Vdaná a zamilovaná do kolegy
Ahoj holky, jsem tu nová a potřebovala bych se vypovídat i poradit, protože nemám a vlastně ani nechci nikomu tento problém říct, dost se za to stydím. Je mi 38 let a nastoupila jsem loni do nové práce. Mám manžela, se kterým jsem 19 let a máme dvě děti. Máme hezký vztah, ale manžel byl frustrovaný z práce, unavený z rodiny atd. upadl do deprese a tak, z našeho vztahu se všechno vytratilo. Dělala jsem doma úplně všechno, od technických věcí, úklid, nákup, vaření, děti, výlety, prostě všechno sama, on jen vydělal hodně peněz, ale to bylo všechno. Cítila jsem se strašně sama a vyprahlá, choval se ke mně jak ke kamarádce, ani se mnou nespal. Nikoho nemá, a neměl to vím, prostě byl v depresi. Jenže...v práci jsem se s někým seznámila, nebyl v tom žádný účel, ale prostě se mi začal dvořit a mně se to líbilo, navíc byl po rozchodu a byl na tom psychicky špatně, vlastně jsem si tak navzájem pomohli. Dost jsme se podporovali a pomáhali si jak pracovně, tak osobně. A přerostlo to v lásku, bohužel...strašně jsme se oba zamilovali a ta chemie a přitažlivost byla šílená. Já se to snažila pořád ustát. Fyzicky něco proběhlo, ale nevyspala jsem se s ním, což on po roce nese dost nelibě a už ho to nebaví, což chápu. Podotýkám, že je o 10 let mladší, ale o věk nejde, je to strašně charakterní a fajn člověk, hrozně moc ho miluju ☹ Věděli jsme oba od začátku, že spolu nikdy nemůžeme být, já bych nikdy nerozbila rodinu a on na to bral vždy ohledy, nikdy na mě netlačil a nic mi nevyčítal. Ale zároveň nechtěl být sám, takže si našel holku, ale spolu to ukončit nedokážeme. Liskáme se ode zdi ke zdi, ze začátku jsme si pomáhali, ale teď je to vyloženě destrukce, lítají mi nálady, pořád se hádáme, ale ukončit to nedokážeme. On by už chtěl, protože s tou jeho to začíná být vážný a má toho všeho už plný zuby,což mě děsí a hrozně to bolí, ale samozřejmě to chápu. Jsme z toho už oba unavení, hrozně bych nerada, abychom to ukončili nějakou hádkou a skončilo to špatně, což tam spěje. Hlavně proto, že s ním nechci spát. V podstatě vím, že to nemá smysl, je mladší, mám rodinu, nikdy bych ji nerozbila. S manželem jsme toho hodně vybudovali, nechci mu ublížit, to stejný dětem. Zničilo by je to, zničilo by nás to všechny...Jenže...jsem příšerně zamilovaná, úplně hrozně, bolí mě, že ho to už přechází a chce to skončit. Já to nedokážu, nevím vůbec jak. Myslím na něj každou minutu, přijde mi to totální závislost. Vidím jedinou možnost odejít z práce, ale já nemůžu, mám specifickou profesi a teď to nejde. V práci ho občas vídám, ale spíš ho vyhledávám a pořád tam chodím. Já vím, že to chlapy ještě víc odrazuje, jsem hrozná čím víc vidím, že se mi vzdaluje, tím víc ho stíhám ☹ Vím, že to nemá budoucnost, ale strašně to bolí a chci to v sobě ukončit, chci ať je to všechno jako dřív, než jsem ho poznala,ale vůbec nevím jak na to. Občas si píšeme, občas se vidíme. Je nějaká cesta, jak to překonat? Za jak dlouho to přebolí, jak dlouho to bude trvat? Přebolí to vůbec? Stydím se za to, co píšu, vím, že je to hrozný a ubližuju své rodině, proto to chci ukončit, ale nevím jak. Jsem na tom psychicky dost špatně, zhubla jsem, jím léky na uklidnění...Prosím poraďte mi a neodsuzujte mě, sama mám už dost výčitky svědomí. Děkuji moc, za každou radu budu vděčná.
