Z manžela je cizí člověk. Mám to zabalit?

Bylo to u nás hodně podobné, akorát tvrdil, že nikoho nemá. Prý si budeme dělat každý co chceme a zůstaneme spolu kvůli dětem.
Zůstala na mě veškerá starost okolo dětí, domu a on si užíval. Tak jsem mu řekla, ať si takovou... najde někde jinde a odstěhovala jsem se i s dětmi. Jak se mi ulevilo. Děti do té doby věčně nemocné, po odstěhování jako když mávne kouzelným proutkem úplně zdravé.
Když už ti to řekne takhle naplno, je rozhodnutý...
Držím palce, ať se to vyřeší co nejlépe pro tebe i děti 🍀

Kdyz nechce on nic zachranovat nechce, neudelas nic a kazdymi dalsimi pokusy uz se jen shazujes. A podle toho co pises mi prijde, ze on to ma srovnane a neni to takova ta klasicka krize stredniho veku. Cekat az se odmiluje je nesmysl. Jednak po roce a pul uz to asi jen o posteli nebude a navic kdyby se ke mne vratil, protoze mu jiny vztah nevysel, pripadala bych si jak nejvetsi onuce. Zivot holt vzdycky nebezi vzdy tak, jak chceme. Jestli ti jde hlavne o deti, tak se s nim snaz po dobrem a v klidu dohodnout na nejakem dalsim usporadani Vaseho souziti. To je ted nejvic, co muzete udelat. Kdyz se rodice rozejdou a zachovaji si dobre vztahy, je to pro ne mnohem lepsi nez hrat komedii a zit v te dusne atmosfere.

Jsem pragmatický člověk, který nechce svoje štěstí vázat na rozhodnutí druhých, takže v této situaci bych se starala o své štěstí, které pro mě znamená spokojenost a zdravý vývoj dětí a to, že já v dané situaci netrpím. Jak tu už někdo psal, musí chtít oba, což tvůj muž už nechce a podle mě je třeba to respektovat.
My nase odcizení zvládli ukocirovat a vrátit vztah zpět, bylo to bez nevěry na obou stranách.
Ale kdyby to došlo do stavu jako u vás, řešila bych a manželem, co dál - jak se v tom cítím já, co jsou moje priority a jak najít společné řešení.
Upřímně náš vztah zachránil stejný pohled na vývoj dětí - věděli jsme, že dokud je ve vztahu respekt, chceme na tom stavět a pracovat na kompletní rodině. Ale oba potřebují do situace vnášet co nejméně emocí při rozhodování, což ve špatném psychickém rozpoložení jde těžko.
A jaké vzorce chce on předat dětem co se týče rodiny? Mluvíte o tom spolu, jak si konkrétně představuje další vývoj?

Asi zažíváme něco podobného, až na tu druhou ženu a můj nepocit štěstí. Procházím obdobím, kdy mi nic nedělá radost, mám doma dvě děti na RD, takže čas pro mě neexistuje a já se tocim jen okolo dětí a domácnosti. Chlap jezdí z práce pozdě večer a o víkendech má buď vyřizování nebo si jde na brigádu. Snažím se s nim komunikovat, ale nezájem. Bolí to, protože z mé strany je zájem všechno si vyříkat a začít si dělat nějaký čas jen pro nás dva. Po včerejší hádce mi ale partner oznámil, že vztah ukončíme, že už se to v něm stejně prolomilo (city ke mně). Absolutně nevím, co mám dělat. Jeho návrh je, ponechat to takto, jak to máme a žít jen na hromádce kvůli dětem.

Je mi to moc líto, ale 1,5 roku je už dost dlouhá doba na to, aby tvůj muž věděl, co chce či nechce. Řekl ti to jasně, teď je na tobě to přijmout. Dostat se do takové situace nechce nikdo, ale občas se to zkrátka stává☹ Ber jako výhodu to, že tě do ničeho netlačí, máš čas si na novou situaci zvyknout, popasovat se s tím, promyslet možnosti do budoucna. Naprosto chápu, že nechceš vzít domov dětem, my to nakonec vyřešili tak, že se v bytě u dětí střídáme, pro děti se toho mnoho nezměnilo, vyrůstají tam, kde byli doposud zvyklí. Horší je vymyslet to bydlení na ten týden "mimo", nevím, jaké máte možnosti. Můj partner říká, že vše na světě má řešení. Ale žít vedle sebe, to jsem tak měla několik let a bylo to ubíjející, není v tom dobře ani těm dětem, takový vzor jsem jim dát nechtěla, navíc by ses neskutečně trápila.

