Vztah trvající 4 roky a problémy se shodnout na místě bydliště. Může z toho být perspektivní vztah?

Ideální by byl asi kompromis - odstěhovat se úplně jinam. Ale pokud se nedohodli do teď na společném bydlení, tak jak chtějí řešit další velká rozhodnutí a problémy, které přijdou?
@bara88 Pokud jsou tam silné rodinné vazby a včas se nepřestřihne pupeční šňůra, tak to potom takhle vypadá 🙈

A dovolením budu odpovídat pouze na dotazy, které se přímo týkají mého dotazu 😊 ten je položen dost jasně

mela jsem s pritelem, ale ve veku kolem 25 let. vztah jsme meli od 16 let. ja po skole - chtela jsem zustat v miste skoly - dostala sem i nejake pracovni nabidky, mela uz sit znamych, ale manzel nechtel odejit ze sveho zamestnani. nikdy jsme nebydleli v jednom meste, stale za mnou jezdil na vikendy. on nechtel do velkeho mesta a ja zase na dedinu, kde bydlel. vymysleli jsme uplne jine mesto, kde jsme museli zacit oba od zacatku. on teda dojizdel dal do prace a ja si nasla novou praci. ale trvala jsem na vetsim meste, abych mela pracovni prilezitosti a nemusela dojizdet i ja. ale nez sme se domluvili, vypadalo to chvili, ze se rozejdeme, nikomu se nechtelo ustupovat 🤷🏼‍♀️

@emillyhk hehe to je přesné s tou pupeční šňůrou

@gbp tak teď jste určitě ráda, že jste se domluvili, děkuji za zprávu, přesně také reakce oceňuji, když píšete osobní zkušenosti... Nebylo potom těžké, že jste neměli pomoc od rodiny když jste si vybrali úplně jiné místo pro život ?

pomoc od rodiny mi chybi asi hlavne ted, kdyz mam male dite (dalsi cekame v zari). ale jedna babicka je na dojezd 35 minut a stejne nema moc zajem i kdyz je v duchode 🤷🏼‍♀️ nejradsi ma, kdyz prijedeme my, ale to mi casto moc nepomuze. a druha je dal cca 1,5 hodiny, ale ta je zas jeste v praci, takze by to s tou pomoci taky nebylo nejak vyrazne. ale zas treba muzeme prijet klidne na tyden, ochotne si vezme dovolenou, kdyz muze, a ja si navstivim vsechny sve babicky, kamarady apod. ono to kolikrat neni tak o vzdalenosti jako o ochote. samozrejme pokud to neni pres pul republiky nebo sveta 😅

@gbp chápu no, já mám taky tchýni 20 minut mhd od nás a nebyla taky hlídat malého nikdy a mojí mamku 3 hodiny vlakem, ale asi je to tím, že prostě moje mamka je moje mamka, tchýni mám jinak milou, akurát na to "cestování" za náma už není, je řada když jsme u nich na zahradě, ale to já se musím sebrat, sbalit, vymyslet polední spánek a doma mě stojí práce no...

Do skoro 32 jsem bydlela u rodičů - jsem invalida a sama bych si nemohla dovolit bydlet. Plus mým rodičům to nevadilo - mají byt 5+1 a jsem nejmladší ze 3dětí. U nás je rodina na prvním místě a tak jsem alespoň doma pomáhala, co to šlo. Byla jsem 5let sama. S partnerem jsme se poznali docela pozdě - v mých skoro 31a jeho 35. Když jsme se seznámili, věděli jsme, že chceme rodinu. On bydlel 60km daleko a já vždy říkala, že chci bydlet poblíž rodině (má sestřička bydlí na stejném sídlišti s rodiči + bratr ve vedlejší vesnici). Partner měl vlastní byt, už bez hypotéky. Tak jsme se dohodli, že zrekonstruuje byt a já nakonec šla za ním. Bylo to těžké, jsem odstěhovaná 2roky a rodina mi tu velmi chybí - kor teď, když máme doma 4,5měsíční poklad - nejde mi o výpomoc, to fakt nepotřebuji, ale moje rodina + můj partner jsou moje všechno. Každopádně buďto se odtěhují na neutrální půdu, ale do budoucna takto nejde fungovat - pokud chtějí vlastní rodinu - tohle je spíš jak kamarádi s výhodami.

