Zájem nezájem tchánovců. Potřebuji slyšet názor
Ahojky všem, moc bych Vás chtěla poprosit o názor at už bude jakýkoliv...Nevím jak dál a moc mě to trápí...
Předem musím napsat že jsme s tchýni nikdy neměli žádný konflinkt ani problémy výrazné. Jen jsme si o tom vždy promluvili s partnerem. Do nedávna jsem ji měla za úžasnou tchýni a babičku...měla jsem jí moc ráda.
Zkusím to napsat nějak stručně.Hrozně mě trápí, že o našeho syna nejeví takový zájem jako o děti partnerova bratra. Hlavně o jeho prostředního kluka.Je to předškolák.
A to je ten problém který mě hodně trápí a v neposlední řadě se začínáme s partnerem kvůli tomu dost často hádat.
Když se nám malý narodil byla u nás tchyně pečená vařená. Postupem času její zájem opadnul na intenzitu navštěvy tak jednou za měsíc. A to i přesto že do města kde bydlíme jezdí minimálně jednou týdně. Jezdí navštěvovat děti partnerova bratra který mimochodem od nás bydlí asi 200m ☹ s nejmladším jezdí v kočárku.za naším synem ale bohužel nejde...Když si vzpomene tak pokaždé volá až když je před barákem. Pak si stěžuje že jí nikdo nezvedá mobil apod. Když jí to partner řekl,proč nedá vědět dopředu?proč vždycky volá až před barákem pak at se nedíví. Tak jednou položila telefon a jindy zase že nevěděla že se zastaví a nebo že je to jedno že se zastaví jindy...Několikrát jsme jí viděli bud ve městě nebo u jeho bráchy atd když se ji partner zeptá proč se nestavila pokaždé ma ,,výmluvu,, neměla jsem telefon, byla jsem jen u dr u bráchy jsme byli jen na chvilku atd.K prvním narozeninám malému ani nepopřáli a odúvodnili to tím, že jsme jim neřekli kdy mají přijít. To jako neví kdy se malý narodil?Za celou dobu zavolala akorát jednou že si chce vzít našeho syna k nim. Že si jede pro děti bráchy tak vezme i našeho. Byla jsem moc ráda protože jsem si říkala že konečně syn prožije také něco jiného než být pořád se mnou. Jenže jak rychle to vše přislo tak to i odešlo. To bylo před mikulášem a od té doby nic. Nejvíc mě mrzí že bráchy předškolák je u nich pečený vařený. Tchán si ho skoro každý patek vozí k nim a je pro ně takový malý bůh.ale tady nemají čas ani přibrzdit a říct ahoj.Když jsme jí nabídli aby si vzala našeho synka v sobotu dopoledne odpověd zněla ticho a po chvilce se ještě domluvíme. V sobotu dopoledne volala že není hezky a že to necháme na jindy. Ale že jestli má tak pro něj přijede. To jí jako máme přikázat vem si tam dalšího vnuka? Přítel řekl že to necháme na jindy.Samozřejmě předškolák tam u nich byl.Já byla tak hrozně naštvaná že jsem řekla že na ně už prdím že to vše jsou jen výmluvy a už mě to nebaví. že kdyby opravdu o našeho syna stáli tak to vypadá jinak. Párkrát řekla no tak ho někdy přivezte,,,co to je?tak ho někdy přivezte,,,nechápala jsem. Je to asi 3 týdny kdy mi partner řekl že bych jim měla dát další šanci,,,Udělala jsem to kvůli svému synovi i partnerovi,...zkousla jsem to všechno a v rámci dobrých vztahů jsme jeli k nim že synka tam necháme na odpoledne...pak jsme jim řekli že ho můžeme přivést i druhý den dopoledne když tam mají kluky od bráchy. Můžeme tady nechat teda malého? jooo nechte ho tady. Nadšení teda otřesné. Myslela jsem že syna vezmu, strčím do auta a odjedeme zpátky domů. A od té doby nic...žádná zpráva volaní že by si tam vzali malého...jak se má?žádná návšteva nic...samozřejmě předškolák u nich byl.dnes zavolá at přijedeme když jí partner řekl že má moc práce a jde na noční tak řekla přivezte malého má být odpoledne hezky...no a partner my se domluvíme. Samozřejmě že jsem byla naštvaná. Zavolá po 3týdnech a podle partnera bych to neměla řešit a jet za nimi. Dnes mi řekl že to moc řeším...jenže to já si nemyslím...kdyby byli partnera rodiče stejní jako ty mé. Ty nemají zájem o žádné vnouče a to mají 4. Tak to vůbec neřeším.Ale tohle mi přijde hodně smutný příběh....Je mi hrozně líto kvůli synovi,protože se mu tam líbílo. Já si prostě myslím že když si chci vzít k sobě vnuka vypadá to jinak. Tohle vše mě jen přijde jako velká sbírka hnusných výmluv...Přítel to bohužel vidí jinak.Děkuji všem kdo si našel čas si to přečíst a napsat radu a názor.opravdu moc mě to trápí...
