Ztráta důvěry v partnera
Spíše než pro radu, si zde potřebuji vylít srdce, jelikož jsem to zatím nikomu z rodiny ani kamarádů neřekla a celá věc mě dost trápí. Nacházím se v situaci, do které jsem si myslela, že se nikdy nedostanu...Nevím, jak dál, nechci udělat rozhodnutí, kterého budu litovat, ale zároveň cítím, že v podobné konstelaci zůstávat dlouhodoběji by bylo pro mě zničující. Už teď mám šílený těžký balvan na prsou, pořád se mi třesou ruce a do toho kojím čtyřměsíční miminko. Je mi jasné, že většina reakcí bude ve smyslu "odejdi od něho a nenič si život", ale není to tak černobílé, protože jde o 2 malé děti a jejich domov, rodinu.
Jsme spolu již téměř 14 let, z toho 2 roky manželé. Pro oba jsme první vážný vztah, pro manžela jsem byla i jeho první sexuální partnerka. Zpětně to vidím tak, že jsme oba zoufale chtěli s někým chodit a dali se dohromady bez velké zamilovanosti, prostě jsme to zkusili a bylo nám spolu dobře, měli jsme hodně společného a postupně vztah byl hodně o zvyku, málo o nějaké romantice a vášni. Oba máme problém s tím udělat nějakou změnu a zásadní krok v životě, každopádně prvních 10 let (!) vztahu jsme vážnější krizi neměli, oba jsme studovali a vídali se hlavně o víkendech.
Jak to často bývá, nějaké problémy začaly, až když se vztah někam posunul (zasnoubení, stavba domu a těhotenství). Krátce po otěhotnění s první dcerou jsem mu přišla na nevěru s tehdejší kolegyní. Tedy on tvrdí, že to žádná nevěra nebyla, jen jednorázový úlet po vánočním večírku a že ona ho nějakou dobu uháněla, často si psali, jemu se to líbilo...Byl to pro mě šok, ale tehdy se ještě se slzami v očích kál a sliboval, že mě nechce nikdy ztratit, nikoho nehledá aj.
Pak se narodila dcera, náš vztah byl tím dost ovlivněn-odstěhoval se z manželské postele, aby se vyspal, moc toho se mnou nesdílel, ale já jsem to tolerovala, pořád jsem si říkala, že chodí do práce a do toho staví dům svépomocí a má toho taky hodně. Ale z dcery jsme se samozřejmě radovali a v podstatě nám to celkem klapalo. Až tedy na intimní život, měli jsme ho jen párkrát do měsíce, byla jsem dlouhou dobu dost unavená a absolutně bez myšlenek na sex, ale nemluvili jsme o tom otevřeně, což byla asi chyba.
Když byly dceři 2 roky, otěhotněla jsem, následně potratila a v období po potratu, které bylo pro mě hodně bolestné a on se choval divně, jsem přišla na to (při práci na jeho PC mi to nedalo a prošla jsem mu zprávy), že si manžel dlouhodobě píše s různými holkami, z nichž některé zná třeba jen letmo, nebo z večírků...s několika hodně flirtoval, psal jim/jí jak se do nich zamiloval.
Uhodila jsem na něho, co to má znamenat, proč mi toto dělá, jestli jako teda miluje jinou a se mnou se snaží o druhé dítě...tvrdil mi, že náš vztah ho citově nenaplňuje, že ho potřebuji jen na zplození potomků (s čímž jsem samozřejmě nesouhlasila) a že necítí lásku a vášeň a potřebuje si to kompenzovat jinde (rozuměj psaním s o dost mladšíma holkama, které jsou z něho paf)
Tehdy jsem byla opravdu na dně a vážně zvažovala odchod, ale hodně se mnou cloumaly hormony a touha po druhém dítěti byla po nevydařeném těhotenství dost silná a rozhodla jsem se mu dát šanci. Ale záleželo to i na manželovi, tehdy mi řekl, že já jsem jeho životní láska a chce se mnou mít rodinu, nikoho jiného nehledá a s dopisováním přestane. Tak jsem se uklidnila a dala tomu opět šanci a za pár dní nato celkem neplánovaně znovu otěhotněla.
