Vzít dítěti tátu?

Dospívání bez táty bude určitě těžké, ale dospívání v manželství, které nefunguje, s hádkami a nešťastnou mámou bude určitě těžší...

Popravdě pokid jsou u vás hádky na denním pořádku nebo ticho tak si myslím že i pro dite je lepší ať jdete od sebe než aby vyrůstalo v tomto ale to musíte nejlépe vědět sama jak to u vás vypadá a jak na to reaguje vás syn.

U nás je to téměř to samé...:( Když jsem nabízela, že se rozvedeme, tak mi nakonec odpověděl, že ublížím malému...ale myslím, že spíš ubližujeme synovi, když na sebe řveme atd.
Myslím, že když jsou spokojení rodiče je i dítě...
Já sem taky naprosto zoufalá, žijeme vedle sebe jako sousedé...Už párkrát jsme se shodli na tom, že jsme spolu kvůli malému, ale to fakt není dobře....

.. Tak nebo tak to pro dite neni dobre.. Moje mamka si taky vzala idiota nechtela nam brat tatu tak jsme u nej prezivali do mych 11let a bylo to hrozny jak s nim tak i pak bez poradnyho taty.. Vyber nespravneho partnera dite proste poznamena na cely zivot nebo aspon me se sestrou poznamenal.. nikdy jsme nezazili uplnou stastnou rodinu a otce jsem 20let nevidela..syna mas jeste malyho asi bych odesla jakmile to bude mozne a snazila se najit partnera ktery si te bude vazit a vezme synka za sveho..

Ty s ním očividně šťastná nejsi a trápíš se. Mít tátu je sice fajn, ale kolikrát je lepší žadný táta než takový. Pokud tě uráží a syn to vidí, je to jen otázka času, než takové chovaní vůči ženám začne brát jako normální. Pokud ti navíc sám řekl, ať se odstěhuješ, tak vem syna a jdi. Bude lépe tobě a nejspíš i malému. I malé děti vnímají hádky rodičů a nesou to velmi těžce. A třeba nakonec najdeš někoho, s kým budeš šťastná a v kom bude mít malý mnohem lepšího tátu 😉

Nasi se rozvedli, kdyz me bylo 23.Hadali se, co jsem brala rozum, furt nejake potycky. Nekdy jsem si sama rikala v puberte, jestli by jim nebylo lepe se rozejit.. ale oni to brali kvuli nam- abychom jako byli uplna rodina! Dnes za me, meli jit od sebe driv... rodina na prd, s brachou jsme citili napeti, nedorozumeni, o nejake harmonii nemohla byt rec.. nemuzu radit, jen pisi sve pocity z tohoto svazku mych rodicu

@1nelinka myslím ze decko poznamená mnohem víc kdyz táta odejde v pozdějším věku. Naši se rozvedli kdyz mi byly dva nebo kolik... Ani nevim. A nějak si nevybavuju ze bych tim extra trpěla. Byt s mamkou byl normální stav. ... Brachum bylo o dost víc a ti to odnesli fest.... Za měmě - setrvavat nefunkčním vztahu plnym napětí a hádek, ktery existuje prý "kvůli dítěti" je pro dítě horší, nez vyrůstat v klidu s jedním rodičem.

@terrazz Rodina je základ,určitě je ideální,když děti můžou vyrůstat s oběma rodiči,ale... já si například asi od deseti let přála aby se mamka rozvedla,otec se k ní choval špatně,byl vulgární,cholerický,agresivní a já už v té době vnímala,že máma je mnohem hodnější,chytřejší. Jejich hádky mě velmi stresovaly,měla jsem potřebu maminku chránit,když na ní táta řval bála jsem se o ní,pak jsem v noci nemohla spát. Nikdy jsme netušily s jakou náladou otec dojde domu,byl to neustálý stres. K nám dětem se choval docela dobře,moc nás neřešil a velice dobře finančně nás zajišťoval,přesto jsem nebyla šťastná,chtěla jsem žít bez hádek v klidu. Chtěla jsem aby mamka byla šťastná a nemusela několikrát do týdne čelit hlouposti a agresivitě. Takže za mě,držet špatný vztah kvůli dětem je nesmysl.

