Vypovídání se...

Ahoj holky potřebují se vypovídat tak nějak nevím co s životem. Nutně si potřebují popovídat ale nemám s kým . V minulosti mi manžel párkrát ublížil jak psychicky tak fyzicky. Ano jsem blbá že jsem tehdá neodešla. Pořád jsem ho nějak omlouvala/ házela to za hlavu. Otec je dobrý a nyní to u mě končí. On se snaží snaží se mi ve všem vyhovět. Ale já už tak nějak nemám sílu a přestávám ho milovat je mi odporné mu odpovědět na miluji tě, když to už asi necítím 😢 vše jsem mu řekla ale přijde mi že mě prostě nebere vážně. Vím, že to bylo, že se to nedá změnit a musím hledět dopředu a na to, že pro děti je to opravdu dobrý otec,ale bude to na úkor mě, že se já budu trápit a na druhou stranu mi přijde i nefér vůči němu aby byl s někým kdo ho nemiluje. Občas se cítím jako by to byl můj otec ne manžel. V jeho přítomnosti nejsem sama sebou cítím se strašně, nepodporuje mě, nezastane se mě, a za 13let co jsme spolu o mě ví hovno, 99% co jsem mu kdy řekla tak vypustil .nikdy se spolu nebavím tak že by jsme se zasmáli asi nikdy jsem s tím nezažila výbuch smichu( ano život není jen sama srandička ale je to sem tam třeba ) Pak je tu další strana a to ta, že mi je ho vlastně líto protože vlastně nemůže za to že je k*Kot . Po těch letech nesnáším jeho povahu a chování. Jako bych měla růžové brejle které mi spadly 🙈 v práci mám teď nějaké trable a podpora žádná. Nemám se vůbec na co těšit žádná radost pořád jen špatnost 😢