Vztahy v rodině - zjistila jsem, že matka je manipulátorka
Stalo se vám někdy, že byste celý život žili s vědomím něčeho, a nakonec to bylo jinak? Vysvětlím - celý život u nás byla hodnější máma, táta byl za hrozně přísného, byl to on kdo nadával nebo nám dal na zadek. Když bylo něco špatně, máma to sváděla na tátu - táta to zakázal, táta to nechce, atd. Často se hádali, a vžila se do pozice že ona je ten chudák co s ním trpí. Jeho nikdo nemá rád, ale jí ano, protože je společenská (jasně, ona každému řekne to co dotyčný chce slyšet, klidně jede na dvě strany, s chlapama flirtuje). Tak nějak asi manipulací jsme si k němu nenašli dobrý vztah. No ale po 30 letech jsem prozřela, že je máma manipulátorka. Např.když bratr s něčím chtěl pomoct, máma to tátovi zakázala, a pak řekla že se mu nechce, že je utahaný, přitom ve skutečnosti by pomohl. Mohla bych pokračovat dlouho. A mě teď dochází že se tátovi ani nedivím jaký byl, když on nás hlídal a ona si šla na diskotéku, kde balila chlapy. Když šli na diskotéku oba, tak ho nechala ještě ve dveřích, a šla si tancovat ploužáky s cizími. Už chápu, proč na nás doma někdy zařval. Když nevěděl co ona zas kde dělá. A dělala z něj jen vola kterého lidi nesnáší. Mnohokrát mu to řekla do očí.Já sama mám teď dítě, vidím jak máma hrozně s náma všema manipuluje. A mě mrzí že jsem k tátovi neměla dobrý vztah, když mě měl a má nejspíš rád... A nevím co s tím...on kolikrát říká že ví že ho nemáme rádi, že jsme měli vždycky radši mamku. A mě ho je najednou děsně líto...
Tak si s tátou sedni a promluvte si, máš teď jedinečnou možnost všechno napravit a opět se s ním sblížit 😉 držím palce
Tak bych tátu vzala,objala a řekla "mám tě ráda!"
Já bych ještě přidala, že jestli jste uzavřenejsi rodina a na nějaké srdceryvné promluvy a vyznání nejste, tak možná bude stačit ocenit, co dela, víc s ním chtít trávit čas. Myslím, že to pochopi, že lecos už vidíte jinak.
Není všem dnům konec, teď víš jak to je a můžeš začít dávat tátovi najevo, že ho máš ráda, souhlasíš s ním, sdilis je nazory atd..
A co tátovi říct, že ho máš ráda a, že teď, když jsi sama rodičem, tak vidíš dost věcí jinak?
Jo taky jsem to znám. On člověk, když v něčem vyrůstá bere to jako samozřejmost a přebírá názory okolí. Já jsem třeba proto velmi alergická na nálepkování dětí, úřvánek, křiklounek, vzeklina, hysterka, divočák atd., protože je to většinou jenom reakce na situaci, se kterou si dítě neví rady.
Jsi dobrá, že ti to došlo, že jsi schopna si utvořit vlastní názor navzdory okolí a poznat pravdu❤ Pozvala bych tátu k sobě domů, řekla, že ho mám ráda, že vím, že to měl těžké a nechápu, kde se vzala nálepka, máma je hodná, on zlý, že bohužel až nyní vidím věci jinak. Dokud žije, není pozdě.
Myslím, že lepší na to přijít pozdě než nikdy. Řekni mu všechno, co jsi napsala sem. Ve finále nikdy není pozdě, dokud táta žije, pak už nikdy nic není jako dřív.
Napisu ti sz
Hele, je super, že jsi na tohle přišla ještě za jeho života, skvělá možnost vztah navázat tak, jak bys chtěla... ;)