Velmi špatný vztah s vlastní matkou
Ahojky, chtěla bych se poradit, zda je zde někdo, kdo trpí vztahem s vlastní matkou. Je mi 31 let a nikdy jsem se z jejího špatného vlivu nedostala. Moje matka je hamižná a materiálně založená žena, která mi nikdy nedala najevo, že mě má vůbec nějakým způsobem ráda. Naopak mě od dětství shazovala, neustále opakovala, že jako holka budu mít život na h***, že mě nikdo nebude chtít, že celý život je vlastně k ničemu... Podotýkám, že ona sama je vdaná za obětavého muže - mého otce, který se nám, dětem, vždy věnoval, nikdy ji nepodvedl, vždy se staral o ni i její rodiče, kteří bydleli s námi v domě, a i teď máme velmi dobrý vztah. Vždy mi podsouvala své vlastní zkušenosti a své vlastní charakterové rysy - že jsem mrcha, že nic nezvládnu, všichni jsou lepší než já. Vystudovala jsem vysokou školu, vždy jsem si přivydělávala na brigádách, snažila jsem se jí i prarodičům pomáhat. Zato můj bratr, o dva roky mladší mazánek, mohl vždy všechno, nikdy nebyl potrestaný, popř. ji poslal natvrdo někam, pracuje jako prodavač a nemá ambice dělat vůbec něco jiného. V průběhu let jsem se odstěhovala, ale nikdy jsem se s tím nevyrovnala. Dodnes mám problémy s bulimií. Nechápu, čím jsem si zasloužila její nenávist. Před 4 lety zdědila veškerý majetek a tím mě má ještě více v hrsti. Jsem nyní těhotná, máme sice kde bydlet, ale chtěli jsme si postavit domek na jednom z obrovských pozemků, které vlastní. To samozřejmě nepřichází v úvahu. Vše prý zdědí můj bratr (opravdový asociál bez přátel, vztahu, neschopen navázat jakýkoli bližší vztah) a její vnuk (můj syn), čímž jen vráží další a další klíny do mé rodiny. Jsem z ní zoufala, v noci nespím a pociťuju k ní nenávist. I za to, že ji můj stav vůbec nezajímá, otci zakazuje styk se mnou , respektive on se bojí se mnou stýkat, a tím ničí mě i mou budoucí rodinu ☹ Je to začarovaný kruh, který asi nemá řešení. Moje matka je zlý, negativní člověk. S nikým se nestýká, vinu za svůj nešťastný život přehazuje na druhé a já mám pocit, že to vstřebávám jako houba, i když se s ní téměř nestýkám. A jak to teď bude kvůli malému...je mi z toho zle ☹
To je ale megera! Vydědit tě nemůž (tam je to přísné, důvodů je jen pár), s bratrem budeš dědit na polovic. Doporučuji ti psychologa a začít to s ním řešit, posilovat sebevědomí a od ní se odpoutat. To jediné tě ochrání.
@lv vydedit nemuze, ale kdyz daruje pozemek synovi, nebo mu da penize tak s tym nic neudela. Mozna by bylo dobre si s ni o tom vsem popovidat nebo navstivit psychologa aby jsi se netrapila a zila klidnym zivotem.
@absintka19 jo a po matce by nededil syn a dcera na polovic, ale podil matky se rozdeli na 3 casti-manzek, dcera, syn. Tedy otec, syn a dcera 1/6 majetku kazdy 1/6+1/6+1/6 = 1/2 majetku manzelu, 2.polovina patri manzelovi-otci ( za predpokladu sjm)
@absintka19 S ní se nedá povídat... Nikdy jsem si spolu nepovídaly. Vždycky to dopadlo tak, že jsme se pohádaly. Někdy to došlo tak daleko, že dostala hysterický záchvat a otec ji musel třeba osprchovat hlavu pod studenou vodou. Hádky byly v našem baráku mezi sousedy pověstné už od babičky. Ta takhle prý řvávala na dědu. Ona miluje majetek víc než lidi. Sama žije jako poustevník, chodí v hadrech z tržnice, barák jí pomalu padá na hlavu, ale hlavně, že má vše pod palcem.
