Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

lamarika, dekuji za nazor. Souhlasim s tebou, ze problem bude v nedostatecne komunikaci.. to u nas je casta vec.. 😝 manzel je uzavreny a nerad diskutuje o problemech, radsi to nosi v sobe.. ja kolikrat za nim chodim a taham z nej nazory apod. Ted jsem to nechala byt a dopadlo to jak dopadlo 😒

katty vim o cem mluvis. U nas je to obdobne. Z manzi samotnyho nkc nevypadne, ale ja uz jsem se poucila a taham to z nej dokud to nevysype. Snad se to u vas zlepsi az si o vsem promluvite. Drzim pesti

Katty, promiň, ale tvúj manžel je normální sobec - co kdybys měla rakovinu? Taky by byl naštvaný, že mu přiděláváš starosti a musí se starat o své vlastní dítě? Podle mě na 100 % jo a je to pěkně nechutný. Starost o vlastní dítě by ho neměla otrávit, max. unavit, nezlob se, asi ho máš ráda, ale do budoucna to žádná opora nebude. A kdyby se něco stalo jemu bude určitě čekat s úplnou samozřejmostí maximální nasazení od tebe a ještě bude chtít litovat. A že nemúže do hospody a proto nemúže přijem mamka ti pomoct - ó jak myslí hlavně na svého synka - houby akorát na sebe. Je to podle mě pěknej zmetek - bič a pryč!

plne souhlasim s esuskou 😔

ahoj,říká se,že nemoc bud rodinu zblíží,nebo rozdělí a to teda platí doslova,podle toho se pozná,jak je pevný vztah,a já to mohu ze své zkušenosti jenom potvrdit!když nám dcera v sedmi letech onemocněla rakovinou,tak přesně tohle nám na onkologii řekli,že bud to lidi sblíží,nebo naopak rozdělí,nás to sblížilo hodně moc,ted jsem dostala invalidní důchod,protože jdu na těžkou operaci páteře,do září,než nastupuji chodím taky jenom o berlích,nemůžu vůbec nic doma taky dělat a řekla bych,že nás to zase sblížilo ještě víc,rodina drží více pohromadě,ve tvém případě bych řekla,že tomu je přesně naopak,váš vztah nejspíš nemá silné základy,manžel mi přijde jako sobec a ty by jsi se asi neměla tolik litovat,tak uvidíš,třeba se to ještě spraví a pokud ne,tak v tom případě takový vztah by jistě jednou ztroskotal třeba zase na něčem jiném,přeji brzké uzdravení 🙂

Katty 6 - možná je to něco jiného, ale neumím si představit, co by jste dělali, kdybys znovu otěhotněla, měla velmi rizikové těhotenství a do toho jste se museli starat o první dítě. Ono se pak často musí něco překousnout - jak manžel, tak i ty.
Třeba já jsem se v 5. měsíci rizikového musela starat o manžela po velmi vážném úrazu, byla jsem v šoku, jak mi ho mohli v tom stavu pustit po pár týdnech domů, bylo to pro mě náročný, ale že bych někdy cítila vztek? Proč jako?
V těchto situacích by se partneři měli spíše podržet, něco jiného je situace, kdy vážně onemocní dítě - jak píše Radka, tam je ta situace a to emoční vypětí zdaleka jiné a pochopitelné, když to pár neustojí. Ale zlomený kotník aby vážně narušil vztah? Pokud by ten vztah byl kvalitní a stabilní, tak asi ne.

Mě osobně by pro posouzení zajímal i názor druhé strany, já teď byla nemocná (ještě teda jsem), byla to jen angína a občas mi taky přijde ,že manža se stará málo, že když on byl nemocnej, já jsem se starala víc atd., ale když se na to pak kouknu zpětně, vidím, že dělá co může... Tím nechci říkat, že si ketty vymýšlí, to vůbec ne, ale člověk, když mu něco je bývá víc přecitlivělej. Každej chlap je jinej a mýho manžu štve, že když mi je blbě, nemá mi pořádně jak pomoct a pak je z toho podrážděnej, není to tím, že by mu vadilo, že se o mě musí starat, ale prostě ho štve ta bezmoc, že mě něco trápí a on s tím nemůže nic udělat a pak je prostě protivnej...
Každopádně on si manžel ketty fakt může myslet, že dělá maximum a snaží se, jak může a pak nechápe, co jí ještě vadí... Jiná kapitola je, že nechtěl poprosit o pomoc svou mamku, protože by nemohl chodit do hospody, to už sobecký je, ale jinak mi to přijde spíš jako hodně velká mezera v komunikaci.
Podle mě by se místo osočování manžela z toho, že je sobec a necitlivej atd. měla ketty zajímat o to, co mu v té hlavě leží, proč je na ni takovej...