Těhotenství ale bylo náročnější v tom smyslu, že se mi stále vyhýbal, nesdílel se mnou žádné osobní prožitky, nechtěl mi třeba ani sáhnout na břicho, začal dost pít a tvrdil mi, že je v depresi...ale že já za to nemůžu a musí si to nějak vyřešit sám...Nyní máme čtyřměsíční holčičku, ze které je tedy manžel naměkko. Ale mezi námi je to čím dál horší, po porodu jsem mu řekla, že všechny moje pokusy směrem k němu narážejí na "hladkou studenou zeď"...on řekl, že si to uvědomuje, ale neví, co s tím udělat, že už do mě není zamilovaný a nepřitahuji ho (dobré rozhovory v šestinedělí 😢😢).
Jsem v režimu péče o 2 děti, do toho zima, nemoci, dlouhodobé problémy s kojením a moje zdravotní problémy, takže jsem náš vztah uložila "k ledu" na pozdější řešení, protože jsem neměla energii se tím zabývat. Jinak manžel funguje po praktické a materiální stránce dobře, zapojuje se o dost víc do péče u obou dětí, dost toho zařídí (není to tedy úplný vyvrhel).
Aktuálně jsem ale zjistila, když jsem ho spícího opilého zvedala od počítače, že si stále vypisuje s jednou mladou holkou, stejnou jako před rokem, a na Valentýna jí opět "vyznal lásku". I když jsem si to jasně přečetla (psal o tom další kamarádce), tak se vehementně snažil to zapírat a poté tedy tvrdil, že si píší hodně málo a že se s ní vůůbec a nikdy nevídá. Ale já už mu prostě nevěřím, neváží si mě, slíbil už 2x, že podobné věci (nevěru skutečnou i virtuální) nebude dělat a budeme se snažit pracovat na našem vztahu a rodině. Tentokrát mám pocit, že už se ani nesnaží se mi omlouvat, získat mě zpět, snažit se to nějak vyžehlit. Prostě dělá, jako by se nic nedělo. Nemít 2 děti a společný dům, jdu od něho už před rokem, ale teď naprosto nevím, co dělat.
Dá se slepit takový vztah? Problém je, že sama nevím (když nepočítám udržení rodiny), zda chci - za poslední rok se mi takovým způsobem odcizil a tolik mě zranil, že mi to připadá nereálné, ale samozřejmě mi všechen blízký kontakt chybí, komunikaci omezujeme na nutné minimum o praktických věcech. Potřebuji někoho, kdo by se radoval ze života společně se mnou, z aktuálních věcí, ne hledal ztracenou pubertu. Momentálně bych ho nejraději už neviděla, utekla a odvezla někam děti, aby chvíli trpěl. Samozřejmě to neudělám, není to realizovatelné s malým miminkem a starší dcera ho má moc ráda, taky nemám moc vlastních financí, dům je psaný na něho, k rodičům jít nemůžu. Musely bychom do drahého pronájmu, já do toho nemám řidičák a moji rodiče také ne, takže je to zkrátka velmi prakticky složité teď odcházet, přestože mi to moje zhrzené srdce neustále našeptává...😖
Jaké máte zkušenosti? Má to smysl dál v podobné situaci, už jen kvůli dětem? Mám zatnout zuby a fungovat dál, aspoň do té doby, než začnu pracovat? Mám pocit, že už mu nikdy nemůžu věřit...Manžel se rozvádět nechce.
Podle mě nemá smysl jakkoli pokračovat. Ale jak vyřešit situaci - bydlení, finance, to bych sama nevěděla. Každopádně držím palce, ať se máte s dětmi zase fajn!
No, tohle je silná káva.
Vůbec to nemáš lehké a je to mrzuté.
Mně to přijde jako takové vystřízlivění "víkendového" vztahu, přičemž tedy rozhodně nechci váš desetiletý vztah deklasifikovat jen jako víkendový. Jenže, když jste měli jiné tempo, které se příchodem prvního mimi změnilo, tak se zdá, že jen pro tebe. Ze strany tvého muže to tak nevypadá. Otázkou je, co bys všechno musela teď podniknout sama a jestli je teď ten správný čas na to, odejít od něj.
Vztah, myslím takový jako váš slepit jde. Slepit na úkor tebe. Slepit kvůli dětem. Slepit.