Určitě s dítětem neodcházej kamkoliv do zahraničí, návrat by byl braný jako únos dítěte, jinak zkus vyhledat nějakou psychologickou pomoc, odborník ti pomůže se zorientovat ve vašem vztahu, bude mít nezaujatý pohled zvenčí, což okolí málokdy dokáže. Samozřejmě ti nikdo neřekne, jak se máš rozhodnout, to bude vždy jen na tobě, rozhodně by ti to ale mělo pomoci najít nějakou pevnou půdu pod nohama, od které by ses pak mohla odrazit výš.
A i kdybys nakonec došla k závěru, že takový vztah nechceš, tak tě ujišťuji, že mnohdy je lepší pro děti vyrůstat jen s jedním rodičem než v naprosto nefunkčním vztahu - i co se týče vzorů chování do budoucna. Navíc, máš syna, dost pravděpodobně převezmě spíš model chování otce než ten tvůj.

Nefungujicí vztah - hádky > to dítě nepřinese nic dobrého - ano dítě potřebuje oba rodiče, ale pokud spolu vycházejí, jsou šťastní a né aby neustále poslouchalo hádky. Je to strašné!!!!!!!!!!!!!!§ znám to!
Mamka s otcem také zůstávala kvůli nám. Hodně vzpomínek jsme si z dětství nepamatuji a když tak jen špatné. Odhodlala se k rozvodu když mi bylo 10 let - každý večer jsem brečel, ale né protože jsem chtěla táta-chtěla jsem tátu, ale né toho kterého mám. Prošli jsem si spolu těžkými časy a možná i díky tomu se náš vztah posílil. Nejšťastnější chvíli nastali když jsem se přestěhovali. Otce jsem neviděla od svých 11 let - nedokázala jsem mu odpustit, že si nevážil své rodiny. Že chlastal a dělal bordel a na maminku řval.
za mě jednoznačně odejít a žít si po svém! a čím dřív tím lépe - nebude si pamatovat hrozné hádky a díky nim mít noční můry (tedy já je měla ☹ )

Souhlasim s nazorem, ze jsou pro dite horsi hadky. Můj synovec zil mezi rodici, kteri se jen a jen hadali. Dopadlo to tak, ze se bal vsech, nedokazal komunikovat, pouze odmitave ne a to na vse.. Apelovali jsme na ne, aby se rozesli...nemelo to smysl. Nyni jsou rodice od sebe, otec nejevi zajem a dite? Je skvele, neni to ani rok a krásné mluvi, je hodny a pratelsky... Víc nez zustat v takovem vztahu upresnostnuji blaho ditete a tim rozhadana rodina jiste neni... A může mit klidne jako tatinka noveho partnera, ktery v rodine tu muzskou funkci zastoupi. Mozna je to jednostranny nazor, ale bohuzel jsem videla, co to s ditetem dela...

Dite ma vyrustat v plne FUNKCNI rodine,nikoli v jen v plne rodine.

@terrazz Syn potřebuje vyrůstat v klidném prostředí. Tato potřeba je ještě důležitější než táta. Tomu věř.

Myslim, ze vas vztah by bylo velmi tezke zcela obnovit a dite by tim casem trpelo. Mimo to by mel spatny model otce v rodine a jednou by z nej mohl byt taky despota. Syn bude spokojeny, kdyz bude jeho mama spokojena. Drzim palce

ty diteti zadneho tatu neberes, pokud se on rozhodne se odstehovat mimo CR je to jeho rozhodnuti, dite ma tatu i po rozchodu a je to jen na tom tatovi jak bude dal v kontaktu se svym prckem. zivot je prilis kratky na to nez si ho nicit tim ze zijes nekde kde nejsi stastna, deti jednou odejdou budou zit vlastni zivot a co ti zbyde.

Jestli ti mohu radit, tak pokud je na tom váš vztah takto, do ciziny rozhodně nejezdi!! Ztratila bys i ty poslední jistoty, co máš tady - rodinu, domov, vlast, zázemí, kontakty, přátele...Zato on by naopak na jistotě získal a obávám se, že pokud se k tobě chová nehezky tady, v jeho domovině by se to ještě stupňovalo...A ty bys tam jen strádala...Pokud je vztah naprosto nefunkční, nemá smysl jej udržovat za každou cenu. Je od tebe čestné a správné, že chceš, aby dítě mělo otce...ale to musí chtít i on sám, tedy hlavně on to musí chtít a musí o to usilovat. Pokud tě uráží a opakovaně tě vybízí, aby ses odstěhovala, proč se ponižuješ a doprošuješ?Kvůli dítěti? Je skvělé, že ses snažila vztah udržet, aby mělo dítě úplnou rodinu, ale na to musí být vždycky dva...A tvrzení, že lepší je neúplná rodina, než nefunkční rodina, bych podepsala...

