Střídavá péče? Stačí jen naslouchat

Pokud by střídavá péče zajistila dítěti možnost pohodlně navštěvovat stejné školní zařízení, stejné nejen citové, ale i materiální zázemí, nemuselo by na tom být nic špatného. Bohužel málokteří rodiče jsou schopni se opravdu rozumně domluvit a dělat vše v zájmu dítěte. I když bude nepochybné, že oba rodiče dítě milují, může tam docházet k určitému materiálnímu znevýhodnění, a to děti zvláště v období puberty dobře vnímají. Moje bývala kolegyně má s exmanželem dítě ve střídavé péči. Bydlí blízko sebe, tak tam nevzniká nějaký výrazný problém v dopravě do školy atd. Ale došlo k tomu, že otec je na tom finančně mnohem lépe, než matka, tudíž dítě má ve svém domově u tatínka mnohem lepší materiální zázemí. Nejmodernější PC, hry, různé vymoženosti, na které 12letý kluk letí a přesto, že má maminku samozřejmě rád, u tatínka je to prostě nej. Začíná se to i projevovat v otrávenosti dítěte, když má jít na 14 dní k mamince, neboť bude odstřiženo od těchto věciček. Ona sama toto synovi umožnit nemůže a je tu samozřejmě neochota otce mu vše pořídit i do domova k mamince. Jak ona sama říkala, synovi by vyhovovalo jít se k ní domů najíst, a třeba i vyspat, ale svůj volný čas by nejraději trávilo u otce. A není to o tom, že by se mu nějak více věnoval, je časově dost zaneprázdněný, ale jen a jen o věcech, které syn u otce má. Takže přesto, že jsou rodiče jinak celkem schopni se domluvit, k určitě rivalitě a soutěživosti podle mne mezi nimi stejně dochází. Nebylo by lepší, kdyby dítě mělo jeden stálý domov a druhý (jedno který) z rodičů by s dítětem mohl trávit svůj volný čas a opravdu se mu věnoval, bral na výlety, dovolenou atd...?

mne sa tiez nezda byt striedanie domova pre dieta vhodne. ja by som tak zit nechcela a nechcel tak zit ani moj syn.
nevylucujem, ze su niektori ludia, ktorym by tato forma vyhovovala. (myslim tym deti), tak ako su ludia rozni....
su ludia, ktori priam neznasaju zmenu, pre nich to musi byt utrpenie. myslim si, v takychto vaznych rozhodnutiach by sme mali byt hlavne empaticki....

Podle mě je střídavá péče vždy nevhodná a proti zájmům dítěte.(kromě situace,kdy by si ji dítě zvolilo samo,což se podle mě jen tak nestane.)
Tak zbývá možnost být u otce nebo u matky.Mělo by to být určitě podle toho,co chce to dítě.Když je schopné vyjádřit svoje přání,mělo by mít právo se rozhodnout.(určitě není špatný posudek,jestli ho někdo neovlivnuje nebo jestli nejde k jednomu rodiči jen proto,že mu víc koupí nebo dovolí).Ale jeho přání by se vždy mělo zohlednit.
Pokud je ještě tak malé,že se rozhodnout nemůže,podle mě miminka a hodně malé děti patří k matce,když je to dobrá matka a dobře se o ně stará.

Střídavá péče je nesmysl,klidně se dá nahtadit neomezeným kontaktem s druhým rodičem,ale dítěti se zachová jeden domov.

