Zůstat, nebo jít

Ahojky,já nevím já bych s přítelem nebo manželem který vztah hodnotí na základě peněz nemohla mít.
A druhé miminko,no pokud se chová i k prvorozené dcerce takhle no nevím ,já bych radši zůstala sama s dcerkou,není otec ten který dítě uděla ale ten který se stará.

Já jsem doma snažíme se o miminko nějaký ten pátek,přítel podniká,takže je 3 týdny pryč a týden doma,až bude mimco bude doma časteji 😉 😉 .Ale co je doma tak ještě maká doma,chtěla jsem položit plovoucku do ložnice položil jí ,sme spolu 4 roky a žijeme spolu 4 roky.

no, je toho dost, co tě štve a hodně toho chápu a mám podobně:
- role v domácnosti (úklid, nákupy, vaření, praní, běžné denní věci, kterých jsou stovky a opakují se, aniž by byly vidět - muž uklidí 2x ročně s tím, že není možný, jak je ten byt špinavý, fuj, na můj účet, ale to jsou věci ze žebříku, záclony, na lince, a rak 1x za 2m vyluxuje, s odsunem věcí atd). A domluvy jsem vzdala, což nepovažuj za návod, rezignovala jsem, smířila se s tím, jak to je. Práci má těžkou, manuální, nadře se a dělá přesčasy, aby nás uživil (což neříká, nevyčítá), celý jeho příjem jde na společný účet, asi 3x tolik, než mám příjem já. Zkus psychologa, nebo pokud přistoupí na partnerskou poradnu, zajděte si oba. Jako podpora tedy moc nezní, nedivím se ti, že nejsi spokojená. S malou si víc poradí až bude mít tak 3 a víc, výlety a aktivity.

Než přišla malá, tak jsme hodně chodili po výletech. On vymýšlel ta místa. Máme rádi přírodu, líbí se nám stejná místa. Oba tíhneme k duchovním tématům a o nich se dokážeme hodně bavit. On je vtipný. Je to i hodný člověk.
Vzala jsem si ho, protože jsem si chtěla vyzkoušet být vdaná. Zní to absurdně, ale to, že jsme manželé, nevnímám jako tak důležité. Důležité je pro mne to, že jsme spolu a že máme mimčo.

Nemůžu ani říci, že by se k malé nechoval hezky. Fakt ji miluje, zahraje si s ní, má o ni strach, ale prostě absolutně nepřebírá za ni odpovědnost i za ty povinnosti, které v souvislosti s ní vznikají.

Víc mne ale asi trápí ten jeho vztah ke mně.

@lv Vystihla jsi to hezky, nezní to prostě jako kdyby byl podpora a opora, a to přece partner má být.

@ifffffka Pokud bereš manželství jako vyzkoušení něčeho, nemůže být problém i v tomhle? Že on to má nastavené opravdu na vážno, zatímco pro tebe to důležité není? Takový nesoulad může být fatální.

Mimochodem, je zvláštní chtít si zkusit být vdaná. Do jisté míry to chápu, ale manželství si s takovou motivací asi zkusit nejde, ne v tom pravém smyslu.

@kacca11 Pro mne byl zásadní už ten fakt, že jsem se rozhodla mít s tímhle mužem dítě. V tomhle asi problém nevidím.

On to má nastavené na vážno, ale taky je to myslím více tím prckem.

Rozdíl je ale ten, že moje mamka byla schopná od nefungujícího otce odejít, ale jeho maminka ne. Takže můj vzor v rodině je ten, že někdy prostě člověk radši odejde, než setrvávat v nefunkčním partnerství. Muž to má obráceně, jako hodnotu vnímá to, že jeho maminka zůstala s tím jedním člověkem (který ho ale jako dítě psychicky poznamenal). Jeho maminka ale rezignovala na svůj život, nikdy se nic nesnažila moc změnit.

A on to má podobně, přijde mi, že když se jednou rozhodl, že tedy se mnou bude, takže je hotovo. Už není třeba se snažit, protože je to dané. Jen když začnu dělat vlny, tak malinkou chvilinku funguje, ale je to čím dál tím kratší dobu.

@ifffffka Ono v tomhle jste jako dva protipóly. On chce za každou cenu zůstat, ty máš chuť odejít hned při prvních problémech. Ideál je někde uprostřed.