To je hrozné...jako by si popisovala mé rodiče!Máš pravdu...co si napsala...ale problém je ten,že partner nevidí problém tam jezdit a dělat že se nic neděje pokud tchýně zavolá po třech týdnech...problém mám podle něj já...moc to řeším...chjo kdyby alespon partner při mě stál a cítil to stejně.
@arya123456 Nikdo nemá právo někomu nařizovat, jak často má kdo hlídat jaké dítě
Holt mají jedno dítě radši nez to vase. Je to sice blbe, ale nic s tím neuděláte.. Budte rada, ze o něj alespoň někdy projevi zájem. Někdo nemá ani to🙂
@arya123456 Tak to můj přítel souhlasí se mnou, že chování jeho rodičů není OK, ale taky se mu s tím nic nedaří udělat a tak se snažíme nevyvolávat konflikty a dodržovat jakousi ,,slušnost" - on jim volá, jednou dvakrát z měsíc tam jedeme s malým. I když jsem se párkrát zařekla, že tam taky jezdit nebudu, tak teď jak je syn už větší, jel tam s ním občas sám a tak radši jezdím s nimi, protože mám radši malýho pod dohledem - už několikrát mu totiž dávali k jídlu nevhodné věci, přítel jim neumí odporovat a to se mi nelíbí - nechci potom řešit, že je synovi špatně nebo má alergickou reakci a já ani nevím na co - Někdy mi připadá, že mi tohle dělají naschvál, že dají na stůl před batole, které všechno co vidí chce, třeba brambůrky, oříšky nebo čokoládu.
Tak to je docela smutec... Ale jak píšou ostatní, s nezájmem neuděláte asi vůbec nic, jakýkoli nátlak a výčitky budou kontraproduktivní...Je mi líto i vašeho partnera, mě by tedy strašně mrzelo, že moji vlastní rodiče takhle odstřihnou moji rodinu...Ale lásku a zájem bohužel nelze nařídit a abyste se "domohli" změny nějakým doprošováním a výčitkami, nemá význam. On by to vnouček brzy začal vnímat, že je u prarodičů spíš trpěnej než upřímně vítanej... Vyprdněte se na to, takové lidi k životu nepotřebujete, nechte vztahy v mezích společenské slušnosti a soustřeďte se na lidi, kteří vás mají opravdu rádi...Kazit si kvůli tomu vztah s manželem je nerozum. On tím určitě taky trpí, že jsou jeho rodiče takoví, jací jsou. Je to dost citlivá a vlastně ponižující situace...Co byste si představovala, že s tím jako udělá? Má se hádat, doprošovat...? Každý většinou navrhuje "rozumnou promluvu", ale tyhle prostředky už jsou u vás stejně zřejmě vyčerpány a pokud někdo nechce... jak se říká:"Když se nechce, tak je to horší, než když to nejde. " 😉 Nechte manžela žít a obraťte svou pozornost úplně jiným směrem... Netečným prarodičům se to může v budoucnu nehezky vrátit, boží mlýny jsou sice pomalá, ale spolehlivá firma...Aby jednou nekoukali, že zrovna jejich oblíbený mízánek jim jednou neposlouží a nenavštíví je, až to budou nejvíc potřebovat...