Já bych na tvém místě počkala, neodcházela teď, nicméně odešla bych, asi. Podle ještě dalších věcí, bych se rozhodovala já. Děti ho mají rády, on má rád je. To je dobré, jenže zase na druhou stranu, čím delší bude doba, po kterou setrváš, tím horší to pro ně (děti) bude, až od něj odejdeš. A že (ne)můžeš odejít hned je pochopitelné, vzhledem k zázemí, prostě po té praktické stránce.
Je to těžký a bude. Přeji ti, abys to zvládla co nejlíp pro sebe a tvoje děti.
Že zkušenosti vím, že se nezmění. Být v takovém vztahu je špatně pro tebe i děti. Ony to budou vnímat později. Drž se a snad najdeš někdy sílu to řešit, abys našla třeba někoho, kdo tě ocení.
@jasione Ahoj, mrzi me, ze mas takovehle tezkosti. Myslim si, ze tohle uz asi opravit nepujde. I kdyz se budes snazit, porad tam bude z tve strany neduvera. Navic laska se neda naridit, takze pokud on uz k tobe neciti to, co driv, tezko se to v dohledne dobe zmeni jak mavnutim proutku. On se logicky rozvadet nechce, ma dve deti doma u sebe, ma do jiste miry servis a "svobodnou ruku", protoze uz te preci nemiluje, tak si muze delat, co chce. Pro nej to hasne tim, ze to vis a ma pocit, ze je problem vyreseny, ze ty to budes akceptovat a nebudes delat zle.
Osobne bych se, byt tebou, pripravovala na odchod. Sporila penize, treba si za par mesicu i nasla brigadu, davala mu deti vic k peci, abys mela vetsi moznosti a operacni prostor a udelala si ridicak. No a postupne bych to vedla k rizenemu konci s tim, ze jakmile bude trochu penez, podala bych zadost o rozvod. Proste se zacni postupne osamostatnovat, at ten naraz neni potom tak tvrdy.
@jasione asi půjdu proti proudu, ale já bych tomu dala ješte šanci, těch 14 let jste spolu nebyli jen tak a proč všechno zahodit pri první krizi (která podle mě nutně musela přijít - nevyboureny chlap nezvládnul změnu spojenou s příchodem dětí) Soustředit se na sebe a na děti, pokusit se si zase vybudovat sebevědomí a nadhled, pokud budes mít hlídání tak chodit ven, cvičit, s kamarády na kafíčko nebo víno, začít dělat autoškolu - prostě život i mimo to, co se děje doma, aby ses z tý situace nezbláznila, musí to být opravdu těžký. Časem se třeba zkusit vrátit aspoň částečně k práci - nevím, jaké máš možnosti, třeba zkusit pár hodin týdně z domova? Řekla bych, že když chlap uvidí, že má doma silnou a samostatnou ženu, která ho vlastně nepotřebuje, tak se o to dříve vzpamatuje a začne se snazit a můžete váš vztah dál řešit, třeba i s pomocí odborníků. Pokud se nevzpamatuje, budeš mít aspoň mnohem lépe připravenou situaci k odchodu. Držím moc palce a přeju hodně sil!
Ahoj, je mi moc lito, cim si musis prochazet..
V prvni rade si musis ujasnit ty sama, jestli s nim chces jeste byt. To ti nemuze nikdo poradit. Nikdo nezname vas vztah, jaky byl, jak se vyvijel, co pro tebe znamenal, co ty sama od vztahu ocekavas a jestli jsi to dostavala. Pokud mas pocit, ze s tebou jeste cloumaji poporodni hormony, muzes jeste nejakou dobu s tim rozhodovanim pockat. Az se rozhodnes (bez ohledu na deti, na prakticke reseni situace atd., proste jen na zaklade tveho prani), jestli chces pokracovat nebo ne, pak muzes postupovat dal:
Pokud se rozhodnes, ze tomu chces dat jeste sanci, chce to sednout si s muzem a pokusit se to v klidu vyrikat, zjistit, co chce on (prijde mi, ze chlapi jsou neskutecne pohodlni a moc srabi na to, aby udelali nejake vetsi rozhodnuti, takze ti bude rikat, ze ho nepritahujes, ale zaroven ze nechce rozchod, jisteze ne, on by nejradeji mel oboje - zazemi rodiny, deti a peci o domacnost od tebe a k tomu vzruso od jinych, to by melo byt jako prvni, co proberete, aby ses mohla rozhodnout, samozrejme jsou zeny, ktere se svym muzem chteji z jakychkoli duvodu zustat a na tohle usporadani pristoupi, to je to, co si musis rozhodnout ty).
