Vztah po nevěře

Chce to čas....taky jsem si tím prošla a trvalo mi to tak rok a půl se s tím nějak popasovat a vztah už není jak byl pře tím a varovná kontrolka svítí při každé hádce.
Ale jsem ráda,že jsme se tenkrát nerozvedli....

Asi hlavní je se smířit s tím, že to nikdy už nebude jako před tím, což ale neznamená, že to nemůže být kvalitní a hezký vztah. Měli jste problémy, které vyústily v nevěru, sama říkáš, že jste spolu neuměli komunikovat, takže vás tohle všechno někam posunulo a třeba vás to prostě mělo naučit, že takhle se problémy neřeší.Je to zatím hodně čerstvé, takže tvůj strach, nedůvěra, pochyby jsou normlaní, manžel ti ublížil, to všechno nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku, bude se to vracet a ještě to nějakou dobu bude bolet.. ale pokud jste se rozhodli, že spolu chcete být, máte se rádi, tak zabojujte... Ale musítě bojovat oba, pracovat na tom, třeba v poradně, tohle je běh na dlouhou trať s nejistým koncem, ale určitě to stojí za to to zkusit, skončit to ve finále můžeš vždycky... mluvte spolu, říkej mu upřímně, jak to cítíš, možná bych i vyhledala psychologa, kde si sama ujasníš, co chceš... Držím pěsti ❤️

vždycky ten, který odpouští je na tom hůř, protože musí odpustit jak protějšku, tak sobě
a odpustit je nevracet se k tomu
ty teď nejsi zrovna v ideálním rozpoložení, krátce po porodu, nevím, asi bych to zkusila probrat s mužem, říct mu o tom, když na začátku všeho stály komunikační problémy, a zkusit si nechat pomoci s někým třetím, myšleno terapeutem, psychologem
jsi silná a zraněná, přeji ti nalézt sílu a vnitřní štěstí.

Nevěra je velká rána, já si myslím, že se dá zahojit, ale chce to čas a pracovat na tom třeba i na terapii, něco zvládne člověk sám, když se třeba zaměří na osobní rozvoj, u něčeho je dobrý terapeut.

Pokud se muž snaží a nechce o tebe přijít, šanci bych mu dala, i když přenést se přes to určitě nejde. Ale už kvůli dětem 🙏

Mám úplně stejný problém :/

Znám z vlastní zkušenosti, na něco jsem přišla, ale spoustu jiných mi asi zapřel... Dodnes si nejsem jistá, že zas nehledá někde jinde, ale už jsem ve věku, kdy to asi vědět ani nechci, pokud hledá, je to jeho svědomí, ne moje, i když zrovna u něj někdy pochybuju, že svědomí má 😅 nicméně k dotazu, zda se to dá překonat, dá, trvalo mi to ale minimálně 3 roky od okamžiku, kdy jsem to zjistila... Taky jsem chtěla vztah ukončit, on nechtěl, stará se o mě, i o děti, snaží se, to mě asi přesvědčilo... Ty 3 roky byly hodně těžké, tajně jsem ho vlastně nenáviděla, ale snažila se, nedát to znát... ani po sexuální stránce to od té doby, co jsem na nevěry přišla, není ono... Nicméně přešlo to a fungujeme relativně velmi dobře, tulíme se, objímáme, líbáme na pozdrav, před usnutím, a taky usínáme v objetí a ruku v ruce... Po 12 letech, co jsme spolu...

Láska je o odpuštění a minulost se stala ,nezměníme ji ,takže nedumat pořád dookola..Všechno zlé je k něčemu dobrému.Ja bych zašla do kostela abych našla v sobě klid .Stačí jenom chtít a nemluvit o tom , nevyčítat ,neotačet se .Hodně štěstí !

Me byl ex neverny pred vic nez 2 lety, predchazelo tomu jeste more dalsich jeho lzi, takze jsem odesla, ted mam stastny vztah, neumerne lepsi, ale z nejhorsiho jsem se dostala az po 2 letech od toho rozchodu a i tak me to jeste nekde vzadu obcas zaboli. A to spolu nejsme a nemusim ho kazdy den videt. Tyhle bolesti trvaji dlouho.

