Ahoj chtěla bych se zeptat jestli někdo nemá stejný trápení jako já...s partnerem se snažíme několik let o miminko nevyšlo ani několik pokusu umělého oplodnění už jsem zoufalá tikaji mě biologické hodiny. Partner téměř neplodný podle vyšetření a ještě má dědičné nemoci... Už mě napadají i myšlenky že odejdu a najdu si někoho jiného s kým se mi splní sen mít zdravé miminko... Takhle se pořád jen hádáme kvůli tomu a asi to nemá řešení... Má někdo podobné zkušenosti a jak jste to řešili? Nemáme spolu zatím nic společného dítě, Hypotéku, nejsme ani svoji...
Mám ještě vydržet nebo udělat změnu. Prosím neodsuzujte mě, já vím jsem hnusná vůči partnerovi ale uz jsem vážně zralá na psychologa 😥 chci být konečně šťastná
No a co umělé oplodnění? Sperma od dárce, to není varianta?
Sperma od darce,adopce?
Partner z toho musí být taky zklamaný, že nemůže mít vlastní dítě. Zkusila bych otevřít otázku dárcovství, ale bude záležet na partnerovi, jestli zvládne fakt, že to "nebude" jeho dítě. Nenutila bych ho do toho
Pokud chces dite a on ti ho nemuze dat, tak by pto me bylo hodnocenim jen a pouze to, nakolik je to kvalitni partner. Pokud je toto jeho jediny problem a jinak je po vsech strankach vyborny partak, resila bych to darcem spermii. Pokud jr to vsak partner spise prumerny az podprumerny, sla bych od nej uplne a hledala jineho partnera.
Chapu naprosto... Velice diplomaticky a jemně bych ho nasmerovala na dárcovství spermií. Pokud by odmítl, rekla bych mu, ze život bez deti nechces. V dnešní době ty šance jsou, tak proč toho nevyužít? Pro mě darovane buňky lepsi a jednodušší než adopce. Dítě bude z poloviny vaše a je to rychlejší než čekat na adopci. A kdo ví, třeba do budoucna zadaří druhé ditko přirozeně a budeš vic hlídaná geneticky. Já mám taky genetickou vadu a kdyby se nezadarilo s mými vajíčky, chápala bych partnera a šla bych do dárkyně. Dítě to vůbec nebude vědět. Krevní skupina a vše se dá vybrat.
Chápu to a moc dobře. S ex jsme se vzali po 6 ti letém vztahu, od svatby se snažili o mimčo. Po dalších 8 mi letech už jsem nemohla dál, ale bylo toho víc než jen to že jsem se o miminko snažila sama, začala jsem ho vnímat jako spolubydlícího s výhodami a úplně jsem v něm ztratila důvěru. Tak jsem odešla i když to bylo těžké. Našla jsem si nového partnera po skoro roce a teď jsem ve 28 týdnu. Záleží na tobě jestli přítel chce mimčo řešit nebo ne, existuje hromada možností co stojí za vyzkoušení.
A co jina moznost, nez hned zmena partnera..? Existuje plno jinych cest k dosažení miminka.. Zalezo teda na vasem vztahu s partnerem, pokud je jediny problem ze nemuze mit deti, hledala bych cestu jak j "ziskat" ale pokud je překážka ve vztahu i jina, nevidim duvod zustavat v nefungujicim vztahu..
Zažila jsem to. Snažili jsme se 5 let, syn je ze 7. IVF pokusu, teď z 8. čekáme druhé. Lékaři nám několikrát řekli, že když se rozvedeme, pravděpodobně budeme mít oba s jiným partnerem dětí kolik budeme chtít. Proběhlo na tohle téma několik vážných rozhovorů a oba jsme se shodli,že spolu chceme být s dětmi nebo bez. Pořád je možnost adopce.
Položila bych si otázku jestli ho stále miluji, pro mě by to nebyl důvod k odchodu od milovaného člověka. Bohužel váš vztah mi nepřijde jako fungující a v takovém případě bych do něj dítě netahala bohužel
Jestli se vám nedaří mít dítě spolu a navíc víš o dědičných nemocech, které jsou riziko, tak bych asi zvážila, jestli jsem ochotná jít do darované spermie (nejsem si jistá, jak by to vnímal muž, se kterým se už teď kvůli dítěti hádáš, jestli by dítě na 100% přijal) nebo normálně do náhradního rodičovství, které bychom procházeli od začátku spolu - to v případě, že s ním určitě chceš zůstat. Ale vzhledem k tomu, že píšeš, že se dost hádáte, tak nevím... sama musíš vědět, jestli to má smysl.
Teď píchnu do vosího hnízda, ale když Vám to nejde ani přes IVF, tak si myslím, že se Vám příroda snaží dát najevo, že vy dva spolu prostě děti mít nemáte. Jak žije tvůj partner? Pije/pil, kouří/kouřil, strava? Byl by ochotný pro podpoření své plodnosti něco udělat, případně obětovat?
Také jsme to doma řešili a i se rozešli. Pak jsme se dali zase dohromady a máme 2 děti a třetí na cestě. Rozumím ti a pokud je jen tohle problém zkuste jít na chvilku od sebe a pořešit to každý sám v sobě. Napsala jsem i článek, ale problém byl u mě.
Opouštět ho kvůli tomu, že nemůže mít děti, mi přijde hnusné.