Pokud chces, aby se neco zmenilo, musi chtit v prvni rade i tvuj muz. Takze bych navrhla parovou terapii. Muzes jit nejdriv sama, ujasnit si myslenky, pak muzete jit spolu. Uvidis, jak se k tomu tvuj muz postavi.
No a pokud se rozhodnes, ze bys chtela zacit znovu bez sveho muze, tak to zase chce sednout si s nim a pokud mozno v klidu a vecne se pokusit domluvit - kdo bude v dome, kdo se odstehuje, jak vas bude financne podporovat atd., jak by to bylo s peci o deti.
V kazdem pripade ti neuskodi, kdyz zacnes pracovat na nejakem osamostatneni do budoucna - udelat si ridicak, odkladat si stranou penize atd.
A posledni vec - co se tyce deti - nejsem zastance lepeni nefunkcnich vztahu kvuli detem - ty deti to vsechno vnimaji. Chteji predevsim stastne rodice, ne utrapenou mamu, ktera predstira, jak se maji spolu dobre. A muj nazor je, pokud odejit, tak cim driv, tim lip, cim jsou starsi, tim hur to snaseji, uz o tom vic premysleji, kdyz se rozejdete ted a budete se k sobe chovat slusne a manzel si bude deti casto brat a bude s nimi mit hezky vztah, je to pro ne daleko lepsi, nez se rozchazet za dalsich pet, deset let, po hadkach, neverach, frustraci..
Chlap jinde hledá to, co nemá doma! Váš příběh je hlavně o něm, jak je špatný. Ale z vašeho popisu cítím jen honbu za druhým dítětem. Myslím, že se partner cítí jako dárce spermií oprávněné. Po dětech jste ho odsunula na druhou kolej.. přečtěte si to po sobě ještě jednou a pokud chcete něco napravit, tak ho berte jako partnera, milence..a zapracujtez hlavně na sobě.
Spousta žen po porodu zeslepičí a manželé tím přichazeji o tu partnerku, kterou si brali..
Nevím, jestli odejít nebo ne, ale preventivně bych si vytvářela zázemí. Je reálné, aby sis měsíčně ulila nějaké peníze? Abys měla na případnou kauci v bytě... co udělat si řidičák?
@drakenn Problém je ten, že on mi vyčítá, jak jsem ho v druhém těhotenství odmítala (sex) a že on tedy začal být frustrovaný, přestali jsme spolu komunikovat. Ale z mého pohledu je to sobecký přístup vzhledem k tomu, že jsem předtím potratila, bylo mi stále špatně a měla opravdu strach o udržení těhotenství 😔 to si myslím není nějaké slepičení, ale přirozený strach o dítě. Určitě máte částečně pravdu, ale já stála o všechny jiné formy intimního života, ale on se začal chovat hrozně chladně a já zase uraženě. Když jsme o tom začali po porodu mluvit, tak mi řekl, že ho už nepřitahuji... Nicméně na vztahu se v této rovině určitě pracovat dá, pokud bychom oba chtěli... Problém je ta ztráta důvěry směrem k němu.