Hrozne rada bych poradila, ale ja sama nevimmco delat. Mam to podobne, jen chlap si nasel milenku kdyz jsem bojivala s rakovinou. Je to pet let a porad to boli, je to cimdal horsi. Jsem v invalidnim duchodu a nemam kam odejit: Kdybych mela, uz tu nejsem. Deti me vidi stale nestastnou a ptaji se, ja zatim rikam ze jim vse povim az budou vetsi. Muj chlap me podvedl minimalne dvakrat i za svobodna, to jsem jeste nejak prekousla, ale tohle ne. Dali jsme si dohodu, ze si kazdy muzeme delat co chceme, ja si nasla kamarada, ktery ma cas tak jednou za dva mesice a muj muz si nasel kamaradku a travi s ni kazdy vikend a i nekolik dni v tydnu. Detem se venuje cimdal min, a to me taky stve. Bohuzel mam kolem sebe vic lidi co jsou ve spatne situaci a nikdo poradne nevi jak z toho ven. Ja bych tak moc chtela umet jit dal, ale moje precitlivela povaha mi to nedovoli :( Byt vami, pokud mate kam jit, jdete. Jak to chlap udela jednou, udela to zase

Trvalo mi možná i 2 roky, než jsem opravdu odpustila, přestala vyčítat jemu i sobě, odpustila jsem dokonce i té milence. Bylo to na začátku vztahu, nechtěla jsem to tenkrát vzdát a udělala jsem dobře, náš vztah to posilnilo, ne ta nevěra, ale to potom. Ustáli jsme to, naprosto mu důvěřuju, a občas i zapomínám, že to někdy bylo mezi námi takhle špatný, protože je to vážně úplně jiný i on je jinej, lepší. Ale chce to čas, spoustu času a trpělivost z obou stran

Diky vsem za nazory, asi to bude chtit more casu. Ted me hodne zamestnavaji deti, ale jsou dny horsi, kdy si rikam, jestli radsi nejit kazdy svou cestou. Zatim je to vztah bez duvery (ac nemam duvod pochybovat, ze mi lze nebo neco pokracuje). Citim se, jak po prustrelu srdce delovou kouli, presto ho mam rada a zalezi mi na nem. Verim, ze bychom umeli byt dobrymi prateli a rodici detem, i kdyby to nedopadlo. Ta partnerska rovina je ted hodne narusena (hlavne z me strany k nemu) a vazne nevim, zda se to nekdy nejak srovna nebo prodluzujem nevyhnutelne.

Chvíli to potrvá až rok potom co se stalo je to na lepší cestě. To ještě udělal tak okatě. Ztratil se já ho hledala i pčr byl u kamošky pak byli na měsíc partneři no a asi zjistil co je zač a vrátil se. Ač mi spoustu lidi říká, že jsem blázen potom všem. Tak chci zachránit rodinu, protože si myslím, že je to nejdůležitější pro děti.

@lady_quinny to teda vymyslel! 🤦 Prve mysli na sebe a zachranovat vztah jen kvuli detem nema smysl. Drzim palce, at jsi stasna.

Ahoj, založila jsem v podstatě totožnou diskusi už dříve, třeba ti pomůže moje zkušenost (že jde se přes to dostat, chce to čas) a zkušenost ostatních.
https://www.modrykonik.cz/forum/rodinne-problemy/zkusenosti-s-navracenim-duvery-po-nevere-2/
I když možná už jsi za ten rok ve stádiu, kdy je dobře 🙂

@restartzivota ahoj, diky za zpravu. Dava mi to nadeji, ze je mozne jit dal. Nicmene ja posledni dobou vic a vic premyslim, zda to nerozseknout a nejit si kazdy svou cestou. Pry uz nad tim taky premyslel. Nedovedu odpustit. Mam pocit, ze jeho rozhodnuti najit si milenku, jako vychodisko z nasi krize proste bylo uz definitivni rozhodnuti a tohle vsechno ostatni jen jede dal setrvacnosti a zvykem. Nicmene momentalne jsme v situaci, kdy je to lip drzet jeste chvili spolu, nez to ted rozetnout. Mam trochu pocit, ze co jsme si meli predat jsme si predali a ted uz jsme jen rodice/spolubydlici s vyhodami. Posledni dobou je mezi nami napeti, neumime si k sobe najit cestu. Jeden den se vse zda ok, super, dalsi tri dny stoji za houby. Jak tohle dopadne nevim, citim se emocne vyzdimana.

@restartzivota nicmene tedy jeste na doplneni, uziram se tim vnitrne sama, rozhodne mu to tady xkrat do mesice nepredhazuji. 😁 To spis se nam odhalily dalsi a dalsi treci plochy.

