Zůstaneme spolu jedině kvůli dítěti - ale má to smysl?

Podle mě nemá smysl spolu zůstávat kvůli dítěti, myslím, že i pro to dítě je lepší, pokud se rodiče rozejdou v dobrém a zůstanou jakýmisi přáteli, kteří spolu budou vycházet, než mít doma dusnou atmosféru, kdy se vzájemně, jak sama píšeš, ignorujete. A pokud se má vztah ukončit, tak jsem toho názoru, že čím dřív, tím líp, podle mě jsou ty menší děti flexibilnější ve zvykání si na nové partnery rodičů.

Domluvte se a jděte od sebe, cítíte to stejně, neklape to ,ale jste v klidu....zatím..lepší se rozejít v dobrém,než až si začnete lézt na nervy...

Taky si myslím, že je lepší se rozejít v klidu teď... když budete čekat, může se něco stát a může to být ostrý. Pokud se rozejdete v klidu bude to i pro prcka lepší. Takže pokud oba cítíte, že to nemá smysl, tak to udělejte a nečekejte až vyroste či až přijde někdo třetí...

Pokud to neklape, tak se asi rozejdete. Ale ctu, ze neresite zadny zasadni problem, tak jestli bys chtela ten vztah ozivit a treba i zachranit přečti si knížku Pět jazyků lásky (přinejhorším ji využiješ v jiném vztahu) a kdyby tě nakopla, tak ji zkus podstrčit i příteli, třeba je váš problém jen v komunikaci..

Rozhodně spolu nezůstávejte jen kvůli dítěti. Žijete jen jednou, přeci si mládí takhle nezkazíte 😉 .

Rozejděte se....Podivej, zijeme jen jednou a setrvávat ve vztahu kvuli diteti a být neštastná a vlastne si sama sobe krást lepší budoucnost...to si myslim, že nestoji za to a určite pro vas vsechny bude lepší, když si rozejdete-i pro vase díte.Zatim má tři roky, jak píšeš, a to je jeste malé a lépe takové zásadní kroky a zmeny v rodine snese...

Proč to řešit hned tak radikálně? Protože je to nejjednodušší? Proč nezajdete za manželským poradcem? Vždyť před pár lety vás muselo spojovat něco víc, když jste si spolu pořídili dítě. Pokud spolu fungujete bez urážek a nějak spolu vycházíte, proč se nesnažíte o změnu? Myslím, že určitě má cenu to zkusit, než hned od sebe odcházet. Především mezilidský vztahy potřebujou péči a ne čekat, že nějak z toho něco vyplyne. Nevyplyne. Pokud se člověk nesnaží, tak každej vztah půjde do háje.

Pro dítě podle mně není důležité zda jsou rodiče spolu, ale zda se na ně může spolehnout. A pro dítě je určitě takováto změna lepší v mladším věku, než pak když mu bude např. 6 nebo 7. Já se rozvedla když synovi bylo 3 a půl roku, a byl v pohodě víc než já. Kde ve vztahu nic není, ani smrt nebere. Oba máte šanci najít si nové partnery a žít naplno. Rozhodně tohle není nic, za co by ses měla stydět. Bohužel vztah někdy prostě "vyšumí". Je to smutné, ale je to tak. A dítě to cítí. Držím palce 😉

Hoj, řekla bych, že pro všechny je lepší varianta se rozejít. Pokud už takovou dobu fungujete pouze vedle sebe a ne spolu, tak nemá smysl takový vztah udržovat. Myslím, že i pro dítě je přínosnější mít spokojené rodiče ač nejsou spolu, než žít spolu pod jednou střechou v křeči. Vztahy a především ty dlouhodobé chtějí mnoho péče a to co bylo hnacím motorem na počátku mizí. Po x letech soužití nečekám, že mi budou při pohledu na muže vlhnout kalhotky, ale musím vědět, že tu je a nemizí. Hodně zdaru při novém nadechnutí!🙂

Pokud nejste ani jeden spokojený v tomhle vztahu, je lepší jít si každý svou cestou. Pokud už to neklape delší dobu a zkoušeli jste to řešit a nenašli jste jiné řešení, i když jste to chtěli dát dohromady. Rozejít se v dobrém a na všem se domluvit.
Pro dítě je rozhodně lepší, když jsou oba rodiče šťastní ať jsou spolu nebo ne. Děti to hodně rychle vycítí a dají si dohromady, že všechno není v pořádku.
Oba si můžete najít partnera, se kterým vám bude dobře a oba budete v pohodě a malej taky.