@japona ano souhlasím s Vaším příspěvkem... Máte pravdu. Nic s tím ani dělat nechci protože jak píšete nezměním to. Jen mam po krk te pretvarky. Upřímně? Raději žádný zájem než toto... Mam čekat az si vzpomenou jednou za čas ze mají ještě dalšího vnuka a pak s klidným svědomím říct jo prijedeme. Jo přivezeme vam ho tam.Asi jsem špatná matka ale ja to takhle prostě nedokážu 😔
Carmilla děkuji Vám za příspěvek. Napsala jste to hezky a bohužel je to pravda... Ja nechtěla aby partner cokoliv dělal. Aby vynutil zajem pro malého. To určitě ne. Me se spíš jednalo o to, jestli to co jsem napsala v uvodnim příspěvku ve zkratce je z jiného pohledu taky nezájem nebo to ja moc řeším. Ano přítele je mi take líto. Přiznal ze ho to mrzí.. Ze od nich čekal něco jiného. Dnes z nej ale vypadlo, ze to moc řeším...
My to máme v rodině podobné, je to tak s mojí babičkou. Má čtyři vnoučata, mě a ségru od mého táty a dva kluky od strejdy. Už jsme všichni dospělí, ale v zásadě je to pořád stejné, hodně preferuje bratrance a strejdu. Co si pamatuju, tak jako dítě jsem to tak nevnímala (on to taky částečně ovlivnil děda, ten už zemřel), ale jak člověk dospívá, tak některý věci prostě nepřehlídne. Nebudu tady vypisovat, jak to u nás vypadá, to bylo na román na pokračování. Každopádně táta taky vždycky dělal, že to nevidí, občas kvůli tomu bylo doma i dusno, protože babička to občas zpestřila tím, že tátovi vyčítala, že je druhořadá babička, on to pak vyčetl mámě, že je to vlastně její vina a bylo vymalováno. Ale v zásadě to bylo proto, že to samozřejmě viděl a mrzelo ho to, že je on i jeho rodina je u jeho mámy na druhý koleji. Párkrát to ve slabý chvilce i přiznal, je mi ho líto, že musí škemrat o lásku vlastní mámy. Takže moje rada je, hoď to za hlavu, i když je to dost těžké. Když budou chtít vnuka vidět, snaž se vyjít vstříc, ne kvůli nim, ale kvůli synovi, aby měl v prarodiči aspoň nějaký vztah. Až bude větší, udělá si názor sám. A taky kvůli manželovi, pro něj to musí být taky hrozné, když vidí, jak jeho rodiče nestojí o jeho dítě, ale tohle si člověk často přiznat nechce. Každopádně je dobré to přijmout jako věc, kterou nezměníš ani ty, ani manžel a nemělo by to být něco, co bude vás dva rozdělovat. Vaše hádky nebo výčitky to nezmění, jen to zhorší váš vztah. Přeju pevné nervy, někdy to je fakt na vraždu 😉
A kolik je tvemu diteti? Neboji se trrba hlidat male dite narozdil od predskolaka o ktereho se "nemusi" tolik starat? Ja bych to jeste tak uplne nezavrhovala lokud maji alespon maly zajem...
@arya123456 podle mě se prarodiče snaží ulevit jednomu synovi, protože má dětí víc a nedochází jím to, že tím ubližují vám. Podle mě mají pocit, že když máte jedno dítě, že se mu věnujete dost a že je tedy není potřeba. Možná bych zvolila metodu, že bych si s tchýní promluvila o tom, jak to cítíte vy doma, že je to malému hodně líto, že je u nich rád, že tvoji rodiče nefungují vůbec a jak tě to celé mrzí. Bez výčitek a hádek, jen jí to říct, třeba se jí otevřou oči. Ona to vážně nemusí brát tímto způsobem, třeba se fakt snaží pomoci tam, kde cití potřebu. Pokud to i po té promluvě bude stejné, přestaň to řešit. Oni se ochuzují a pokud jim je to jedno, tobě dvakrát...
V lednu mu byli dva toky. Tohle bych si taky myslela kdyby se sami nechlubili ze nejstarší od bráchy uz u nich spal od roku... Predskolak tam jezdí taky už dlouho...
