Vztah kvůli dítěti. Jak to zvládáte?

Za mě je to furt nefunkční vztah a to dítě to pozná. Znám dokonce holku jejíž rodiče spolu žili ale kazdej někoho měl (přesně kvůli dětem, přece nebudou rozdělovat rodinu) a pardon, ale je to nakonec takový citový poleno.. ale nemůže za to no. Proste vyrůstala v tom, ze když se tváři lidi ze je všechno v poho, tak proste je a víc se v tom nebabrá. Těžko v tomhle soudit, sama nevim jestli bych měla odvahu odejít. Doufám, ze jo. Zároveň ale věřím tomu, ze takhle funguje spousta rodin a nevnímají to negativně… vždyť jsou přece spolu. Víte jak to myslím. Hodně síly 🙂

Tak si najdi kamaráda s výhodami, milence. Kdyz jste jen spolubydlící, muzes randit jinde. Nebo jsi zacala touzit po otci dítete ale ten má jiný názor?

A co si pomůžou když odejdu a budu sama. Tak syn uvidí jen to že máma je sama. Takhle má syn aspoň nějakou rodinu. Jezdíme na výlety, dovolené můžu si prostě dovolit s ním něco podnikat. Odejdu budu sama, platit nájem jídlo atd. Upřímně nevím no jak bych to zvladla. Já vím zvládá to hodně maminek. Ano není to asi ideální spojení ale zas jak píšu nehadame a jaks taks fungujeme.

@martinka_33 ne to ne. Mezi námi je to páse. Milence hmm měla jsem tu myšlenku už několikrát ale nevím.

Hele a intimně spolu žijete nebo sedm let žiješ jak jeptiška?

Měli jsme to takhle, trápilo mě to dost, zaprvné kvůli dětem jako špatný příklad, zadruhé kvůli sobě, nebylo mi v tom dobře. Přesto jsme to tak nějakou dobu táhli. Velký problém začal v momentě, kdy jsem to, co mi chybělo, čistě náhodou našla jinde... Že roky muž odmítal naše potíže jakkoliv řešit i přes moje prosby a snahy, je najednou na vedlejší koleji, protože teď jsem najednou já ta "zlá", co rozbila rodinu.
Za mě bych to řešila, pokud je jen trochu možnost. Vím, že finančně je to dost nanic, to byl třeba u nás jeden z velkých důvodů, proč jsem neodešla dřív. Ve dvou se domácnost s dětma prostě táhne líp, je jednodušší organizace rodiny, péče o dítě, vše. Zvaž to dobře. Jde to takhle udržet nějakou dobu, ale nafurt? To ne. Máš přece ráda i sama sebe a svůj život. Abys toho jednou nelitovala... nebo nedá se váš vztah ještě zachránit? Je tam aspoň něco, na čem se dá stavět?

Co si pomůžeš? Třeba začneš žít, najdeš si lásku, a syn uvidí, že máma může být i šťastná, koneckonců i taťka. Takhle vnímá, cítí,ze dva nejbližší lidí se šťastně necítí. Bude si myslet, že je to normální a primární svůj život stejně jako vy dva. Protože vy svýma zivotama mrhate

Našla bych si milence. Nebo jen kamaráda,prostě bych se chodila bavit.
Pokid spolu vycházíte,bavíte se,podnikate spllecne různé věci,nebojím se toho že by děti měly nějaký špatný vzor. V kolika manželstvích po 20 letech se lidi objimaji,libaji,vyjadřují lásku před detma? Podle mě bohatě stačí,když se k sobě chovají slušně,komunikuji a tráví společně čas.
Vždyť je to imrvere i tady. "Muž je chladný, nevšímá si mě,nepovidame si..."Ale v tomhle případě žádná nenapíšeš "jaký svým dětem dáváte příklad". Ale když spolu defacto stejně žijí lidi po rozchodu, tak je to problém.
Naopak,je super,že spolu vycházíte a co spolu podnikate.
Já bych jen nestavila sebe na druhou kolej.
A kdyby přišel někdo,s kým bych chtěla být,no tak to bych řešila potom.

Hele tak musíš si určit priority že jo.
Buď to bude že chceš mít hezký kvalitní a bohatý život, třeba do budoucna i nového partnera, ale prostě budeš žít sama a po svém a chceš aby ti bylo fajn ( i dítě to cítí, že má spokojenou mámu). Budeš mít svůj život pevně ve svých rukou. A jo, budeš muset být víc finančně nezávislá.

