Rozvod - strach z rozhodnutí. Pište své pocity, názory
Ahoj všechny maminky, mám teď těžké životní období, tak bych o něm chtěla něco napsat a zároveń ráda uslyším vaše názory, popř. zkušenosti atd..... Jsem vdaná a máme 4,5 letého kluka a 1,5 starou dceru. Vše začalo skoro před 2 lety, kdy jsem byla s dcerou těhotná (cca 4 měsíc) - všimla jsem si že manžel schovává telefon, pozdní návraty domů z práce atd. Po pár měsících jsem náhodou zjistila, že má (jak on říká) kamarádku, s kterou se tajně scházel, psal sms, v práci vysedával a povídal....den před vánocema se taky sešli údajně na kafíčko a později se přiznal, že si dali k vánocům dárky.... všechno mě to hrozně bolelo, protože jsem nejen ztratila k němu důvěru, ale strašně moc mě tím zklamal. Říkal, že s ní nic nemá, že nic špatného nedělá. Pak mi to vysvětlil tím, že je v životě nespokojený a nešťastný a tak se takkhle odreagoval. Tvrdí, že jsem skvělá ženská, že mu na mě nic nevadí, jsem prýýýý nejlepší žena která ho v životě potkala a prý ví že nikoho lepšího už nepotká. Ale přesto cítí co cítí a sám si uvědomuje, že si neváží toho co má. Nějak jsem mu tu kamarádku uvěrila a snažila se žít dál a spíše jsem začala řešit ty jeho pocity - přes psychologa, různé knížky, rozhovory..... zdálo se, že s tou" kamarádkou" to skončilo - na pár měsíců...pak se narodila dcera a 4 měsíce fungoval perfektně a dokonce působil i spokojeně. Ale po těch 4 měsících začal mít šílené stavy - deprese, nezájem o všechno.... byl hrozně protivný, otrávený, nikam s námi nechodil, nevěnoval se nám....přemluvila jsem ho aby začal brát antidepresiva, ale bylo to jen horší a skončil s tím. Trvalo to dalšího půl roku, a jak měla malá 10 měsíců, odstěhoval se, že prý si potřebuje uvědomit co chce.... šel původně na 14 dní, ale už je to víc jak půl roku. První tři měsíce tu za námi jezdil jednou za 2 nebo 3 dny, na hodinku na dvě... Pak jsem ale zjistila, že se s dotyčnou již zmíněnou kamarádkou stále vídá a schází - moje kamarádka ho potkala v jeden večer v obchodním centru vesele na nákupech s ní.... a za pár dní jsem zjistila, že byli spolu na víkend na Slovensku. Nerad ale přiznal to, ale i přesto stále tvrdí, že s ní nic neměl a nemá. Už mi došly nervy a požádala jsem o rozvod. Ztratila jsem veškerou důvěru a city k němu ochladly na nulu. Místo aby se věnoval rodině, tak si "užívá" svobody. Nedávno mi řekl, že zjistil, že mu to tak vyhovuje, že je sám a nemusí nic řešit a může si dělat co chce ☹ Říká že je mu to líto, že nám (mě a dětem) zkazil život a že ho ta celá situace mrzí, ale že nevidí jiné cesty. Nutno podotknout, že když jsme mluvili o rozvodu on na to reaguje tak, že pokud chci já, tak bude souhlasit, ale že on a teď ho cituji: : " rozvod nepotřebuje" - nic mu to nedá a nic se tím nezmění pro něho.
HOlky co si o té situaci myslíte, já rozumem vím, že tohle už nemá smysl, trvá to téměř dva roky, udělala jsem co jsem mohla, přestala jsem mu věřit a milovat ho.... ale přesto je mi to všechno líto a bojím se toho rozhodnutí "rozvod" ☹(((( prosím pište své pocity, názory.... moc dííííky
@berussi ...ahoj, to je mi moc líto co musíš prožívat.
mně to přijde tak, že on to chce nechat na tobě ten krok k rozvodu...aby on zůstal "čistý" sám před sebou a "vina" byla na tvé straně 😒 .
myslím, že tady není o co stát ☹ ....o děti nejspíš moc zájem nemá a pokud řekne, že mu to takto vyhovuje....no promiň 😔 .