Evulina děkuji za odpověď.Je to určitě možnost .zeptat se a promluvit si. Neměl by to ale udělat přítel?jen mě zaráží že se nestaví ani ppzdravit malého když jsou 200m od nás... Chjo
@arya123456 moje rada je vykasli se na ne a neres to.Stejne s tym nic neudelas.Ja kdyz jsem byla mala,tak moje babi s dedou taky meli sve oblibence a taky s tym nasi nic neudelali.A nijak me to nepoznamenalo 🙂
Muj tchan o naseho maleho vubec nejevi zajem.Naposledy ho videl v prosinci a to ani nebyl schopnej mu odpovedet na otazku.S tchyni jsou rozvedeny.Ta jsem jsem obcas prijede.Ale nikdy malyho nehlidaji.Moji rodice bydli na Slovensku.Takze maly je jenom se mnou nebo s manzelem.Nejhorsi bylo kdyz minuli rok skoro cely promarodil a tchanovcum to bylo sumak.Takze uz jsou mi sumak i oni a mam klid.
@smaug děkuji ti moc za příspěvek... Je mi líto že to takhle máš... 😔 děkuji za radu. Asi se podle toho budu řídit... I když je mi proti srsti dělat jednou za měsíc když si vzpomene ze se nic neděje...pak si hraje na Velkou Babičku 😔ano pro přítele to musí být těžké! Sama vim nejlépe jaké to je... Moji rodiče nemají skoro žádný zájem o vnuka ani o mě..
@arya123456 Zdravím Tě a píšu, protože se na podobný problém dívám s odstupem spousty let... Svého manžela bych za jiného neměnila (jsme spolu 20 let...), v dobrém i ve zlém jsme ty roky spolu zvládli, jsem vděčná za každý životní karambol a zkušenost, která mě potkala a tiše doufám, že spolu i zestárneme, protože život s ním mě pořád baví...
Muž je nejmladší ze tří sourozenců a od začátku se potýkám s tím, že naše děti pro jeho rodiče nejsou tak v kurzu jako děti jeho bratrů. Situace vyvrcholila příchodem adopčátka do naší rodiny, vyslechli jsme si nepěkné komentáře, které mě dodnes bolí a mrzí, ale za ty roky jsem fakt pochopila jednu zásadní věc, o kterou bych se s Tebou ráda podělila...
Jsou věci, které ovlivním, na kterých se můžu nějak podílet vlastním přičiněním a o ty se snažím, tam vkládám svoji energii, protože ty mi za to stojí. A na druhé straně jsou okolnosti, které prostě musím příjmout takové, jaké jsou, protože ani 100% energie, kterou vydám, s nimi prostě nepohne... Nestavím se proti nim, nechávám je plynout a žiju s nimi, protože jinak to prostě nejde. Když jsem tuhle skutečnost pochopila a příjmula ji, jsem v mnohem větším klidu a žije se mi líp. Neodsuzuju manželovi rodiče, je to jejich volba a já už se neperu s tím, abych je přesvědčila, že mám miliónové děti, které si jejich pozornost a lásku zaslouží. Třeba na to jednou příjdou a když ne, svět ani já se z toho nezhroutíme...
Pěknou neděli a měj se! 😉
@maybe72 ahoj a děkuji za názor a příspěvek... Musim říct ze máš pravdu... Tohle jsem pochopila u tchána. To je kapitola sama pro sebe. Tomu se nezavdeci syn muj partner natož nas vnuk. Proto ho vůbec neřeším... My jsme spolu s přítelem letos deset let a i když to oncas neni ideální ale co je? Nildy bych ho ne vyměnila... On a muj syn jsou pro me vším.
Nejak jsem se do toho zamotala. Nezavdeci se tchanovi ani muj přítel jeho syn ani vnuk od něj...