Dekuji moc za názory... Taky takhle nechci žít... Taky jsem toho nazoru, ze nefungujici rodina je pro dite mnohem horsi nez dva spokojeni rodice zijici oddelene. Jen proste nejak ziskat sebevedomi a odvazit se udelat ten prvni krok a odejit. Ono preci jen, na rodicaku, neni uplne idealni hledat byt atd. Ale myslim si ,ze to zvladnu. Potrebovala jsem se vypovidat, nemam to moc komu rict. Pritel je desny cholerik, kdyz ma spatnou naladu, jsem pro nej ten nejvetsi nepritel, kdyz se citi lip, chce vse urovnavat. Ale ja tohle ziti nezvladnu. jsem relativne klidne povahy a tyto houpacky opravdu nezvladam. Vcera jsem se napriklad vratila po prodlouzenem vikendu od rodicu,kde jsem nabila spoustu nove energie a citila se dobre. Po hodine byti s pritelem , on navrhl , ze vezme syna ven. Kdyz mu nasazoval helmu, vsimla jsem si , ze ma syn vzadu ohrnutou cepici. Rekla jsem mu , (slusne) at pocka, ze mu spravim jen cepici.Pritel uplne zurive odhodil helmu , co si jako myslim, ze ho porad kritizuji a udelal silenou scenu. Ja radeji hned odesla, ale dobra nalada byla tutam a nejsem si jista, jestli teda delam chybu ja, ze ho na neco upozornim. rada bych chodila k psychologovi, ale z casovych duvodu, to bohuzel asi nepujde. Proto jsem rada za tuto moznost vypovidat se tu 🙂

@terrazz ať čtu jak chci, tak ve tvém příspěvku nenacházím jedinou věc, kterou by si TY brala dítěti tátu! Rozchod rodičů nikdy neznamená, že dítě musí o jednoho z nich přijít. To může rozhodnout jedině ten rodič sám. Tvůj chlap se rozhodl, patrně nesdílí vůči dítěti tolik lásky, kolik si představuješ.
Obětovat se nemá nejmenší smysl. Čím dřív za tím člověkem zabouchneš dveře, tím lépe.

Ono asi taky záleží, jakým stylem mu to říkáš. Pokud on má dojem, že ho vlastně jen peskuješ a že všechno dělá blbě, s jeho povahou to udělá to, že vybouchne.

Možná spíš by bylo lepší mu říct "Uprav mu ještě čepičku" namísto toho,aby ses to hnala dělat ty.

Jak správně píšeš, základní chybou je to, že spolu navzájem neumíte komunikovat. Dotáhni ho do manželské poradny.

Ono to ani s odstěhováním do jeho země nebude snadné, taky se může stát, že bude žádat o plnou péči o vaše dítě. Pokud mu to soudně schválí, ty nezmůžeš nic. Protože on jako otec má naprosto stejná práva, jako ty.

Spíš se to snaž vyřešit, dojdi si do partnerské poradny. Určitě někoho, kdo by ti chvíli dítě pohlídal, máš.

@terrazz jako bych to psala já

@ivular Myslím, že dávat to na misky vah je velice krátkozraké. Otec v životě syna hraje naprosto nezastupitelnou roli. Ano, dítko potřebuje klid a harmonické zázemí, ale i otce. Dávat do do nějaké rovnice je nesmyslné. Konec filosofické poznámky 🙂.

Autorce bych poradila, aby se zaměřila na původ problémů - nějaké jistě najde - kdy to začalo skřípat, kdy se to podělalo, proč, atp. a zkusila poslední rozhovor na téma: "Ano, odejdi, ale zkus se zamyslet nad tím, jestli je opravdu vhodné a nejlepší, abys své vlastní dítě naprosto vymazal ze svého života."

Přece spolu nemusí žít! Ale nějaký kontakt s vlastním biologickým otcem, je základním a zásadním právem dítěte a důležitou součástí jeho integrity. Nechápu, že je vás zde tolik, co to odmítáte.