aleachim: pro dítě je asi nejlepší mít rozumné vyrovnané rodiče se kterýma se dá mluvit. Ano každý případ je jiný a bylo by dobré ho posuzovat individuálně, jenže na to asi soudy nemají čas, přitom si myslím že netrvá tak dlouho pohovořit s dítětem a rodičema a dohodnout se na rozumném řešení, které vyhovuje všem. Ano už rozchodem rodičů na to dítě doplácí a proto by bylo od rodičů fér toto si uvědomit a i přes všechny rozepře které mezi sebou mají se v klidu míru pohodě dohodnout a to i s dítětem, protože rozhodovat o nás bez nás není řešením... Znám (bohužel) jeden případ, kde se rodiče rozvedli během pár minut, s dětma se domluvili, vysvětlili jim že už spolu prostě žít nemůžou, ale že je mají rádi a protože táta moc pracuje, tak budou u matky a s ním se budou setkávat kdikoliv to půjde a budou chtít, světe div se klapalo to a klepe do dnes 😉
meandra: ano rivalita je a bude, každý z rodičů se snaží získat si dítě "na svou" stranu a mnohdy to dělají nevědomky a i v době kdy jsou rodiče spolu (např. jeden zakáže druhý povolí...) jenže když je to pod jednou střechou tak to není tolik znát, jako když se to rozdělí pod střechy dvě... A co si budem povídat děti jsou pěkně vyčůraný, takže se velmi rychle i ze situace pro ně nepříznivé naučí těžit a v podstatě jim to není ani možné vyčítat prostě se snaží smířit s tím co je a "přežít". Proto to nemůže (z mého pohledu) fungovat na 100% bez komunikace mezi rodiči, ale to nemůže fungovat ani když je dítě svěřeno do péče toho či onoho rodiče 😖
filipa: to je fajn, že jsi tu jako rodič co to řešil, jak jste to nakonec pořešili, syn je u tebe, nebo u otce a jak Vám to funguje? Jináč nemyslím si že by to někomu mohlo vyhovovat, možná ze začátku, ale časem to každému začne lézt na mozek (tedy myslím, z mého pohledu 😉 ). Který dospělák by snesl každý týden/čtrnáct dní, měnit bydliště a životní styl...?

Ahoj,já taky nevím,jak tohle funguje...možná,když rodiče bydlí blízko u sebe,tak se to domluvit a zorganizovat dá.Mému synovi by se třeba naopak zase líbilo,má strašně rád změny 😀 .Ale tatínek dost pracuje a bydlí od nás asi 40km,tudíž by to bylo nerealizovatelné-byl by to dost poblém hlavně se školou.Jinak si myslím,že v rámci možností s manželem vycházíme celkem dobře-tj mluvíme spolu jen o nutných věcech a i to minimálně... 😒 Kluci se vždycky na něho moc těší a já se zase těším,žesi odpočinu a oni si spolu něco užijí....Pokud se chtějí vidět častěji,nedělám s tím potíže-mají na svého tátu nárok a nemůžou za to,jaký mají rodiče.Oni si nás nevybrali,to my máme zodpovědnos za jejich spokojené a klidné dětství.kdyby se časem něco změnilo a ta možnost by byla realizovatelná a syn i jeho otec by o to stáli,jistě bychom si o tom promluvili a třeba i uskutečnili....kdyby to neklapalo,můžeme vrátit k původnímu modelu.Pro malé děti je ale takové uzpůsobení podle mě naprosto nevhodné....minimální věk bych tady viděla tak kolem pěti let...
Otázka peněz je samozřejmě v takovém případě taktéž na místě-myslím,že by oba domovy měly být vybaveny podobně...jeden z rodičů totiž může být v očích dítěte nakonec znevýhodněn opravdu jen tím,že na spostu věcí nemá a děti jsou v určitém věku na materiálních hodnotách velmi závislé a velmi si jich cení ☹ Bohužel....aspousta jiných-důležitějších věcí jim při tom uniká....

Tvůj pohled je pěkný a velké plus je v tom, jak píšeš, že kdyby to neklapalo, tak se to může vrátit, jenže u soudem nařízené střídavé péči toho moc měnit nejde. Navíc pokud se dokážete dohodnout a jste schopní komunikovat s dětma, tak je to hned o poznání lepší 🙂
I děti z toho materialismu jednou vyrostou, jen jim to trochu trvá a pokud jeden rodič je v tom na úkor druhého podporuje, tak už je to špatně a ta dohoda stroskotává 😖

my máme klasiku-děti jsou u mě a k tátovi jen jezdí na víkendy dle domluvy-nemáme to soudem nijak upravené.Otec mých dětí proti tomu neprotestoval a neměl námitek,takže u nás v tpmhle problém nebyl a není(zatím).Ale třeba se to časem někam posune a bude se to nějak měnit...uvidíme...to záleží hodně i na dětech a jejich názoru,ž budou trochu starší (ten mladší zatím vůbec nemůže nic ovlivnit,ten starší by takovou střídavou péči bral-bylo by to podle něj spravedlivý,ale jak říkám-je to daleko a žádné přímé spojení a manžel nemá pravidelnou pracovní dobu,kolikrát přijede třeba večer,jindy je ale doma brzo-to spíš výjmečně a někdy je pryč i pár dní.A syn je malej na to,aby byl doma sám.Manžel teda ale nic podobného ani nenavrhoval)

