Vztah se švagrovou
Dobry den, rada bych tady popsala co me trapi a budu rada za každý příspěvek. Je mi 40 let a jsem mamou 1 maleho dítěte. Duvod proc sem pisu je, ze mě trapi vztah s moji svagrovou. Jmenuje se Zuzka, Zuzku jsem poznala před cca 7,5 lety když jsem zacala chodit s mym dnes muzem. Asi po roce a pul jsme se zacaly intenzivneji vidat, myslim, ze vztah byl docela hezky. Nicmene od zacatku bylo jasne, ze kazda jsme jina ja skoro abstinent, nekurak, spis klidny typ, ona kuracka občas nejen cigaret na zenu pomerne znacne holdujici alkoholu, mohu-li napsat milovnik veciru apod. Porad mi ale prislo, ze když jsme spou rozumíme si, mame se cemu spolecne zasmát apod. Ja velmi brzy v začátcích našeho vztahu otehotnela a zacla mit postupne jiné starosti, jiny směr života.., uvedene starosti i radosti se samozrejmne ještě zintenzivnily po narozeni dcery. Ona po detech nikdy extra netoužila, asi jim s partnerem prilis neslo ani plozeni jich. Ale neprislo mi, ze je supr chce. Pak uz ale asi pochopila, ze pokud by je nekdy mela mit tak pokud možno ne uplne pozde. Nyní ceka 1. potomka, který se ma za 3 mesice narodit, Zuzce je 35 let. Tak asi nejak na vykresleni pozadi. Co me trapi, ze mi prijde, ze není oboustranny zajem ke schazeni k udrzovani vztahu, ze ten zajem mam jen ja. Byt jako mama nemam taky tolik casu. Od malicka jsem byla vedena k tomu, ze rodina je snad nejvic a na vztazích se musí pracovat. Proto bych i se Zuzkou chtěla mit hezky vztah ale trapi me, ze to nejak nefunguje. Asi před dvěma lety jsme mely hadku, kde mi vyčetla, ze si prilis stěžuju "na to, ze jsem jen na rod. dovolene" a at si nemyslim, ze pracujici, kteří chodi do práce třeba nejsou unaveni. Strasne se me to tehdy dotklo. Bylo to take v době kdy jsem prave byla /kvůli dceri/ extremne unavena. Ja ji na oplatku rekla /stydim se za to/, ze nemůže pochopit co to je mit dite když zadne nemá. Ano bylo to ode mne osklive, mozna v te době uz nejake chtěla. Od te doby se bojim jakkoliv postěžovat abych to zase neschytala. Na dceriny narozeniny si nevzpomene. Sama se prakticky neozve nikdy. Něco mi vadi v tom vztahu nevztahu ale asi uplne nedokazu vyjadrit co. A tak nejak tusim, ze to nebude fungovat ani az bude mamou. Co by jste delali na mem miste? A omlouvam, se za dlouhy příspěvek. Dekuju moc.
Obavám se, ze je to dost o lidech. A pokud ty vztahy nejsou ideální teď a z její strany nepozoruješ zájem, už se to asi nezlepší. Já jsem také z rodiny vedená "pro rodinu", ale z manželovy strany to není tak horké. Se švagrem si nerozumím vůbec a s jeho ženou také příliš ne, ale obě máme děti už, takže téma k hovoru je. Vídáme se málo, na vánoce a někdy na narozeniny+ kdyz od nás neco potrebují (muž jim spravuje počítač).Chováme se zdvořile, ale prostě to není ono.
Možná že po narození i jejího potomka najdete společnou řeč- děti, ale abych řekla pravdu, dle popisu nevěřím, ze by se to zlepšilo příliš. A zájem druhému nevnutíš...
