Zůstat, nebo odejít?
Nevím co dělat, s přítelem jsme spolu přes dva roky, po roce a půl se projevil poprvé v opilosti dost vulgárně ,ale přešli jsme to.Mám dvě děti, ketré nejsou jeho,ale mají se rádi. Bohužel se to opakovalo a a jednou i za střízliva. Ve mě se to nashromáždilo a zablokovala jsem se. Plánovali jsme dům, miminko, ale už se bojím do toho jít. Za všechno se mi omluvil a že už si to v hlavě srovnal a ,že už ví jak se má chovat. Mě to ranilo a nedokážu se k němu přitulit o sexu ani nemluvím. Nechci se hned rozejít, na druhou stranu si nejsem jistá budoucnosti.Má někdo podobný problém? Dá se nějak odblokovat, nebo je to ztracené?
Tohle dobře znám z vlastni zkusenosti. Jen jsem v tom vydržela 18 let. Z počátku jsem si taky říkala, že poprvé mu to ujelo atd. Bohužel se to jen zhorsovalo a opakovalo. Byl to jak fyzicky teror tak psychicky. Neustálý ponižování, urazeni dělal nás chvály atd. Záplat bůh jsem už tři roky rozvedena.
Každý může někdy bouchnout a svých činů později litovat...důležité však je, zda ho máte ráda a dokážete na to zapomenout, odpustit a nevracet se již k tomu. Pokud vsak víte, že chyb má více, nezvládá krizové situace, které život určitě do cesty ještě připlete, zvažte zda v tuto chvíli s nim zakládat rodinu...Protože pak by jste se trápila ještě víc. Dat tomu asi teď čas, a pak budete vědět jak se rozhodnout...
Byla bych velmi velmi opatrná....
z toho co píšete tak je vidět, že cítíte intuitivně, že něco zásadního není v pořádku....
Hlavně bych si počkala, jak to bude pokračovat. Jestli to má opravdu v sobě, tak se to časem zase projeví, jestli mu to jen ujelo, tak se to opakovat nebude a ty to časem taky dostaneš z hlavy pryč, protože budou zase jiné zážitky....
Zalezi, jak casto to je a co vlastne to je. Nekomu prijde vulgarni, kdyz ho nekdo posle do.... a nekomu to prijde jako normalni ventil nahromadenejch stresu a v pohode to prejde. Ja bych se zamyslela nad tim, co si o nem vlastne myslite. Jestli je to dobry clovek a jestli si dokazete s nim predstavit budoucnost. Pisete, ze ma rad Vase deti i kdyz nejsou jeho, to me prijde sakra dobry, to kazdej chlap neumi. Asi bych si nemyslela, ze uz se to opakovat nebude, ale mozna to bude fakt jenom obcasny zkrat. Ale taky to muze bejt rozjezd, kterej bude gradovat. Pozorovala bych to, presne tak.
Píšeš, že se projevil dost vulgárně... a ne jednou - v tomto ohledu nejsem nainí - pryč od něj.
Několikrát reagoval přes čáru a to tě ještě nemá "jistou".
Až by si tě pojistil dítětem, tak přitvrdí.
Proč setrvávat ve vztahu, kde je chatrná důvěra a chlap v krizových situacích jedná jako prase?
Těch krizových situací v životě vždycky přijde několik - a to se chceš pokaždé třepat hrůzou, jestli to nějak ustojí?
Takovy clovek se nekdy nezmeni, viz muj stryc . A ty to vis. 😉
Je to těžké.. záleží za jakých okolností vybuchl a jak vybuchl. Jestli Tě uhodil, jdi pryč.
Toto má moje sestra doma. Už 18 let. Ze začátku idylický vztah. Švagr byl fajn, pak se začal měnit. Do vztahu vstoupila žárlivost (zbytečná), švagr začal sestru podvádět, občas jí uhodil. Stěžovala si na něj, ale opustit ho nedokáže ani teď. Občas mají klidnější období, kdy sestra doufá, že to bude tak napořád a pak ve švagrovi bouchnou saze a člověk neví, co provede. Bohužel jí dokázal zmanipulovat a zbavit veškerého sebevědomí natolik, že moje sestra věří, že by nvždy zůstala sama a bez prostředků.
Jestli je to u vás až tak moc vyhrocené, pryč od něj.. jestli jen vybuchne a nadává, že ho nebaví svět, to se prostě stane občas..
ale důležitý je vědět, že lidi se mění..ale pouze k horšímu ☹
Katičičko,jediné slovo - p r y č - dokud je čas.Nechtěla bych vědět,co v sobě ještě má dalšího. 🙄
Suhlasim s holcinami nad sebou, toto s obycajne zhorsuje. Intuicia ti da tu spravnu odpoved. 🙂
Udělal to jednou, podruhé, i za strizliva, udělá to zas. Uteč dokud můžeš... Zkušenosti mám bohužel dvě, jednu asi sestiletou, kdy to byl mamin manžel a pak vlastní čtyřletý vztah. Zkušenost, kterou znovu opakovat nechci (a nemusím, protože můj manžel je ten onen můj princ 🙂 ) a hlavně se toho nebát a nedat se. Děti to zvládnou, spokojeni musíte být všichni...
Vlastní zkušenost-poprvé sem to přešla,podruhé taky...byla sem v tom nakonec pět let,pak mi sáhnul i na moje dítě /pro něj nevlastní/ a to byla konečná.Momentálně za to sedí...za sebe říkám odejít,než se to projeví ve velkém :(
Napadá mě - jak to má se žárlivostí? Protože mi to v něčem připomíná ex mojí matky, se kterým to bylo peklo. Začalo to nenápadně - vulgarita+žárlivost a postupně se to stupňovalo. Vždycky chvíli sekal latinu, ale pak to bylo ještě horší. Rozešli se po 9 letech a myslím si, že kdybych tenkrát nezasáhla, jsou spolu dodneška - a matka dost možná na psychiatrii.