To by mě teda zajímalo, jak se chcete ptát třeba 4 letého dítěte, jestli chce bydlet u tatínka nebo u maminky!? 😖
Pokud se rodiče nejsou schopní domluvit, tak nebude fungovat střídavá péče ani jakákoliv jiná. A ani soud v tom nepomůže. Sice budete mít v ruce papír, ale jak se dovoláš toho, aby soudní papír zajistil, aby dítě i rodiče byli v pohodě?
U nás střídavá péče funguje, a troufám si říct, že docela v pohodě
Zajímal by mě názor ostatních rodičů, kteří ji mají také zavedenou, nebo z pohledu dětí, které ji zažily.
Ostatní názory jsou sice fajn, ale bez osobní zkušenosti jde jen o názor...

pri vasich prispevkoch som si uvedomila, ze dieta velmi zranuje, ked sa ma rozhodovat o veciach spojenych s rozchodom rodicov. citlive dieta dokonca casto lutuje rodica, ktory je slabsi....nevie sa rozhodnut v svoj prospech.
pamatam si, ako mi sam syn vravieval....ale ocko je smutny, ze odchadzam. (inac co vam mam vraviet, jeho biootec si to vobec nezasluzil).
zacina to vlastne uz rozchodom (rozvodom), rodicia nechcu (nemozu) byt spolu a idealne sa to vyriesit neda. dietatu sa rozbije rodina a vsetko ostatne je uz len kompromis. ja si myslim, ze najlepsie je dietatu v jednej stabilnej rodine, s neobmedzenym kontaktom s druhym rodicom.
moj syn zil so mnou. mal sudom urceny velmi siroky kontakt s otcom, jeho otec ho vyuzival len zo zaciatku. uz asi 10 rokov, kvoli svojmu synovi nepricestoval. ja som sa znova vydala pred 11 rokmi a klape to 🙂

kopa39, to je o osobní zkušenosti 😉 I čtyřleté dítě je schopné se rozhodnout, ale i tak je to těžké a to ať jsou dítku čtyři, nebo čtrnáct.
Ano děti litují rodiče, proto jen málo z těch studií je podložených zkušenostmi dětí, protože dítě pak poctivě jezdí jednou sem podruhé tam, tiše se trápí a dělá to jen proto aby se netrápili rodiče ☹
astrane ano je to spravedlivé ale i v tom vidíš na koho dítě myslí při rozhodování... Ono ze začátku to není tak hrozné, ale postupem času to je horší a horší...
filipal, děti jsou bezprostřední a vděčný, proto litují i těch co si to nezaslouží 🙂

Já si myslím, že může fungovat, pokud jsou rodiče schopni se domlouvat a super spolu komunikovat a neházet si klacky pod nohy.
Pokud ovšem jeden z nich nekomunikuje s druhým rodičem, tak nevidím střídavku pro dítě jako přínos, ale jako prokletí.
Dítě je velmi citlivý hromosvod.
U malých dětí do těch 4-5 let nedoporučuji. Tam bych to viděla velmi individuálně, některé dítě může být připraveno ve 4 letech, některé daleko později.
Známí praktikují volnou péči, dle toho jak to všem 3 vyhovuje, rozešli se, když bylo synovi 5 let.
Kolem 10 let si diktoval spíš syn, kde chce byt podle svých zájmů. Ted' už bydlí pouze u1 rodiče a druhého navštěvuje.
Matahary, podle tvého prvního příspěvku v pubertě i dítě zvyklé na střídavku řeší, že by bylo raději u 1 z rodičů.
Ovlivněno mnoha faktory 🙂