@kacca11 Já ale už nevím jak - zkoušela jsem se dohodnout, zkoušela jsem chválit, být hysterická, osamostatnit se.

Vždycky jsem hlavně věřila na dohodu a komunikaci, ve většině případů ale použije na má slova extrémní argument typu: tak já skončím s prací, budu tady úplně všechno dělat, hned teď všechno uklidím ( A přitom je třeba půlnoc, zrovna není moc na čem pracovat a má smysl, aby pracoval a já ho v jeho práci podporuju. Když jsem byla těhotná, tak jsem ho plně podporovala, aby udělal krok do neznáma a do rizika z práce, co měl, jenom proto, aby byl šťastný a realizoval se, a přitom jsem mohla plašit, že se neuživíme.)

Jako by jsi psala o mém manželovi akorát že ten ještě chlastá a je věčně bez práce. Já kdybych měla kam jít tak uteču protože to bude čím dál horší. S chlapem jsem 14 let tak vím o čem mluvím. Akorát že on si myslím že mám milence a pořád mě kontroluje. Dnes jsem potřebovala jít k doktorovi a nebyl schopnej pohlídat malou tak jsem jí musela dát mámě a on na mě řval že jdu určitě souložit a né k doktorovi. Vem nohy na ramena a utíkej.

Ach jo, jeden příklad za všechny: Malá se teď skoro celou noc kojí, leží na mně a když ji překulím stranou, tak začne plakat. A že musím ji hlídat, protože se začne zvedat a má tendence padat proti zdi. Muž se budí se slovy, proč tak pláče (přitom takhle jedeme nejmíň poslední 2 měsíce). Popíšu mu proč a říkám, že bych si potřebovala odskočit. On na to, že on taky. Říkám, tak já jdu. On, že on taky potřebuje a jde. Když se vrátí, lehne zpátky celý pod peřinu. Pak můžu jít já, přestože jsem o to stála už déle. Říkám mu pohlídáš ji? On ano.
Je to ale tak, že on se ani nepohne z peřiny, malá se strašným pláčem se snaží lézt za mnou a jemu to po mém návratu přijde vtipné se slovy, podívej, co dělá. Kdyby jsem se od malé utrhla sama, nebyl by ve výsledku rozdíl.

Někdo by se tomu možná zasmál, ale tohle vystihuje náš vztah. On upřednostňuje sebe a nelze se na něj spolehnout. ☹(

Řeknu ti případ z našeho okolí. Manželé byli spolu 20 let. Manželka zastala doma všechno doma sama, chlap nedělal naprosto nic. Ani jí nepomohl s taškami s nákupem. Nevyzvedával děti ze školy, kroužků,neuklízel, nevařil, dokonce si po sobě ani nezametl drobečky po rohlíku na stole. Po těch letech se dokonce i styděla, když přišel domů a ona seděla. Tak hned vstala a začala jakože něco dělat, aby jí to nevyčítal.
No dopadlo to tak, že paní po 20 letech praskly nervy a jsou od sebe. Sebevědomí na nule. Ale říkala mi, že si uvědomuje, že jí dělal jen to, co mu vlastně dovolila. Takže, tak, když to manželovi dovolíš, bude to dělat...a nezmění se to. Nikdy.

Píšeš, že sis přála dvě děti - řekla bych, že už je máš. Vždyť ten chlap si tě vůbec neváží, takové partnerství není udržitelné. Především, pokud máte bydlení, auto, atd. díky tvojí rodině, rozhodně nejsi ty ten, kdo by se měl pakovat - doufám, že to máš papírově v pořádku! Pokud ano, klidně bych mu to řekla a pohrozila, že pokud se situace nezlepší, tak ho jednoho krásného dne doma přivítají vyměněné zámky a kufry před dveřmi. Promluv si s ním, buď asertivní, ale dej mu najevo, že mu nebudeš dělat služku, že dítě je vás obou a nejsi žádný příživník.

