Ztracená přitažlivost. Co s tím?
Jdu se poradit s problemem, se kterym moc nevim kam. S kamaradkami, ktere znaji vesmes me i manzela to resit nechci. Mame celkem fajn manzelstvi, male deti, nic nam nechybi. Ale - manzel me naprosto prestal pritahovat. Nechce se mi dat mu ani pusu. Respektive ano, takovou tu jako si date s babickou - na tvar... A obejmuti je jeste ok. Ale pred polibky vylozene utikam, nemuzu si pomoct. Sex jsem nejak s lehkym sebezaprenim davala, ale ted uz se po tom citim jak znasilnena. Citim ho ze sebe a strasne mi smrdi, den po sexu jsem musela snad 5x do sprchy (a porad to moc nepomohlo). Neni to uplne kratkodoba zalezitost, trva to uz bezmala pul roku a misto toho, aby se to nejak zlepsovalo je to cim dal tim horsi.... Pritom je to atraktivni fajn chlap, stara se o nas, nepije (tedy samozrejme obcas sklenicku), nekouri, pracuje, chova se ke me pekne. Tak co to se mnou krucinal je? A co s tim mam delat? ... (zacala jsem chodit k terapeutce, ale zatim jsme u meho detsvi .. :/ ) Kdyz spolu sedime vecer na sedacce a koukame na film, tak si rikam, jak je nam fajn a ze to preci nebudu borit. A pak dojde na "intimnosti" a vim, ze to budu muset resit. Ale jak? A da se to vubec?
prestala jsem po x letech kojit leda tak... Meli jsme nepeknou krizi pres covid a tak, ale co jsme si snad vyrikali a dostali se pres to. On o tom nevi a ja nevim jak to s nim resit. Respektive mam za to, ze kdyz to vytahnu, tak je to rovno konecne :( Takze ted to vetsinou svedu na unavu apod.
Tak takhle jsem to měla s ex. Malý děti, perfektni vztah, ale proste nesmel se ke mne priblizovat. Taky jsem s nim spala se sebezaprenim, aby byl klid, ale kolikrat jsem pak brecela v koupelne a citila se jak znasilnena.. pak jsem si vycitala, ze sem se vubec premohla. Zacalo to druhým těhotenstvím a proste to neslo. Furt jsme to na neco svadeli, ex byl trpelivy.. nakonec po 3 letech uz byly hrozne hadky skrz to.. no skoncilo to rozchodem. Od te doby jsem zas jak nymfomanka :D on se pres to doposud neprenesl, ale mne je doted slizky.. mezi me to, meli bysme se spolu kralovsky, ale tohle neslo… jinak s odbornikem jsem to resila, naprosto bez vysledku..
@sinicka ja mam strasny strach, ze k tomu presne mirime. Preci jen neni to mesic, ale uz docela dlouho. Krucinal :( ale to co pises jsou presne moje pocity :(
Já jsem to měla s exmanželem taky. Ale u mě to bylo Mirenou. Když jsem si ji nechala vytáhnout, zase mi voněl, ale to už bylo pozdě...
Vím, že antikoncepce mění vnímání vůně.
Jeho přirozená vůně se mohla změnit kvůli nějaké jeho skryté nemoci, jeho hormonální změně.
Možná bych nějaký detox pro manžela.
@irmamala dalsi "ach jo" :( Zas presne jak situace u nas. Jak to zvladas takhle dlouho? A manzel o tom vi, takze spolu ani nic nezkousite mit nebo se "premuzes"? Ja jsem z jedne strany rada, ze v tom nejsem evidentne sama, takze se to asi stava, ale chtela bych jeste reseni jak se z toho dostat :( Mam pocit, ze jsem ted rozhodnuta to jeste nejakou dobu "vydrzet" kvuli detem, ale nejak mi uplne zmizela ta vidina celeho zivota spolu. Protoze.... chci si jeste uzit prijemne doteky. Neni ale moje "reseni" nakonec skodlivejsi nez se v miru rozejit a jeho nechat at si najde stesti jinde, dokud je fakt atraktivni chlap? :(
Já myslim, že už se to nevrátí...
