Zdravím holky,předem se omlouvám za anonym ale nějak nemám na to se ptát veřejné.Spousta z vás mě tu zná mám tu i příbuzné u rodiny a ty o naší situaci zatím nemusí vůbec vědět.Jde mi o to že se budeme rozcházet s partnerem.Nefunguje to už dlouhodobě ale já pořád nějak nenašla v sobě odvahu odejít,protože máme 2 letého syna který tátu miluje neskutečně..Bydlíme teď v baráku s velikou zahradou s jeho rodiči...když se odstehujeme bude to do nějakého pidi bytu v paneláku.Na zahradě má úplně všechno je na něm vidět že je tu spokojený i když tam spoustu věcí nemůže.Ma tady bazén,domeček,pískoviště...vlastně všechno co by měl i na hřišti.Tam samozřejmě chodíme taky denně..většinou dopoledne a pak zbytek dne travime doma.S babičkou chodí zalivat,sbíraji spadany jablka atd...Hrozně moc bych odsud chtěla odejít nejsem tu šťastná,trápím se je mi smutno a pořád myslím na to jak by mi bylo krásné žít si svůj život bez věčného komandovani,ponižování atd...Ale mám pocit že to kuli tomu dítěti nedokážu...nedokážu mu sebrat domov..místo kde je od miminka,kde vyrůstá...přece jenom už to vnímá...nechci řešit a ani nebudu důvody proč bych chtěla odejít,jestli se to dá napravit atd..nedá...můj dotaz zní jak to ten 2 lety prdolka vezme..
Hodně rychle. Děti jsou v tomhle omyvatelný, zvyknou si. Pokud jsi nešťastná, jdi a udělejte si se synem hezký a klidný domov.
Zkus nejprve najit nakyho dobryho psychologa, ktery s tebou probere, co je pravy duvod, ze nejsi stastna. Ze sve vlastni zkusenosti vim, ze nic neni cernobile a ze reseni, ktere se ti v tu chvili zda jako jedine mozne, nemusi byt vubec jen jedno. Staci se na veci kouknout z ruznych uhlu a take mit odvahu postavit se tvari v tvar svym starym zranenim ukrytych hluboko v podvedomi. Drzim palce!
je nutný, abys odcházela ty?
vím, že to zní pitomě, když bydlíte s jeho rodiči, nicméně, možná bys mohla zůstat v domě se zahradou a prostorem ty.
Bude šťastný kdekoli, kde budeš šťastná ty, neboj. My se stěhovali z domu se zahradou do pidibytu, když bylo dětem 3 a 1 rok. Ještě navíc doj iné země. A zvykli si okamžitě.
Ja nejak nechapu, proc by mel zapomínat, vzdyt na te zahradě bude vzdy, když bude se svym tatou a babičkou.
Stěhovala jsem se z baráku s velkou zahradou, kde měly děti všechno. Mladšímu byly čerstvě 2, staršímu skoro 5. Bude to rok, co jsme v paneláku. Děti nadšené, že můžou jezdit výtahem, že mají několik hřišť u baráku - to na vesnici nebylo. Oba si zvykli hned.
Mladší si nepamatuje, že bysme kdy bydleli společně, starší řekne "když jsme ještě bydleli u taťky". Neřeší to. Žijí okamžikem. Oba teď mají "doma u taťky a doma u mamky". Horší to bude pro tebe.
Zvykne si. Jako mala jsem se s mámou dost stěhovala. Ale třeba šest let jsem bydlela v ohromným baráku se zahradou, kde jsem mohla litat. A pak jsem se tam vrátila až o hodně moc let později. Mezitím menší byty. Nikdy mi to nějak nepřišlo lito, ze bych to vyčítala, trápilo mě to.. proste jsem byla s mámou jinde. To si myslím ze je důležitý. Proste bude s maminkou a bude mít zase jiný objevovani, děti si vždycky něco najdou, co se jim bude líbit 🙂
No, u nás tohle dilema nebylo. Bydleli jsme v bytě a odešel otec. Do podobného bytu. Bylo jim 3 a 5 a ani si nepamatují,že jsme kdy žili společně. Pak jsme se stěhovali,když jim bylo 6 a 7,5 taky do bytu. Ve starém měli balkon,teď ne. Tam neměli pokoj,tady mají. Změny jsou život. Víkendy trávili na baráku a zahradě prarodičů a to se nezměnilo. Dvouletak potřebuje mámu. Spokojenou mámu. Zvykne si, že mění prostředí. Však tam bude trávit pořád dost času. Jestli budete bydlet poblíž, můžete mít střídavku. My máme asymetrickou už 8 let a funguje to. Mají doma u táty a doma u mámy. U mě mají brášku,u táty mají klid 😁
Čím menší dítě, tím snáz se adaptuje. Hlavně bych k situaci v rámci možností přistupovala sebejistě a pozitivně - děti vycítí, že si nejsi jistá a samy potom cítí nejistotu a o to hůř změnu zvládají. Že nebude celé odpoledne a každý den na zahradě, to je škoda, ale pořád je to partnerův domov a rodina, takže určitě tam někdy pobývat bude. Taky záleží, jak se do budoucna dohodnete s partnerem, jestli střídavá péče nebo jestli dítě bude výhradně v tvé péči a u partnera např. každou středu a každý druhý víkend.