Když k němu nic necítíš a ty jseš mu šumák, určitě se jeden bez druhého obejdete. Najdete si protějšky, aby jste život žili a ne jen přežívali. A dítě - čím je menší, tím si rychleji zvykne na novou situaci. Pokud máš kam jít, nebo on, na nic nečekej. Až bude dítě větší, začne to víc řešit. Hodně štěstí. 🙂

Já taky nejsem zastánce toho,aby se vztah udržoval jen kvůli dětem .Dítě vycítí,že to mezi rodiči nění zrovna echt.

My se s ex rozešli,když byl Kubíkovi rok a vztahy mezi sebou máme dobré 🙂 Kubíka si brává ,my spolu prohodíme pár slov,co se týká Kubu na všem se dohodneme.
On už se oženil a má druhého synka .

a kdoví,třeba po pár měsících zjistíte,že bez sebe nemůžete být 😉

Nemám osobní zkušenost, takže těžko radit. Ale viděla jsem u mojí sestry, že když se rozešli, tak malá měla 2 roky.
Na všem se v klidu domluvili, vyšli si maximálně vstříc, protože neměli problém, neměli jiné partnery....dodnes mají vztah v pohodě.
Myslím si, že rodiče mají být hlavně šťastní, to děti vidí a vycítí, když je dusno.
Jak se pak bude chovat ke svému partnerovi, když uvidí u rodičů lhostejnost, že spolu nekomunikují a de facto nežijí....
Zkusila bych znovu zajít k psychologovi a zkusit na tom vztahu oboustranně pracovat, společný koníček ještě nezajistí, že se vztah zlepší. Také bych zkusila zjistit, jak to bude snášet dcera-syn v případě rozchodu, aby ho to nějak nevykolejilo (nezačal se počůrávat, koktat, neuzavřel se do sebe...)
Budu držet pěsti, ať jste spokojený.

dle mně je lepší když se rozejde ted dokad je dítě ještě malý a manžel si ho k sobě bude brát na návštěvy líp se s tím sžije než v pozdějším věku

Kamarádka řeší stejný problém, jen s rozdílem, že mají tři děti (dvojčata 6 let a holčičku 2roky). Nedávno byly v poradně a bylo jim řečeno, že než žít tak, mají jít raději od sebe, HLAVNĚ kvůli dětem, kterým takové soužití vůbec nedává vzor šťastné a spokojené rodiny, když si rodiče ani pusu nedají..... Osobně bych v takovém vztahu také nechtěla být.

Můj selskej a v tomto směru nezkušenej rozum mi říká: pro tebe: jsi mladá a nemá cenu nějakým způsobem proplouvat v nefungujícím vztahu. Akorát by jsi za 10,20 let litovala, že jsi neodešla, ale také by jsi mohla litovat, že jsi nezůstala. Asi by bylo dobré si tuto situaci představit ( sama s tímto mužem za dvacet let?) No a to hlavní je to malé. Ten určitě vidí, že se maminka a tatínek nemají rádi. Nevidím v tom ani smysl výchovy, ani nic pozitivního. (společné dovolené, výlety...) To by se asi nekonalo. No, pokud jste schopni se domluvit, asi bych do toho rozvodu šla.

snažila bych se udělat vše pro záchranu vztahu a rodiny, ale pokud bych viděla že to k ničemu není...vždyt je to jen otázka času kdy jeden z partnerů potká někoho s kým stojí za to žít a začne pálit mosty...

Také přispěji,vím,nemám zkušenosti,takže radit nemohu,mohu ale sdělit názor třetí strany a to dítěte,přesně z toho pohledu tu zkušenost mám...
Pokud spolu být nechcete a chcete "vztah" udržet kvůli dítěti,nemá to smysl...Vás to bude deptat,budete se trápit a co hůř,právě vaše dítě to odnese nejvíc ☹ Bude vše vnímat,ale nebude to chápat pokud doma nastavíte tenhle "jakože" vztah 😖 Bude dost zmatené a časem se bude cítit velmi ublíženě,možná bude i cítit jistou vinu...
Pokud chcete jít od sebe,běžte...Dítě bude moci být s vámi oběma a rozhodně bude ( i když časem) šťastnější,pokud bude cítit,že maminka i tatínek jsou spokojeni a nežijí v prapodivném světě bez lásky 😉

také stím nemám zkušenost ale pokud opravdu spolu nechcete být a samy vidíte že je to o ničem tak radši bych to ukončila. a jak se tu píše bude stím jinak trpět dítě. Děti to hodně vnímaj že se něco děje. budete mít oba rodiče sice rozděleně ale budete se o ní střídat spousta takhle rodin žije a je to lepší jak pro vás tak pro to dítě.

já jsem se rozváděla když synovi byli dva roky.Syn to zvládnul líp než já. Byli jsem s exmanžel spolu celkově 15 let. Být ve vztahu jenom kvůli dítěti je zbytečné. Až bude dítě větší tak si všimne že něco není v pořádku. Být tebou tak to udělám teď dokud to dítě ještě moc nechápe.