Ahojky,ja jsem na druhé straně zdi.Byla jsem to ja kdo podvedl,manžel mi to odpustil je to půl roku takže ještě čerstvé poměrně.Semtam to vytáhne ale myslím si a doufám,ze krize je zažehnána.
Píšeš,ze to udelal z důvodu krize a neporozumeni.Nevěra je vlastně nejrychlejší útěk z reality.Nedela se to,je to hrozná věc ale zamysli si,stojí ti manželovo ulet za to,rozbit vše co jste vybudovali?Plus rozvrátit rodinu?Pokud on v tom neměl city a chce s Vámi zůstat dal,neprikladej význam tomu co se stalo,on te nepřestal milovat jen proste potřeboval “utéct”.Ne všichni jsou tak silní jako ty a můj manžel,ze dokáží snést tíhu všedních dnů,krizí a streotypu.Jestli byl hodně špatný z toho,co se stalo věř,ze se ponaučil a myslím ze i ty stoupnes v ceně.Takhle to třeba cítím ja,tím,te mi manžel odpustil a dokáže jít dal velmi stoupl v mých očích a věř ze výčitky a stud po tom co to praskne jsou velký.

Mně se stalo něco podobného. V 8mesici jsem přišla manželovi na milenku. Samozřejmě jsem měla tušení, ale zapíral, pak se to provalilo. Byl zamilovaný,říkali si s milenkou spřízněné duše. Opakovane mi lhal, že s ní už není atd..atd..Po třetím provalení,už jsem neodpustila.To už nebyla chyba ,ale jeho volba.Takze pokud se jeho chování změní a ty cítíš, že toho opravdu lituje, že chce být s vama, tak sanci tomu dej.On by si tě měl získat svým chováním zpět.. Já jsem čekala 2roky .Po dvou letech se on rozhodl pro mě a ne pro milenku ,ale to já už ho nechtěla. Přestala jsem ho mít ráda,nevážila jsem si ho jako člověka.
Chce to určitě čas ,nevracet se k tomu,nevyčítat .Je to strašně těžké, strašně, já vím. Ale pokud oba budete chtít, tak vás to může posunout dál ,ale není to pro každého .Držím palce.
Hrozně mě mrzí, že v poslední době nevěr v době těhotenství přibývá. V tak citlivém a krásném období, prožívat bolestivou nevěru...