Nebudu tě přesvědčovat, ať si odchod rozmyslíš, jsou situace, kdy ač se to na začátku nezdá, je lepší, když jsou rodiče od sebe. Zdeptaná máma těžko vytvoří šťastné prostředí pro dítě, to žádné hračky a zahrada nenahradí... 🍀
Doma je tam, kde se máme rádi ❤️
Dětem bylo 6 a 4,5 když jsem odešla od manžela. Bydleli jsme v dvougeneračním domě s jeho rodiči.
Odstěhovali jsme se 50 km, zpátky k mé rodině, do bytu 2+1.
Bála jsem se jako ty, ale děti si zvykly. K babičce a dědovi jsem je vozila já, exmanžel tam nechtěl jezdit a mě bylo líto, aby přišli o babi a dědu.
Pokud vám to neklape, i kvůli tomu malému to bude lepší. Navíc je maličký, takže to pro něj nebude tak hrozné.
Držte se 🍀
Lepsi mu sebrat bydleni v dome se zahradou nez aby vyrustal v tom,ze je normalni sve partnerky ponizovat.
@alice180 spíš asi myslí, že odejde ten chlap, pokud je dům tchánů. A ona zůstane bydlet u nich. Ale to by je musela mít na své straně. Nicméně i já takovou situaci znám.
Autorko: děti si zvyknou rychle. Takto malé žijí okamžikem. I když ptát se bude. Ale nové situaci se přizpůsobí. Drž se. Vše zvládneš ❤️
Dva roky jsou ok, my se ve dvou letech stěhovali .:: za chvíli nevěděla ze na nějakým bytě byla … a ani v noci nebyl problém s adaptaci… zahrada a dvorek na domku byl teda nepoužitelný a na domě v dobe stěhování spis omezení.. takže do lepšího to úplně nebylo v te chvíli .. 2 roky jsou za me ok… fakt rychle zapomene ..: o rok později už by to bylo horší …
Jestli chces odejít tak čim dřív tím lépe, opravdu! Takhle malý si nebude ani pamatovat ze nekdy bydlel u babicky, s tátou. Zvykne si okamžitě, dvouleté díte je doma, tam kde je máma. Mému synovi bylo 3 a ctvrt kdyz jsem odesla od bývalého, on si vubec nepamatuje ze jsem nekdy s jeho tátou bydlela, dceři bylo 5 a pamatuje si to a je to pro ni horší. Nekdy říká i ted po trech letech, ze by si prála tátu a mámu spolu, syn vubec takové přání nemá, nebo to aspoň nikdy neřekl..
@areh naprosto souhlasim. Resila jsem zo same co ty. Jen mym synum bylo tehdy 4 a 6 let. Vse uz vnimali. A jsou naprosto ok. S ex mame dobry vztah, jezdi pravidelne k tatovi a babicce. Jsou tam co tyden. U me maji zase velkou terasu lde sedavame na obedy, pronajala jsem nam malinkou zahradku za mestem. Sami si pěstují. Vsude kolem plno hrist...k tatkovi to maji kousek stejne tak do skol. Jediny kdo uz rok trpi jsem ja. Ackoliv jsem odesla ja mam porad vycitky ze jsem rozbila rodinu. Ale bohuzel partner jaksi zapominal ze jsem tam i ja ne jen jeho rodina. Hodne stesti
@j.a.n.i
@bara88 já znám v okolí případ,že snacha bydlela s manželem a jeho rodiči v jejich rod.dome,on od rodiny odešel,ona zůstala i s dětmi (2 holky) s tchýní a bezproblemu,oni se do ničeho nepletli, bydlela u nich i po rozvodu,jak si našla přítele,tak se přestěhovala.vlastne s tchýní a tchánem vychází v klidu,bez hádek
Syn se narodil v mém milovaném bytě, žil v něm do svých tří let. Pak jsme byli na pár měsíců v podnájmu a od jeho 3,5let v současném bytě. Můj úžasný byteček se zahrádkou a výhledem na celou Prahu si nepamatuje. Zato několikaměsíční exil bez balkonu a s umakartem si pamatuje a vzpomíná na něj s láskou 😂 Zbytečně tohle řešíš, jsou mu dva. Za měsíc nebude vědět, že v tom domě žil. Bude šťastný, když ty budeš šťastná a vyrovnaná a budeš se mu věnovat, jedno kde.
Za jak dlouho si zvykne někde jinde,někde kde ani zdaleka nebude mít to co má tady...je mi ho strašně líto...hrozně😭😭děkuju za zkusenosti...