Tomu manželovi třeba nemusí vadit to, že by nemohl chodit do hospody, ale to, že ho prostě maminka jakýmkoli způsobem omezuje a nepřeje si, aby se jim někdo nabourával do chodu domácnosti, to zase já chápu. A pokud třeba chodí 1x týdně na pivo, jako sraz s kamarády, tak mu to opravdu mamka nemá co zakazovat - toť můj názor. A i když je Katty nemocná, tak pokud prcek po uložení spí, tak si určitě manžel může udělat chvíli čas pro sebe (a je jedno, jesti u televize nebo s kamarády na pivku - pokud to samozřejmě není nějak často).

Holky, dekuji za nazory. Vidim, ze jsou ruzne.. Jsem rada ze prece jsem to jsem napsala, uz jen to mi pomohla a ulevilo.
Ted uz jsem v pohode a snazim se normalne fungovat, navic dnes uz konecne prijede baba a pomuze.. 🙂
Vrati mse k vasim reakcim.. Porad se utvrzuji v nazoru, ze manza je tak trochu sobec a vse co ho omezuje mu vadi :(
Proto jsem napsala o jeho prvni reakci ohledne prijezdu baby (jak by ho to omezovalo a nemohl by chodit na pivo, hlavne nemohl by chodit domu pozde). Tady pro me znamenalo predevsim ze v tuto chvili mysli na sebe a ne na me a dulezitejsi veci :( Co se tyce baby a omezovani nas, tak ona neomezuje, nezakazuje mu nic.. Jen ma na to svuj nazor, nelibi se ji kdyz se chodi z piva domu pozde a v znacne podnapitem stavu. Manzel asi s ni souhlasi ale ne vzdy se mu podari toto dodrzet a tak je pro nej neprijemne ze bude mu nekdo pripominat o jeho selhani i byt jen pouhym pohledem..
Take mi vadi, ze neni schopny v tyhle situaci se naopak priblizit ke mne, podporit i psychicky, proste se zajimat jak mi je, byt laskavy. Fakt jsem byla prekvapena nemile jak reaguje, hlavne jeho poznamky ohledne me, kritika a odcizeni, necitlive poznamky ze valstne si za to muzu sama :( Prave v tu chvili jsem myslela na to co by bylo kdyby se mi stalo neco horsiho apod..
A co se tyce komunikace, tak u nas jsem to ja kdo vzdy je ochoten o vsem diskutovat, chodi za manzou a vyptava, snazi se ho podporovat, chapat.. Ted jsem to nechala na nem, prootze jsem byla v pravu., a vubec mi prislo prirozene kdyz on by se nejdrive zajimal jak mi je, nebo alespon nechal jizlive a necitlive poznamky pro sebe.. NEjhorsi je, ze on nikdy nesouhlasi s mym vykladem jeho chovani, vse popira ale zaroven neni schopny vysvetlit tedy jak to myslel a co proziva apod. Uzavre se a nemluvi a cim vic po nem neco chci tim se vice izoluje.. Je to na palici, nekdy fakt nevim co s nim a jsem z toho unavena, chci byt opecovavana..
Na druhou stranu zabezpeci nas, pomaha v domacnosti, take se vzorne stara o maleho.. Je to to, co vzdy prevazi u me a zapomenu na ostatni nedorozumeni 😝

tak trochu sobec nejspíš bude, o tom žádná 😝

katty - můj se chová podobně, když mě něco postihne, nedejbože vyřadí z provozu. Neumí poskytnout oporu, neví co to je, doma to neměl kde okoukat. Chlapi se cítí bezmocní, když nemohou pomoci. Fakticky ti nohu neopraví, takže se cítí zbytečný. Ovšem to neopravňuje k tomu, aby ti vyčítal, že si za špatné šlápnutí můžeš sama. Taky mě tohle chování uráží, jsem už tak soběstačná, že občas nevím, na co toho chlapa mám 😒 Je jako zábradlí, které spolehlivě uhne, když se ho potřebuješ chytit... A to není dobrý stav.
Když ležím doma po lumbálce neschopná si jen sednout, točí se se mnou postel - zahlásil, že tak zle mi zas není, abych si to kafe /čaj, vodu) nemohla donést sama.
Jsou to hnusné stavy a úplně ti rozumím. někteří muži - a nepochybuji že i ženy - jsou takoví, nedokážou mít soucit a dát ho efektivně najevo formou pomoci.
MM se cítí být zneužíván a manipulován čímkoliv, o co poprosím, aby udělal. Unavuje to nekonečně a otravuje. Říkám se občas, že je snad lepší najmout si pomoc, než o ni žebrat, když je to něco, co fakt nedokážu udělat sama.
Taky za všechno můžu. Recept neznám - jen když on je sám spokojený, a jistý si sám sebou, dokáže být mnohem smířlivější. Je to o jeho vyrovnanosti, jak je spokojený a cítí se být v pohodě. Proč je takovej, ví jen on sám - resp. neví, protože si to vůbec nepřizná. A když mu to někdo řekne, stejně mu nebude věřit.