ja mela vuci chlapovi takovou averzi, ze pro me bylo naprosto neunosne akcepovat nejaky doteky a polibky.. fakt mi to vadilo, vjizdel do me vztek, znechuceni.. my jsme museli od sebe. Jinak si strasne rozumime po vsech strankach doposud. Rozchodu ale nelituju. Nasla jsem si noveho partnera a jsem konecne v naprostem poradku 🙂 a stridani deti atd? Jako.. mit psychicky labilni matku a vynervovaneho otce kvuli tem “ konfliktum” ohledně sexu.. to uz radsi nejaka dohoda.. proste život neni jen ruzovej.
já jsem tohle přesně prožívala, když jsme se už dlouho snažili o první dítě. Věděla jsem, že ten sex logicky mít "musíme", když chci otěhotnět, ale kolikrát jsem se cítila úplně strašně, měla jsem chuť na něj začít křičet, ať ze mě okamžitě sleze. Jinak jsme byli naprosto v pohodě, ale tohle se nějak pokazilo. Pak se narodilo první (a super náročný) dítě, na sex skoro nebyl čas, u mě ani chuť, a docela se divím, že to se mnou vydržel. Přestěhovali jsme se do vlastního a vrátila se mi chuť, do měsíce po nastěhování jsem otěhotněla a naštěstí se ten pocit odporu už nevrátil, máme poslední dva nebo tři roky slušnou frekvenci. Nevím, co poradit, jen jsem chtěla, abys věděla, že v některých případech se může všechno vrátit do normálu.
Diky moc vsem, co jste mi napsali reakce! (stihla jsem precist 🙂 ) Jen se me zmocnovalo zoufalstvi, ze jsem vlastne vubec nevedela co odpovidat.. A nevim to porad, jen uz mi to prislo vazne neslusne. Porad je to u nas (me) na nic.... Muz to ze me urcite citi a o to vice se snazi ke me priblizit a ja uz pomalu nevim, kudy kam. Ma cim dal casteji sexualni narazky a me je to uplne odporne. Ted jsem uz nezvladla ani polibeni a ujelo mi "fuj". Naproto chapu jeho nasledne nastvani, na jeho miste bych ho citila taky. Ale takova blbost a zhati to vsechno nakonec. Kazi mi to uz i ty jinak teoreticky prijemne spolecne chvile, protoze jak jsme spolu sami, tak ja uz vylozene tuhnu co zas bude zkouset :/ (pripadne me prepadne pocit, ze ja bych se mela prekonat). Uz ted mam pocit, ze bych s nim byla mnohem radeji jen dobra kamaradka.. Ale co s temi detmi? A vsim spolecne budovanym a vybudovanym? Mam pocit, ze rozvod psychicky nezvladnu, ale predstava takovehleho zivota je pro me taky hrozna. No, pred Vanocema to urcite resit nebudu, treba v lednu napisu, ze jsme byly na uzasne dovolena a vsechno se zlepsilo 🙂
@whocares dava nadeji 🙂 stavime dum, treba to zachrani!
A není v tom něco podprahově, co ti na něm vadí a snižuje (zhnuseně) ti ho jako chlapa?? Zkus se nad tím zamyslet.
Ještě mě napadá, co s ním zkusit vykomunikovat, že byste ty doteky zkusili i bez sexu, bez nutnosti to ukončit sexem, prostě jen třeba masáž nohou, masáž šíje... Tohle by myslím mohlo hodně pomoct, jestli se neurazí a přistoupí na to. Prostě že to teď potřebuješ nastartovat zase pomalu.
Btw my se do takové vztahově nepěkné fáze dostali práve když se vyklízel dům a chystala rekonstrukce... Stavby obecně bývají docela náročným obdobím pro vztah.