U nás je to stejné. Akorát nám teda není nad 35... Já chtěla zůstat v našem rodinném domě kvůli babičce (bydleli jsme tu jen samy dvě) abych se postarala a přítel chtěl zase bydlet u nich na vesnici kvůli jeho rodičům. Nakonec se po pěti letech budeme stěhovat k němu na vesnici kde stavíme dům. Ale jen proto, že tam měl pozemek. 🙂 Když se začínalo stavět, chtěla jsem brát babi ssebou do nového. Ale nakonec se vrátili do našeho rodinného domu moji rodiče takže s ni zůstanou oni.

Znám takové dva, silnou vazbu na rodinu má jen jeden z nich. Nejdřív se k těhotné kamarádce nechtěl nastěhovat, protože neměl sestavené skříně a zabralo by to hodně času atd. Zkratím to - víkendy a někdy i večery v týdnu tráví u rodičů. Nejezdí s ní a se synem na dovolené, na výlety, protože to by se prý cítil vykastrovaný. Bez dětí asi i nějakým způsobem snesitelný model, s dětmi úplná chujovina..

U nás jsem ustoupila já, ale hodně dlouho mi trvalo se s tím srovnat. Teď kvůli práci budu víc ve svém rodném městě a dost se na to těšim. Ale už i v tom druhém jsem si to celkem oblíbila (po patnácti letech 😅)

Mám takové přátelé. Kolem třicítky, vztah pár let. On bydlí s rodiči v rodinném dome. Ona taky s rodiči, plus možnost si opravit nemovitost po babičce. No, nemohli se shodnout, jak vlastně dal. Nakonec se rozešli, prostě čas se usadit, zakládat rodinu a oni se vůbec nikam dál neposouvali, jen randili. Určitě tam bylo vůbec důvodů pro rozvod, ale tohle taky nepomohlo.

Manžel trval na tom, že on nikam nepůjde. Já jsem se tam málem zbláznila, tchyně furt za prdeli, řídila nám život, on si pořádek neudělal, malé město.. Horor. Manžel stěhování do mého města nebo na neutrální půdu odmítl. Rozvedla jsem se. Jako rodiče fungujeme v pohodě, vycházíme lépe než v manželství. Tchyně, co musela dřív vnuka vidět denně, nebo se hroutila, za ním nepřijela ani jednou, je to hodina cesty, vidí ho jen, když ji ho dovezu až pod nos k ní domů, ale s turisty jede až na Slovensko. Teď měl narozeniny, ani mu nepoprala, dárek, nic. Manžel je v práci, nebo s tchyni a tchanem u nic doma, do "našeho doma" chodí jen přespat. Je mu 40.

Znám. Oba měli děti, rodinu, práci, zázemí.. Střední Čechy, Morava. Mnoho let za sebou dojížděli. Teď už myslím bydlí spolu. Děti jsou dospělé.
My jsme s manželem dlouho přemýšleli,kdo se kam bude stěhovat. Kdybychom nechtěli tvořit rodinu a mít společné dítě,asi bychom zvládli bydlet zvlášť a jezdit k sobě na víkendy dýl než ty skoro 4 roky. Nakonec se on přestěhoval do mého města, spolu jsme si našli pronájem většího bytu a on 2 roky dojížděl do původní práce, 40-50 km. Já tady mám maminku, děti svého otce. On v původním bydlišti rodiče,ale jezdíme k nim několikrát měsíčně ( oni k nám velmi výjimečně jen na chvilku, nehlídají).

U těch tvých by mě zajímalo,jestli už mají nebo plánují spolu děti. V 35 nejvyšší čas. Pak by to chtělo se odpoutat od původní rodiny a vytvořit svou vlastní a svůj domov. Pokud děti nemají, nechtějí,tak klidně můžou k sobě jen dojíždět. Někdo je na původní rodinu, místo hodně fixovaný. A čím dýl tam je tím hůř si hledá jiné, své místo ve světě. Neví jak, co, nechce nic měnit, má obavy..