Jak odpustit...
Řekni si, že za milenkou od Tebe neodešel, že zůstal v tom vztahu, ale měl tak silné nenaplnene některé potřeby, že ho to dotlačilo udělat blbost. Je jen jediná cesta jak se téhle situaci vyhnout a to je komunikace. Je skvělé, že si tohle muž uvědomuje, protože už jste vlastně v jiném vztahu, už vlastně oba jste s někým jiným než před prasknutí té nevěry, protože jste bohatší o zkušenosti. Ani jeden z vás není tím, kdo byl předtím. Je to podle mě jedna věc, na které se dá začít stavět. Asi to vypíšu v bodech...
1) člověk sbírá zkušenosti a učí se. Pokud on se poučil, je možné začít znovu a to znovu bude jiné než předtím - pokud Vám pocity dovolí opravdu znovu začít, nedrzet v sobě to zranění a vyřešit si ho. To je super základ, protože ne všude to možné je.
Přišla jsem si na to, že ani sobě ani jiným nejde vyčítat minulost, protože ten člověk prostě nevěděl to, co ví teď. Lepší je laskavost a shovívavost vůči tomu člověku, který dělal chyby. I on sám trpěl a proto ty chyby dělal. Zaslouží si hlubokou lásku a hluboký soucit (a je jedno, jestli je to moje minulé já, nebo jeho minulé já)
2) proč vám to tak vadí? Zní to možná jako blbá otázka na kterou by šlo odpovědět "no protože mi byl nevěrný", ale na to se neptám. Zkuste chvíli nechat stranou své pocity ublížení (k těm se klidně můžete vrátit za chvilku) a podívat se na to s chladnou hlavou a otevřeným srdcem. Miloval Vás? Asi ano, připadá mi z toho co píšete, že s Vámi zůstal z lásky a opravdu to byly jen nenaplněné potřeby a útěk před realitou. Zkuste si to přerámovat - porovnat kolik času vám byl v tom vztahu nevěrný a kolik času byl věrný. Jak to porovnání dopadne? Není to nakonec třeba borec, člověk, který vydržel hodně dlouho zrazovat sám sebe kvůli Vám (a špatné komunikaci, ale to tehdy nevěděl), než to bylo už tak moc silné, že ho to obrazně řečeno nakonec praštilo o nejbližší zeď v okolí a on si hledal konejsivou náruč (nebo jakákoli jiná jeho potřeba byla nenaplnena)? Jak moc mu příležitost pro nevěru přišla do života a on byl nucen odolávat sám sobě? Jak dlouho sám sobě odolával než podlehl? (to možná není až tak důležité, ale jestli dlouho, taky to něco znamená). A pokud miloval i tu druhou, nic to neříká o jeho lásce k Vám, protože je možné hluboce milovat dva lidi současně (i víc) a každého jinak. Ale v tom je potřeba obrovská pravdivost k sobě samému (to především) i ke všem těm lidem které člověk miluje současně (což je možné až s tou pravdivostí k sobě, což u nevěr často bývají obě tyhle věci špatně, člověk často lže sobě i jiným). Bez té pravdivostí se ty vztahy rozpadnou.
Doporučím možná sbírat jiné úhly pohledu ve skupince polyamory na Facebooku, nebo ještě lépe na nějaký polyamory sraz, ty se konají v Praze. Je to o sdílení pocitů a výměně zkušeností v tématu, kde člověk nemá vzory z okolí jak některé věci dělat správně když je chce dělat jinak a je průkopníkem. Polyamory vztahy aby mohly fungovat jsou především o komunikaci, o důvěře a o práci s vlastními pocity. A v té skupince jsou i monogamni lidé, kteří také chtějí žít s důvěrou a autenticitou ve svém vztahu a umějí se podívat na své pocity a tím i je výměna zkušeností s polyamory lidmi obohacuje - a polyamory lidi obohacuje, že mezi ně přijde někdo, komu vyhovuje žít v trvalém vztahu "jen" s jedním člověkem a komunikují, jsou k sobě pravdiví každý sám k sobě i vzájemně, pečují o svůj vztah a prožívají hlubokou lásku i po letech. Vím o jednom muži v té skupince, který psal o svých pocitech a vztahu ke své jediné ženě a působil opravdu hodně šťastný. V té skupince byl proto, že ho to obohacovalo a rád si povídal o tom co je pro člověka láska, pravdivost, komunikace a já nevím co ještě (a ano, dostal pár dotazů na to téma proč si vybral polyskupinku. Proto, že neexistuje jiná skupinka, kde se téma lásky tímhle způsobem řeší, takhle s respektem ke každému a ke všem způsobům existence v tom. A vlastně i fungující monogamie je svým způsobem jednou z podob polyamory v širším slova smyslu 🙂). A právě na jednom srazu byla jednou jedna žena, která potřebovala ve své situaci poradit - nejsem si už jistá, jestli její muž se jí svěřil že je puzen k tomu mít víc lidí zároveň a ona zpracovávala co mu odpovědět, nebo jestli právě také překonali nevěru a začínali komunikovat, vzpomínám si jen, že působila hrozně nešťastná a moc toho nenamluvila, promluvila téměř jen v seznamovacím kolečku a pak už jen poslouchala. A také potom řekla, že to co tam slyšela jí bylo užitečné a asi to bude ještě nějakou dobu zpracovávat aby věděla jak se k tomu postavit. A ta žena se tam setkala s pochopením a vzpomínám si, že někdo ji. Tam srdečně zval na příští sraz, kdyby chtěla přijít a měla pocit že jí to něco může dát. Je pravda, že už několik let jsem nebyla ani na srazu ani na tom Facebooku (mám mono vztah, takže prakticky řeším jen část problémů co ostatní tam a mám děti, takže na komunikaci i jen s tím partnerem zbývá méně času než bych chtěla, natož pak ještě sdílení zkušeností s někým jiným), ale věřím, že atmosféra mezi lidmi kteří hledají v životě pravdivost a důvěru se asi hned tak nezmění 🙂
Ackoli jsem se trochu rozepsala, tak tohle bylo jen na okraj 😁 Ale přišlo mi to důležité zmínit a když už zmínit, ze zkušenosti vím, že to je potřeba i pořádně vysvětlit o co tam jde. 🙂
Je dobré si v sobě zpracovat téma žárlivosti - proč existuje? Je to strach že přijdu o toho partnera? Je to strach ze já nejsem dost dobrá? Je to kombinace všech těch strachů? Já si téma žárlivosti zpracovávala kvůli bývalému partnerovi, a našla jsem v sobě hromadu strachů a lásku. Když jsem osekala tu lásku od těch strachů, hrozně se mi ulevilo. (když mi pak kamarád, taky takový filosof jako já, řekl právě o té polyamory, a já to šla prozkoumat, přemýšlela jsem pak o žárlivosti ještě víc obecně a hlouběji a ještě jsem za tím našla další překvapivé pocity a skutečnosti, ale to asi stačí. A další level byl, když jsem sama žila v polyamory vztahu a sama jsem po rozklíčování jednoho komunikačního šumu poslala svého tehdejšího partnera za jeho druhou partnerkou, aby se necítila odstrčená. A já ten večer byla sama a začínala jsem s pocitem právě žárlivosti a osamělosti, a končila ve fázi "mám rande sama se sebou a mám na to čas a prostor a to je přece super" a když pak přišel, zářila jsem jako sluníčko a já z nás dvou byla tím člověkem, který si ten večer užil víc než ten druhý podle toho co povídal on a jak jsem se cítila já 🙂 )
Prostě se svými pocity jde pracovat. Ale člověk musí být schopen se v nich vyznat a mam i pocit, že ho to musí bavit rozklicovava (což mě to baví opravdu hodně, v tom mám výhodu).
3) jak velké máte děti? Mluvíte s nimi o tom co se děje, o svých pocitech? Nemyslím třeba konkrétně, ale třeba o tom, že vy dva rodiče mezi sebou máte nějakou krizi. Protože mi přijde hrozně důležité pro děti, zvlášť pro ty malé, nehrat si na šťastnou rodinku když to šťastná rodinka není. Děti na tohle mají radar a pak se jen cítí zmatené a nejisté. A těm rodičům co něco skrývají to pak ještě přidá na pocitu že ten vztah je na *** (doplňte podle libosti a svého naturelu 🙂 ). Přestat skrývat, pretvařovat se (svým způsobem přestat lhát) a začít být autentičtí vlastně uleví všem. Odpouštěla jsem tatínkovi moji dcery sérii menších (částečných) nevěr a lží, a hlavně nerespekt ke mě (ten jsem mu odpustila až když mi došlo že ho má o kousek hlouběji i sám k sobě). Došlo to k rozchodu, ale to zpracovávání a špatné pocity jsem většinu času před dcerou schovávala,byl jí v době rozchodu rok a půl. A zpětně bych to udělala jinak, protože ona to všechno stejně vycítila a byla z toho jen zmatená a táhlo se to pak s ní docela dlouho viditelně (když jsem měla ochotu se dívat) a možná že se to ještě táhne skrytě (její přístup k lidem a ke svým vlastním pocitům naznačuje, že je to možné - ona třeba o svých špatných pocitech moc nemluví a nejde to z ní často vytáhnout, a tím ani jí pomoct to zpracovat). Prostě teď už bych to udělala úplně jinak. Tehdy jsem s ní mluvila jen o rozchodu a co se změní pro ni, teď bych mluvila i o tom, že mám nějaké špatné pocity které se jí netýkají a já si je musím zpracovat. Před tím rozchodem také (když to bylo nejhorší, bylo to a mě vidět a s dcerou jsem o tom mluvila a i když jí nebyl ani celý jeden rok, vím, že to vnímala a zpětně vidím, že to bylo správně).