Chápu vás že chcete udržovat rodinu pohromadě. Mám to stejně. Ale za každou cenu bych to já osobně nehrotila. Mám to podobně s tchyni. Ze začátku super ale po narození druhého dítěte se sama neozve, nenapíše, nic. Jen když chce starší někam vzít tak píše rozkazovaci SMS. A před přítelem mě akorát pomlouva. Tak jsem přestala iniciovat setkání a nechávám to na ní. Už tři týdny se neozvala a asi ji vůbec nechybíme.
@jupik1 Ono je tezke z jednoho příspěvku soudit. "Nevzpomene si na dceriny narozeniny" ..to ji pozvete na oslavu a ona nepřijde? Nebo očekáváte, že ma v paměti, kdy se vám narodila dcera a bude vám pravidelně každoročne volat? Vy máte jako středobod dceru, ona ne (a už vůbec ne tu vaši.. sorry), témata hovoru asi pro ni nejsou zajímavá a těžko se hledá něco společného, když má jiný životní styl. Nyní se vám přiblíží, tak třeba najdete společnou řeč. Zkuste ji třeba zavolat, že máte něco po vaši dceři, co by vyuzila, a můžete si pokecat o těhotenství, porodech atd. ..společných témat ted budete mit hafo🙂
@japona Tak to klobouk dolů. Já si to sice pamatuji, ale opacne. Tj. vím, kdy se kdo narodil, ale když to datum je, tak mi to nedocvakne🙂. Proto bych nedělala drama z toho, že svagrova nevzpomene, kdy jsem porodila které dítě. U nás to jistime oslavou, na kterou pribuzne zveme nebo jsme zváni🙂
Ja nechapu, proc na to tak tlacis. Jste rodina, nemusite byt nejlepsi kamaradky. Mate spolu vychazet na nejake zakladni urovni, ona te ma respektovat jako partnerku bratra, ty jako jeho sestru. Takze zakladni slusnost, projevit nejaky zakladni zajem a tim to hasne. Nechapu, proc se za kazdou cenu cpat do vztahu s nekym, s kym si nerozumim. Me by to tedy taky asi stvalo mit takove tlaky v rodine a uplne zbytecne.
@japona taky sem si pamatovala narozeniny synovců, a to mi bylo 15 let a šlo o syny bratrance, teď si pamatuju narozeniny i těch "pravých" synovců, se švagrovou si navzájem pamatujem (nebo teda spíš máme napsané) i narozeniny sebe navzájem....
A jinak zakladatelce - počkejte po porodu a uvidíte, myslím, že se vztah může zlepšit 🙂
Mě přijde, že to moc hrotíš. Rodina je rodina, ale ona zas tak úplně rodina není. je to ženská bráchy tvýho chlapa. Moje švagrová bydlí kousek od nás a když se potkáme, tak se pozdravíme, ale to je tak vše. Jsme každá jiná, jako vy dvě a každá máme jiný okruh kamarádek, tak proč to lámat přes koleno. A fakt mě v životě nenapadlo, že bych si měla pamatovat narozeniny jejich dětí. Já z hlavy nedám ani narozeniny svých rodičů, nebo bráchů. Jedinej, koho si kromě mě pamatuju, je manžel a i to mi dalo dost zabrat. Náš otec je to samý, někdo na ty data prostě neni.