@orchidis pro mě je naprosto nepochopitelný postoj otce... I kdyby měl sebevětší výhrady vůči matce dítěte, tak házet silné řeči, jakože se odstěhuje do jiného státu, to mi přijde opravdu nezodpovědné a bezohledné.
Právo na výchovu dítěte má bezesporu - stejně tak, jako to dítě má právo na oba rodiče. Ale musí to být fungující rodiče. Jinak mu svým přístupem víc ublíží než pomohou.

@zuzineckah Jj, souhlasím. Taky ho nechápu. Pokud bych něco udělala, tak fakt rozhovor o tom, že nějaký minimální kontakt by byl pro kluka fakt dobrý. Tedy jestli není manžel autorky nějakej psychopat.

@orchidis "Nesmyslná rovnice" - na teoretické úrovni tu Tvoji poznámku chápu, nicméně zabývám se tímto tématem už docela dlouho a v praxi velmi často proti sobě stojí právě ten otec v domácnosti vs. klid v domácnosti.
"Nezastupitelná role otce" - souhlasím, že nezastupitelná, ale nesouhlasím, že životně důležitá a už vůbec ne, že vždy přínosná.

@terrazz Myslím, že si v podstatě sama na svoje otázky odpovídáš. Vem si, jak je život složitý - copak by bylo možné žít jej s člověkem, kterému nemůžeš ani říct, ať spraví dítěti čepici?

@ivular že je vždy přínosná netvrdím, ani nepíšu, ale pro hledání osobní integrity, je strašně podstatné vědět, kdo je mým otcem, jaký je a jak se chová. Ty jsi ale měla nějaké problémy s manželem, nemýlím se? Nebyl nějaký agresivní i vůči malému?

@orchidis Ano, ano - tak jak popisuješ. Na jeho obranu (pokud to tedy vůbec nějakou obranou je) musím ale říct, že byl agresivní kvůli tomu, aby skrze něj ublížil mně. Ublížit mu, kvůli synovi samotnému, snad nikdy nechtěl..
Osobní integrita - můj otec fungoval opravdu jako TÁTA, nicméně např. můj blízký příbuzný opravdu netuší, kdo je jeho otec a nemám pocit, že by jej to nějak negativně poznamenalo. Ono to asi záleží na celkovém charakteru daného člověka, na jeho odolnosti, nakolik pak může s tou integirtou mít problém.. Ale to teda samozřejmě mluvím o trochu extrémní situaci, kdy člověk svého otce opravdu ani nezná.

@lavazza ahoj , to same mne napadlo pri cteni tveho prispevku :(

@ter3 samozrejme je to tu z me strany, nejde objektivne vse posoudit. Byli casy ( prvni rok ,kdy se syn narodil) ,kdy jsem si uvedomila, ze mu opravdu nerikam o pomoc hezky, ze ho treba peskuji. Vzdy jsem mu rekla, ty mne s nicim nepomuzes. Tohle jsem si ale vse uvedomila, a prestala to delat. Taky jsem mu vzdy dala tak hodinku ,kdy prisel z prace,aby se doma zrelaxoval a pak se s nim zacala bavit na dulezitejsi tema, co bylo potreba vyridit. apod. ALe vse je malo. Ja se snazila nas vztah zachranit. MInule leto jsem sepsala otazky a chtela jsem si na to tema promluvit - on nikdy nechtel. Chtela jsem jit do manzelske poradny - on to odmital, vzdy rekl, ze kdo ma problem jsem jen ja, tak at si to vyresim. Minule zari, kdy jsem poprve zareagovala odjezdem z bytu ( na nejakou jeho urazku) hned druhy den pro nas prijel s prosikem jak se zmeni....Ano moje chyba, ze jsem se vratila.Parkrat jsem se ho ptala, tak mne rekni, co ti na mne vadi, co mam zmenit?. On vzdy rekne : vsechno, tvoje zpusoby, proste vsechno .
Proto si myslim, ze nas vztah uz nejde zachranit. Mozna bych zustala kvuli synovi, momentalne mne opravdu uz jen trapi, jak to syn zvladne, jak se s tim v pozdejsim veku vyrovna. Pritel mne vydira tim, ze o nej nebude projevovat zadny zajem, mysli si ze je to pro nej to nejlepsi, ze mu nebude chtit plest hlavu apod.....