Zůstat či odejít?
Zdravím, vím, že rozhodnout se musím sama..nicméně. S přítelem jsem necelých 10let, máme 5ti leteho syna a 8mesicniho. A nyní sama v sobě resim, zda s nim chci nebo nechci být. Tak nějak vím,ze nechci, mám ho rada, ale asi ne za každou cenu. Jenže mám pocit, ze tím zničim svym dětem život a děti jsou pro mě vším!
První roky bylo vše Ok, první syn plánovaný..avšak říkal,ze druhé dítě nechce, ale nikdy neřekl vlastně důvod proč. Finančně jsme se měli dobře, jelikož jsem 3 roky podnikala, tam to ale asi pomalu,ale jistě začalo.
Přítele stvalo,ze jezdím pryč 2x v měsíci do Rakouska, začátky jsem jezdila se synem,protože jsem kojila, od 2let hlídal buďto on nebo babicka s dedou. Většinu času z podnikání jsem si vydělala i víc než on v práci, ale byli chvíle kdy i mene. Za vydělané peníze jsem vždy nakoupila sobě, synovi i příteli (oblečení,drogerie,obuv,apod). Občas jsem zaplatila nákup (jídlo), občas zas něco jiného. Ale bylo vidět,ze mu to vadí, ze furt něco kupuju,ze nesetrim, občas padlo i dej peníze me,já je uložím..ale mateřská na prvního syna, chodila na jeho účet a z cele 3 roky mi z toho nedal ani 1,-Kč, po 3 letech jsem si zazadala a pak cca půl rok chodil zbytek mateřské me na účet. V době,kdy jsem podnikala jsem po něm peníze nechtěla na nic pro nás. Platil si svůj telefon, svou splátku na auto, nějaké pojištění, jídlo, energie, nájem v té době jsme neměli a nyní postu nájem 6.000,-. Nicméně než jsme otěhotněla podruhé, už tak rok jsme měli krizi, druhe dítě za žádnou cenu nechtěl, nechtěl s námi jezdit na výlety s prvním synem, nechce vlastně nic dělat s námi, furt jen to sve. Práce a ve volných dnech chodil hrát fotbal, tudíž volný den pro nás nebyl a pokud ano, tak třeba 2x v měsíci a to byl unavený, takže chtěl odpočívat, věcně, když byl doma, tak jen ležel, Koukal do telefonu, na televizi a to je cely . Na každý výlet ho musím nutit, přemlouvat, někdy se u toho i pohadame..pro me proste des.
Když jsem neplánovaně otěhotněla podruhé, on nechtěl, já ale ano..oznámení těhotenství nevzal, byl na me naštvaný (jakobych si to miminko udělala sama). Trvalo mu to několik měsíců, nakonec to tak nějak prijal, ale šťastná jsem v těhotenství nebyla, kvůli němu. U porodu byl ( oporou mi tentokrat nebyl vůbec, nechtěl mi ani dat ruku), přestože jsem měla hned po porodu nějaké potíže a nevěděli,co semnou..sili me hodinu na sale, jelikož tam bylo velké krvácení, které neslo zastavit, přítel mi po dositi jen řekl,jedu domu..nechápala jsem. Mohl tam semnou dvě hodiny být, tak jako u prvního syna a on radši jel domu, bez nějakého mám vás rad,apod.
Do porodnice za mnou přišel jen jednou s mladším synem a to jsem ho musela “dokopat”. Ostatní dny nic, i když jsem ho o to prosila, aby přišel. Nepřišel..nevím, cele těhotenství, porod, pobyt v nemocnici mám stále nějak v sobě a vším tím mi docela ublížil. Teď u druhého syna vidím, ze o nej jeví zájem podstatně mene, nevezme si ho doma sám od sebe, nejde s nim ven, proste nedělá s nim nic. Ano, kojim, ale vydrzi bez mléka 4h i více, jelikož už papa sám. A přítel se neustále vymlouva, ale já nekojim.