No, ja nevim ale vase dite je asi nejmladsi z celw rodiny a tim padem je s nim nejvic prace. To bych viděla jako asi hlavni duvod nehlidani. Ale ne proto ze ho ne navštíví kdyz sou vedle. Někdo prosze neumi mit rad vsechny deti stejne. Jo a ještě me napadlo není nebo nebyl nejak urvanej uknouranej nebo tak? Jq kdyz byla mala, tal sem furt rvala mama rikala ze se k nam tak do myho roka a pul návštěvy teda nehrnuli. Chapu ja bych to taky poslouchat nechtela 🙂 jinak bCh jim dite necpala, na oslavu pozvala a tim to konci, kdyt nepřijdou jejicj chyba. Zase ale pak nemuzou cekat nejakou pripadnou pomoc, zájem od vas
@arya123456 ja se mohu jenom pridat k nazoru @maybe72. Mame to stejne, a take mi trvalo nekolik let, nez jsem pochopila, jak se k tomu stavet. Navic, co mohu radit - i kdyz te to stve ver, ze ti jejich chovani rozhodne nestoji za to, aby ses kvuli tomu hadala s partnerem a znicila si vas hezky vztah. Nektere veci nepochopis, ani kdybys chtela a navic, jak sama vidis, ani nezmenis. Jeho to mozna trapi mnohem vice, nez tebe, ale chlapy resi tyhle veci malinko jinak a nedavaji to tolik najevo.
Muzes jim treba nekdy zavolat, aby se prisli na maleho podivat nebo vyvinout iniciativu, z toho co pises mam dojem, ze cekaji na "pozvani" (stejne jako ti nasi). Navic, kdyz prijedou, tak je to hned na 200 fotek, ktere udelaji, pak malou pomuchlaji, utrou pusu a jedou (kdyz to mam tak skarede napsat). Ani jednu fotku, co ted delali, jsme nevideli, za to zbytek rodiny ano. Ani kdyz je o to pozadam. Kdyz je potreba, reknou, ze v tydnu delaji, mohou prijit jenom o vikendu, ale pak jim do toho prijde toto, pak tamto. Samozrejme pak vidim, jak se jinak chovaji k partnerovym sourozencum. Take nevim, v cem je chyba, co jsem zle udelala, hlavne mi je lito, ze za to nemuze to dite. ALE! Pochopila jsem, ze nema hlavne vyznam porovnavat a srovnavat. Jedine ONI muzou s tim neco udelat a rozhodne je k tomu neprinutis. Pochopit to musi sami. A pokud nepochopi, oni prichazi o chvile s bajecnym vnouckem, ktereho mate. Takze za mne radim to, co maybe72. Neresit, nesrovnavat, nechat plynout a venovat energii tam, kde je potreba (do vlastni rodiny). Ale ver, ze k tomu dojdes az za nekolik let...Drzim palce!
Ne musím říct ze syn je Smíšek.. Když k nam přijde jednou za čas mě ani partnera syn nezná 😂 hned ji vše ukazuje atd. I si s nim umí pohrát... A nejmladší je brachovo 7 měsíců. Víc práce? Možná ale u nejstaršího se chlubili že u nich spal už od roka.. Tak nevím...
Ja bych oroblem opravdu videla v tom ze si uz netroufnou na hlidani takhle maleho ditete :-/ to ze se chlubi ze jeneho hlidali od roka to se chlubit muzou ale sami asi uz tusi ze ted uz jsou zase o neco starsi a nezvladaji...sama pises ze pred Mikulasem se nabidli sami a od te doby nic....uz to naznacuje ze tam nebylo asi neco v poradku tim nemyslim ze se mu neco stalo nebo ze ho zanedbali...a to ze se u vas nezastavuji i kdyz jsou kousek od vas je mozna strach aby jste jim prcka zase nechteli dat na hlidani...neumi vam to rict na rovinu a odmitnout proto predtim prikyvli a pak do telefonu ee vymlouvali na pocasi....tak to vidim teda ja...
@arya123456 Víš, i když je to hrozny, proste to tak občas bývá, ze jedno dítě je oblíbené a druhé méně. A ty i kdyby jsi se na hlavu stavěla, tak s tim nic neudelas, myslím ze je blbost se tim tak moc zaobírat akorát si kazis vztah s partnerem. Ja bych jim vnoucka dala když chtějí a když nechtějí tak nechtějí no.....zase úplně malého odriznout je taky blbost s když aspoň nějaký zájem je tak bych byla rada i za to málo.....někdy to bývá i tak, ze zájem není vubec. Proste se smířit s tim, ze jednoho vnuka mají radši.....