Představ si, že by to bylo naopak. Nemůžeš mít děti, jsi smutná a ten koho miluješ tě kvůli tomu opustí...
Vždyť to jde řešit. Existují dárci 😉 Navíc pokud si miminko hodně přeješ, díky dárci ho můžeš mít dřív než by sis našla vhodného nového partnera. To by mohlo roky trvat. Pokud teda po miminku netoužíš tak moc, že by sis ho nechala udělat od prvního chlapa, co půjde kolem.
@cikitkapb hmmmmm, zajímavá myšlenka. Nám se povedl 7. IVF pokus, syn malém zemřel už 9tt, když jsem potratila dvojce a u porodu zemřel, resuscitace, JIRP..... Dneska jsem to uzasny, zdravý 14 měsíční šikovný chlapeček a čekáme druhatko .... Je to proti přírodě? Možná, ale naše děti se rozhodně budou mít lépe než spousta jiných nechtěných. Jsou totiž z lásky.
@fandysek_1 u nás to bylo trochu jinak. Tahle to rozhodně myšleno nebylo. Jen prostě za celé roky nikdo nenašel žádný konkrétní problém
asi jsem staromodni, ale mam rada resit veci po poradku, vyresit bydleni, pak se vzit a nakonec to dite privest do ,, stastne rodiny,, ... at uz dite vlastni, z darovanych spermii nebo adopce... ale pokud se hadate uz ted, nejste svoji, tak co to dite vyresi? Dite vztah velmi proveri a kdyz si nejste schopni vyhovet bez nej ...
My jsme na první čekali 5 let... Je pravda, že jsme byli zdraví a problém nenalezen. Ale... Nikdy by mě nenapadlo manžela opustit.. Dokonce ani dárcovské spermie. Chtěla jsem buď jeho dítě nebo vůbec... Takže, po přečtení tvého příspěvku mě napadá, že to asi není ten pravý, když bys ho,, vyměnila'' za dítě... Jen úvaha, chápu. každá jsme jiná...
A to máš toho partnera jenom kvůli dítěti? Zní to tak totiž. Něco sis umanula a není to hned, tak utečeš místo řešení problémů? 🤨 Proč musíte mít za každou cenu své dítě? To je jako teď musí za každou cenu každý chtít barák se zahradou. Sice to nejde, nejsou na to prachy ani energie, ale je to "životní meta" protože to tak mají všichni. Tak se poraďte s psychologem, co se víc přizpůsobit přímo vašemu životu? Dítě nejde ani uměle, tak než se roky trápit s hormony a kdoví čím, už jste mohli mít požádáno o adopci. 🤷♀️ Nebo zkuste jinou partnerskou zkoušku, třeba na rok někam vycestovat, jestli spolu vůbec vydržíte a pak se rozhodnete, jestli to spolu vlastně má cenu.
@darinka84 a tohle zas nechapu já. Pro mě je dítě vic než chlap. Když to napisu takhle natvrdo. Protože nikdy nevím, jestli s nim budu cely život. I z největší lásky, se muže casem stát nuda, šeď, někdo se zamiluje jinde. I třeba já. Říká se, dítě je na cely život, chlap ne. A ze svého okolí znam nejednu ženu, která ze zamilovanosti k chlapovi nevidela, neslysela a přistoupila na jeho hru nemít deti, protože dotyčný už třeba měl z prvního manželství a nechtěl už starosti. A hádejte jak to dopadlo?? Je jim přes 50, jsou sami bez detí, s chlapem se stejne rozešli a jedné dokonce zemřel. A to bych neunesla. Byt ve staří sama. Na dalšího dědka bych třeba neměla náladu😊😊😊
Kdybych už se cítila na dítě a můj chlap ne, udeřila bych na nej. Pokud by mi řekl, vidíš to, nejde to, na dárcovské spermie se necítím, adopci nechci, tak bych to brala jako - rozdílný pohled na život a kvůli tomu se lidi rozcházejí a hlavy se za to netrhají. Prostě život.
@loylii Přistupovat k dětem tak, že jsou na celý život, je velmi ošemetné. Nejsou. A hlavně by ani neměly být. Měly by se osamostatnit a vyletět z hnízda. Partner by ti měl zůstat, dokud vás smrt nerozdělí. Chápu, že pro ateisty je to možná o trochu jiné, ale i tak. U nás se říká, že děti má člověk jen půjčený.
@ruzova_pastelka naprostej souhlas👍ale není to úplně populární, bohužel
@loylii a děti snad jsou na celý život? Co když se ti ve dvaceti odstěhují do Austrálie? Nebo ono stačí do jiného města, přece je nemůžeš k sobě připoutat a nutit žít tvůj život. 🤷♀️ Takováhle opičí láska, jakože děti jsou víc než všichni, je akorát na škodu. Právě naopak. Člověk má mít svůj život, oporu v partnerovi a děti přivést do stabilního svazku. Né si uhnat "ploditele" a pak co, pak tady brečet, že je na dítě sama a dítě rozmazlit, protože je přece to jediné, o co jív životě šlo.. 🤨
Tohle je strašně těžké ale chápu tě... představa že spolu zůstanete bez dětí které chceš, třeba se i vezmete, do 10 let se třeba rozvedete a už bude na děti pozdě ... asi bych se sama sebe zeptala jestli budu schopná přijmout i tento nejčernější scénář s tím, že to stálo za to