@hanca2222 tchyně takhle žila se svým můžem. Ona teda o milence nevěděla, ale přesně žili takto odcizení, každý si jel svoje. Ona původně chtela odejít až děti budou větší, ale později její manžel onemocněl a ona už nedokázala odejit. Dneska skoro v 60 toho lituje, ztratila většinu života, zatímco on si žil jak chtěl. Obě děti se v dospělosti shodují, že měla odejít. Odnesli si spoustu nefunkčních vzorců (s manželem jsme s tím potom dost bojovali), viděli akorát jak se k ní muž choval s nezajmem, cítili, že to tam není ok, přestožese před nimi nikdy nehádali. Lépe by jim bylo, kdyby se rodiče rozvedli a každý si žil sám. Jejich slova.

Tak tim, ze jeho pritelkyne je vdana, tak asi spolecne bydleni neplanuju, proto mu bude vyhovovat tahle varianta. Prijde mi to to z jeho strany vic vycuranost nez starost o deti. Bydleli jsme s ex spolecne skoro rok od naseho rozchodu a bylo to desne obdobi. I kdyz jsme se snazili a nehadali se, ten stres a napeti byly vsudypritomne. Neumim si predstavit zit takhle trvale.

Mí rodiče spolu také byli "jen kvůli dětem" a zase sebe mohu říct, že to vždycky není pro děti to nejlepší. Jak píše rejalin - děti si pak budou myslet, že nezájem o toho druhého je standard. Já si třeba roky myslela, že být v manželství znamená, se jen s tím druhým hádat a nesnášet ho.

Můžete jít spolu k mediatorovi , který muže poradit , jak se dobre rozvést . To je taky dobré , když je to bez hádek a napětí . Ty vyuzij toho , ze ma máslo na hlavě a začni konat - vysoké alimenty , majetek , atd . Vztah už nezachranis , na vztah musí byt dva a on nechce . Nemá cenu to držet . Jen budeš trápit sebe i děti ( děti to vnímají )

@sahrazad1 ano,viem.musim uz zacat pozerat na seba a deti.Akurat tie emoce sa mi nedari vzdy udrzat na uzde,pretoze pozerat sa na cloveka,ktory mi bol pol zivota uplne najblizsi vo vsetkom,ako ma teraz ledva pozdravi,je masaker😢A len mi to ublizuje.a ano,nechcem aby si mna deti pamatali,aku uplakanu mamku.Este ze mam ich🙂

@hanca2222 To by prece bylo divny, kdyby ti to bylo jedno. Ja jsem s ex byla jen 11 let, odesla jsem ja a byla si rozchodem naprosto jista, jsem znovu vdana a cekam dite a stejne, kdyz na me vyskoci nejaka stara fotka nebo vzpominka, tak me pichne u srdce. Nejsem prilis ezotericky zalozena, ale zkus se na to divat tak, ze ten vas vztah uz byl proste naplnen, dovrsen a uz jste si nemeli co dat. A i kdyz ted si to neumis predstavit, otviraji se ti nove dvere a muzes zazit veci, ktere bys uz s manzelem nikdy nezazila. Moji rodice jsou spolu 40 let. Kazdy zamackava slzu, jak je to krasne, ale kdyz je vidim spolu, jak jsou otraveni a unaveni jeden z druheho, jak je spolu cele roky drzi jen setrvacnost, tak to bych byla radeji sama.

@anet_98 ono je takove řešení pro chlapy totiž strašně výhodné - doma mají zázemí, když se jim zrovna zachce, hrají si na otce; když se jim nechce, někam se zdejchnou a stará se žena. Nenapadá me, v čem by to nebylo pro chlapy nevýhodné🤷‍♀️

@hanca2222 A tobě o tom neřekly ani děti? Nikdy se nezmínily, že tam byla i nějaká paní s dětmi, a to opakovaně?

@westie ked som sa zacala pytat,povedali mi,ze vzdy ked boli s tatom,nahodou sa tam objavila aj pani s detmi.Im to prislo ako nahoda.aj ked dcera 11r.mi vravela ze bolo divne,xe ba kupalisku ich cakala pani s detmi aj s listkami pre nich.Je mi z toho na grc....hlavne ten postoj muza po prevaleni... .on je hrdina,pospevuje si,usmev mne do ksichtu akokeby som ja podvadzala.....toto ma desi....

@irmamala jedine co viem,ze uz nechcem chlapa... to je to posledne.lebo ani neverim,ze v rokoch 44 let a s 2 detmi by som normalneho stretla.....o to tazsie mi pride celu tuto agoniu opustit.aj ked rozumom viem,ze asi lepsej samej ako byt osamela v kvazivztahu... strasne tazke to je...