No, přečetla jsem text i celou diskusi a vidím tam pár zásadních věcí:

- chlap doma nic neudělá, ani neuklidí papír od sušenek
My doma nejsme ani jeden záchvat pořádkumilovnosti. Dítě ještě nemáme, ale já pořád někde pracovně lítám a když už chci být doma, tak nechci jen uklízet. Výsledek? Na úklid si prostě sem-tam pozveme uklízečku. Pokud k mateřské ještě pracuješ, malá často celou noc nespí a podobně a vyděláš si za tu práci víc než bys zaplatila uklízečce, tak prostě a jednoduše sežeň na úklid uklízečku. Můj chlap z toho tedy byl nadšený - já si raději vezmu nějaké hodiny navíc než abych doma uklízela, krom toho tedy profík je vždy rychlejší.

Dále mne zaujalo, že ty máš pojistky a on nemá žádné. Přitom by to mělo být možná přesně naopak - pokud on je ten, kdo nosí do domácnosti hlavní peníze, tak by měl být pojištěný hlavně on a ty rozhodně méně. Co by se stalo, kdyby on tady nebyl? A co hůře - co by se stalo, kdyby byl invalidní? Přičemž pozor - invalidita úrazem je mnohem méně pravděpodobná než nemoc. Smrt úrazem je marketingový nástroj pojišťoven a jinak je to takřka k ničemu. Takže až někdy bude nadávat, že máš pojistky, tak spíše navrhni, že si necháte udělat finanční plán klidně od více poradců a podle toho, co vyjde, tak to budete řešit. A jen pozor - pokud máš investiční životní pojištění jenom "na spoření", tak to není pojistka, ale jedno z horších typů spoření na trhu.

To noční hlídání a záchod jsem nepochopila - to nemáte dětskou postýlku nebo z ní v roce umí vylézt? Když chci odejít na záchod, hodím ji do postýlky a hotovo, nebo kde je problém? Krom toho když leze a nic se jí neděje - opět, jaký problém? Já tohle vidím, když hlídám synovce a neteře - prostě pokud jen hlídám, můžu klidně sedět u počítače a jenom po očku koukám, zda se neděje něco kritického. Takže na posteli bych asi hlídala podobně jako manžel - dala jistou hranici, kterou když malá přeleze, beru to jako problém a jdu po ní. Ale že si prostě leze po posteli? Jak sis představovala to hlídání? Já bych si to představila tak, že dám pozor, aby malá z té postele nespadla, což se zjevně nestalo.

Takže si v první fázi sežeň uklízečku a doma to podej tak, že jsi začala pracovat, protože je mnohem efektivnější, když ty si vezmeš i víc hodin v práci a doma uklidí profík. No a až nebudeš uštvaná a uhoněná, tak možná vyrazíte víc i do té přírody, kam jste zjevně chodili dřív (i s malou - v roce už to jde v klidu). Přijde mi, že chlap prostě chce svůj klídek, který měl, než se malá narodila - a ty jsi šíleně uhoněná, protože se snažíš stihnout malou a ještě práci. Pokud chce chlap klídek, tak ho prostě mít bude - a se zbytkem operuj ty, mírná manipulace neškodí.

@merope Tak na tvoji odpovědi je vidět,že dítě opravdu jestě nemáš😀

@merope Dát roční nespící dítě do postýlky, zatímco rodič je na dohled v posteli = obvykle řev. Roční dítě položené na dospělou postel = nebezpečný pytel blech a hradba z polštářů nebo peřiny není žádná překážka. Fakt není pro partnera tak obtěžující aspoň vystrčit ruku zpod peřiny a držet dítě za triko a mírnit jeho sebevražedné sklony. Sorry, ale tvůj příspěvek jsou hraběcí rady. Uklízečka je fajn věc, ale jak mu to asi bude podávat, když už teď jí vyčítá náklady na nezbytné věci, navíc uklízečku nemáš za zadkem pořád, aby po něm uklízela odpadky a fusekle.

@jamia No, představa, že roční dítě ležící na posteli non-stop držím, aby náhodou nespadlo - to by popravdě nenapadlo ani mně a to jsem už roční dítě i hlídala - natož aby to napadlo chlapa. A jelikož malá brečela tak i tak, tak pokud je fakt tak divoká, že se musí na té posteli násilím držet, to je jí líp v postýlce.

A odpadky a fusekle - vybavuji si, že neodhazovat fusekle v obýváku, jsme tátu naučili asi až my jako větší (nejspíše jsme slyšely u mámy a pak jen "dětsky" opakovaly).