Teď si k práci a fotbalu přibral ještě podnikání, takže na nás nemá čas už vůbec a neustále doma poslcouham jaký je podnikatel, když jsem podnikala já, nepomohl mi, nepodpořil me, nikdy. Ale teď by čekal asi podporu ode me, to se ale plete. Tvrdí,jak bude vydělávat víc peněz, ale o dovoleny slyšet nechce, protože nemá čas a peníze, tohle jsou dvě slova, které slyším neustále..bydlení nám doteď žádné nesehnal, bydlíme v bytě od mých rodičů za úplné minimum 8.500,- s energiemi a i to remcal,ze nebude mým rodičům platit nájem.
Všechno je furt nějaký problém a já si vlastně říkám,proč bych s nim měla být. Nic mi nedává finančně,fyzicky, psychicky..nijak.
Požádal mě o ruku asi 3 roky zpět, o svatbě nechce slyšet, nemá peníze, řekne. Děti mají jeho příjmení, čehož lituji. Jakmile mu řeknu,ze mu sbalim, odsekne mi nebuď trapná, uklidni se a vychladni, neříkám, ze jsem na nej jak milius, ale přijde mi,ze mě nebere vážně a ze si ze mě děla akorát srandu, občas na mě hodí pohled jakoby mi chtěl říct,podívej se jak vypadas s dvě a detma te nikdo nebude chtít, stále mám břicho, ale nejsem žádná machna :D;). To mi také v sestinedeli řekl, tohle břicho ti jako zůstane? Měl několik nemistnych poznámek. No, je toho hodně, není asi reálný vypsat vše. Ale já proste jen nevím kudy,kam. Nechci svým dětem ublížit, rozbit jim rodinu jen proto,ze jsem nespokojena.
.
Rada ho mám, ale to k tomu všemu je holt málo.
Kopni ho do zadku pitomce jednoho. Jak jsi to mohla vydrzet tak dlouho. Byt mas, alimenty budou a nezapomen si zazadat o vyzivne i na sebe - mas narok, aby te 5 let podporoval po rozvodu, kdyz nepracujes. Drzim pesti
Dodnes mam vycitky ze jsem rozbila rodinu. Ale deti 7 a 5 let to prijaly fantasticky. My se tedy vidame skoro obden. U me to byl rozchid z rozumu. Partner byl mily, zrucny, ke vsem privetivy. K me osobe uz nikoliv. Za 8 let jsme nedokazali dostavet dum, nebo aspon zreko byt. Jeho rodina me moc nebrala. Empatie nula. Resit krizi nechtel, do poradny nesel, v podstate mu to bylo jedno. Jako tata je fajn, jako partner ne. Je hodne dominantni. Po rozchodu me nedal ani kacku, pritim jsme sli vse napul, vzdycky! Takze jsem si sbalila igelitku...ze zacatku delal problemy, chtel striktne nastavit system tyden a tyden, ted uz je v poho. Kluci se u nas stridaji jak potrebuji. I je s nim lepsi domluva. Dodnes se trapim pohorsila jsem si samozřejmě financne, ale zase tak spatne se nemam. Vim ale ze kdybych zustala uplne bych se znicila. Jako babicka, syn je cely tata a babicka to odnesla zdravim. Takhle dopadnout nechci jen proto aby byl klid. A nejhorsi na tom je nebo nejlepsi? Nevim, ze cela moje rodina rekla ze konecne jsme sli od sebe. Zkuste poradnu, zkus terapii. Ja chodila ca 2 roky jestli se neco nezmeni. Abych se neunahlila. Mozna me ten rozchod mrzi i proto, ze sama jsem z uplne rodiny, a vzdycky jsem rikala ze se nerozejdu pro blbost, ale bohuzel. Kdyz clovek nema moznost budovat zazemi, nema respekt, vecne se musi podrizovat tak to asi jinak nejde. Drzim palce, zkuste to!!
První "problém" je ten, že dítě změní život každému. A u vás je to o to horší, že máte druhé, kdy on ho nechtěl. Proč se vám podařilo podruhé, když nechtěl? Nemyslím to zle (nejsem rýpalista), ale pokud ho opravdu tak nechtěl, měli jste se chránit, aby k tomu nedošlo. Tak, jak ho popisuješ ty, já bych s takovým chlapem nebyla. A to právě nejen kvůli sobě, ale dětem. Spousta lidí si myslí, že děti spoustu věcí nevnímají. Ale ono to tak opravdu není. Náš malý syn (bude mít 16měs.) dokonce vycítí, že jsme s mužem "raflí". Nebo vycítí, že mi není dobře (mám crohna) a v tu chvílu se chodí jen mazlit, hladí mě a pusinkuje. Já být tebou, odejdu.