@japona Já vím, že mi pozemek poskytovat nemusí. Ale my jsme se zadlužili až do důchodu, abychom měli byt v paneláku, zatímco můj bratr si bydlí ve spodním bytě se senilní babičkou, nahoře s našima a ještě naproti v dalším domě, který ona také vlastní a už asi 15 let ho buduje jako svůj pomník. To nejde jen tak hodit za hlavu ☹
@vladulkaa Budte ráda za svuj život. Ten si (nejlépe s pomocí psychologa) zijte podle sebe a na matku se vykašlete. Píšete, že ona je hamizna a zla, a přitom píšete, že ji nenávidíte a v noci nespite a hrozne vás žere, že vám nedá barák/pozemek. Proste to přijměte jako fakt - musíte se o sebe postarat sama. Možná je to nespravedlive, ale tak už to v zivote chodi..
Nenávidíte jí,nemáte spolu dobrý vztah a nerady se vídáte.... byť chápu pocit nespravednosti,ale nechtěla bych po ní nic,za co bych jí musela být vděčná a zavázaná. To by pak bylo teprve peklo a teprve pak by vás měla úplně v hrsti. Nejlepší bude snažit se od ní odpoutat,aby to člověka tak neničilo a nemrzelo
@japona Tady ani nejde tolik o ten pozemek, ale o to, že nedokážu pochopit, kde se v matce vezme tolik zášti vůči jednomu dítěti. A hlavně proč? Mně to připadá, že mi nedokáže odpustit právě to, že jsem odešla, že jsem se postavila na vlastní nohy, že jsem šťastná se svým mužem. Že vlastně v ničem neměla pravdu. To ji užírá nejvíc, a proto se snaží proti mně bojovat ještě tím majetkem, protože jsem jí tehdy navrhla možnost, že bysme se aspoň o kousek té půdy starali. Protože to jsou pozemky, kde se staví a jí za chvíli nezbyde nic jiného, než je zaplotit, protože jinak jí tam budou chodit venčit lidi pejsky z těch domů, co se kolem staví. Nechápu to ☹ Ale jinak máte úplně pravdu, jen kdyby to bylo tak jednoduché. Navíc ten prcek za nic nemůže a je mi líto, že kvůli našemu "vztahu" přijde o babičku... a možná i dědu.
@vladulkaa to jaké máme vztahy s rodiči je pro život velmi zásadní....
nejen proto, že to na nás má vliv teď - jestli se stýkáme, jak spolu komunikujeme atd. (to už je v mnoha vztazích dokonce v tom každodenním vztahu jako by "vyřešené), ale je to zásadní hlavně proto, že nás to FORMOVALO v dětství.... ze vztahu s rodiči vychází to jak vidíme sami sebe, svoje místo ve světě, svoje možnosti, svoje plusy a mínusy... jak moc si děláme starosti, jak jsme vytrvalí, jak jsme flexibilní, jak si umíme vytyčit vlastní hranice, jestli jsme agresivní, pasivně agresivní, pasivní nebo asertivní....
na to se pak vážou věci jako: sebevědomí, uvolnění a důvěra, schopnost mít dlouhodobé a blízké vztahy, pracovní výsledky a mnoho dalšího...
pokud s matkou nevycházíte, pak je rozumné stýkat se jen tak jak je nutné... tedy určitě na jejím pozemku nestavět dům, ale mít svůj vlastní prostor....
peníze nestojí za žádné stresy, konflikty v rodině, vnitřní konflikty - a z toho vyplývající zdravotní nebo psychické potíže 😉
zjednodušeně řečeno druzí mohou mít jakékoli chování, ale to jak na to zareagujeme my, je naše reakce.... tedy za podmínky, že pro sebe zviditelníme ty spouštěče (co to spouští a proč) a zachytíme ten kratičký okamžik kdy ta emoce vzníká...