Naši známí se seznámili v Praze, kde oba studovali a pak i pracovali. S dítětem tam zustat ale nechtěli, oba jsou z menších měst. Taky zvolili úplně jiné město než žijí rodiče, jsou zhruba na stejno od obou. Taky mohli bydlet jak v jednom, tak v druhém městě, ale ani vůči jednomu by to nebylo fér. Jsou spokojeni☺️

Zvláštní mi to samozřejmě přijde, neb si myslím, že zdravý normální vztah by se měl někam posouvat, měl by růst a dospívat stejně jako ti dva lidi v něm. 🤗 Ale máme také známé, co jsou spolu 18 let jako my s manželem a pořád celé ty roky si žijí to stejné = sobota ona u něho, ve středu on u ní. Nerozumím, ale respektuji. 🤷‍♀️😊

Exmanzel to tak mel. Ja byla ochotna jit kamkoli v okoli, kde to cenove zvladnem, jeho vesnice byla cenove temer jako Praha, vlastne za tech 10let, co se ted zvedaji ceny, tak tam jsou porad stejne… uz je ex, neni to sice jediny duvod, ale velkou roli hralo, ze se s odstehovanim nesmiril, misto traveni casu se mnou jezdil neustale tam…

A proč resis svou známou? V uvozovkách. Pokud to tedy nejses rovnou ty. Jinak k tématu: pokud se ani jeden nechce hnout z místa, premyslela bych o pevnosti svazku. Já když jsem zamilovaná, je mi jedno kde bydlím, hlavně, ze jsem s tím dotyčným❤️ Jinak pises málo informaci. Je aspoň jedno bydliště vlastní nebo oba byty pronájem? Není jeden z nich závislý na svých příbuzných, ze se neumí odlepit? Co prace? Ono dojíždět 100km každý den nic moc..

@andelka děti právě začali plánovat, ale nebydlí spolu, pro ni to budou muka se odstěhovat do jeho bytu, on bude nejvíc šťastný, on má totiž byt tam, kde je, ona nic

@loylii každý má práci ve svém bydlišti, práci může jednoduše změnit jen ona, on má vlastné podnikanie silne navázané na místo kde aktuálně je ..no a byt má on vlastní, ona ne a navázána je zejména ona, on nemůže měnit kvůli té své práci.... nakonec se rozhodli že za hodně hodně let postaví dům na 'neutralni půdě a dojíždět budou oba jak do práce, tak zejména ona za rodinou a to každodenne " podle mně nejhorší řešení, nevím jak si představuji že ti bude fungovat až budou děti a třeba budou chodit do školy.... každý fungovat v jiném městě a v novém domově jen přespávat

@loylii a ta pevnost svazku je přesně to z čeho už jsme všichni otrávení, přijde nám, že by to řešení mělo přijít jednoduše a nějak přirozeně

@daisymaminka a to zvládají i s dětmi? Když je člověk sám, je to jasné, ale plánovat do toho dečka?

Tak to brzo teda. Doteď jsou oba bezdětní? Jako.. napřed musí vyřešit to bydlení. Jeden musí ustoupit. A z praktického hlediska je asi rozumné jít k tomu,kdo má vlastní vhodně velký byt. Další věc je práce. Což jak píšeš spíš změní ona. A stejně z ní na pár let vypadne.
Jednoduše a přirozeně to mnohdy nejde.
My jsme teda dřív čekali dítě než se sestěhovali. Nebylo to ideální,ale vyšlo nám to. Brali jsme se půl roku po stěhování.
Každopádně je to jejich věc. Vám do toho nic není a mělo by vám být blbé jejich život nějak vůbec komentovat.

@barmil no vidím tam velkou podobnost ve vašem a jejích příběhu

@andelka 😀 tak oni to s náma neustále řeší, hlavně jejich rodičům je to už nepříjemné trvá to celou tu dobu 4 roky, ale díky za moral

Není zač. No rodiče chápu. Ale jako oni s tím taky nic neudělají. Jsou dospělí,a to už hodně dlouho. Rodiče bych vyslechla a nazdar. Není to vaše věc. Ani jejich. Mladí se musí rozhodnout, domluvit, pokud spolu chtějí žít a mít rodinu. Ta jejich původní je k tomu nedokope.

@andelka "mělo by vám být blbé jejich život nějak vůbec komentovat" od někoho kto sdílí hodně podrobností o životě, zdravotním stavu a vůbec fotografie svých dětí to poučení budú brat hodně vážne

Nechápu..Fotky mám už hodně staré. Nové nedávám žádné. Podrobnosti sdílím o sobě, o rodině občas, zdraví není nic extra tajného, chválabohu mi nic závažného není. Ale že bych zakládala téma a v něm drbala život ostatních,to fakt ne. Životní příběhy a zkušenosti jsou různé, zajímavé,ale vždycky to nakonec nemá nic společného s tím původním problémem. Je to jejich život. Ne váš. Jaký bude je na nich. Vy to můžete jen zdálky sledovat,a komentovat, když se nedokážete udržet.