Asi bych tomu ještě jednu - poslední - šanci dala. Ovšem jen za předpokladu, že se partner trochu vzchopí a bude ochoten s tím dělat něco víc, než jen to, že se nerozvede. Z úvodního příspěvku mám pocit (a nemusí být nutně správný) velmi nedostatečné komunikace mezi Vámi dvěma. Zdá se mi, že jste ji oboustranně hodně zanedbávali a příliš jste nemluvili o svých potřebách a přáních (přičemž tyto rozhovory je nutné vést nejen v duchu "Já chci..", ale minimálně z poloviny také způsobem "Co chceš, co potřebuješ Ty...?" Tím určitě nechci nijak moralizovat - je to něco, k čemu jsme došli s mužem, poté, co jsme si sami prošli určitou krizí po narození dítěte). Rozhodně tím nechci nijak obhajovat nebo omlouvat jeho jednání, ale myslím, že pro Vás oba by nebylo špatné podívat se "pod pokličku" toho, proč partner jedná tak, jak jedná - nepochybně se jedná o nějakou kompenzaci. Tady už by to ale chtělo pohled a pomoc někoho třetího a erudovanějšího - ideálně schopného partnerského psychologa. K tomu, že už do Tebe není zamilovaný...nevím, ale mám pocit, že vztah od určité doby nikdy nefunguje samospádem a sám o sobě, ale, že k tomu, aby tam ta vzájemná oboustranná láska (a po 14 letech vztahu by to opravdu měla být dospělá zralá láska, ne pubescentní zamilovanost) byla se do něj musí investovat poměrně dost cílené práce a snahy z obou stran barikády. Pokud jste tak oba nečinili, nelze se divit, že tam něco z jedné či z obou stran v tomto směru chybí...
@jasione pokud jsi potratila a druhe tehotenstvi bylo krom nevolnosti OK, nebyl duvod odpirat si sex. Sex se nedoporucuje v pripadech hroziciho predcasneho porodu a podobne. Jinak to samozrejme nevadi. Asi tady v tom obdobi muzes hledat jednu z pricin a treba s tim dale pracovat.
Děkuji všem za komentáře, i za ty, které ještě napíšete. Pokud bych to řekla rodině, začali by neadekvátně vyšilovat a to teď opravdu nepotřebuji. Takže nějaká forma sdílení, i když anonymní, je pro mě důležitá.
Ja to řeknu narovinu. To je presne tak, kdyz spolu dva jsou treba od 15ti a nic vlastne nezažili. Hlavne u chlapů..a ted ho to samozrejme laka zkusit neco nového. V dobe sociálních siti ma kolem sebe fůru možnosti. Nechápu spis ty holky, kdyz vi, že ma rodinu, proc to delaji také. Samozřejmě nechci hanit vsechny, je na jednu stranu hezky mit jednoho sexuálního partnera po cely život. Ja teda jsem rada, ze jsem toho zkusila vic. A ted kdyz to vezmu zpetne, jak jsem si mohla myslet, ze muj prvni partner i na sex byl ten nejlepsi na svete 😂
Jinak pokud je duvera pryc, tezko se ziskava zpět. Stalo se mi neco podobneho, manzel si na fb furt pridaval nejake ženský a.psal si s nima. Pak jedne psal ze ji miluje a nastehuje (byla vdana+dite). Nevim jak si to predstavoval. Nakonec kdyz jsem na toto prisla, tak si ji smazal a ze s ni ukonci komunikaci, dusoval se jaký je blb a ona si zalozila novy profil,hned jsem na to přišla. Byla jsem furt ve strehu. Nicmene duvera byla pryc, šlo to do kytek a nakonec jsem si našla ja nekoho jineho a rozvedli jsme se. V tu chvili jsem byla ta nejvetsi mrcha, zejo. Ale probemy jsme meli i jiné. Proste domlouvano nepomohlo, hrozne me miloval a dva tydny na to tam mel jinou krasavici 😃
Naštěstí jsme deti nemeli, o to jsem to mela lehčí. Nevim co ti poradit, to si musí uvědomit jake ma priority a jestli mu stoji za to zahodit ty roky, rodinu, kvuli holce,ke ktery nějaká zamilovanost brzy taky vyprcha a ani sese nepostara
Strašně jste se odcizili a vůbec o sobě nevíte, co prožívá ten druhý. Přidám příklad z rodiny se šťastným koncem. Moje máma byla vždycky pracovně úspěšná, a asi před 10 lety si založila obchod na vsi, měla už dost práce pro nabubřelé ředitele řetězců. V krámě se jí vedlo, brzy bylo jasné, že bude potřebovat zaměstnance. Můj táta naopak nikdy žádnou kariéru neudělal. Nebyl to žádný břídil, to ne, ale prostě si odchodil a odpracoval svoje, výdělek průměrný. V té době byl v práci hrubě nespokojený a tak máma přišla s nápadem, aby šel na čas pracovat k ní. Nebudu to dlouze popisovat, byl to prostě průser. Táta byl mámin zaměstnanec, ale bez výplaty, však kasa je společná. O každé peníze si musel říkat. Střídali se s mámou na protisměny, doma se bavili jen o tom, co bylo v krámě, co objednat, kdo tam byl, co říkal. Po dvou letech se naprosto odcizili. Vyvrcholilo to tím, že si táta našel milenku. Únik ze své frustrace. Do toho si našel práci, mámě řekl, že končí v krámě a milenku taky přiznal. Mámu opustit nechtěl, ale nechtěl opustit ani milenku. Máma byla zoufalá, nejedla, zvracela.... Nepěkný kus života. A pak se spolu opili na Silvestra a pustili stavidla. Probrali to, co je s.alo poslední roky, co je nebavilo, co jim vadilo...celá tahle povídací fáze trvala pár měsíců. Táta milenku opustil. Už jsou to 4 roky a naši jsou jako dvě hrdličky. Každý pracují na svém, táta je finančně nezávislý, zase je baví spolu sportovat, jezdit na dovolené, baví je sex (slyšela jsem to :D ).... ale museli si všechno vypovědět...