(jinak se zdá že reakce je automatická a nevyhnutelná a že ji spouští ten druhý člověk, tak to ale ve skutečnosti není, on pro to jen může vytvořit nějaké podmínky, reakci ale spouštíme my, naše tělo - bojuj nebo uteč...)
jinak pozor, tyto věci se velmi přenáší, zabývám se i rodinnou terapií a tam je velmi dobře vidět, že můžeme mít např. takzvaně negativního rodiče, který trpí sebelítostí, je velmi kritický a vnitřní napětí neřeší v terapii, ale vybíjením na lidech okolo...
výsledky pak bývají z mé zkušenosti dva:
- buď má dítě úzkosti, trpí velkou nejistotou, sníženým sebevědomím a hroutí se tzv. dovnitř - deprese, úzkosti, submisivita, ztráta motivace (k tomu se vážou určité typické zdravotní potíže)
- nebo dítě přebírá tento model, často postupně a nenápadně, takže např. ve věku 40-50 let se chová velmi podobně nebo až identicky... negativní emoce tak jdou ven - sebelítost, kritičnost, manipulace, dominance, velké výkyvy nálady, neustálá nespokojenost atd (a k tomu se vážou zase jiné zdravotní potíže časem)
dá se s tím velmi dobře pracovat... řekla bych, že teď je na to nejlepší čas pokud jste těhotná a zatím nemáte na starosti miminko.... dá se využít různých metod, viz můj profil a blog
nastavení z dětství nás může velmi zatěžovat... je velká výjimka, že by někdo trpěl úzkostmi, depresemi nebo třeba právě poruchami příjmu potravy bez toho, aby tam byly jasné indikace z dětství...
obraťte svoji pozornost k sobě... dítě potřebuje maminku, která se bude cítit dobře
@vladulkaa No vidíte, jste šťastna, máte skvělého muže, budete mit dítě, tak nereste matku🙂. Bud se vás vztah da dohromady nebo ne. Na majetek se vykašlete, dokážete se o sebe postarat sami. Navíc máte šanci časem něco zdedit🙂. Mily bonus, ne? Jsou rodiny, kde byste zdědila jen dluhy, tak budte ráda aspoň za tohle🙂.
Děkuji všem za reakce! 🙂
@vladulkaa hlavní věc je: to jak věci jsou teď neznamená, že to musí tak být do budoucna... 😉
vezměte život do svých rukou a "vytvarujte" si ho tak jak si přejete...
do velké míry to je možné... 🙂
@vladulkaa Mám něco podobného, a co jsem s tím udělala? - odstřihla jsem se už v 21r. od rodiny, a i když jsem to pak ještě několikrát po dobrém zkoušela, zjistila jsem, že se to nikdy nezmění. Matka svoji životní prohru nezvládla a na dceři si tu lítost a zlobu jenom vylévá. Byla jsem i na rodinných konstelacích/terapie, a mohu to jen potvrdit = nejlepší cesta je úplně se odstřihnout a nic už od matky nečekat. Já očekávám už jen vydědění 😉 Dokonce ani moje dítě nechtěla vidět, nikdy mi na nic neodepíše, nenapíše a nebere telefony, takže pokud používá takhle nejvyšší kalibr, nezbývá mi nic jiného ... Akorát se to od dětství stupňovalo. Takže opravdu může být hůř, podle mě jsou tito lidé jen a jen psychopati, s kterýma se nedomluvíš.
@bachovy_esence_poradna Moc Vám děkuji! Psala jsem Vám zprávu 🙂
Autorko mám to samé jako ty jen s mým otcem! A doporučuji abyste byli sami a ukončili styk s ní. Žádný pozemek, radši blbě v pronájmu než s ní. Bydlíme teď z podobného důvodu u rodičů a jsme skoro na rozvod a to beze srandy.
Chystam se na kineziologii neco si o ni urcite precti, pravidelna sezeni pry pomahaji.