katty6: úplně mě to vyděsilo, to co píšeš a souhlasím s esuskou. Partneři by si měli pomáhat - náš vztah s manželem taky není nijak pohádkový, ale když mi je hodně špatně, je schopný přijet z práce domů a postarat se o mě a o syna. Samozřejmě, že je to náročný, ale manžel byl zvyklý se starat o babičky atd. Jak píše kubaka, pokud chlap není tak vychovaný, už s tím asi nic nenaděláš.

Katty já teda nevím jak se tvůj manžel chová i v jiných "krizových" situacích, ale spíš mi přijde, že se jenom cítí nedoceněnný a prostě si to jenom vylývá na tobě. Asi čekal pořádnou pochvalu za to jak se pěkně stará o malýho a místo toho dostal opak. Ano v některých situacích se zachoval dost sobecky, ale to může vycházet z toho, že se cítí nedoceněnný.
Opravdu by to chtělo víc komunikace a vyprdnout se na to kdo je v právu a kdo by měl přijít atd.
Každopádně by mě zajímal i náhled tvého muže na věc. Ono se takhle strašně špatně posuzuje a ještě o to hůř radí když jde o jednu situaci a nikoho z vás dvou ani neznáme.

Já být v situaci, kterou popisuje třeba kubaka, tak si zase nejsem jistá, jestli bych ten vztah chtěla držet dál. Pociťovala bych velký zklamání a neuměla bych žít s chlapem, který mi nedokáže být oporou v jakékoliv situaci. No máte můj obdiv, kdo dokážete tohle odpustit nebo to zvládnout.

Kubaka: Je, tak to je mi lito ze mas to s manzelem podobne. Moc dobre vim o cem mluvis, rozumim tomu, i kdyz u me je to spise vzacny jev nez pravidlo. Prave proto me toto jeho chovani ted nemile prekvapilo. Kdyz si vzpomenu jak se choval v krizovych situacich, tak muzu rici, ze vzdy mel rezervy, nezvladal to , kolaboval. Vzdy se uzavrel do sebe, nechtel to probirat se mno, nekdy az se izoloval ode mne.Trvalo mu to nekolik dnu nez dokazal se o problemu bavit, nakonec ale problemyy vyresil, nebo se vyyrovnal.. ale trvalo mu to dlouho.. To ja jsem se vsim rychla.. optimisticka..Ted se na to asi nalozilo i to jeho presvedceni ze za to si muzu z velke miry sama (ze jsem neopatrna), diky tomu ma pro me mene pochopeni a mene soucitu..
Jinak to si nedovedu vysvetlit, jelikoz v jinych situacich kdyz jsem byla nemocna (mela sjem zapal plic) byl vlidnejsi a laskavejsi i kdyz to take tezce nesl. Take u porodu byl bajecny, delal co mi na ocich videl a i vice, byl pecujici a starostlivy. Asi tady fakt hraje velkou roli to jeho presvedceni o tom ze si za sve zraneni muzu sama :(
Lamarika: pises, ze se ma vyprdnout na to kdo je v praviu a kdo neni.. Akorat v takovyhle situacich, kdyz potrebujes pomoc a podporu tezko se budes starat o toho druheho, a i psychicky, prootze sam potrebujes tu pomoc.. Rikam si, ze ono mozna je obcas dobry ho dostat do jine pozice nez je zvykly (u nas valstne ja jsem ta prvni kdo se snazi podporovat a ma pro vsechno
pochopeni), alespon ho to donuti se zamyslet a mozna i menit jeho zakotvene formy chovani....
Co se tyce puvodni rodiny, tak manza byl vymazlene dite, matka pro nej delala to posledni a on si na to rychle zvykl. Nekdy mam pocit, ze najizdim na tuto roli jeho matky, vse zaridim, o domacnost a jeho se komplet postaram, on resi fakt jen finance.. Jeste mu delam sem tam psychoterapeuta 😅Asi fakt nevi co to je starat se o nekoho (zase na druhou stranu s malym si hraje, je na nej vzdy pekny, postara se. Mozna je to tim, ze maly je ted jeste moc maly a toho zase tolik nevyzaduje.Mozna az bude starsi bude potrebovat vice komunikace a zacleneni tak manza to prestane zvladat. Uvidime).
Nicmene, zatim s manzou o tomhle nemluvime, je to jeste moc cerstvy a ani ja ani on nemame chut to resit, navic pred babou.. Az kdyz se to usadi (je to dulezite pro manzu) tak snad zacneme to resit.. ale pravdereceno nechci zase byt ta kdo to zacne resit prvni a manza bude zase uhybat 😝