To byl příběh z rodiny, zkrácený, ale jen jsem chtěla říct, že i když to vypadá beznadějně, je vždycky šance. U vás vidím chyby na obou stranách. V době, kdy jste měli krizi, tak jste se měli věnovat sami sobě. Jet na dovolenou, začít spolu chodit do kina, na večeře, otevřít si doma láhev vína večer, chodit spolu běhat, na squash, cokoliv. Místo toho jste si pořídili druhé dítě. Pro tebe to byl únik, ale kam měl uniknout on? On ty těhotenské věci neprožíval, nemohl, těhotná jsi byla ty. TAk si našel ženskou....
Já myslím, že šanci máte, ale musíte oba moc a moc zapracovat. Najít si manželského poradce. Možná si oba řeknete moc bolavé věci. Ale vzduch se vyčistí. A je šance. Ale musíte chtít oba, pokud ne, radši se rozejděte. Držím palce.
Jako promiň, ty potratis, partner tě nepodrzi, problémy už u prvního dítěte ale ty to nevidíš a zatvrzele si pořídila další dítě! Jako sobecká mi přijdeš ty. Místo řešeni problému s partnerem řešíš svou touhu po dalším dítěti. Se pak nediv, že hleda jinde trochu porozumění. Navíc se jeví jako velmi nevyzrálý, on bude jiné ženské vyhledávat pořád..
@malinkaelinka Děkuji za sdílení! Jen musím uvést na pravou míru to druhé dítě. Chtěli jsme si po potratu dát pauzu a více trávit čas spolu, já si začala dělat řidičák... Zároveň jsme tomu ale nechávali volný průběh a já ihned otěhotněla. Nebylo na tom nic zatvrzelého @drakenn, byla to jeho odpovědnost, stejně jako moje. Teď vidím, že to nebylo dobré pro náš vztah a tehdejší problemy to jen zhoršilo.
Holky ja teda nevim, ale nemam pocit, ze se bavime o “jednorazove” krizi, kdy se par odcizi a muz to resi milenkou - prectete si to jeste jednou - prvni dite - nevera s kolegyni, po porodu stehovani z loznice, druhe tehotenstvi - potrat - vypisovani zprav s cizima zenskyma, druhy dite - totez, navic se to evidentne nijak neprerusilo.. To neni o krizi, to je o nevyzralym a sobeckym chovani toho chlapa.
A vzhledem k tomu, co zakladatelka psala o zacatku jejich vztahu, ze to byl vztah “chteli jsme hlavne s nekym chodit”, a jeste jedina sexualni partnerka pro manzela, vychazi mi z toho jen tolik, ze manzel uz proste se svou zenou byt nechce, je mu (asi?) neco kolem triceti, ma pocit, ze nic nezazil, nic si neuzil, ma barak, dve deti a co dal? Nevi, co se zivotem, jak z toho ven, desi ho, ze takhle bude zit naporad.
Takze mi prijde nefer hazet to na zakladatelku, jeste po vetach “uz me nepritahujes”, to je celkem sila.