@hanca2222 Možná úvaha úplně mimo, ale nemohlo se stát, že ses na základě svých psychických vztahů odcizila se svými dětmi? Mám ještě malé děti a neumím si představit, že by mi neřekli takové zásadní věci (možná s vyšším věkem je to jiné, to nevím). Přijde mi, že u vás už to není o boji za kompletní rodinu, ale začátek tvojí přípravy na rozchod. Jak jsem psala, beru takové věci pragmaticky a snažila bych se neudělat unáhlený krok - tj. připravit se majetkově, ohledně dětí (navázat zpět vztah, zjistit, jestli je manžel nemanipuloval, aby nic neříkaly atd.), zajistit si finance, začít řešit prakticky způsob rozchodu s manželem. A pracovat na psychice, abych dokázala tu situaci brát stejně asertivně jako on (a to je podle mě to nejtěžší). Ale už z principu, že on to má na háku, tak bych se při zachování respektu snažila o to samé.

@westie uf,som sa normalne zamyslela nad detmi.Ale odcudzenie si nemyslim ze by medzi nami bolo,aj ked v dobe mojich probl.asi nejake urcite.Ale odkedy som sa dala dokopy,detom sa venujem opat na plno a mame krasny vztah.Napr.spavat chcu len so mnou.Ono s tou jeho milenkou je to tak,ze sa stretli na dcerinom kruzku.Cize dcera ju pozna z kruzku kam chodi aj jej dcera.Zrejme preto to neriesila,ze sa vsade "nahodne" stretavaju aj mimo kruzku.A maly tieto veci vobec neriesi,ked to zacalo,mal 5 a bral to,ze ma noveho kamarata-jej syna.Ale ci im on vravel,ze mi to nemaju hovorit,to sa ich este nenapadne spytam.A ano,uz to zacinam vnimat tak,ze sa musim prakticky pripravovat na koniec a novy zaciatok....

@westie souhlasím, jen nevím, jak s tím mám naložit. Přítele pořád miluju a doufám, že si uvědomí to samé. Na druhou stranu se snažím nebýt naivní, ale vůbec nevím, co mám dělat. Nemám kam jít ale zase nechci vyhazovat jeho, když on tady platí nájem.

@hanca2222 Muž je spokojený, protože už je to venku, netrápí ho to, už nemusí mít výčitky a obavy. Teď je to pro tebe velmi bolavé, ale do budoucna není důvod nechtít žádného dalšího chlapa. Je mi tolik co tobě, děti mám 3 a našla jsem si skvělého chlapa... Není to o věku nebo počtu dětí. Momentálně se potřebuješ dát dohromady, smířit se s novou situací, přijmout ji, řešit ji. Pak uvidíš, on se kolem někdo mihne a budeš si moct sama zvolit, jestli budeš chtít strávit jen příjemné chvíle nebo i plánovat společnou budoucnost.
Tvůj chlap je teď ve výhodnější pozici, doma o vše postaráno, k tomu mu láska kvete jinde. Asi by bylo fajn, aby ses začala připravovat na to, jak situaci řešit. Kdo a kdy se bude starat o děti, péči si postupně rozdělit. Kdo a jak se bude starat o domácnost, péči si opět rozdělit. Ty začít myslet víc sama na sebe, najít si koníčky, cokoliv, co tě bude aspoň trochu bavit. Procházky, nějaké cvičení, vyrábění, výlety, jazyky, zajímavé přednášky, kultura, sport... nevím, jak jsi zaměřená. Projít si na internetu nějaké skupiny, které sdružují lidi s podobnými zájmy a zkusit si najít nějakého nového parťáka (nemám na mysli chlapa, ale někoho, s kým zájem sdílet, kdo tě víc vtáhne). Promyslet finanční situaci, hledat možná řešení. Vím, že to teď vypadá beznadějně, ale vždy nějaké řešení je. Nemá smysl ve tvém věku čekat, naopak, je potřeba konat. Budou dny, kdy to nepůjde, bude ti hrozně a budeš jen přežívat. Ale budou dny, kdy to bude lepší, aspoň chvilku se budeš cítit lépe a budeš cítit nějakou malou naději do budoucna. Záleží na tobě, jestli ty dny právě vyplníš něčím, co ti bude dávat smysl. Když jsme chodili v době rozchodu do manželské poradny, psycholožka nám radila, ať se snažíme trávit co nejvíc času odděleně, že to bude pro toho, kdo je bolavý, jednodušší. Doma se co nejméně potkávat. Museli jsme překlenout období pár měsíců, než se nám podařilo vyřešit bydlení tak, abychom se opravdu mohli rozejít a u dětí jen vystřídat. Drž se! Teď to zní jako naprostá tragédie, ale věř, že postupně bude pomalounku lépe...

@zuzkasim dakujem moc za povzbudenie🤗