Katy, schválně nečtu příspěvky nade mnou, aby mě neovlivnily .. toto je jen takové zamyšlení. Někde v půlce čtení tvého příběhu mi napadlo, že problém se možná neobjevil ve chvíli,kdy ses zranila, ale byl tam už dřív, jen sis ho nevšimla. Byli jste společně s kamarády na víkendu, neodehrávalo se tam něco, co postupně zavdávalo tvému manželovi k rozladění vůči tobě, ale ty sis toho nevšimla (třeba proto, žes měla plno práce s malým, zábavu s kamarády, dobou náladu atd.) a začala jsi to vnímat až v momentu, kdy se ti udělalo zle a rázem se ti změnila optika vnímání? Nemohl manžel třeba žárlit, že flirtuješ s někým z kamarádů? Nebo, když zmiňuješ, že ti opakované vytýká dětinské chování, nebyl na tebe už před tvým úrazem vnitřně naštvaný, protože ses chovala spontánné, rozjařeně, radostně .. z jeho úhlu pohledu dětinsky, zbrkle, nepozorně .. a nakonec sis ublížila, čím jsi tomu obrazně řečeno "nasadila korunu"? A už se to vezlo, on se zachmuřil, protože samozřejmě okamžitě viděl tu řadu problémů a obtíží, které se před vámi objevily (postarat se o tebe, bez tvé pomoci postarat se o dítě a balení, tebe dostat do špitálu, následně jak zajistit péči o dítě a tebe ..) a zároveň ty jsi pod vlivem bolesti, nevolností, lítostivosti začala reagovat přehnaně, třeba plačtivě, vyčítavě, manipulativně (nevím, to jsou jen návrhy) aniž by sis to uvědomovala .. a on z toho byl/je jen čím dál víc otrávený?

Někdy to je prostě taková spirála, po které se to veze, člověk ani neví jak. A když je člověku špatně (myslím tím úraz, bolest, nevolnost, do toho kojíš) tak se jeho chování prostě promění, aniž by sis to uvědomila (a nikterak to nekritizuju, považuju to za naprosto normální) no a ten druhý potom reaguje .. navíc si nese v sobě své starosti atd.

Nevím no, možná by bylo fajn si v klidu promluvit, povědět mu, jak to vidíš ty, zeptat se, jak to vnímá on, vyjasnit si své pocity a postoje. Třeba by to vyčistilo vzduch a dost by vám toho objasnilo.

cetla jsem ted super knizku od J. Praska: Asertivita v partnerstvi. Zkus si ji sehnat, lze ji objednat i pres net. Myslim, ze by vam mohla dost pomoct.

Holky já si myslím, že chlapi obecně mají problém se vcítit do toho, jak to vnímá žena.Já věřím, že můj chlap by se v tomhle konkrétním případě zachoval líp, ale my řešíme hodně city a pocity, oni uvažujou víc racionálně. Přesně si dokážu představit, že kdyby se to stalo mně, tak bych taky uvažovala jako Ketty, chtěla bych pofoukat bebínko, a zájem o to, jak se cítím, a MM by se akorát rozběhl v hlavě film, jak nám to zkomplikuje život, kolik nových povinností mu přibude, a asi by byl taky dost naštvanej. Čímž nechci manžela od Ketty obhajovat, zachoval se fakt dost necitlivě a řekla bych, že pokud se někdo choval dětinsky, tak to byl on, s tou hospodou například. Ketty, já bych to nebrala tak tragicky, třeba se neumí s tou novou situací rychle vyrovnat, nicméně by mi zablikalo v hlavě výstražné světýlko, protože pokud není schopen zvládnout takhle banální věc bez toho, aby to házel takto na tebe, tak co by bylo, kdyby se nedejbože stalo něco horšího?