A nebo si to hezky spočitáš, jak to v příspěvku už děláš.. budeš jezdit na dovolený a mít manželovo finance.. ale jinak život asi nic moc 🤷‍♀️

V tomhle nemůže být šťastný a naplněný nikdo. Bohužel jste si to vybrali a jiná varianta není. Je to pro vás menší zlo,ale zlo je to stejně. Jedině si najít kamaráda s výhodami, nebo prostě nového partnera a buď to tutlat,nebo se s mužem dohodnout ( ale jiný chlap těžko bude dlouhodobě tolerovat,že jeho přítelkyně žije s manželem, ač jen formálně). Já jsem bydlela s ex ještě půl roku po rozvodu, nový partner to akceptoval,ale bylo to i tak na budku.

No a nebyla by šance na vztahu zapracovat a zas se do sebe zamilovat? Kamarádství je super základ pro vztah.

Holky děkuji za rady. Obnova vztahu není možná aspoň z mé strany určitě ne. Možná opravdu popřemýšlel o kamarádovi případně s výhodami. Zas úplně nechci bourat rodinu protože se cítím osamělá, odejdu budu sama a co. Upřímně si ti ani neumím představit.

Úleva, nový start. Trápit se tom, žes o někoho přišla nebudeš, tedy vidím jen mladým volný čas pro sebe, nové zájmy. Ale dělej jak nejlíp uznáš, já bych svým životem nemrhala

Tak zatím buďte spolu a prostě to nech otevřený, co se nového vztahu týče-když někdo přijde A bude to vypadat perspektivě, můžeš pak odejít vždycky. Ale pokud ani jeden z vás nemá jiného partnera a prostě tak nějak spolu vycházíte, nejste na sebe hnusní, na všem se domluvíte (vč.péče o děti), tak bych to zatím zkusila nechat tak...peníze, které bys vrážela do samostatného bydlení (nájem/hypo, vybavení bytu...) si dávej bokem, aspoň zatím ušetŕíš do budoucna. Nepíšeš, zda jste manželé a máte tedy SjM, ale hádám, že spíš ne, nikde nepíšeš "manžel". Byt, ve kterém teď bydlíte, je jeho/tvůj/společný?

U nás to taky k tomu směřuje....po 20 letech vztahu a 15 letech manželství....stěhovat se zatím nechci a ani nemůžu...

Meli jsme to tak a taky jsem byla pevne rozhodnuta, ze to takhle doklepeme. Ale jen do te doby, nez mi pres cestu presel muj soucasny partner. Okamzite jsem vedela, ze takhle uz zit nebudu, i kdybych mela zustat sama. Odesla jsem a mam nadherny vztah, exmanzel je taky zamilovany a spokojeny, vychazime spolu vsichni skvele a deti jsou s tim od zacatku uplne v pohode. Jsem stastna, ze jsem ty koule na to mela a mohla jeste neco tak hezkeho poznat…. Ale uprimne, pokud by se tak nestalo, pokud bych partnera nepotkala, asi bych taky nemela potrebu odchazet, neprislo mi, ze jsem byla vylozene nestastna. To az ted vidim, jak hrozny takovy zivot byl. A jsem rada, ze moje deti vidi spokojene rodice a hlavne vidi vztah, kde si muz a zena projevuji lasku a maji se radi.

Můj manžel vyrostl v rodině, kde rodiče žili vedle sebe. Byly tam teda i časté hádky. Ale je vidět, že ho to poznamenalo. Nemá problém v našem vztahu žít vedle sebe a jen pro dítě. Myslím, že kdyby vyrostl v rodině, kde rodiče žijí spolu a ne jen vedle sebe, byl by na svůj vztah lépe připraven. Máme malé dítě (1,5roku) a já se stále snažím náš vztah zachránit. Ale pokud to nepůjde, budeme kvůli dceři nyní spolu. Ale časem (cca v jejích 3 letech) půjdeme každý sám. Ať má šanci zažít i funkční vztah, který si budeme moc najít. Nechci ji předat ten vzorec, že žít vedle sebe je ok a že žít takhle jen pro dítě a obětovat své štěstí je ok.

@marketanovakova14 úplně stejně to měla moje sestřenice. Narodilo se druhé dítě, na partnersky vztah najednou nebyl čas a manžel s tim byl ok. Taky zil v rodině, kde jeho matka byla s otcem až do jejich dospělosti i když zili vedle sebe. Přišlo mi to tudíž normální takhle žít - vedle sebe, v pretvarce. Pak se sestrenice konecne po deseti letech rozvedla, nadale se s ex vidaji a slavi třeba vanoce, ale je konečně šťastná. A i deti jsou v pohodě, méně vztekle než když byli mama a tata spolu a predstirali vztah. To je k tomu celemu konceptu "zustavame spolu k vuli detem". Ne, neni to kvuli detem, ty rozchod zvladnou, pokud se k sobe rodice i nadale budou chovat s respektem.