@jani76 Mně to přijde strašně smutné... Přítel už taky nechápe, PROČ jí pořád odpouštím, proč se pořád vracím a chci se s ní usmířit. Já tady v těch návratech žiju půlku svého života, začala mít ke mně výhrady v mých cca 14 letech, je to šílené. Neustále mi vyčítá, že ona tam dřela s rodiči, ačkoli nemusela, že se chtěla odstěhovat do bytu, že je měla celý život na krku, teď o babičku pečuje a všem musí sdělovat, jaká je to pro ni zátěž... Ona umí být i hodná, ale je to něco za něco - ona teď bude hodná a já budu poslouchat. Jinak stojím za h***, v životě jsem tam nic neudělala, jsem blbá, však za mě musela na gymplu řešit čtverku z fyziky... Já třeba nachápu svého otce, který tohle slýchal roky - mu tam opravdu nepatří vůbec nic, takže ho x-krát vyhazovala z domu, obviňovala ho ze smrti dědy (otec pak ke mně jezdil jako k milence brečet, tajně se se mnou stýkal, což vlastně dělá i teď). Rozbila nám celou rodinu. Děda umřel na infarkt právě po jedné z těch šílených hádek, otec se pohybuje mezi mnou a ní, bratr je egoistický asociál a babička bývala prý stejná jako je ona a teď jí visí na krku s demecí. Šílené. Tam se nedalo zůstat. Zešílela bych jako ona. A to ji asi nejvíc štve - že já jsem se opravdu sebrala a šla jsem.
@vladulkaa Já do určite míry chápu, že se snažíte se porad vracet. Přece jen je to máma.. Ale az se vyrovnate s tím, že ona se nezmění, musíte se změnit vy (a ji hodit za hlavu), uleví se vám. Budte naopak rada, ze v tom nezijete. Mate šanci se z rodového prokletí "být nesnesitelna jezibaba" dostat🙂.
@vladulkaa někdy takhle 1 člověk umí ovládat a rozvrátit i celou rodinu...
pokud matka zná jen podmíněnou lásku, pak je i jasné proč se sama cítí tak špatně - a silně to "vysílá" do okolí...
pozor na úplně odstřihnutí se... bylo by hezké kdyby to šlo, ale čím bližší člověk, tím více jsme na něj napojení i na dálku... a tyhle věci si nosíme s sebou...
v terapii je velmi silně vidět jak takové věci jako nepřijetí vlastním rodičem bolí třeba i po mnoha letech (zažila jsem takto i paní více než osmdesátiletou)... někdy je to "zapouzdřené", protože bychom s tou bolestí nedokázali fungovat (a pak máme pocit, že jsme v pohodě, že stačilo někoho odstřihnout)....
bývá to ale příčinou mnoha potíží....
obecně to co popisujete - bolest, vztek a opět snaha to řešit... to jsou výkyvy, nahoru a dolů... nerozhodnost, co dělat? je to matka, první člověk, se kterým máme všichni vztah, velmi zásadní věc v životě... a hodně bolí se vzdát mateřské lásky....
proto také ty bulimické sklony - přejíst se, nasytit, uklidnit... a pak se dostaví zklamání ze sebe, výčitky, pocit méněcennosti a zvracení.... a pak zase prázdnota (protože chybějící lásku mámy jen tak něco nezaplní), zase naplnění se jídlem a další vyčerpávající kolo, které připravuje o energii i sebeúctu
je to ale o krůček lépe řešitelné než anorexie 🙂
@bachovy_esence_poradna Pak ale co radíte, když né úplné odstřihnutí se? Já vím, že si to člověk s sebou nese po celý život - sama se sleduji, a vím, co to na mě zanechalo a jak funguji z tohoto důvodu dál, je mi to úplně jasné! 🙂 Ale jinak to nejde. Co je menší zlo? Já sama matce alespoň napíši k naroz., k Vánocům blahopřání (ne sms) apod., ale to, že mi ani neodepíše a na nic neodpoví, je jen další rána do živého. Prošla jsem Rodinnými konstelacemi, a zdá se mi, že jsem se docela srovnala, i když .... 🙂 Řekla bych, že jsem svou "bolest" z tohoto obrátila v dobro, alespoň se o to snažím 🙂
@absintka19 já na otce zapomněla, proto jsem psala napůl, díky.
@vladulkaa k psychologovi jsem myslela soustavně, po dobu několika let, za pár návštěv to nevyřešíte (jak vidíte). Někdy trvá správného najít, musí sednout, vyhovovat.