Je těžké předat své zkušenosti slovy, ale snad něco z toho západně na správné místo a pomůže to 🍀🌷

Zakladatelko, muzu se zeptat, jak to dopadlo? Dva roky od zalozeni diskuze, rok od posledniho updatu. Jak jste na tom ted?

@zanett já bych řekla, že jsme stále v procesu dopadání. 😁 Jsme spolu. Já jsem začala pracovat na sobě, srovnala jsem se s nevěrou, snad se možná dá říct i odpustila. Nezapomněla. Náš vztah je jiný. Jestli lepší/horší neumím posoudit. Je prostě jiný, my oba jsme jiní. Spolu jsme se rozhodli vyřešit věci, které nám nevyhovovali a neuměli jsme je vykomunikovat, takže se u nás odehráli změny jako změna zaměstnání, změna bydliště, jiný styl života (více času pro rodinu, pro koníčky). Jsme oba víc v pohodě. Umíme spolu líp komunikovat. Tak uvidíme.

Tak preju, at je to uz jenom lepsi 🙂 A diky za update.

Zakázala bych si to řešit. Chápu, že je to těžké, ale trápíš se tím už půl roku, to je víc než dost. Tím, že na to budeš myslet, jenom ubližuješ sobě a i vašemu vztahu. Rozhodla jsi se ve vztahu pokračovat, tak to hoď za hlavu a běž dál, takhle budeš pořád akorát přešlapovat na místě. Co bylo, bylo, to už nezměníš