Určitě nemá cenu být spolu jen kvůli dítěti. Pro dítě je důležitá pohodová atmosféra v rodině a pokud vám to neklape, tak ta atmosféra asi bude nic, špatná komunikace nebo skoro žádná a dítě to napětí určitě vycítí. Pokud se rozejdete za včasu, tak můžete udržet ještě pohodový vztah, což se na dítěti nepodepíše.

já také nevím co mám dělat..jsem s přítelem 1 1/2 roku,a máme půlročního syna...ještě než jsem se dozvěděla že jsem těhotná,začali jsme se hádat..byli to malichernosti..ani jednoho z nás nenapadla interupce...začali jsme u tchánů opravovat své patro-přítel si bral hypotéku,byla to levnější možnost nežmít vlastní bydlení-a taky moc nevydělá...hádky začaly být častější a častější...několikrát jsem vyslovila že lituji svého rozhodnutí,dítě s ním si nechat..byly to hádky -pro mě vždy o podstatných věcech-pro přítele nepodtstné...vždycky se omlouval,snažil se vše urovat a udobřit se...pak jsem se to snažila přikládat těhotenským hormonům...Tadeášek má půl roku a já čekám na obrat k lepšímu-v předchozím vztahu jsem čekala 6 let..nic se neděje-hádáme se denně!!!!!!!už mě jeho hádky s ním vytáčí k nepříčetnosti,vím co odpoví,vím jak bude reagovat-a štve mě i to že nereaguje jinak...chci od něj odejít,kvůli malému,protože hádky syn slyší...s přítelem můžeme mluvit o tom co nás trápí,ale jen se mluví a změna nikde.on si mě chce přes to vše vzít-protože nás prý miluje...už v těhotenství jsem mu přísahala že syn dostane moje příjmení,protože mě několikrát zklamal jako člověk a když jsem ho potřebovala..nebyl tady pro mě.udělala jsem tak a byl v šoku...o sex se doprošuju,po včerech jeho jediný zájem jsou pc hry a když nejsem doma,pouští si porno...když se ptám kde je chyba,jak to změnit-chyba prý nikde není,jen nemá chut se milovat..občas jdu do práce,na zkrácený úvazek,protože v práci vydělá málo a nedonutí se v práci dřít např.o 2 hodinny déle...a říká mi že aspon nevyjdu ze cviku,že můžu být ráda že nepůjdu až po 3 letech(zdravvotní sestra)ani vám nebudu říkat jak mi je,když se s malým loučím... a také se jsem na nervy ze tchánů a ostatních příbuzných přítelovi rodiny..tchýně je extra společenský tvor,denně se ,,náhodou"potkáme.týden co týden sem jezdí přítelův bratr s rodinou-takže o víkendech jsme v domě jako 3 rodiny.není tady ani trocha klidu,protože po domě lítá a dupe rozmazlený sprateček,se kterým se ani rodiče neobtěžují jít vyvenčit ven..a nehledě na to že na energiích se to taky pozná...jsem čím dál víc neštatstná a unavená ze situace...navíc se bojím být na vše sama,začít znova-a s malým,a nechci aby mi jednou malý vyčetl že jsem mu vzala tátu-nebo se bojím že to sama nezvládnu?????já nevím..k malému se chová moc pěkně,to mu musím nechat..ale jinak já jsem neštastná...za rok a půl bylo jen pár slunečných dnů...zbytek je utopených v myšlenkách-proč ,za co,jak to změnit a jak se z této situace vysvobodit..
,

alexxx87 Je to těžká situace, já bych si určitě zkusila v hlavě srovnat + a - vztahu, a taky to jestli to chci urovnat nebo už je mi jedno že se rozejdeme. Chápu že se bojíš že Ti to syn vyčte a že budeš sama a nezvládneš to. Ale snad nejsi úplně sama, co rodiče nebo kamarádi?

@alexxx87
Ahoj. Jak je ti ted po tech par letech? Ja resim v hlave neco podobneho jako ty a neumim se rozhodnout co dal..