Co se dá zařídit před smrtí?

Týjo, úplně mě mrazí. Jednou jsem si říkala, že kdybych věděla, že umírám, tak nahraju svým dětem videovzkazy pro určité životní události, které by jim tatínek vždy ve vhodnou dobu pouštěl - třeba k narozeninám, nebo k maturitě, promoci (samozřejmě pokud by k té události nedošlo, tak by jim to nepustil) - něco jako že jsem na ně moc pyšná, miluju je a tak. A taky mám dost velkou pojistku, aby v případě, že se mi něco stane, manžel zvládne doplatit hypotéku a nějak rozumě dál žít. Ale snadné by to pro ně nebylo, to je jasné.

Já měla nedávno velmi živý a realistický sen, kdy jsem seděla s mým oblíbeným neurochirurgem v restauraci a on mi říkal, že je jistý, že co mám v hlavě, je glioblastom grade 4, že je mu to líto, ale je to tak. Já se ptala, jestli mě bude operovat, nepamatuju si, co mi řekl, ale pak jsem jela domů autobusem a přemýšlela, jak s tím rokem, co mi zbývá, naložím. Jestli mám ještě pracovat a vydělat dceři nějaký peníze nebi naopak se na to vykašlal a ty naše úspory využít na společně strávený čas. Pak jsem se probudila brečící. Závěť mám, rodinné zázemí, aby na to muž nezůstal sám taky, takže bych ten čas využila na to, abychom ho strávili spolu.

Závěť nemám, stejně bych všechno odkázala manželovi a dětem, takže v tom nevidím smysl. Určení opatrovníka - náš zákon něco takového umožňuje?

No mě se zdálo, pred spoustou let, dlouho pred ukrajinou, že byla jaderná válka v Evropě, dceri bylo sedm a bylo to v létě. Takze jestli na tech snech něco je, tak nemusíme řešit uz vůbec nic 😝 PS asi je dobry se připravit, obecně. Ale docela by me zajímal koncept těch snů. Do jaky míry odráží podvědomí, strachy, do jaky míry si je pamatujeme dobře a jak by bylo vůbec možný aby nějak odrazely budoucnost - do jaky míry je přesně daná a do jaky míry je to třeba jenom jedna z možných budoucností, vzhledem k tomu jaky rozhodnutí uděláme v mezičase?

Zajímavý, já mám sny od mala že jsem skočila z mostu i ze jsem se utopila atd, a furt žiju to kdybych měla vyprávět i z rodinny se my kolikrát zdálo že někdo umřel, naopak se říká že když ve snu umřeš budeš žít dlouho, "ale " když se zdá o nevěstě a vidíš tam někoho známého tak to znamená pohřeb úmrtí z rodinny , mě se to stalo s taťkou a do 4 měsíců umřel

Vzhledem k tomu, že podnikám (na sro) mám závěť. Pokud dětem nebude 18 let, o firmu se bude starat můj brácha, ten je o chodu firmy poučen. Děti mám z předchozího vztahu, takže s druhým manželem mám rozdělené manželství. Veškerý můj majetek dědí pouze mé děti.
Dále mám životní pojištění na vyšší částku. U všech pojistek a spoření mám děti jako obmyšlené osoby (nebudou se řešit dědictvím, tudíž z toho nebudou platit odměnu notáři).
Děti mají účty na jejich jména, kam pravidelně odkládám peníze.
Víc asi udělat nejde.

Smrt ale ve snu vůbec nemusí znamenat smrt, zkus projet snáře a význam. Ne vždy to téma odpovídá.

Mimo financí bych se vrhla do společných zážitků.

Každý člověk by měl mít ošetřené vše pro takové případy. My máme s mužem vysokou pojistku, kdy se zaplatí hypotéky a ještě se vyplatí peníze. Jelikož máme majetek ve vyšším desítkách milionů a ještě firmy ,bylo potřeba pořěšit co kdyby se stalo to a to . Naštěstí máme blízkého přítele advokáta, který by měl vše po sebou. Stejně tak naši kolegové z firem. S mužem o všem mluvíme, ví stejně jako já co by bylo potřeba kdybych nebyla . Předloni měl můj muž náročnou operaci a já se opravdu bála, že o něj přijdeme. Sama jsem o mamku jako dítě přišla a proto se snažím myslet na všechny situace. Nás jako děti obral táta o peníze a starší bratři si zase nechali vyplatit peníze u firmy ,my jsko nezletilý měli smůlu. Při vážné nemoci se těžko užívá poslední čas s blízkými. Proto by si člověk měl každý den užívat jakoby byl den poslední v jeho životě.

@verunnaj já mám dojem, že určení opatrovníka u nás není možné

@lennus myslím, že tady nejde o význam snu jako takového. Spíš, že ten sen přinutil zakladatelku k tomu, co pro rodinu udělat kdyby k neštěstí došlo.