Prostě to, co iffffka popisuje o svém chlapovi, to si dokáži stran starosti o roční dítě přesně představit u svého chlapa - jen s rozdílem, že mě to prostě nevadí.

@merope Držení násilím sis tam asi přimyslela - píšu držet za triko ve smyslu, aby mohlo lézt, ale nespadlo z postele, ne ho přikurtovat. Předpokládám, že v dospělácké posteli neřve, naopak je spokojené v centru dění, jen prostě chce zkoumat prostor okolo sebe, přičemž si dostatečně neuvědomuje nástrahy - a od toho by tam měl být druhý rodič ve funkci "brankáře", ne aby ho ignoroval. Pořád mi připadá, že si z toho, co je tu napsáno, vybíráš jen něco. Že máš zkušenost s hlídáním je fajn, ale mít vlastní je skutečně o něčem úplně jiném.

@jamia Tak si přečti - "on se ani nepohne z peřiny, malá se strašným pláčem se snaží lézt za mnou a jemu to po mém návratu přijde vtipné se slovy, podívej, co dělá" - tzn. malou zjevně sledoval, ale neuznal za nutné to řešit, protože se prostě nic život ohrožujícího nedělo. Brankář taky pořád nedrží balon. A v tomto to přesně vidím hlavně na svém chlapovi, podle kterého všichni z dětí šíleně vyšilují (hlavně babičky) - prostě dítě nechá, ať si dělá, co chce, blbne s ním, když dítě přijde blíž, ale nějak zásadně se nevzrušuje, nerozplývá - dokud nejde někam, kde fakt hrozí, že by se něco mohlo stát, pak ho jemně chytne s nějakou poznámkou (jako pocem, případně ty jsi ale sebevrah ...).

Ano, kdyby hlídal špatně, kdyby fakt hrozilo, že malá spadne, chápu rozhořčení, ale tady mi opravdu přijde jen, že "pohlídej ji" bere výrazně jinak a nevěřím, že by ji nechal spadnout na zem. Mimochodem to vidím třeba v parku, kdy moje mamka už vyšiluje a honí tátu, že má jít malou chytit - aby neutekla pryč - a já vím, že tady jí prostě pořád můžu dát "volno" a neomezovat ji, protože kdyby fakt šla ven, tak ji pořád chytím úplně bez problémů. Možná budu jako matka vyšilovat mnohem víc, ale právě si snažím uvědomovat ty fakt kritické situace, které se musí řešit - a situace, kdy o nic nejde a řešit netřeba, naopak je potřeba dát dětem volnost. Mimochodem - ségra raději ani nechce vědět, co dělá synovec když je na procházce s tatínkem. V tomto mají chlapi mnohem volnější představy o bezpečnosti - a o to víc srandy s nimi děti mají možnost zažít.

@merope Hlidat dite a mit vlastni dite je podle me uplne neco jineho. Taky byl tady jinej problem aby se manzel vic zapojil a ne aby hrabal na vlastnem pisecku a manzelka to resila dalsimi jinymi lidmi. Dite bylo planovane to znamena, ze by mel mit taky nejakou odpovednost a aby taky vychovaval. Tohle jsou rady podle me mimo. S pojistenim tady radis jako proc ? Kdyz je problem nekde jinde... ted me asi sezeres ale podle me vubec nevis co pani proziva a jak se citi.

@ifffffka Nečetla jsem ostatní komentáře, třeba to někdo už zminil.. Podle mě má problém se sebou. Možná male sebevědomí, možná mu přijde, že na vás "nemá". Vy jste mela dobrou práci, vy jste financovala malou, vy jste sehnala bydlení a auto, ..atd. Proto se vás snaží srážet (a tím vylepšovat svuj obraz sám pred sebou), nevyjde vám vstříc při hlídání či telefonatu. Dava mu to pocit převahy. Sice tvrdi, že chce samostatnou ženu, ale nemá na to žit s ni. V jeho ocich by mela byt "pod nim", protože tím vyroste on..