@abloom Mela jsem podobny ''vztah'' predtim, nez jsem poznala manzela. Vis, ono tohle ve skutecnosti nema se vztahem nic spolecneho. Je to cista zavislost, jako droga - alkohol, heroin... Zacina to tak, ze to cloveka nabiji, je to super, pocity lasky, obrovske pritazlivosti... clovek je na vrcholu a zaroven ma vycitky.. a pak se to postupne cim dal vic meni v nocni muru, na ktere je clovek obrovskym zpusobem zavisly a ktera te pomalu nici. Clovek by udelal cokoli, aby se k te droze dostal, nevi, jak racionalne uvazovat, zaroven vi, ze tenhle vztah v podstate ani nechce.
Co pomohlo me, bylo opravdu k tomu zacit pristupovat jako k drogove zavislosti. Uvedomit si, ze tohle je neco, na cem jsem zavisla a co me nici, a rozhodnout se tu zavislost utnout i za cenu obrovskeho pocitu prazdna a deprese, dokud se ti ta hladina vsech rozbourenych hormonu v hlave zase nesrovna do normal. Pokud nemas silu ho v praci nevyhledavat, nezbyde ti opravdu nez tu praci zmenit. Proste musis tu silu v sobe najit a uvedomit si, ze budes opravdu mit nejakou dobu pocit, ze jsi spadla do cerne diry prazdna, ale delas to pro vlastni psychicke zdravi a zdravi cele tvoji rodiny. Navic, tohle fakt neni laska... jestli nekoho milujes, tak je to manzel, jinak bys s nim uz davno nebyla. Myslim, ze i tohle vis.
A opravdu s timto chlapem nemuzes zustat ''pratele'', po dobrem tohle skoncit nemuze... Ja uz se svoji '''obrovskou laskou'' nejsem ani trochu v kontaktu, nejsme pratele na zadnych socialnich sitich ani profesionalnich sitich, proste to neslo. Nemuzes zustat s drogou kamarad a zaroven tu drogu prestat brat. Prej hodne sil, je to jen na tobe.
@karlajasmine lépe bych to nevystihla, pod každou tvou větu bych se podepsala. Bohužel. Možná to i láska je, ale máš pravdu, totální droga, potřebuji ji k životu, i když vím, že mě totálně ničí. To, co jsi napsala mi vehnalo slzy do očí, hrozně totiž potřebuji mluvit s člověkem, co zažil to stejný a vědět, že se to spraví, že to všechno bude zase jako dřív. Teď v sobě mám depresi a paniku, že ho totálně ztratím, i když vím, že to je jediná cesta, jak se nezbláznit a neztratit rodinu. Děkuji ti moc za tvoje slova. Když v práci zůstanu, tak to asi znamená úplně utnout kontakt co? A za jak dlouho myslíš, že by to mohlo přejít? Vím, že je to individuální a ptám se jak malá holka, ale dost v tom lítám a jsem nějaká zoufalá. Děkuji
Naprosto souhlasim s
@karlajasmine . Ja tu bolest citim obcas i dnes, jen kdyz si na toho meho pana milence vzpomenu...a je to jiz deste let. Bylo to vsechno tehdy slozity a ja se nechtela pasovat do role popelky atd... Vis bylo to tak ciste a silne,hecovani, provokace..ze me to neskutecne dopovalo. Bylo to sileny. Ja se bala, ze to jednoho dne skonci a me to zlomi vaz. Zacala jsem couvat, a musela jsem zacit racionale uvazovat. Nejhorsi bylo ho nekde potkat...zaridila jsem to tak, abychom se uz nemohli potkat. Odjela jsem na par let do zahranici. Zapomnela jsem v ramci moznosti, ale vzdy kdyz uz bych si ani nevzpomnela, tak mi ho neco pripomnelo...Ja se vratila a on uz byl v manzelstvi. Mama me prosila abych se vratila domu na trvalo. A ja se vratila, hlavne jsem vedela, ze uz muzu. Pak jsem poznala manzela a kruh se uzavrel.