Jinak absenci sexu v tehotenstvi naprosto rozumim a nejde o to, jestli to objektivne je nebo neni nebezpecny - mama, ktera ma za sebou potrat, se proste boji, riskovat to nechce a jeji partner by ji v tom mel chapat (ja mam asi nejakyho divnyho chlapa, ze bez sexu vydrzel cely tehotenstvi, protoze jsem mela po dvou potratech, dite jsme meli jen diky imunologicky lecbe a ja musela chodit k psycholozce, abych ten obrovsky strach vubec psychicky dala. A ani jednou jsem na tema sex nic neslysela. To bych mu mela asi libat nohy, ze me neopustil nebo s nekym nepodvedl.) Obzvlast pokud nabizela jakykoli jiny formy sexu a manzel ji odmitl?? Tak to sorry, ale to muze mit zakladatelka svedomi absolutne cisty..
@rencinka87 Jednoznačně souhlasím s tím "po potratu" - měli jsme to stejně - o první mimčo jsme přišli, druhé těhotenství taky nezačalo příliš valně a i když od druhého trimestru už problémy nebyly a sex jsme měli od dr. povolený, strach mě invalidizoval do té míry, že jsem to prostě nedala - a manžel byl zcela chápající, prostě jsme to vyřešili jinak...a to už vůbec nemluvím o době po porodu: Frekvence sexu, kterou popisuje autorka, byla - proti té naší - přímo zběsilá...
Co se týká situace tazatelky - částečně s Tebou souhlasím, ale 14 let je 14 let a připadá mi, že v tom vztahu bylo i hodně dobrého, na čem by se eventuálně dalo stavět. Nicméně, jak jsem psala - musela by tam být upřímnost, změna postoje a nemalá snaha ze strany partnera, aby vůbec bylo na čem stavět a co zachraňovat...rozchod jako varianta je možný vždy.
@urtica to jsem presne psala predtim, ze my do toho nevidime a zakladatelka si musi zvazit, jak sama chce pokracovat. Ta ztrata duvery, to se tezko napravuje.
A taky jsem psala, jak rikas, ze se musi snazit i ten druhy, ona to sama za oba nespravi.
Jen jsem mela potrebu zastat se zakladatelky, protoze mi po nekterych komentarich prislo, ze je v pozici “te zle”, co se malo manzelovi venuje, zajimaji ji jen deti a tak se chudaku manzelovi neni co divit..
P.S.: O frekvenci sexu po porodu se ani nezminuju 🙄😂
@rencinka87 Souhlasím
@jasione Z toho čo si napísala usudzujem, že si rodinné založená žena, ktorá to má v hlave zrovnané a vie, čo od života očakáva. Ale žiaľ, máš neférového a neúprimného manžela. Možno niekto bude oponovať, že jej úprimne povedal, že ho už nepriťahuje. Ale po toľkých klamstvách? A povazoval by on za fér, keby si ho podviedla a klamala ty? Ja na tvojom mieste by som mu ukázala, čo je férovosť s úprimnosť a povedala mu to, čo si napísala tu. Všetko. Nie pripravovať sa na odchod poza jeho chrbát, ale jasne mu povedať, že cítiš, že by si mala odísť, ale z akých dôvodov to zatiaľ nemôžeš urobiť. A hlavne nech si uvedomí, že aj keď ma dcérky veľmi rád, nechceš aby ich ich životom sprevádzala faloš, chlad a neúprimnost. Buď si to uvedomi a naozaj on sám sa bude chciet zmeniť, ale to musi začať hneď, alebo odídeš hneď, ako budeš vedieť, že už sa môžeš osamostatniť. Určite raz budeš na seba hrdá, už nech to dopadne akokoľvek, že si silná, čestná žena a on nezrelý, nrvybureny klamár.
Měli by stě si sednout a v klidu promluvit.A eventuálně se domluvit co bude dal.Tady Ti bude dávat každý nějakou radu.Pochopeni zde nenajdeš.Drzim palce.