život určitě nekončí, i se dvěma dětmi můžeš potkat super partnera a kamaráda/tatínka pro prcky 😵 .
takhle by ses jen trápila...a děti také... ☹
držím ti moc palce ať tuhle těžkou životní situaci zvládneš a brzy potkáš toho pravého, který si bude vážit všeho co ve vás najde 🙂 !
souhlasím s "mamkamarketou" i s "ined77" máte pravdu obě.... neváží si rodiny.... vyrůstal tak nějak v chladné rodině a tak mi připadá, že teď není schopný fungovat jako manžel a táta..... neumí to jakoby. Kolikrát mi tady brečel, jak ho to mrzí atd..... ale nikdy s tím vlastně nic moc nedělal. Byl u psychologa po mých prosbách, ale od tama odešel s tím, že mu to nepomohlo. Když se odstěhoval, bylo to náročné, malá začínala teprve chodit...... navíc pořád kojím, malá od těch 4 měsíců v noci nespí..... kojím v noci minimálně 4x a přes den taky skoro pořád. Bála jsem se jak to zvládnou děti - tedy spíše ten starší syn, když manža odejde.... ale kupodivu to prošlo naprosto hladko. Tím že manža býval od rána do večera v práci, a to se vracel často až když děti spaly, víkendy taky poslední rok a půl pracuje - teda aspoň to trvdí.... takže malý si vlastně "nevšiml" že tu táta nebydlí, nespí..... bylo to když to blbě řeknu "bezbolestné".
K tomu co psala INED77: přesně jsi to vystihla - on se nechce rozhodovat... nechal to na mě a to mě trápí a to mě štve. On odešel, on mi dlouhou dobu lhal, on tráví čas s kamarádkou místo s rodinou, ale ON rozvod nepotřebuje. Tak co to je? Jediné pozitivní na tom všem je to, že ta největší bolest už je za mnoou.... už jsem se smířila s rozvodem, jsem sice sama s dětma, ale jsem v klidu.... On mi problémy nedělá, ani s rozvodem (vše jde na dohodu), ale nemůžu uvěřit,že se nás tak lehko vzdá..... že nebojuje.... že to takhle skončí... ☹ Když jsem si ho brala, byl úžasný člověk. POkud to teda už tehdy nehrál....
@berussi Ahojky, mrzí mě, čím procházíš. Oni chlapi jsou v tomhle srabíci a udělat to rozhodnutí rádi nechají na ženě... A věř, že až se rozhodneš definitivně, podáš žádost, ohromně se ti uleví a spadne z tebe obrovská tíha. Taky jsem tím prošla, v podstatě tím samým, jen bez dětí. Změnil se mi život a teď už jsem za to ráda, nechtěla bych to vrátit zpátky. Držím ti moc palce a mysli hlavně na sebe a děti 🙂
AAA: děkuji za názor 🙂 já vím, že se mi uleví až to bude za mnou.... poslední dva roky to bylo po psychické stránce menší "peklíčko"..... neměla jsem klid, v sobě samé... neustále přemýšlení o tom, kde je a když s námi byl tak jsem cítila že ho to netěší, že je to jakoby povinnost..... hrozně mě to ubíjelo. Teď žiju s dětma sama a jsem vlastně spokojená.... už mám zažádané o svěření dětí do péče a jsem domluvená s právníkem na sepsání žádosti o rozvod. To slovo mě prostě děsí, i když vím, že je to zřejmě jediná cesta. A jsem ráda za to , co jste taddy napsaly holky, protože mi to moc pomohlo. Vím už nechci žít ve vztahu kde není důvěra..... to co jsem popsala bylo jen ve zkratce, spousta věcí které se sem nevešly mě bolely a odcizily od manžela.
Jsem ráda, že spolu teď s manžou vycházíme v pohodě, a tak to snad zůstane i po rozvodu. Tak holky moc díky a kdokoli budete mít další názorek, pište, budu moc ráda.
AAA: to jsi měla štěstí, že to "špatné" jsi prožila aniž bys ještě měla děti.... mě to mrzí jen kvůli nim. Kdybych byla sama, tak bych už dávno neváhala a odešla. 😉
Ahoj
dnes jsem si to tady přečetla a rozplakala se. Vloni 17.října odešel na ubytovnu. měl kamarádku - už jsou spolu. Po 20 letech jsem sama a půl roku pláču a vyrovnávám se s tím. rozvedli nás v lednu. neexistujeme pro něj. hrozně to bolí. snad potkám někoho s kým mi bude dobře. je mi 52.
@berussi ahoj,
Vubec ti nezavidim tvou situaci. Ale ha bych se rozvedla. Vubec si nevazi rodiny ☹