@kubaka Moje máti se s otcem rozvedla, protože byl k ničemu, měla dvě malý děti, on ji s ničím nepomohl, peníze jí sice dal, ale když je chtěl na něco, tak si je zase vzal zpátky a máti sice věděla, že už s ním nechce žít, ale pro klid svědomí se šla poradit k psycholožce. A když jí povykládala ten neveselý příběh svého manželství, tak psycholožka jí řekla: Říkám to málokomu, ale vy s rozveďte co nejdřív, to nemá žádnou cenu. A pak jí ještě říká: Víte, ta ženská musí toho chlapa někde cítit. Buď v posteli, a pak mu i odpustí, že třeba nedonese domů tolik peněz, a nebo zase přinese peníze, a pak mu odpustí, pokud to v té posteli není ono. Ale pokud nefunguje ani jedno ani druhý, tak to manželství nemá vůbec cenu.

@vlastovka385 - moc pěkně jsi to vystihla. to je prostě rozdíl mezi ženským a mužským mozkem a feministky se můžou třeba na hlavu postavit. Přírodu neoklameme.

@kubaka Já jsem pak reagovala na tu Tvoji větu, že nevíš, na co toho chlapa máš. Ono jak ženská začne bilancovat svoje manželství, tak je to vždycky blbý, protože když už začne přemýšlet, co jí ten chlap vlastně dává a jestli by jí bez něho nebylo líp, tak to málokdy pro toho chlapa dopadne dobře.

A ještě jedna věc, moje ségra mi vykládala krásný příměr partnerského vztahu. Že je to jako loďka, na které oba veslují jedním veslem a loďka jede dopředu. Když se stane, že jeden už nemůže, tak ten druhý převezme jedno veslo a vesluje za oba, ale dlouho to nevydrží, protože se rychle vysílí, takže ten první se musí rychle zmátořit a zase převzít to svoje veslo. Protože kdyby to neudělal, tak by tomu druhému rychle ubývaly síly a loďka by stála na místě a ten druhý by začal přemýšlet, jestli by nebylo lepší, kdyby na té loďce byl sám, stejně vesluje jenom on a aspoň by loďka byla lehčí, takže by se mohla pohnout kupředu. A přesně tak to je.

vlastovka krásně to tvá sestra vystihla 😉

vlastovka - tak to taky bezvadně vystiženo , ty pocity o lehčí loďe - to se pak člověk na toho druhého skoro kouká jen jako na břemeno, zátěť, bez které by se veslovalo lehčeji.
- i předtím s tím bilancováním manželství. Když už se začne takhle uvažovat, tak to je vážně nahraně 😖 - no, teď to celkem klape.

@katty6 možná je to tou bezradností, tím že neví, jak na to. zksu to u sebe - polituj se, ale jen trochu, a od něj to prostě nečekej. je to jen zlomená noha, vím, blbý, ale sparaví se to ajedete dál. stručně moje story se zlomeným kotníkem:

upadla jsem na konci 38tt, operace, současně císař a noha, po 8 dnech další operace - šroubování, po 8 týdnech další operace, po roce dlší. prvních 8 týdnů s malým jsem měla jizvu po sekci a berle, takže to všechno spadlo na petra, ale usím říct, že nás to hodně stmelilo - naučil se dělat věci, které jsem nemohla, koupat, přenášel malého po bytě, první dny doma mi ho dával v noci na kojení, pak jsem se už naučila s berlema všechno sama. dodneska si myslím, že to pomohlo vzatu malý-velký petr, koupání vlastně neznám, to je jejich denní rituál. a malej tátu miluje.

tak to nějak ted vydrž a noha bude ok, a vy taky potom, uvidíš....jsou horší věci.

jinak souhlas s tím, že chlapi jsou racionální a ty city - i když jimi disponují, prostě nezvládnou víc věcí najednou - bud maká a pomáhá a přemýšlí, jak to vyřešit, nebo lituje a šišlá něžný slova. obojí málokdy zvládnou....bud ráda, že se postará o malého, že jsou spolu.

brzo se uzdrav.

@vlastovka385 🙂 🙂 🙂
ja milujem taketo priklady! zaujimave, ako sa javy v zivote podobaju a opakuju....

můj kamarád je čerstvě ženatý a jednou mi na pivě popisoval, jak jeho ženě bylo zle, říkal to stylem..no vrátil jsem se z práce unavený a ještě jsem musel vařit čaje, atd....nic jsem mu neřekla, ale trochu mě to šoklo, že to bral spíš jako zátěž....protože je to jinak starostlivý člověk a svou ženu moc miluje...
někteří chlapi to prostě asi neznají, nebo neumí.....

jak se rika... muz a zena, kazdy je jiny zivocisny druh.