Ahoj, nečetla jsem příspěvky, jen ten tvůj úvodní... chci ti napsat, že tě naprosto chápu, my to měli podobně s tchýní.. no a představ si, že jednou jsem už nevydržela a řekla jsem jí to... no přiznám se, řekla jsem to švagrové a ta jí to řekla 🙂 to jsem věděla, že jí to řekne, i když jsem jí požádala, aby neříkala 🙂 No a věci se úplně změnily, ona se změnila, její přístup, pak jsem o tom znova mluvila se švagrovou a zkrátka důvod jejího chování byl naprosto jednoduchý a pro mě nepochopitelný - jí to tak jen nepřišlo!!! Mě to přišlo do očí bijící, no a ona to tak neviděla, neměla ten pocit, nepřišlo jí to tak... A taky možná trochu myslela, že my jsme tak spokojeni. A není to od ní přetvářka, jelikož už je to víc jak dva roky a ted funguje jako skvělá babička, dává pozor, aby všem vnoučatům "dala" stejně (nemyslím peníze nebo tak, ale i pozornost a péči) a jsme všichni spokojeni. Takže někdy je ten důvod pro nás naprosto nepochopitelný, chování druhého jasné a přitom je vše třeba jinak. Takže navrhuji si to zkusit vyjasnit. Aspoň budeš vědět. Jinak je jasné, že "násilím" bych jí tam dítě necpala, ale je taky jasné, že malému to je nebo bude líto až bude větší a bude to chápat. O to šlo i mě tenkrát, protože já mám svojí skvělou rodinu, mě nechybělo hlídání apod., mě jen to bylo líto kvůli dceři.
@arya123456 já bych to zkusila jako matka s matkou
@arya123456 Ony to ani ty tchyně nemají jednoduché.. kdyby se u vás stavila pokaždé, když jde kolem, budete třeba psát, že baba porad otravuje🙂 Kdybyste nevěděla, že u druhé rodiny je častěji, nepřišlo by vám nic divného, že babca zavolá jednou měsíce, ať dorazíte, ne? Takže problém nevidím v jejím nezájmu o vnuka, ale v tom, že se srovnávate s druhou rodinou.. a když to řeknu osklive, tak do toho vám nic není..
Je naprosto pochopitelné, že tě to mrzí a možná i štve... Taky by mi to vadilo. Ale nenaděláš nic. Prostě některé snachy a některá vnoučata jsou oblíbenější, než jiná. Rozumný člověk se pokusí nedávat svoje pocity až tak najevo, někdo nad tím nepřemýšlí a jede si svoje.
Nakonec čas plyne, situace se porůznu mění a vyvíjejí a nakonec ti poloviční bozi nemají čas se za starou nemocnou bábou ani zastavit, zatímco ti opomíjení jsou najednou dobří...
Pokus se to neřešit anetrápit se tím, hlavně si nenechej ovlivňovat svoje manželství.
Tchýni změnit nedokážeš, jediné, co změnit můžeš je svůj postoj k nim.
A teď už to jen uvést do praxe... 😀
@japona svým způsobem máte pravdu... Občas to nemají také jednoduché. Srovnávání? V jistém slova smyslu ano.. A souhlasím ze ve finále mi do toho nic není! Myslím si ale, ze pro každou mámu musí být těžké poslouchat když se chcete pochlubit pyšně co syn už zvládne udělat. Jenže zajmu se většinou nedočkáte protože přijde sprcha že malý bůh od bratra to dělá ale takhle a takhle. On ma tohle lepší atd. Tohle není srovnání? A zájem si představuji jinak... Možná i to je ten problém ze mam očekávání a pak jsem zklamaná. Navíc jakou mámu by nenastvalo ze jejímu dítěti nejdou popřát k narozeninám. S vymluvou ze jsme jim neřekli kdy maji přijít...Letos nepoprali dokonce ani příteli... A u druhých narozenin na oslavě jsme neustále slyšeli jen o malém od bráchy. On ma tohle on udělal tohle. Nevím přijde mi to dost nefér vůči našemu synovi...A
Upřednostňování vnoučete takhle "veřejně" je docela hnusné především vůči vašemi dítěti. Můj názor je takový, že pokud někdo (rodič/babička/teta) upřednostňuje nějaké dítě neměl by to dávat najevo a určitě ne před těmi dětmi. Vyřešila bych to tak, že jednou za čas (kvůli manželovi a synovi) bych jela na kafe. Pokud by ona zavolala před domem, že jde na kafe neměla bych čas. Pokud by zavolala dopředu tak se domluvíme kdy. A už jen z principu bych se jí neptala jestli si vezme vnouče. Opět pokud by se nabídla řekla bych, že se zeptám syna jestli chce. Nepříjde mi dobré s ní úplně přerušit kontakt. Sice je to od ní hnusné, ale mohlo by to nadělat problémy ještě ve vašem manželství což by byla škoda. Proto bych to vyřešila takhle. Aby vše nebrala jako samozdřejmost. Ona má teď náladu tak se zblázněte. Sice můžeš být ráda, že má zájem aspoň nějaký jak tu někdo psal, ale těžko to vysvětlíš synovi. Že tamhle ten je tam pořád a on jednou za rok.