@merope
@jamia
@chupavogel Tak snad někoho nevynechám a zkusím reagovat postupně na vše. Záhada postele a hlídání dítěte vypadá takto: kvůli malé jsme si nekupovali novou postel, ale máme jen nové matrace na zemi, aby právě malá nepadala. Nemáme ale čelo postele a malá má tendence se vrhat na břicho nebo na záda, když je v noci rozespalá, takže reálně hrozí a stalo se už, že se praští hlavou o zeď. Když má v noci zůstat v klidu, tak se uhodit, není dobrý nápad, chytne pak hysterák. Mně ale na tom štvalo ještě něco jiného: snažím se malou nenechávat brečet a jemu to bylo jedno, ona úplně vřeštěla a on se ani neposadil, aby si ji vzal do náruče. Kdybych ho o hlídání nepožádala, tak by malá brečela úplně stejně. A za druhé vůbec nezaregistroval, že já na ten záchod potřebuju taky, a nedejbože, aby mi dal přednost ☹

Ad pojištění: Ano, myslím si, že i on by měl být pojištěný a naše rodina zajištěná. Sehnala jsem mu již několik kontaktů na poradce, aby to prošli. Ale on si na to nenajde čas. Já jsem si díky svým příjmům a jakési snaze o zajištění už před x lety nechala udělat plán a podle něj jedu. Po MD jsem se svou poradkyní platby redukovala na nutné minimum, budu to platit ze svého.

Ad úklid: Ano, dopracovala jsem se nyní k paní na úklid, už tu teď byla. Přesto však nechápu, proč bych ji měla sama platit z peněz, které vydělám, když budu více pracovat. To by znamenalo, že domácnost vnímám jako svoji oblast. Jak jsem už psala, domácnost je naše společná, takže se na tom máme podílet oba. Paní na úklid jsem mu podala tak, že jsem se několik let snažila o nastavení fungování úklidu a protože se nedaří, takže jediné východisko je paní na úklid, protože já služku dělat nebudu. Docela to skousnul. To ale neřeší ten běžný provozní nepořádek, který si v normálních rodinách po sobě každý uklízí sám - jak někdo výše psal, stokrát nic skoro neviditelného, ale když to přeroste, tak je problém. Bylo by mi trapné chtít po paní na úklid uklízet špinavé fusekle, odpadky ze stolu, mokré ručníky na hromádce v koupelně.

@japona Je to strašné, když to takhle napíšete. Vždycky jsem se snažila s tímhle neoperovat. Dokonce on říkal, že je rád, že mu nesrovnávám naše příjmy. Ale je pravdou, že mi spíš přijde, že mne sráží. Teď mi říká, že se stavím do role dokonalé. Na to mu říkám, že ne, že od něj kdyžtak potřebuju vědět, co se nelíbí jemu, že na tom budu pracovat. A neříkám to jen tak, já dříve taky neměla takový pocit odpovědnosti a třeba i to uklízení, ale změnila jsem se, protože to okolnosti vyžadují. Je pravdou, že často z legrace používá, že mne musí za něco vytrestat. (Jako třeba že něco musím udělat já namísto jeho a tak.). Když se ptám proč, protože ho prý štvu.

Ach jo, mám ho ráda, ale zároveň vnímám krátkost života ☹

@chupavogel S pojištěním radím prostě proto, protože příliš často vidím, že žena je pojištěná a chlap není a přitom by to mělo být naopak - přesně proto, že to chlapi nevnímají jako prioritu, nenajdou si na to čas a podobně. Jen pár je takových, co si uvědomují, že kdyby tu nebyli, žena má problém a měli by to nějak řešit. A co hůř že kdyby byli invalidní, tak tu budou a budou bez prostředků. Tohle řeší přirozeně ženská a nikoli chlap.

@ifffffka No, mě z toho vychází, že tvůj chlap je prostě sobec - otázkou je, zda se fakt tak změnil malou nebo byl takový vždy a co z toho vyplývá. Mě osobně přijde, že sobci jsou většina chlapů a že si prostě nevybereš.

K pojištění - zkus to probrat se svou poradkyní, zda něco nevymyslí, optimum mu prostě naservírovat možná v první řadě invaliditu a kolik by bral jako invalida, protože to je něco, co se týká přímo jeho. A "přimotat" k tomu zajištění pro případ smrti, což by nemuselo vyjít tak draze.