Ahoj, u nás to teda není až tak zlé, zdaleka ne. Ale jisté podobnosti tam jsou. Úplné odstřihnutí bych neunesla, "osvědčilo" se mi omezení kontaktu. Taky se u nás řeší majetky, a podle mě nespravedlnost, takže chápu, že to člověka štve. Ale zkus to brát tak, že nic nečekáš, a cokoli dostaneš bude jako bonus. Rozhodně bych pořízení vlastního domu nepodmiňovala tím, co mi dá "zlá matka". Podle popisu to brácha moc nevychytal, jistě se na něm podepsala situace v rodině :(
@pavlinar To je sice pravda, ale mu je to na první pohled jedno. Jeho chování je pořád omluvitelné, protože ho všichni berou jako mého "malého" brášku, ačkoli je mu skoro 30. On třeba vůbec nepozdraví, když někdo přijde, sedí zalezlý ve svém pokoji mezi odpadky jako nějaký chovanec psychiatrie... Po poslední návštěvě jsem si úplně zakázala tam do toho domu hrůzy chodit. Matka odmítá babičce zaplatit pečovatelku a stará se o ni sama, jenže chodí na směny, takže tam babička sedí třeba 12 hodin v plínách... Dovedete si představit, jak ta její "úžasná" péče vypadá? A bratr? Ten se ani neobtežuje se na ni jít podívat.
@vladulka .....Pokud se necítíte na soustavnou psychoterapeutickou péči, mrkněte aspoň na rodinné konstelace.
Třeba by pro začátek stačilo přečíst si aspoň knížku, člověk si i z cizích příběhů může hodně vzít. Např.tahle je i tenká, to snadno i v těhotenství přečtete:
Bert Hellinger; Gabrielle Tenhovel : " Rodinné konstelace - objevná síla".
Zajímavé je i čtení od Irvina D. Yaloma : "Máma a smysl života". To už nejsou rodinné konstelace, ale příběhy z psychoterapie napsané beletristickou formou významným psychoterapeutem a psychiatrem. A v neposlední řadě, až Vám bude zase zle, bude se schylovat k nějakému bulimickému záchvatu, zkuste zavolat na linku důvěry....vyškolení pracovníci pro telefonickou krizovou intervenci Vám v tu pravou chvíli můžou pomoci situaci zvládnout, vyhnout se tomu "sebepotrestání", nahlédnout situaci z jiného úhlu, aby to neodnášel Váš současný vztah. Nebojte, na lince důvěry žádný telefonát není malicherný a ani málo důležitý. Hodně síly!
@jani76
- podívat se na to co je příčinou tohoto stavu - např. přes rodinné konstelace....
- vyřešení toho proč se mě to tak dotýká, jaké zranění to je konkrétně, k čemu se váže...
k tomu se dá velmi dobře využít např. EFT - uvolňování emočních bloků...
- posílení se - provádění změn v životě (koučink)
- větší vyrovnanost - např. Bach. esence, práce s tělem apod.
Úplně se odstřihnout nebo zapomenout na rodiče nelze 😉
Pocházíme z nich. Neseme si je v genech. Neseme si je ve své energii. A to i na dálku. I pokud nejsme dlouhá léta v kontaktu.
Nevyřešené potíže se pak kumulují takříkajíc pod povrchem.
Pak se objevují "najednou" věci jako úzkosti, deprese, zdravotní potíže....
A nedaří se je odstranit ani přes velkou snahu (někdy se je nedaří ani potlačit dokonce)...
Protože pro to je potřeba pracovat s tím co je jejich skutečnou příčinou, kde to začalo..
@vladulkaa Dítě je neopomenutelny dědic, takže něco zdedite🙂. Proc máte spatne vztahy netuším, ale ona nemá povinnost vám poskytovat pozemek "protože si chceme postavit domek". Pokud jste vystudovala vysokou školu a staráte se o sebe sama, nechápu, proc resite její majetek nebo ze vás má v hrsti? Žijte si svuj život a ji nereste.