Poradila bych s nim vubec nespat, dokud nezacnes mit zase chut. Nenutit se do toho, protoze jinak se to uz nikdy nezlepší.
@sarad A proč by ta chuť na něj měla potom přijít?...
No,rika se,ze nadeje umira posledni.Ale kdyz vztah nezachrani ani dite tak pochybuju,ze to dokaze dum
@whocares to je pravda, že se to muže vrátit. Když jsem byla tehotna s druhou dcerou nemohla jsem první měsíce manžela ani cítit. Byla jsem na nej alergicka a nesnasela jsem na něm snad všechno a nemohl na mě ani sáhnout. Někdy v druhé půlce těhotenství se to začalo obracet a naklnec jsem byla já ta, co chtěla víc sex 😁.
Ja bych ti doporucila sednout si s manzelem a rict mu naprosto uprimne vse, jak jsi tady napsala.
Bude ho to bolet nebo se urazi, rozcili.. ale horsi nez ted to stejne byt nemuze.
Vysvetli mu, ze to chces resit, zdurazni, jak moc ho mas rada, jak si vazis toho, jaky je, a ze to resis na terapii atd. (Asi bych ho ujistila opakovane, ze v tom neni nikdo treti, i kdyz ti mozna nebude verit.)
A pozadej ho, abyste si ted dali pauzu - pauzu od uplne vseho intimniho.
Vysvetli mu, ze se citis u toho hrozne, a ze si vazis jeho i vaseho vztahu dost na to, aby ses pri sexu citila jako znasilnena.
Pozadej ho, aby si ted pokud mozno “pomahal sam”, a pokusil se vydrzet, pockat, az za nim prijdes sama.
Uprimne verim, ze pokud tam ten blok neni zpusobeny nejakym negativnim zazitkem, dlouhodobe nejakym jeho chovanim, co ti vadi (i kdyz si to treba neuvedomujes - je moc hodny a ty chces nekoho vic rozhodnyho, je moc dostupny a ty mas potrebu trochu “dobyvat” atd..), take to muze byt dane i hormony, taky to muze byt nejakou tvoji pretizenosti atd., tak ze by se to mohlo zmenit tim, ze se budes moct volne nadechnout a ze v tvych ocich stoupne uz jen tim, ze ti skutecne vyhovi, “da ti pokoj” a iniciativu necha na tobe.
Zaroven bych se snazila davat najevo ve vsech ostatnich sferach o to vic, ze ti na nem zalezi.
A nevim, jakou mas moznost nekam vypadnout, ale pokud to jde, jela bych pryc aspon na tyden.
A urcite bych to neodkladala “protoze se blizi vanoce”, tohle nejsou veci, ktery by se mely nechavat “na pozdeji”. Takhle to akorat bude cely narustat, az proste tu hranici prekrocite a uz se nebude dat jit zpet (pokud jste ji uz neprekrocili).
Moc by me zajimalo, jestli jste se nekam posunuli? Popravde to mam uplne stejne a dobre vim, ze to je naproste peklo, nejsem zadna mrcha, trapim se tim hrozne... Ale nejde delat ze nic, zkratka nejde. Dite teprve cekame 😒
Ahoj, no, stale uplne nedopadlo - ale je to lepsi. Vlastne nevim co pomohlo, mam svou teorii, ze si precetl diskuzi zde a byt je psana anonymne tak poznal. Kolem vanoc se nam podarilo travit hodne casu spolu, ale tak spravne nenasilne, ze jsme si kazdy delali co jsme chteli a celkem prijemne si delili peci o deti, bylo to prijemne. Taky mi paradoxne pomohl muj stav mysli, kdy jsem se s tou predstavou, ze je to v pytli a pujdeme od sebe uz tak nejak smirila a prestala v tom videt konec sveta. Mame ted takovou stredni cestu, kdy me manzel "nenuti" k libani, ktere porad moc nedavam, ale dotyky, pohlazeni apod. mi uz najednou zase vubec nevadi. K tomu, aby to bylo skvele mame jeste hodne daleko, ale uz to, ze vidim sanci na zlepseni mi hodne pomaha, lehceji se mi dycha a jak se mi lepe dycha, tak se ve me zase objevuji z muze nalezite pozitivni pocity. Jeste porad si v hlave pracuji s tim "terminovnikem", do kdy alespon zustat, ale uz se k tomu nemam potrebu tak upinat a verim, ze se pres to dostaneme.