Ad úklid - pokud je ochoten platit paní na úklid, tak to je super zpráva. A věz, že paní na úklid jsou zvyklé na ledacos, klidně i na ty mokré ručníky naházené v koupelně. Až bude u vás po několikáté a zvyknete si na sebe, tak možná zjistíš, že bere úplně v pohodě i ty odpadky na stole či špinavé fusekle (zvláště zapadlé za gaučem). Dokonce jsem před lety četla, že paním na úklid vadí, když se ženy doma snaží uklidit a ony pak chodí do v podstatě uklizeného. Já se většinou snažím pouklízet "naše" věci ze stolů tak, aby se dalo uklízet, ale už se mi i stalo, že jsem to prostě nestihla či že jsme se domluvily vágněji a ona zavolala, že právě skončila ulici od nás a jestli teda může přijít. Takže chaos největší. Mimochodem - zjistila jsem, že chlapi pořádek i vcelku rádi a pokud za něj ještě bude platit, tak to znamená, že si ho i víc bude vážit.

A k tomu, co píše japona - s jedním chlapem jsem se rozešla právě proto, že to došlo do stavu, kdy mi říkal "paní dokonalá" a dost jsem ho tím "ve všem jsem lepší" štvala. Nakonec jsme se rozešli a následujícího půl roku společného bydlení bylo úplně super, když už jsme jen normálně byli spolu ale neměli nároky na toho druhého.

Se stávajícím partnerem mě asi nejvíc naučil jeden o skoro 20 let starší kamarád - chlap prostě potřebuje pochválit. A to za cokoli, vždy se něco najde. A musím říct, že to asi ten vztah zachránilo, protože když mi fakt lezl na nervy, vytáčel mě i blbostma, zkusila jsem ho za něco pochválit a on najednou totálně roztál a byl zlatíčko. Občas je potřeba něco hodit za hlavu, něco prostě ignorovat a ve zbytku dělat pomalé kroky. Jo a možná už to beru, že všichni chlapi jsou v podstatě stejní 🙂. Takže si nevybereš, fusekle v obýváku bude nechávat skoro každý. Tedy pokud je nosí a sedívá v obýváku. Já zase občas "zametu" pod počítačem v pracovním koutě.

@ifffffka Ahoj 🙂 máš dvě možnosti, buď to budeš tolerovat a cítit se jako "služka" nebo budeš svého muže buzerovat ať udělá to či ono a pak budeš zase "fúrie" 🙂 závisí to na Tobě. Muž a žena mohou některé věci vidět různě a je potřeba se prostě dohodnout na tom, jak bude vztah fungovat (a trvat na dodržování dohody). Osobně to mám nastavené od počátku tak, že mateřská je kvůli péči o dítě, nejedná se o "uklízecí" ani "kuchařskou" dovolenou. Máme domluvu (a trvám na ní), že jeden dělá v domácnosti to a druhý ono. Dále, otec dítě nehlídá, ale pečuje o něj (jako matka). A hlavně, když už muž něco udělá, je potřeba jej pořádně pochválit 😉! Taky je dobré se čas od času zamyslet i nad vlastními chybami, protože nikdo není dokonalý.

Já bych v takovýmto vztahu asi nevydržela,jednoduše chlapa posad' ke stolu,narovinu řekni co a jak co si přeješ změnit,pokud nebude chtít poslouchat a nebude se snažit si vás obě získat,běž,jinak budeš služkou pořád.Vyrůstala jsem v nefunkční rodině a tak svoji rodinu beru asi příliš vážně,ale jsi žena a matka a zasloužíš si úctu,proč bys měla trávit život s někým kdo si tě neváží když je na světě tisíc chlapů,co tě budou nosit na rukou 😉 Já ale od rodiny nedostala nic,ani od manželový jak píšeš "základní",bydlení a auto,ale než se takhle trápit a nechat v tom vyrůstat dceru,radši se sbalím a půjdu a budu žít skromě,ale v klidu,spokojenost maminky a dítěte je prostě to nejdůležitější,možná tě i překvapí a když bude hrozit,že si bude uklízet fusekle sám,trošku se posnaží a ocení,co pro rodinu děláš 🙂

podle me je ten chlap sobec, takhle by se nemel chovat jako otec, je to stejně jeho dítě jako tvoje tak by se snad na tech par minutek mohl postarat.. Podle me si myslí že on je ten živitel a všichni okolo něho by měli skákat. To je špatně. Chlap má být oporou a pomoct třeba i s pitomim krájením masa do omáčky nebo umytí nádobá když nestíháte nebo jste zrovna unavený. Pořídit si služku? to mi přijde vcelku přehnané v dnešní době. Každý chlap má své negativa ale měl by se chovat jako chlap a ne jako ....