Pokud je mezi rodiči opravdu domluva, je to úžasné pro dítě, ale zároveň i pro ženu, která se kromě výchovy může realizovat i jinde 🙂

Mata, mala si to tazke, fakt mi je luto ako si sa potichu trapila... ☹
ale zda sa, ze ta to ako osobnost velmi rozvinulo. si velmi empaticka, chapava, uvazujes do hlbky.
mas aj nejake negativne nasledky? nejake psychicke problemy, uzkosti? citis sa byt ustrachanou?

fili..dobrá úvaha a dobré otázky,súhlas 😉

paegaska: pro uvedení na pravou míru, já chtěla od začátku být s otcem, to nešlo (sociální pracovnice razile heslo "dítě k matce ať je jaká chce...) takže se táta začal "rvát" (kdyby jsem se rozhodla být s matkou respektoval by to, takže to nebyl boj ze msty, ale dá se říct na mou prosbu). Protože přes sociální pracovnici vlak nejel (škoda 😝 ) tak to alespoň uhrál na předběžné opatření - střídavou péči, po dobu střídavé péče probíhal soud o svěření a když díky paní ze sociálky soud rozhodl že půjdu k mámě, tak jsem utekla z domu k tátovi, pokoušela jsem se to řešit za pomoci linky bezpečí (bez matky ani ránu... 🙄 ) tak táta dohodl s právníkem že se stáhne žádost o rozvod a v platnosti zůstala střídavá péče, po pár letech se obnovilo soudní řízení s tím že měl vejít v platnost předchozí rosucek (k matce), to tátův právník napadl, takže se rozjel znova bezva kolotoč, pohovory na OPD, které byli vesměs nanic, pak jsme byli u soudu a za dohledu sociálky, jsme se měli rozhodnout, opět jsem řekla že chci k tátovi, ale nic naplat, tak se to takhle vleklo pár let, pak jsem se odstěhovala z domu (pár měsíců po šestnáctinách) a když mi bylo osmnáct a pár dní konalo se poslední soudní řízení o svěření dětí do péče, tak jsem si tam řekla že už nejde o mě protože jsem zletílá a odešla jsem... Střídavá péče byla hrozná (našim a hlavně tátovi jsem to pořádně dodnes neřekla, protože dělal co uměl, tak nechci aby si něco vyčítal) nenávidím jí a moje děti, ať se stane cokoliv si tímhle neprojdou. Jak píšeš že když jsou rodiče schopní se domluvit může to být super, tento názor nějak nesdílím, pokud jsou opravdu schopný se domluvit, tak nevidím problém v tom aby děti žili u jednoho z nich a dle dohody neomezeně mohli být s tím druhým (takových případů znám jen velmi málo, možná jeden nebo dva ☹ ).
filipal, těžký je kde co už nemá cenu se tím nějak zatěžovat, je to pryč a já mám rodinu a jsem šťastná, jediné co mě momentálně drtí že něco podobného se může odehrát znovu u sourozenců... 😠
Negativní následky, no těžko říct protože už dávno jsem se rozhodla že se na tuto situaci nebudu vymlouvat, protože je to alibismus, takže teď momentálně ne, ale když toto bylo v plném proudu, tak ano měla jsem problém a ne jeden, které se tak pěkně kupili, ale o podrobnostech asi ještě ne tak veřejně, protože jak říkám je spoustu věcí které z rodiny ví jen málo kdo a nerada bych aby se tím už někdo trápil, protože si to někdo přečte na netu (jedna paní povídala a je to v háji... 😉 )