Pokud to financne utahnes tak pryc od takoveho chlapa.K cemu ti je?Akorat pritez.
Poslední hřebíček do rakve bylo druhé dítě. Už předtím to asi nestálo za nic a tohle to jen umocnilo.
Nechápu, že se nechránil, když druhé dítě nechtěl. Na druhou stranu se nedivím, že k němu vztah nemá, když ho nechtěl.
Nechová se ani jako táta, ani jako partner. Takže...
Jak ho po tom všem můžeš mít ráda? Vykopni ho a bude ti líp.
@lencaa11 Tohle jsem si taky říkala, chlap má být přínos, ne pritez. 🙂
@misha31 nejsme svoji ;)
Tím pádem bych šla svou cestou z dětma ☘️☘️
@podaji Trochu vám rozumim, jsem z úplné rodiny, moji rodiče jsou spolu 30let, nedávno si pořídili třetí dítě, jak jsou šťastní. A já rozbiju rodinu, kvůli tomu,ze se někdo neumí chovat..nějak to nemohu kousnout. Ale co kdyby nám bylo opravdu lip. Achjo, nevím, furt nad tím premyslim. Děkuji 🙂)!
Neohlizej se na rodice,je to prece tvuj zivot.
@martulka88 Nechtěl, dával si pozor cele 4 roky, ale 2x si pozor nedal a povedlo se…asi doufal,ze se to nemůže stát. Jelikož u prvního syna jsme se snažili rok. Nicméně si myslím,ze sice nechtěl, ale asi si myslel,ze si mě tím pojistí..tak mi to totiž přijde. Odejít s jedním ditetem by bylo snazší, s dvěmi asi horší..ale je takových X ženských a nemají se úplně nejhůř. Já mám alespoň kde bydlet, sice jsme se pustili do reklnsturkce bytu..ale je to u mého dedy, takže by to stejne padlo mě a rodiče by mi finančně po dobu mateřské pomohli. Vím,ze tu jistotu tohohle tu u nich mám a holt bych začala (i když nerada) chtěla jsem si druhé miminko více užit,když u prvniho to nebylo, ale začala znovu podnikat a asi bych to nějak finančně splacala.
@zelenaesmolda Tím si prave nejsem úplně jista, sice by mi rodiče pomohli,ale i tak.
@galatea_a K zamyšlení, ale mate asi pravdu.
@zelenaesmolda ted nerozumím?
Cemu nerozumis?Prece nebudes zustavat v nefunkcnim vztahu protoze rodice se nerozvedli a maji tedka 3.dite?
Je to tvuj zivot,ne jejich a oni prece maji uplne jiny vztah nez ty se svym pritelem.
@zelenaesmolda To jste špatně pochopila, neboť jsem to myslela tak, ze já jsem chtěla mít úplnou rodinu, od začátku až do konce a udělala bych pro to cokoliv, ale asi to nejde, když druhy proste nechce. Nikdy by mě nenapadlo,ze rozbiju svým dětem život jen tím,ze se jeden z nás neumí chovat..
Tak hlavně je to váš život vaše volba pokud koukáte na rodiče a ostatní lidi tak pak je to těžké budete ve vztahu kde to nefunguje a děti to odnesou nebo se kopnete a půjdete svou cestou každý si musi udělat svoji cestu bez ohledu na to co kdo říká každá žena to zvládne sama z dětma jasne není to ruzove ale každá pak řekne že se jí žije 100 krát líp bez toho chlapa
Lepsi neuplna rodina nez nestastni rodice co jsou spolu.
Kdo říká že vy jste ta co to rozbyla oba naopak vy budete ta co může dát dětem lepší život to že vaši rodiče jsou spolu 30 let a mají další dítě že jsou jak tv seriálu těžko každý vztah má své minusi a překážky ale když jeden nechce tak co člověk nadělá nic přece to bys te řádila svim dětem aby zůstali ve vztahu kde nic není ??
