pro mě osobně začínají vánoce až 25,ikdyž mám svojí rodinu děti vánoce nesnáším ,ale 25kdy už co si život pamatuji jezíme celá rodina(matka moji sourozenci s rodinou je nás tam moc) k babičce a dědovi,kteří jsou pro mě vším .sama vím a vidím jak čas letí ač s těžkým srdcem musím přiznat, že nejspíš pro nás všechny tak jak tu jsme nejspíš poslední :(
proto teď usilovně přemýšlím jak je udělat pro všechny nezapomenutelnými tím vším smutkem mě nic nenapadá
věk 86 let až18m
fotku se snažíme každý rok ikdyž to až tak profi nevipadá ono to stím zvěřincem ani jinak moc nejde :D
My jsme si takhle jeden rok taky říkali, že budou pro nás asi poslední, měli jsme nemocného dědečka. A opravdu byly, ale děda žil ještě dalších 5 let. Zemřela nám dcera. Z těch posledních šťastných Vánoc máme video. Naše dcera je tam usměvavá, šťastná. Jen jednou jsem se dokázala podívat. Takže vlastně nevím, jestli je to dobrý nápad.
Maji prarodiče nějaké oblíbené místo? Kde dlouho nebyli, měli rádi z dětství? Nebo ať udělají s dětmi nějaké zvyky, lití olova, něco zapomenutého, co by oslovilo všechny generace. Určitě mají spousty vzpomínek. Nebo staré fotky, diapozitivy, nacvičit s dětmi nějakou hru, písničku,... Úplně nejjednodušší je upřímné společenství a povídání si, kolikrát jen z toho zbyde v člověku naděje do dalších dní a hřejivý pocit. Ačkoli si všímáme, že postupem věku jsou Vánoce víc praktické, lidi se nechávají strhnout shonem, tak přece v každém je kus dítěte a to kouzlo se dá vydolovat.
Udělejte si nějakou krásnou společnou rodinnou fotografii.