Ještě jsem k tomu chtěla říct, že každý se dřív nebo později naučí operovat s tím co má, někdo lépe někdo hůř. Myslím že ač to byla doba na ... tak jsme se všichni naučili z toho i těžit a čerpat zkušenosti a každý z nás to víc či méně využívá a rozvíjí.
Dlouho jsem byla uťápnutá, ale těžko říc či to bylo dané situací, nebo prostě mou osobností a tím jak jsem se (ne)uměla vyrovnávat se situací, psychické problémy jsem měla, ale po tom co mi to ve čtrnácti nekontrolovatelně přerostlo přes hlavu jsem to uzavřela, začala jsem se k tomu stavět jinak, měla jsem štěstí na spoustu lidí, ktří by mnoha z vás nestáli ani za pohled (prostě existence) a ty mi dost pomohli a ani otom neví 😅 Nejde o to co je teď ale co bylo, dítě toho má i tak dost a ještě ten sžíravej pocit, že ho nikdo neposlouchá. Ano hodně lidí se nás ptalo, ale to bylo takové řečnické, o odpověďi stál jen málo kdo 🙄 Dá se říct že je to taková beznaděj a člověk se s ní musí nějak srovnat, někdo to zvládne jiný ne... A já doufám že jsem to zvládla celkem dobře, v létě to budou čtyři roky od posledního soudního stání takže už to stejně změnit nejde 😉

matahary : to je fajn, že jsi napsala. Já hned nepochopila, že jsi střídavku zažila na vlastní kůži.
Víš K213 a ty množící se diskuse, s těmi lidmi moc nepokecáš, protože to jsou právě lidé, kteří se nikdy nedomluví s bývalou partnerkou-partnerem.
Střídavku považují za jakýsi nátlakový prostředek. Já už po všech diskusích říkám: s nima nediskutovat.

Myslím, že pokud se lidé - bývalí partneři nedomluví není střídavka možná.
To už je lepší, když má rozhodující slovo jeden z nich, než když se 2 nedohodnou a dítě v tom lítá.

Já mám za sebou docela šťastné dětství. Takže se nemůžu zcela vžít do pocitů dítěte mezi znesvářenými rodiči..
Ale pokud by rodiče byli fakt schopni komunikace a uměli dítěti naslouchat a bydleli poblíž sebe, proč střídavku ne, teda s tím, že pokud to dítěti nebude vyhovovat se to změní.
Napiš k tomu, já teda nerozumím těm soudům a tomu, že je to dané.

No nevím,myslím,jak píše Mataharyy,že když ti dva jsou tak rozumní a dokážou se dohodnout,tak žádná střídavka není potřeba a děti chodí mezi rodiči podle svého uvážení a není jim v tom bráněno.
To,že vůbec musí být nařízená střídavá péče,je vlastně důkaz toho,že ti dva se dohodnout neumí.
Takže střídavka je vlastně vždycky špatně.Když se dva dokážou dohodnout,tak střídavku nepotřebují.I když to funguje,i komunikace a tak,tak v momentě,kdy má DÍTĚ soudně nařízeno,že se musí v určitý den sbalit a v určitou hodinu změnit bydliště,se z toho pro to dítě stává jen velký stres.
Jak vůbec může být DÍTĚTI něco soudně nařizováno?? ☹

Pod to,co napsala Paegaska,se podepisuju.Podle toho,jak probíhá komunikace s těmito lidmi,si jde docela dobře představit,proč asi zrovna oni mají bávalé partnery,s kterými se "nejde dohodnout".
Oni neumí komunikovat ,neuznávají kompromisy a ustupky a jediné,co ovládají,je nátlak.A k tomu jim střídavá péče docela dobře slouží.

Myslím, že pokud se lidé - bývalí partneři nedomluví není střídavka možná.
To už je lepší, když má rozhodující slovo jeden z nich, než když se 2 nedohodnou a dítě v tom lítá.

A k tomu jen dodávám:Následek tohoto stavu je jen prohloubení,případně samotný vznik porozvodových sporů,kterým má střídavka jakože zabránit.Kdo vůbec mohl na takovou blbost přijít? 😝