Je pravdou, že často z legrace používá, že mne musí za něco vytrestat. (Jako třeba že něco musím udělat já namísto jeho a tak.). Když se ptám proč, protože ho prý štvu.

Trestat manželku? Jako kde to jsme? Tohle by neměl vypustit z huby ani z legrace, natoz aby to myslel vážně. Podle mě by se měl dozvědět, že je realna moznost, že se s nim rozejdete. Zda se mi, že si je moc jisty tím, že byste to neudělala. Jste moc měkka, kdybyste ho párkrát servala, že takhle tedy ne a zavyhrozovala rozvodem, tak se třeba trochu probere. Na druhou stranu ho nezapomenout chválit za každou blbost (třeba když konečném vymění tu zarovku🙂), ať se cítí také trochu docenen..

Říct mi manžel, že něco dela, aby me vytrestal, tak se ho zeptám, zda si bude balit sám nebo mu mám pomoct..?

@ifffffka ja bych spis zasla si to srovnat k nejakemu psychologovi nebo manzelskemu poradci, ale jen pres eference, tihle lidi umi udelat spoustu uzitku, ale ne vsichni jsou odbornici na svem miste. Me prijde hodne nestastne, ze ste si nastavili nejaky model, ktery ti ted nevyhovuje jako treba ty finance, to je proste treba domluvit jeste pred ditetem. My sme meli oddelene ucty, kdyz bylo penez min, pomerne sme se hadali, ze ten druhy utraci, ted mame jeden, takze dobre vidime kam ty penize dou a proc a je klid, ale to taky nemusi vyhovovat kazdemu. Ad dite, muj muz je v tomhle zlaty, ale kolem beha spousta super tatinku v dobrem slova smyslu, kteri proste byt tatinkem miminku nezvladli , prekvapilo me pri povidnai s kamaradkami, ze treba neni bezne, ze by chlap vymenil plinu a tak a to je zase o otm, jak jste si to nastavili, kazdopadne vse co popisujes sou veci na kterych se da pracovat, neprijde mi to vylozene jako duvod k rozchodu, spis bych asi zapracovala na oziveni toho vztahu, aby tam byla zase nejaka jikra a motivace pro zlepsovani se na obou stranach, takova pani na hlidani jendou za 2 tydny a spolecne straveny cas bez ditete muze pomoct leccemu...

@akankeo A jeste sem zapomnela, davej si pozor na to, ze kazdy ma jinou hladinu unosnosti treba bordelu. Na to sem hodne narazela s manzelem ja a kdyz sem ho buzerovala, tak delala doma min a min veci, spis pomohlo mit k veci veselejsi pristup a brat to s nadhledem, nejak ho to motivovalo, ze ma doma svuj prostor a nemusi se mi zpovidat i kvuli blbymu sacku od susenek, ale stalo me to chvili nervy to za nej neudelat a naucit se byt tolerantnejsi, kazdopadne tim, ze sem to proste nechala, kde to nechal on treba x dni, tak si tech veci zacal vsimat a zacal je po sobe uklizet sam, nejdriv kdyz uz nevypadaly zrovna chutne, pozdeji hned pote codojedl nebo svlekl se....

Ty asi žiješ s mým chlapem 😀 Hodně nás v tom vidím. "Ty si doma, tak budeš dělat všechno." Nechá někde válet oblečení týden a když mu řeknu, že by si to mohl uklidit, tak mi ještě vyčte, že sem já sem doma a nejsem schopná to ani uklidit... Ale je fakt, že pracuje dost a malou "hlídá" bez řečí. Jen prostě doma nehne prstem a mě to hrozně rozčiluje, protože mi ještě udělá přednášku jak já se doma válím a nic nedělám a on chudák pracuje... Někam ho dostat je taky nadlidský úkol, protože pracuje s lidmi, tak chce být doma a mít klid a já sem pořád doma a už mě to nudí.. Takže naše volné dny trávíme doma u tv, pc...