Já se přiznám, že na tohle nemyslím. Nemůžu nějak. Asi by mě to psychicky sejmulo. Nemám závěť, pojistku nic. .. Přítel si teda uzavřel pojistku po prodělání mrtvice.....
Já zatím tyhle věci nedokážu řešit aniž bych se nezbláznila...

Jinak sny mě vždycky fascinovaly. Hodně jsem si sny pamatovala dřív a zajímala se o ně. Často jsem měla stejné opakující sny...pamatuju si že jsem měla stihnout nějaký letadlo/autobus/vlak, ale absolutně jsem nebyla schopna se zabalit a odejít z domu. Byl to silenej frustrující pocit.
Od té doby, co má děti, už sny skoro nemám. 😀 spím málo, furt se budim... není čas 😀

@dandaa jako, chápu chapu, zit naplno, necekat az něco... ale stejně si nemuzu pomoct, když vidím/ slyším tuhle hlášku, vzpomenu si na Homera 🤭

Asi bych se nějak smiřovala se svou smrtí a že musím jít pak na druhou stranu. Není úplně dobré, když jako duch zůstaneš někde viset.

A asi bych vedla něco jako deník, vzkazy pro mé děti, kde by bylo psáno, že je mám ráda, že na ně dávám pozor ze shora. Možná bych tam napsala i nějaké své zkušenosti, rady, co považuji za důležité, ale zároveň dodala, že je to jen má zkušenost a hlavně, ať se rozhodne tak, aby ona byla šťastná, ne tak, aby uctila památku svoji mrtvé matky.

Ještě bych si u té pojistky zkontrolovala, na co jsou tam výluky, jestli splňuje vše, co si přeji.

Jestli chceš mít klid, tak někam sepiš seznam veškerých svých bankovních účtů, investičních produktů... a ke všem účtům hesla, hesla do PC, do mobilu, facebook, třeba kvůli fotkám, nebo do e-mailu...

@alice180 Tomu samozřejmě rozumím a rad tu má na toto téma dost.

Kromě životní pojistky můžeš třeba mít v obálce peníze na pohřeb (tak to mají moje babičky). Taky si můžeš koupit rodinný hrob, pokud ho už nemáte. Pro případ smrti není dobré po sobě nechat moc zbytečných věcí a krámů, aby to pak někdo musel třídit a vyhazovat. Určitě je dobré mít všechny dokumenty a smlouvy na jednom místě, o kterém nejbližší ví, ať se záležitosti po smrti dobře vyřizují.
Jinak pro matku malých dětí podle mě musí být strašně těžké odejít z tohoto světa. Nicméně vím, že můj muž je silný člověk, rodina by ho určitě podpořila a třeba by se našla časem i náhradní maminka.
Jednou jsem ovšem taky měla zvláštní sen. Nastoupila jsem s kamarádkou ve výtahu. Chtěla jsem zmáčknout tlačítko, ale nešlo to. Pak jsem chtěla zvednout rtěnku ze země, ale nemohla jsem ji uchopit. Kamarádka se dívala skrze mě a nereagovala na mě. Pak se otevřely dveře výtahu a stála tam moje dcera a řekla: " Neměla jsi tak brzo odejít."
Tak měsíc po tom snu jsem se bála jezdit autem... Měla jsem prostě zlý pocit, když jsem sedala do auta.

@skarol to souhlasím, obzvlášť u lidí, kteří nežijí s partnerem. Můj muž přehled má, ale řešila jsem pozůstalost po strýci a bylo to docela náročné prohrabat se hromadama starých výpisy, člověk nevěděl, co je aktuální, ty nové už chodily mailem, do kterého jsme se nedostali. A notář nedohledává účty a pojistky, ověří jen to, co mu člověk předloží.

Kdysi se mi zdálo, že do 10 let umřu - konkrétní věk, místo i příčina. Zatím dva roky "přesluhuju", ale sen si pamatuji dodnes a občas mě z toho mrazilo po zádech.

Já zrovna asi týden zpět také toto téma řešila, najednou mi to přišlo na mysl. Rozhodně mám životní pojištění, velmi dobře nastavené. Mám svého poradce a občas si udělám srovnání na top-pojisteni.cz abych si porovnala podmínky a ceny. Zároveň jsem změnila i obmyšlenou osobu na někoho, komu věřím že se o peníze postará kdyby se něco stalo. A sepsat seznam aktiv není špatný nápad 🙂

Kromě výše uvedeného bych se teda naladila na pozitivnější vlnu. Věřím, že naše přání a myšlenky určitým způsobem formují naše další životní cesty.

Dobra pojistka, "posmrtny" sanon pro manzela (smlouvy, tabulka pristupu kamkoliv i s hesly, tabulka kontaktu, mesicni platby kam a jak atd.) at neni uplne ztraceny, zadne dluhy (mame jen pidi hypoteku), zadne hromadeni blbosti, minimalismus, co nejvic s rodinou a zit tak, at jsem spokojena...