Jak psala ria, když soud vydá nařízení o střídavé péči, tak si rodiče nemůžou dovolit ho neakceptovat, protože pak stačí blbej rozmar jednoho z nic, zajde na soud řekne že nedostává děti jak je nařízené a ten druhej má malér jak hrom, je to pak pomalu na kriminál 😨 Skupinu K213 jsem překřtila na skupinu militantních tatínků, které na jednu stranu chápu, na druhou jim nerozumím a tak nějak nevím co si o nich myslet, kloudného slova jsem se od nich nedočkala takže nic... Myslím že i tam kde jsou rodiče schopní komunikace není střídavá péče šťastné řešení (navíc když jsou opravdu schopni se domluvit, není ji ani potřeba...), protože ať se domlouvají jak chtějí, pořád vládne jistá i když třeba neůmyslná rivalita, vezmi si takovej hloupej případ, maminka zakáže synovi jít na fotbal protože dostal pětku za to že si neudělal domácí úkol, jenže fotbal je v tatínkovo tejdnu a ten ho pustí, pak dítě získává dojem že u tatínka může víc než u maminky a kde bude chtít být spíš...? Je to prekérní situace jak pro rodiče tak pro děti a fakt nejhorší je že jak se to začne řešit soudně, tak se do toho začne montovat sociální pracovnice, která údajně hájí zajem dítěte, párkrát se zeptá kde chceš být, pak si stejně udělá vlastní názor, na dítě dlabe a jsme zas u toho že je spousta lidí co tě neznají, ptají se, ale o odpověď jim nejde... Protože oni jsou velký, ty malá, oni mají pravdu a ty se pleteš... No a pak už to jede a všichni se vezou jak na horské dráze, dítě je vystresované už tím jak probíhají soudy, jak se sociální pracovnice chodí ptát do školy, jak se ho furt někdo ptá a přitom ho neposlouchá a z tohohle ho střelej do střídavé péče... Je to jedno s druhým ne jen ta střídavka je na pytel, ale celé to o kolo je šílený, ale to dospělí nevidí, prostě to berou jinak 😉

Ano, pokud je střídavka mezi lidmi co si vzájemně nevěří nebo se obviňují musí to být děs.
Navíc se nedokážu a ani nechci dokázat do představy dítěte, které musí pořád balit kufry-tašky a pokud mu jako každému dítěti záleží na svých oblíbených věcech a musí brát ohled na své povinnosti, žije pak zřejmě v neustálém strachu na co zapomene.
Protože negativních zkušeností se zapomenutými věcmi bude asi dost.

MMCH vzpomínám si ze školky na své zoufalé zážitky s dospělými, kterým jsem se nedokázala postavit a věděla jsem, že kolikrát nemají pravdu. Např., když jsem promluvila nahlas v jídelně abych upozornila, že můj malý bratr nemá lžičku, když všichni jedli a nesmělo se mluvit. A kolik jsem musela sebrat odvahy.A jak mě za to sprdli.
Postavit se znesvařeným rodičům nebo sociálce musí být alespoň 1000 x horší, protožejá to v té školce dokázala pouze kvůli tomu bratrovi, kvůli sobě bych odvahu nesebrala ani tam.
Je to úplná blbost, ale ten hrozný pocit mám v sobě celý život.

Ve své podstatě to není blbost, každý má ňejakou "svou jídelnu" alespoň máš hrubou představu jaké to je 😉 Kdybych byla jedináček tak to taky nezvládnu, takhle bylo s kým brečet a nadávat 🙂

matahary : takže si vás předávali rodiče 2 ?
No, ale chci dodat, že co se týká práv rodičů a zákonů tak se obávám, že střídavka bude uplatňovaná čím dál víc.
Tradiční rodina poněkud zkomírá, lidi jedou život často singl, honí se za karierou a pak se jako správní sebevědomí a draví jedinci vrhnou na boj o dítě.
Já mám pocit, že vždy je i v těch právech a zákonech něco za něco. Vlastně už od početí.Žena má právo se rozhodnout mít dítě, to je o.k., ale od muže se čeká, že bude respektovat každé rozhodnutí, i kdyby to byla známost na 1 noc nebo dlouholetá přítelkyně, která se sama rozhodla vysadit antiko. Což je podle mě dost drsné.
Naopak žena, která je proti potratu a nechala by dítě k adopci se může obávat, že o dítě projeví zájem otec,se všemi právními a psychickými důsledky.
Pokud už jsou v rodném listu 2 rodiče, měli by se o dítě podělit, přičemž rodič, který zájem nemá má na toto jednání právo, i když by se jednalo o dítě, které vědomě na svět přivedl.