@autorka Bourat rodinu? A jak bys vlastně definovala rodinu? Protože za mě je rodina laska, respekt, bezpečí a to společenství dvou dospelych lidi, kteří vedle sebe jen žijí a jeden z nich se chysta na bokovku, fakt není. Spíš mi to pripomina vyhořelý pracovni kolektiv, usmejeme se na sebe, v kuchynce na sebe nejdeme s nozem, ale pocitame minuty do konce a poohlizime se po jine práci, čekáme až nas na LinkedIn nekdo oslovi, abychom mohli co nejdrive vypadnout. Naši jsou spolu, takže přímou zkušenost dítěte vyrustajici v rodine na oko nemám, ale co se tady lidi vyjadruji, tak asi neni o co stát. Mě teda nenapadlo zustavat s ex jenom kvuli synovi, i když jsem si zazila krušné chvíle s otazkami proč s nami tata není, proč ho nikdy nevyzvedne ve skole atd. No, vyplatilo se. Teď mam ve ctyriceti milujiciho manzela a syn tátu, který se o nej stara. Klidne si zustavej v te agonii, ale neskryvej se za dítě.

Rodina už je zbouraná a nechápu, že to nevnímáš. 🤦🏻‍♀️ Dítě žije ve finále v pro něj do budoucna horším, než kdybys byla sama a našla si časem lásku (a otec zrovna tak) a třeba by mohl mít i sourozence.

Zůstávat ve vztahu nevztahu jen kvůli dítěti, popřípadě ze strachu udělat ten zásadní krok, je to nejhorší, co může rodič svému dítěti dát - a to píšu jako dítě, které se muselo dívat na nešťastnou mámu a současně jako dítě, kterému takový postoj matky totálně pošramotil postoj k vlastní sebelásce a sebehodnotě.
Uvědom si, že vy už dávno žádná rodina nejste a že tímto svému dítěti rozhodně neprospíváš...

my jsme to tak měli. Jakmile jsem přestala mít od partnera očekávání, jsme spolu v pohodě vycházeli, tak mi přišlo nesmyslné se někam s dětmi stěhovat a komplikovat nám všem život. Na druhou stranu tím, že jsem tenhle vztah měla uzavřený, jsem byla otevřená novému vztahu a brala to tak, že spolu budeme, dokud nám to bude vyhovovat nebo dokud se k někomu nepřestěhuji.

Já to mám zas z druhé strany. Vyrůstala jsem bez otce. Máma na nás s bráchou byla sama. Měla dvě práce doma skoro nebyla, výlet dovolená i třeba zoo, nikdy nás mamka nikam nevzala buď nebylo kdy byla v práci nebo nebylo za co. Mamka je do teď sama nikoho k sobě nenašla. Věřím že na tom budu stejně až jednou odejdu. Myslím si že syn nějak netrpí jezdíme na výlety na dovolené mohu mu dopřát zážitky tak nějak vše. Nechci aby měl stejné dětství jako já. Mamku co se honí z práce do práce na dítě nemá čas. Mamce to nevyčítám chápu měla to těžké ale byla doma kdy jsem na ni byla naštvaná. Že spolužáci vyprávěli kde byly co zažily. Tak že pro syna radši dětství kde se sice táta a máma neobjimaji a nevyznávají lásku ale jsou s ním a věnují se mu.

Ale vzdyt to muzete vsechno delat i potom. Taky jsem to tak ze zacatku mela. Bydleli jsme spolu. Ale postupem casu jsem se tam citila cizi, nebylo to ono. Ano mam vycitky ze jsem rozbila rodinu, ale me je takhle lepe i kdyz po financni strance jsem si pohorsila. Oba jezdime s detmi spolecne na vylety, travime vanoce, o naklady deti se delime rovnym dilem takze deti nestradaji. Oba zatim vychazime, netravime dny v praci. Ex ma vyhodu sveho bydleni, ja mam bohuzel pronajem. Nastavila jsem to tak, ze nechci aby deti nestradali, mohli jsme jezdit na dovolene, meli dobre obleceni atd. Pokud uz to neutahnu najdu si na dny co nebudu mit deti brigadu. Ale zatim je to cajk. Tuk tuk tuk