Vzdor staršího sourozence po narození miminka, jak řešit?

u nás je to taky, trošku už to povoluje, sestřičku moc miluje...ale velice rád zlobí, když třeba kojím...když to začne dělat, vezmu ho do náruče a zeptám se ho, jestli se na mě zlobí, že jsem u malé, co ho trápí, řeknu mu, že ho miluju...jsou mu 2,5 a dokáže mi odpovědět, takže tříletá holčina už určitě bude na něco podobného reagovat...občas se ale neobejdu bez plácnutí, on se probere a pak si to vysvětlíme...a to je te náš pěknej divočák 😉
teď je mám oba nemocný a to je teprve mazec...každou chvíli kříčí jeden z nich, že mě chce a to abych se rozpůlila...

@lv mame to same, to same co pises jsme vyzkouseli a i kdyz vi, ze je lepsi byt starsi, stejne to nepomhlo☹ jsem z toho na palici a popravde nechtela bych byt starsi sourozenec-za vsechno muze on, vlastne nic nesmi, vsechno musi atd. Mmch, jsem jedinacek 😀

Máme dvouletý rozdíl a taky je to pecka 😀 Každé dítě je jiné, z vlastní zkušenosti bych poradila - všeho s mírou. Dát tomu čas, ale rozumný. Tolerovat a chápat, ale jen do určité míry. Nedělat ze staršího chudáčka, který to má těžké a nechat si ho skákat po hlavě. Nijak tvrdě netrestat, ale zase neustupovat. Je to prostě věda 🙂 Když se mladší narodila, tak do půl roku jsem jí fakt dávala čas a byla na starší mírnější, ale pak už jsem se k ní chovala normálně a jednala s ní, jako kdyby ségra nebyla. Hlavně dávat najevo lásku a zájem, nezlobit se kvůli každé blbosti, jen proto, že jsme unavení a když už přijde nějaký vztekací nebo prudící záchvat, osvědčilo se mi zavřít jí do jejího pokoje a říct jí, až bude zase hodná holička, ať za mnou přijde..... Chvíli tam ječí, chvíli je ticho a pak vyleze, jako kdyby se nic nestalo 😀

je to náročné, na vás ale i na ní, na to vždy myslete! Já se snažila řešit a pomáhat ale nic nepomohlo, v koneč důsledku si to musel syn prožít sám a vyrovnat se s tím. Poradím jenom netrestat, nekřičet, obejmout, vysvětlovat, nebo jenom mlčet a mít rád. A VYDRŽET, jak mimi začne lézt, chodit, budou spolu bít partu a už bude fajn. Tolik vlastní zkušenost 😉 jinak syn dupal tak 8 měsíců, pak to už šlo.. a teď on 5 let, holka 2 roky, jsou nerozlučná dvojka. Přijde to. Nedelejte nic jenom je milujte oba stejně a vyčkejte
Jo a ještě mě napadlo... nezavírala bych, jak se píše výš, to ne :/ syn přestal definitivně konečně žárlit, když jsem udělala kolektivní vinu. Udělal blbinu zlostil jeden z nich, třeba starší, tak jsem je poslala do pokoje oba, i toho nevinného. Jak byli spolu odrazu jsem slyšela, že už nepláče, syn předt. vydržel i hodinu.. ale že se smějou a hrajou 🙂 prostě stejně, vždy spolu, ať jsou ve smíchu i ve vine v pláči, vždy na oba stejně