@abloom zkus se naucit zit se vzpominkami a jit dal. Je dobre, ze vis co je pro vas vsechny to nejlepsi. Ja bych to resila stejne jako ty. Priprav se na to, ze to bude bolet, ale cim vic racionalneji se k tomu postavis, tim min to bide bolet. Bude to muset skoncit zle, jinak to ani nejde aby to skoncilo...Drzim palce, at to zvladnes 😉
Dle mého bys měla také veškerou energii směřovat k oživení vztahu s manželem. Hodně sil!
@abloom Ja bych ti doporucila tu praci zmenit, bude se ti z toho dostavat tezko, pokud zustanes ve stejne praci. Ono to je fakt jako droga a kdyz se clovek chce dostat z drogy, tak to moc nejde, pokud se bude dal stykat s tou samou partou. A to, ze ho ztratis.. vis, v podstate nemas co ztratit - ty ho ani nemas, tak ho ztratit nemuzes. Spis to zkus brat tak, ze jsi mela stesti, ze jsi v zivote zazila neco tak silneho, ze te to posili a nejakym zpusobem (v dobrym) poznamena. Az se vsechno v tobe zklidni, tak to bude jako vzpominka na horskou drahu.. jednou jsi dole a jednou nahore, ale misto toho budes neustale v klidu, nekde uprostred.. a je to fakt lepsi pocit. Ty vzpominky na nej a na to, co jste spolu zazili, ti nikdy nikdo nevezme.
holky děkuji Vám všem za vaše příspěvky, hrozně se mi ulevilo, jen že jsem to někomu mohla napsat a mluvit o tom 🙂
Holky mam se s nim vyspat a uzit si to naposledy, nebo se na to vykaslat...aby mi to jako stare nebylo jednou lito 😀
nebudu vas moralizovat, vsak sama vite, ze si zabijite rodinu.sejde z oci, sejde z mysli..tady pomuze jen odejit z prace !! hodne sil !
Ja vim, ze musim odejit z prace, jen to ted bohuzel proste nejde ☹
@karlajasmine
@abloom Mela jsem takovy vztah, jaky popisujete. Nicili jsme se navzájem, nemohli jsme byt spolu ani bez sebe, neustále jsme se scházeli a rozchazeli, tech poslednich sanci a poslednich milování bych ani nespocitala...Nemeli jsme ani jeden deti, ale zacali jsme spolu, kdyz jsme byli kazdy ve vztahu s nekym jinym. Ja se rozesla, on ne... a dal to takhle pokracovalo nekolik let. Pri pohledu zpet nechapu, jak jsem to mohla dopustit a vydrzet, ale byla to proste zavislost se vsim vsudy, presne jak popisujete. V mem pripade to ale skoncilo tim, ze jsme udelali za minulosti tlustou caru a zacali spolu oficialne chodit, zaroven i zit, po dalsich dvou letech jsme se vzali a za dalsi rok se nam narodil syn. Nikdy jsem nemusela litovat a nikdy jsem nemusela pochybovat, proste jsem si vzala lasku sveho zivota. Sice mi ta laska vlastne nekolik let zivot nicila, ale ted uz 8 let ziju v pohadce, ve kterou jsem driv nedokazala ani doufat. Jsem porad zamilovana, ale uz ne zavisla, kazdy den se na nej tesim, ale nestiham ho...Pokud zakladatelka nechce znicit rodinu, nemela by s kolegou spat, tim se pravdepodobne laska a zavislost spis prohloubi, aspon ja jsem to to tak mela...