Jestli cekate mimco, tak bych to u vas klidne svedla na hormony
Díky moc za sdileni a rychlou odpoved.. Potesilo me to za vas... Chapu, ze realita je pozvolna a neni vse hned a treba uplne nebude, ale jak rikate, ty pozitivni pocity, to je proste velmi nadejne... tak drzim moc palce! To vite, ze kdyz se mi ty pocity zmenily, tak jsem to brala jako jedinou moznou pricinu, hormony. Protoze se nic nestalo ,pritel se nijak zle nezachoval atd..jenomze jsem uz v 18 tt, dost dlouho tedy druhy trimestr. Neni mi dal zle, nejsem nijak jinak emocionalne rozhazena, spis naopak, takova vypnuta, chladna. Tudiz mi uz nepripada realne, ze by to hormony zpusobovaly. Zapocaly, to ano... ale kdovi, opravdu nedokazu najit v sobe priciny, samozrejme vidim, co mi ted v dane vypjate situaci vadi i na jeho vlastnostech a na nem celkove...a vse s nim resim, od zacatku, aby vedel proc, co a jak...ale nevim sama, cim vsecko je, takze je to dost frustrujici pro oba... no, budu doufat a dal se snazit pro to delat maximum. Hodne stesti! 😉
@ele_nka Dekuju za nadejna slova, ja bych za to byla stastna. A pritel je trpelivy, pokud by to bylo tim, tak to zvladnem. Jen bych mela asi dodat u nas dost zasadni okolnost. My spolu byly silene kratce pred otehotnenim a stalo se to neplanovane. Takze jsme se neznaly, Presto jsme ale byly hodne otevreni, zamilovani, oba to citili stejne, ze je to TO ono a planovali, ze spolu budem mit vse, svatbu, rodinu...takze to sice prislo v jinem poradi a brzo,ale nebylo to neco, co bychom vlastne nechteli... nicmene tusim, ze mi to nekde hluboko v hlave taky zaridilo bordel, mozna i nejake strachy, ze to bylo tak hrrr... ac jsem vedome z toho mela radost a jsem rada spontanni i ve vetsich zivotnich rozhodnutich...
@vh1610 taky bych to u tebe viděla na hormony v těhotenství, to je přímo koktejl. Já měla některé dny jak na houpačce, někdy jsem muže nemohla vystat a druhy den ho zase milovala až na pudu 🙈
To se krásně čte anonymko, moc držím pěsti 🍀❤️
Jestli si precetl tuhle diskusi - a potom se snazi te respektovat , neztropil scénu a nic ti nevycita - tak mas doma tedy formát chlapa. Poklad. Klobouk dolu.
@veroniquecz tak takova ta stridacka jak na horske draze by me taky ubezpecila, ze silej hormony... Ja bohuzel zatim ani jeden den, kdy by mi chybel a mela jsem chut mu dat najevo lasku, nebo ji proste jen citila, nemela... :( a jste s muzem tedka na jedne lodi a stastni?
A nezměnila jsi antikoncepci, nebo neberes antidepresiva? nebo nestalo se něco, kvůli čemu z něj máš strach, cítíš k němu odpor, blok? A jak na to reaguje on, že se nechceš líbat, objímat, mít sex? Všiml si té odtazitosti, komentuje to?