Z toho, co jsem si přečetla, mi není jasná podstatná věc. Miluješ manžela? Protože o tom nic nepíše. Rozebíráš na něm spíš svou materiální závislost, to, že nechceš připravit děti o otce. Myslím, že tohle je dost podstatná otázka, na kterou by jsi si měla upřímně odpovědět. Protože pokud je to jak píšeš, že jste si vlastně tak nějak zbyli a nikdy mezi vámi nebyla láska, tak se bojím, že až to na jednoho z vás opravdu přijde a pocítí tu romantickou a vášnivou lásku, jako bývá na začátku vztahu, tak to jednou prostě přijde. Ano, vztah musí být založen na respektu, důvěře, úctě, ale pokud ani na začátku nebyli přísloveční motýlci v břiše, tak až to jeden z vás s někým zažije, bude zle. Pokud máte být spolu, zamyslela bych se, jak rozvíjet tuto stránku vašeho soužití a jestli máš chuť být i "milenka" a "obdivovatelka" a nejen "maminka jeho dětí". Tím vůbec nechci říct, že co se stalo, je tvoje chyba, partner se zachoval hnusně v době, kdy jsi byla nejzranitelnější a potřebovala podporu, ale pokud byste měli být spolu dál, a nejen naoko kvůli dětem, chce to hodně práce.
Ahoj prožívám něco podobnýho,pokud bys chtěla ,tak mi klidně napiš zprávu.
Pokud nechces prijit o rozum, zvazila bych rozchod. Takovemu cloveku nelze verit. Ze si na Valentyna nevzpomnel na tebe.....
@rencinka87 Docela jste to trefila - přesně to mi manžel řekl před rokem: najednou měl prý pocit, že"má ženu, dům, dítě a vlastně nic nezažil a neví jak z toho ven, děsí ho, ze takhle bude žít napořád". On se do toho potýká nejspíš i s endogenní depresí, nicméně podobná krize prý bývá běžná, celé roky se člověk k něčemu upíná (u nás vlastní bydlení a rodina) a pak má najedou pocit, že všeho dosáhl a neví, co s tím. Já to tedy tak neměla a nemám, spíš interpretuji to, co mi řekl za poslední rok manžel...Přestal se třeba skoro stýkat s kamarády, kteří už mají děti a začal se vídat s mladšími, bezdětnými a trávit s nimi bujaré večírky, prostě potřeba si dokázat, že ještě není starý fotr a vlastně je pořád mladý rebel😈...Přitom například první dítě chtěl více on, já chtěla počkat až po svatbě, byl to tehdy úplně jiný člověk z dnešního pohledu. Já na jednu stranu chápu jeho nevybouřenost (která na něho ovšem dolehla až po založení rodiny, předtím ani náznak), ale co se týče vztahu ke mě se teď projevuje jako nezralý člověk, který neví, co chce. On mi říká, že nechce jinou partnerku a rodinu, ale zároveň mi dělá takové věci (a bůhví o čem všem nevím). Já bych byla ochotná snažit se (i s odbornou pomocí) pro renesanci intimního života, ale když mi řekl takové věci, cítím se zraněná a zhrzená a rozhodně s tím teď nemám chuť začínat.
A ano - v těhotenství nešlo o nějaký zákaz od doktorů, ale o můj velký strach, aby bylo miminko ok a nedokázala jsem se uvolnit. On to ale místo pochopení bral tak, že jsem ho "odsunula na vedlejší kolej". Měli jsme o tom asi o hodně více mluvit.
Prožívala jsem před x lety něco podobného po deseti letech jsme se rozvedli.Držím palce at to zvládneš.
Ahoj, je mi hrozne moc lito tve situace. :( Vim, ze ma urcite uzasne dobre stranky, fin. vas zajisti apod., ale co je to oproti tomu jak vas zranuje. Pokud neudelas razny krok, bude v tom stejne tak ci tak pokracovat. Jak by se citil on, kdyby si mu provadela to co on? Jak muze takhle ponizovat matku svych deti. Je dobre, ze jsi se z toho vypsala, budiz ti utechou, ze mas dvě krasne deti, a můžeš se radovat hlavne z nich. Jak budou holčičky starsi, urcite si najdeš casem nekoho kdo si bude vic vážit. Ja osobne sama nevim co bych v takove situaci delala, hlavne s malym miminkem. Chlap se muze změnit, ale jen kdyz on sam bude chtit a pokud mu nebyl dostatecny duvod ty a vase deti, tak už snad vic udelat nejde. Vypada to, ze tady uz je veskera nadeje ztracená, ale to neznamena, ze ty se jednoho dne budes mit krasne, byt s nekym jinym.