Vztahy s matkou. Zkušenosti, že se zhoršily, když jste porodily?
Ahoj. Stalo se některé z vás, že jste se svojí mámou měly skvělý vztah, ale pak když jste otěhotněly a porodily, tak to šlo všechno do kopru?
@lilianapul30 Tak jsem ráda že to tak nemám jen já. My s mamkou byly vždycky jak kamarádky, bylo vše skvělé, do doby než jsem otěhotněla. V těhotenství už byla divná, všechny moje názory smetla ze stolu že blbnu hormonama, vysmívala se mi. A po porodu úplný konec. Jen mě shazovala, všechno podle ní dělám blbě, ona by to dělala jinak, atd. Už si s ní vůbec nerozumím 😞
Správná matka by se takhle ale nikdy nezachovala. Nedokážu si představit že bych se takhle chovala ke sví dceři. Ted tě to určitě mrzí ale časem už ti bude jedno. Stačí že máš zdravé dítě a milujícího manžela. Negativního člověka ve svém životě nepotřebuješ. 🙂
Mám úplně skvělou mámu, která na sobě dost maká... Přesto jsem ji musela po prvním porodu dost zřetelně vykázat do role babičky, protože automaticky pokračovala v roli matky i vůči mému dítěti.
Ono být babičkou není snadné... Pro někoho je nezvládnutelné to, že má kyvnout n jiný způsob výchovy, pro jiného už to, že je babička. Babička je přece znak stáří... Bohužel, pokud se s tím nesrovna, nemůže babičkou být.
Mě moje máma odstřihl a zavrhla ve chvíli, kdy jsem ji oznámila, že mám kluka (dnes již manžel) mu první a jediný ve 20....od té chvíle jsem byla víc než nepřítel. Její představa panenky v koutě se rozpadla. Teda doufala, že se splní její pro rokování a přání, aby se mi vztah rozpadl, chlap mě podvedl a opustil a já s prosíkem přišla zpátky a ona mě za to mohla kopnout do huby.... Nic z toho se po skoro 10 letech nestalo a od té doby mě nechce vidět, úplně zpretrhany veškeré vazby. Tak se aspoň mstí přes naše děti, kterym na dálku nadává, nikdy je neviděla a mému otci každou návštěvu u nás dá pořádně sežrat. K tomu sourozenci, to je dvojitý levl. Takže tak.
Přesně naopak. Neměli jsme špatný vztah, ale nevadilo mi se videt jednou za tři měsíce. Od porodu vnimam mamku úplně jinak, je mi mnohem bližší.
S mamou stejne porad nic moc, ale zhorsil se muj vztah ke tchyni..leze mi cim dal vic na nervy.
@jednaholkaa Mně tchýně lezla na nervy vždycky 😄
Jak když to ti čtu tak mám od každého trochu jen ne s mamkou ale s tchýni
hswhz gzegggggtdfd eeegsu
Ano. Šlo to spíš ale postupně, fáze zhoršování vysmívání a ponižování byly už, když jsem šla na školu, kdy jsem (asi podle ní) měla prvního kluka (chtěla mi pořád kontrolovat panenskou blánu, jestli jí mám, lezla mi do koupelny), po odstěhování, svatba a porody, pak i rozvod - to všechno byly strašný řachy, kterými mi vždycky všechno osladila a teď přišla ta poslední, kdy ona sama zjistila, že kvůli tomu, že nikdy nechodila do práce, nemá nárok na důchod a já jí odmítla živit. Nastoupila jsem na terapii, neskutečně mi toho dochází a jsou to strašný emoce potlačený vzpomínky na týrání i sexuální zneužívání v nížkém věku, doufám, že to udržím a už s ní ten kontakt neobnovím.
Je to syndrom narcistické oběti. Doporučuju opravdu ji vykazovat do patřičných mezí od začátku, neustále, bez emocí. Vyvolává to sice další agresi, ale někdy se stane, že se začne ovládat. A když ne, tak ten vztah stejně skončí jako ten můj, jen nedoporučuju se v tom plácat dlouho, ten rozbitej a zničenej život za to nestojí. Co tě nezabije, to tě posílí - to v případě týrání neplatí. Co tě nezabije, to tě zmrzačí.
Můžete-li, utíkejte.
My měly špatné vztahy od dětství, po rozvodu rodičů jsme se i nějakou dobu nestýkali vůbec, s jejím novým manželstvím jsme se ještě víc oddálily. Po porodech mě začalo ještě víc štvát že na nás kašle. Teď je mi jen víc a víc líto, když vidím jak ve školce čekají všechny babičky ze vsi, a já snad jediná uhoněná matka, co nemůže chodit ani pořádně do práce, aby vše zvládla. Samozřejmě vím, že k nám nemá žádné povinnosti, jsou to moje děti a taky se o ně postarám a starám již 8 let, ale člověku je to líto moc a nedokážu se přes to přenést.
@petrasipkova1 Tak to máme tak nějak stejně. Úplně ne, ale z větší části jsem se přenesla přes to, že nebyla dobrá máma, že není dobrá babička mě štve daleko víc kvůli klukům. Nemám ani tchýni, zemřela než jsme se s manželem poznali. Moje děti tedy nepoznají to, co já: milující babičky. Zase si říkám, že mají to, co jsem neměla já - mámu, pro kterou jsou prioritou ♥️
@hani_na rodičům od manžela už je 85 let, takže o ně pečujeme jako o další děti. Naštěstí zatím zvládají bydlet sami, ani nechci myslet na to, co mě čeká. Melu někdy z posledního, hlavně psychicky, všechny opečovat, zvládat práci, domácnost ... nějaká babička by se fakt hodila. A pak mi nějaký milý psycholog řekne, že na jedno dítě mají být ideálně 3 dospělí, aby bylo vše ideální 😀
@petrasipkova1 Že by Studnička?😁
@hani_na přesně 😀 😀
@petrasipkova1 Jo, po každém videu o výchově propadám depresi, ale snažím se🙂 Stejně si myslím, že základ je být odpočatá, většina zkratů nebo nervozity, kterou pak bohužel nechtěně přináším na děti,je z únavy a nevyspání, prostě pod tíhou provozně-organizačního shonu..
Jo, to znám, moje mama se pasovala do role matky a ne babičky, až jednou, jsem ráda za paní doktorku, si to napochodovala do ordinace na prohlídku s malým v náručí a já za ní jako nějakej poskok, který jen podával věci, pořád pro něcho běhal, prostě hrůza. Pak mi paní doktorka řekla, že ona se jen snaží pomáhat, ale to už je přes hranu, matka jsem já, ona je babička a má se podle toho chovat, na druhou kontrolu už jsem nesla malýho já a pomůcky nesla ona. A tak to bylo správné.
Ahoj, ano. U mně to teda bylo tím že matka na mně začala žárlit. Žárlila na to že se dokážu postarat o díte, že se dokážu postarat o domácnost, že jsem úspěšná a že mám manžela který mně miluje. Sama se mi k tomu přiznala a strašně mně to mrzí že to takhle cítí a to vše hned jen co jsem porodila. Od té doby se s ní nebavím a takhle mi to vyhovuje. Aspon nemám vedle sebe negativní lidi.