@arya123456 neni to ok, ale ver, ze s tim nic moc nenadelas. Nechteji? Tak nechteji. Vim, ze te to trapi (mne to take trapilo). Ale nemyslim, ze s tim neco udelas. Na druhou stranu, lepsi, nez kdybys ji mela doma kazdy den na nekolik hodin. Vim, ze to zni nadnesene, ale ver, ze zmenit pristup musi oni. Muzes si s ni o tom povykladat, zda jsi neco nevedomky neudelala, nebo ji casteji zvat na kafe, aby mela pocit, ze je u vas vitana a nebo se s tim smirit. A co tvoji rodice? S nimi jste ok?
Pritele to rozhodne stve vice, nez tebe...ne?
Je mi líto, co prožíváš, ale věř mi, že pokud prostě oni sami nebudou chtít, tak s tím nic neuděláš, jenom se budeš trápit. Nejde to lámat přes koleno. Napíšu Ti náš příběh. Přítelovi rodiče jsou oba v důchodu, prakticky už cca 15 let nevycházejí z bytu - tchýně opravdu vůbec ne, její vycházky se omezily jen na nezbytně nutné návštěvy doktora, kam ji navíc tchán odveze autem až ke dveřím, víc nic. Ne, že by nemohla, prostě si jednoho dne řekla, že už se nachodila dost a odteď už bude jenom sedět doma na zadku - zní to blbě, ale bohužel je to skutečně tak. Že se od toho odvíjí pak i její zdr. problémy je jasné - obezita, cukrovka, problémy s klouby... Tchán taky nikam nechodí, pouze každé ráno do obchodu, kam jede autem, neudělá ani krok navíc co by musel... Přitom taky není nemohoucí, ale prostě je líný a nechce se mu a s tchýní se v tomhle navzájem podporují. Bydlí ve stejné obci jako moji rodiče a známe se prakticky odjakživa, proto jsme s našima čekali, že když jsem začala žít s jejich synem, tak se občas sejdeme na kafe apod. Několikrát je k sobě naši zvali, ale marně - oni už nikam nechodí a nehodlají to měnit. Stále mají miliony výmluv, ale kluka, kterého má můj přítel z prvního manželství a je mu už 15 si k sobě berou každý rok na celé letní prázdniny a běhají kolem něho, žádné jiné vnouče takhle neupřednostňují, přestože jich mají celkem 5. Doufala jsem, že až se nám narodí miminko, přijdou se na něho aspoň podívat, ale to se nestalo. Ano, přijel tchán do porodnice, ale to jenom proto, že ho k tomu prakticky můj přítel a rodiče přemluvili a že ho vzali s sebou. Tchýně nezájem, jen poslala SMSku, že gratulují, přitom vztahy máme jinak dobré. Když jsme jeli z porodnice, jeli jsme jim malého ze slušnosti ukázat k nim domů - bylo sychravo, pršelo a já pár dní po císaři a s otevřenými ranami na prsou (dostala jsem v porodnici ošklivou alergii)...a nikomu to nepřišlo divné, oni prostě ten zadek nezvednou, bydlíme jen 4 km od nich. Zvali jsme je, čekali mnohokrát, ale marně. Xkrát řekli třeba že přijdou, ale nakonec zavolali a vymysleli si nějakou trapnou výmluvu, třeba že mají průjem apod. Jediné, kam pozvání přijali, bylo vítání občánků a to jsme je museli dovézt autem a ještě nám pomalu vynadali, že jsme je neměli zvát, že je bolí nohy atd. Když měl malej rok, byli pozvaní na oslavu, těšila jsem se, že se všichni sejdeme a syn bude mít fotky se všemi prarodiči, ale zavolali cca 2 hodiny před oslavou, že nakonec nedojedou, že tchána bolí noha. Přitom u nás máme taky gauč a přítel by ho přece dovezl až k nám autem. Prostě nemají zájem a nám už je trapné se vnucovat, taky jsme se