@nutricnihodnota ok, tak každý to jinak pro me to rodina je i když sirsi a co se tyka narozek tedy pamatovat si narozky rodicu a uzke rodiny mi prijde dost zaklad a když uz si to nepamatuju myslim, ze dnes uz existuje dost vychytávek, které to pripomenou ale když to u vas nedela zadne problémy jakoze asi ne tak proc ne
@jupik1 ja bych se s ni pokusila navazat kontakt (vyvolat spolecne kafe, treba) ale pak to vest tak nejak jemne, aby spis urcovala tema hovoru ona..... nenabizela bych ji veci po svem diteti, jen kdyby si o to rekla... nevypovidavala bych se o porodu, tehu, 6tinedeli bez jejiho dotazu... pokud to je milovnik vecirku a svobodneho zivota, mrkla bych pred setkanim na aktualni premiery v kinech, divadlech, vystavach, nevim co jeste... proste nemyslet si, ze se jako tehotna bude chtit o tomto bavit.. mozna ano, ale mozna nasadi "pozu", ano, jsem tehotna, ale dal ziju svuj bohemsky zivot... nevim, jestli jsem se vyjadrila srozumitelne, je to jen takovy napad. Ja jsem jako tehotna koupila od sve svagrove kocarek, chuvicku a par veci. A nakonec jsem kocarek dala pryc, protoze mel spatny podvozek, chuvicka fungovala na heslo, ktere nam ale nerekli. A tech par oblecku jsem nakonec nepouzila, protoze jsem si oblibila "jinou modu". Takze se nakup v rodine na mimino nepovedl a doted na to.sem tam myslim...
Já bych to nehrotila. Švagrová (bratrova sestra) taky není úplně šálek mé kávy. Tedy - jsem za ni vděčná, že si bráchu vybrala (klasickej "ajťák" a "inženýr z FELu"), dlouho jsme doma žertovali, že se ožení procesorem 😄, je dobrá máma a neteři se skvěle věnuje, jen to prostě není tak, že bychom spolu chodily na víno nebo do divadla. Takže se naše návštěvy omezují na rodinná setkání anebo když jedu do jejich města. To se mi ale třeba kvůli vytíženosti taky nedaří, jak bych chtěla, takže ona to klidně může vidět tak, že o neteř nejevím zájem. (A ne, ani kdybychom bydlely ve stejném městě, tak spolu nebudeme chodit na kávu, prostě nejsme na stejné vlně...)
Myslím, že vztahy v rodině by měly být určitě slušné, ale nikde není psáno, že jen proto, že jste švagrové, musíte mít nadstandardní vztahy na úrovni dobrých přítelkyň...😉
Také hodím zkušenost do pléna s "vyvdanou rodinou". Mám skvělou tchýni, často se ozývá, v mém 6nedělí mi chtěla moc pomáhat, pořád malému něco kupuje. Mám ji moc ráda, je hodná, milá, obětavá. Přesto s ní nemůžu vztah jako s mámou - ikdyž tchýně je vždy moc vděčná, když se ozvu sama, je to na ní vidět a i slyšet v telefonu. Pořád tam cítím takovou bariéru. Švagrová mi vlastně svého bráchu dohodila, je to takové střevo 21leté (mě 28), ale chodili jsme spolu pařit, na večeře, bowling apod. Ale nikdy nic nelámu přes koleno 🙂
@caverina no jo, když máš dva, tak třeba. Ale když jich je deset? Já dám horkotěžko dohromady ročníky, a i to spíš hádám. Natož u těch praneteří a prasynovců. Ale tak nejezdíme si přát na jejich narozky, spíš když dojedeme, dovezeme sladkost a hotov. Když se chce, všechno jde.
Na tvém místě bych se jednoduše oprastila od nějaké zahořklosti. Podívej, ona svobodná těžko mohla být celá auf z vaší dcery. Ted čeká rodinu, bude to víc chápat. Takže bych se pokusila navázat ten vztah znovu, zase budete mít stejná témata - těhotenství, porod, dítě, prdíky, proč být naštvaná?
Já bych se jí teda už nevnucovala. Souhlasím s tebou, že na vztazích v rodině by se mělo pracovat, ale nemůže to být takhle jednostranné. Myslím, že dalšími pokusy o navázání vřelejšího vztahu to pravděpodobně dopadne spíš opačně, že se odcizíte ještě víc. Asi bych s ní udržovala jen takový ten "obligátní" kontakt (popřát k narozeninám, svátku, nějaký ten dárek na Vánoce a tak). Třeba se časem sama začne víc zajímat, třeba se znovu sblížíte po narození jejího dítěte, ale nemá smyl lámat to přes koleno.