubertální dítko, které začíná mít vlastní hlavu pro otce s agresivním sklony to je časovaná bomba.) Do toho nové miminko s novým partnerem a ty k ní přistupuješ jako k vadnému kusu, protože jsi si jí zplodila s geneticky nevhodným partnerem. Nastupuje puberta, kdy hormony umí zamávat s člověkem. To je slušný mix pocitů, emocí, aby se zadělalo na problém.

Řešila bych to s psychologem nejen ji, ale celou rodinu, rodina je systém, kdy se na sebe různě reagujeme a jsme propojení. Terapie a práce na sobě jsou běh na delší trať a taky je to jak cibule. Člověk vyřeší jednu věc, naivně si myslí, že teď bude vše ok, ale časem zjistí, že problém má hlubší kořeny a musí zase něco řešit.

@tereza0111 Napadlo mě něco podobného jako tebe.

@brabechanule Říkáš, že se na sestřičku těší. Ale zároveň řekne, že je jí jedno, že miminku svým chováním ublíží... Neříká takové věci v afektu? Vždyť kolik dospělých v hádce a ve vzteku řekne věci, které tak doopravdy nemyslí... Možná bych se jí zeptala, jestli opravdu myslí vážně to, co říká - když se třeba hádáte. Dcera se ještě učí komunikovat a zvládat emoce, tak bych možná některé výlevy brala s rezervou. Určitě brzo přijdou první lásky, zklamání a výlevy typu: už nikdy nikoho nebudu milovat :D A všichni víme, že to je jen dočasné rozpoložení, které přejde.

@brabechanule K dotazu nic nemam, jen bych chtela upozornit na to, ze by bylo fajn alespon zdanlive respektovat dcerino soukromi. Zalozit tema, ze se chova jako parchant a ilustrovat to jejimi fotografiemi je uplne pres caru. Nikdo k odpovedim nepotrebuje obrazovy material, prosim, v zajmu dcery alespon ty fotky primo z diskuse smaz.