kvůli tomu doma jen hádali, já brečela, protože mi to bylo vůči synovi líto. 4 km kvůli němu nepřekonají, přitom když chtěla tchýně jet za kamarádkou na Slovensko, to jsme jí byli dobří, že jsme ji tam zavezli a 3 dny tam s ní byli, to jí nic nebylo a byla naprosto zdravá a na nic se nevymlouvala...pak se jí narodí vnuk a jí se za ním ani nechce. Ten kontrast je u nás o to větší, protože moji rodiče jsou tu naopak každou chvíli, malýmu se věnují a on je má moc rád - každý večer před spaním se mě ptá co dělá bába a děda. Babička s dědou jsou pro něho jen oni, druhé prarodiče tak ani nenazývá přestože k nim jezdíme poměrně často, ale oni se mu nikdy nijak nevěnovali, tak k nim taky nemá žádný vztah. Dlouho mi to bylo strašně líto, hlavně když jsem viděla, že kvůli jinému vnukovi se můžou přetrhnout, ale teď už jsem s tím docela smířená, nic jiného mi nezbývá. Je to jejich chyba a oni na to časem přijdou, že se o vnuka připravili. Moji rodiče si ho užívají a dávají mu lásky dost i za ty druhé, tak co. Chápu Tě, protože moc dobře vím, jak to bolí, ale podle mě Ti nezbývá nic jiného než se s tím začít smiřovat, protože čím víc na ně budeš tlačit, tím to bude horší. Já třeba teď už jsem ve stavu, kdy už ani nemám výčitky když jdu s malým kolem jejich domu a nestavíme se - protože nechápu, proč bysme měli u nich sedět na gauči a hledět na sebe, když oni se malýmu nijak nevěnují a ho to tam nebaví, je pak protivný a oni mu říkají, že je škaredý, ať nekřičí, ať se nevzteká apod. a já z toho mám jenom nervy, když venku je tak hezky a můžeme jít na procházku a užít si den mnohem líp. A když sami nemají zájem se u nás zastavit, tak proč bych se já měla přetrhnout. Po tom, co mi tchán jednou na pozvání na kafe odpověděl, že nemůžou přijít, protože po obědě chodí spát, jsem se už zařekla, že už je nikdy zvát nebudu. Náš syn je sice ještě malej, ale už teď vidím, že to vnímá - když jdeme k našim, tak vesele klepe na dveře a volá babičku, na rozloučenou ji pusinkuje a pak v autě fňuká, že se s babičkou zas chvilku neuvidí, ale když jdeme k tchánovcům, tak se před nima spíš stydí, je u nich protivný, protože si tam nemůže ani hrát, na nic nesmí sahat, nikdo si s ním ani nepovídá, jenom se pořád dokola ptají co jsme měli na oběd, jestli už chodí na nočník a proč nemluví - on mluví, ale u nich ne, protože mu trvá než se osmělí. Tvůj syn už je asi starší, takže vnímá už určitě mnohem víc a asi je i smutný když vidí, že bratranec tam je a on nemůže, ale snaž se to před ním nerozebírat a prostě to nějak zahraj do autu, že třeba už babička nemá tolik energie starat se o oba apod. Však on to časem pozná sám a přestanou mu i chybět, bude raději chodit tam, kde se k němu chovají hezky a rozdíly nedělají. Lidi nepředěláš a pokud sami nemají tu touhu se vnoučkovi věnovat, nevnutíš jim ho. Je škoda, že ani Tvoji rodiče zájem nemají, to já jsem aspoň ráda, že se na svoje rodiče můžu kdykoliv spolehnout, že když musím k doktorovi a přítel je v práci, tak přijedou a třeba ho chvilku pohlídají, i když už taky nejsou nejmladší, ale oni prostě sami chtějí a malej jim dělá radost, je teď smyslem jejich života, když už moc jiných aktivit nemají.