Rodinu nečiníš ty, ale tvůj partner, který se jako rodina nechová.. tohle bych si hlavně zpracovala v hlavě.. dala bych mu nůž na krk a jestli by mi začal vypiskovat jako ať se uklidním apod, tak bych mu řekla ať se sbalí a jde hned, že tady není o čem... kdyby se aspoň trošku snažil, ale tohle je smutný
@dashyyy Mate pravdu, je fakt,ze včera jsem mu to řekla,ze to cele zničil on, on to otočí a řekne,ze já. Ale takhle je to se vším, cokoliv mu řeknu, otočí to proti mě. Z toho si už nic nedělám. Tuhle “krizi” řešíme po několikáté, vždy naslibuje, ale nevydrží mu to ani týden. Pro mě je normalno rodina, moje děti, výlety s nimi, proste rodinný život, jeho normálno je jeho fotbal, jeho podnikání a to se proste s námi vůbec neslučuje. Tak, kdyby se aspoň snažil, ale bohužel :(
@lencaa11 tak neni to o tom ridit se rodici, ale o tom ze napr ja si dost dobre pamatuji jak nasi meli krize. Uz to bylo na rozvod ale zvladli to. Hned proste nezdrhli. Jsou me v tomhle vzorem. Ale tenkrat chteli oba a ano byla jina doba ale porad je dulezite ze musi chtit oba. Jeden zo nezachrani
Přijde mi to tak, že finančně bys na tom bez něj byla líp (protože stejně všechno platíš ty - nebo co platí on?) a že s dětmi ti pomůže asi tak často, že zaplatit si 2x do měsíce chůvu, bude to taky lepší?
Co si zkusit opravdu udělat důkladnou finanční rozvahu / když chce pořád šetřit, tak si začít psát všechny přijmy a výdaje - a uvidíš, jak jsi na tom finančně - a pak nůž na krk, že buď teda bude i on přispívat nebo smůla. Jako není moc možný, aby on si šetřil a ty jsi jela na doraz - teda, zjevně to možný je, ale určitě bych mu to netrpěla. Taky nejsem vdaná, to znamená, že co máte, není v SJM, ale tím spíše je potřeba mít dobrou domluvu o penězích (a ano, pokud nemáš "stranou" aspoň 100.000 jako rezervu, tak to je špatně - a má pravdu, že máš trošku šetřit, začni posílat někam třeba na spořící účet peníze stranou a klidně mu oznam, že o víkendu bude maso jen pokud koupí a hotovo). Chlapy je v tomto občas potřeba "nakopnout".
A co se týče toho hlídání dítěte - co když mu tak nějak "přibalíš" dítě někam s sebou? Chlap se moc nezapojoval, ale začala jsem mu "přidávat" dítě, když jede k tchýni a já mám volno pro sebe. Sem-tam se přidám, sem-tam jede bez syna, když to nějak nevychází (typicky když je syn nemocný), ale jinak jezdí spolu. A teď mi syn z autobusu ukazoval, že to je to hřiště, kam s ním tatínek nechce, tak jsem to hned nahlásila chlapovi, co si syn myslí a že by tam spolu měli vyrazit.
No a pokud ho máš ráda a moc to žití nejde, co zkusit manželskou poradnu - bývají typicky zdarma (na pojišťovnu) a dokáží v mnoha věcech pomoci.
Pro mne by to byla koule u nohy. Sbal mu igelitky a dej mu vybrat, jestli je chce postavit za dveře vpravo nebo vlevo.
Poslední můj partnerský akt v takovém vztahu by bylo zapnutí zipu na taškách. Nevidím ani jeden důvod, proč v tomto setrvávat - s chlapem pijavicí. Finanční, emocionální...Pro děti není otcem a pro tebe partnerem. Co s takovým? Věř, že pro děti je 100x lepší usměvavá maminka bez táty v bytě, než ti dva spolu a věčně dusno a problémy. O tebe se nepostará, děcka nic nenaučí (leda jak se litovat). Udělej si život hezčí, máme jen jeden;)
Tady není co řešit to co máte doma je pro vás přítěž tak že pryč bude se vám líp žít z dětma statná máma = šťastné děti ☘️☘️💜