Ne dva, ale tři 🙂
Je to drsný a vždy to odnese to dítě, které nemá právo volby 😒 Ale co už, s tím nic nezmůžem, ač je to smutný, je to život a život je boj 😨 Jen mě tu dopalují někteří lidé kteří prostě jdou za něčím a nenechají si ani říct že to není tak bezva jak se všeobecně hlásá... a ještě víc mě na tom dlabe, že není schopnej ani sám za sebe říct proč v tom vidí to úžasné 😝 Já mám svou zkušenost a i zkušenosti jiných o té prospěšnosti moc nesvědčí, ale když někdo má jen posudky lidí kteří si od stolu řeknou je to fajn, tak prosím a jejich dětem přeju ať to přežijou ve zdravý a klidu 😉

Ahoj matahary :
Právě jsem si ráno při kafi početla na blesku rozhovor s petrem cihlářem o střídavé péči a následně diskusi pod tím článkem.
Odpovídají tam členové K213, no přesně jak lze očekávat, ale velmi pěkně tam diskutuje muž pod nickem alenam, který střídavou péči prošel a je naprosto proti ní.
Je mi úplně úzko,když si čtu jeho a tvoje pocity, pocity lidí co si tím prošli a příspěvky zanícených otců. Ty jejich děti nemají šanci.
Egoismu 3x hurá, pomstě vstříc.
Ono fakt jde o přeseknutí dítěte, psychické.
Máš naprostou pravdu, střídavka musí být pro dítě hnus, pokud jsou rodiče proti sobě a nespolupracují. Pokud spolupracují a jsou ochotni vzájemně si vycházet vstříc a o děti pečují společně nejde o střídavku, ale o volnou péči a to je úplně o něčem jiném. Jako u mojí kamarádky.
Měj se hezky.

A mohla bys mi sem na to dát odkaz?
Je to tak,střídavka se děje vlastně jen v těch případech,kdy rodiče nespolupracují a je to pro dítě to nejhorší.Tak ,kde rodiče spolupracují,už to vlastně klasická střídavka není a v takových případech ani nebývá potřeba,aby byla nařízena soudně.

doporučujem podrobné čítanie diskusie

http://www.blesk.cz/clanek/pro-muze/135188/boju...

Večer si to pročtu, teď se mi tu plouží dítko tak by nebyl klid.
Pokud je tam někdo kdo to popisuje podobně jako já a je to muž, tak alespoň nikdo nemůže říct ani popel, že bych byla zaujatá, nebo zlá 😔 Sama neznám nikoho kdo by s tímto opatřením byl spokojen (ti co si tím prošli), jenže to je o tom poslouchání, když někdo bude raději věřit někomu kdo od stolu napíše jak je to super, než vlstním, případně jiným dětem kteří si tím prošli, tak je to těžké a v tomto případě je diskuse ztracena a bezpředmětná dřív než začne...

Na tom blesku se diskuse pořád drží.
Je zajímavé jas se snaží 😀 odpovídat, když vím jak jim to v diskusích na modrokoníku vůbec nejde.
Zase zkopírovali texty do diskuse : deti su choré,....
Navrhuji tam vůbec nepřispívat,
Jinak, do diskuse na blesku dal někdo zajímavý odkaz : http://elyna.wz.cz/jak_jednat.htm

Tady jsem zkopírovala, jak hezky na blesku diskutuje náš starý známý :
A nevy...ala s ním jako první ona, když on se mohl s dítětem jenom stýkat pouze jednou za 14 dní a ne ho vychovávat?

Akce plodí reakci a boj o dítě není nic dobrého. To by si měli uvědomit ti, kdo se snaží druhého rodiče zahnat do kouta a neumožnit mu vychovávat dítě.

Proto je střídavá péče nejen nejspravedlivější, ale i nejsmírnější varianta péče o děti. Je to kompromis, který nedává žádnému z rodičů výhodu a nenutí tak toho druhého proti ní bojovat.

www.stridavka.cz02. 05. 2010 00:30

Taky to čtu a je mi z toho špatně,ale já jsem měla udělaný o něm obrázek už hned z prvního článku,co jsem o něm četla.Ale tu diskusi moc nechápu,jak jsou tam řazený příspěvky a tak,je hrozně nepřehledná.Ale i tak je to zajímavé.