@abloom vzdycky pujde odejit s prace. Otazkou je, jestli to chces.? A jestli se s nim vyspat? Nooo, to je tezka otazka... Jsi jenom zenska a on je jako to jablko v raji. Pokud to udelas, tvoje manzelstvi se tim narusi a vsechno bude uz tzv. "pres caru". Pokud stojis o sve manzelstvi a deti, tak to nedelej! Zkus s manzele navazat tam, kde jste ztratili nit a to co si zazila, zkus probudit v manzolovi. Treba ti ten kluk vlezl do cesty... prave pro tohle, abys zachranila a uzdravila manzelstvi. Zkus to manzelstvi posunout do jineho levelu 🙂
@abloom nectu ostatni prispevky, tak jen za sebe. predevsim ublizujes sama sobe.takze za prve- prestan si ublizovat a za druhe- uz nemas co resit. muz chce zacit novy vztah, takze to vyresil za Tebe. pak jsi dobra, ze jsi s nim nespala 🙂 kdyz s manzelem nic, jsi silna, ze ani s nikym dalsim. takze laska je jen v srdci, to je dobre. se sexem v hlave (a jinde) by to bylo horsi. urcite tu psaly holky radu, nevidam se vubec. takze stoprocentne Ti mohu rict, ze za mesic bude dobre a za dva uz budes uplne nad veci. dekuj panubohu, ze on nasel nekoho k sobe. ted si jen udelej plan, jak se co nejmene vidat a co delat, aby jsi nemela v hlave jeho, ale sama sebe, deti, nejake radosti. zacni kreslit, vysivat, sportovat, treba se prehnane licit, chodit n koncerty, cokoliv. zaklad je vsak- aby se Ti to libilo, aby Te to tesilo. kdyz omezite kontakt, pujde to jako po masle, i kdyz kazdy zacatek je tezky. po case zjistis, ze je vsechno lepsi nez trapeni nad neresitelnou situaci. a pak- dostavas ohromnou sanci zlepsit svuj manzelsky vztah. Ty se ted dva mesice dej do kupy a uklidni. a pak s manzelem (prip. sama) vymyslejte, jak obohatit rodinny a partnersky zivot.
vsechno pujde, neboj! mam za sebou zamilovani s malymi detmi. a vim, ze to pujde. jen se rozhodnout nechtit se uzirat a trapit! ta situace je skvela, jen ted jsi na spatne strane a jeste to nevidis. moc drzim palce a preju silu a odhodlani!
promin ale ja si teda charakterniho chlapa predstavuju jinak nez nekoho kdo tlaci na vdanou zenskou, aby se snim vyspala zatim co on ma vaznou znamost.
Tady jsou zase takove moralistky... nedokáže pochopit nikdo, kdo to nezazil
Omlouvám se, preklikla jsem se a odeslalo se mi to... Zazila jsem neco podobneho, jen jsem byla na druhe strane... je to tezke, bolestive, a ani kdyz se to neprolatne, bude to vnitrne szirat a bolet dlouho, na to se priprav. Nejrozumnejsi fakt odejit z prace... jinou moznost nevidim. My jsme se nevideli temer 3 roky a uz muzu rict, ze jsem vylecena. Ovsem vubec netusim, co by to se mnou udělalo, kdybych ho znovu uvidela... nastesti bydlime kazdy v jinem meste. Drz se, zachran manzelstvi, ten muj "pan bozsky" udelal totez. Jina vec je jak se mu zije s tim, ze ma dceru, kterou chtel, ale dobrovolne nevida...
podívejte se na první dámu Francie, možná podobný příběh, ale s jiným koncem. Takže pro moralistky, asi se to hold občas stává. Jinak pro autorku, když už si se rozhodla ten vztah nenaplnit a ukončit, tak bych to udělala co nejrychleji. Zbytečně si prodlužuješ trápení.
@abloom byt tebou, tak s nim nespim, budes se z toho dostavat jeste hur. Zazila jsem neco trochu podobneho, dotycny odjel studoval mimo CR a stejne to moc nepomohlo, beru to jako hezke vzpominky a obcas kouknu na FB, jak se ma. Vytesnila jsem si to jako nejaky pribeh a ziji dal normalni zivot. S manzelem toho nemate malo a nepises o nem spatne, zamer se na nej, tu energii, co vkladas do kolegy, vloz treba do vyletu nebo neceho drobnejsiho.
@abloom Ano, mame spolu dcerku. On se citil provinile, ze mi sebral temer 2 roky, kdy jsem si mohla najit svobodneho ci rozvedeneho a proto mi sam nabidl, ze pokud chci, pujde se mnou do ditete... a ja jsem si jako temer 37leta svobodna, bezdetna nedokazala predstavit, ze se budu kdovijak dlouho snazit na nej zapomenout a ze budu urychlene hledat nekoho, abych nezustala bezdetna. Protoze s tim bych fakt nemohla zit. Prispel mi na vybavicku, posila mi alimenty, ale dcerku nevida. Videl ji jen jednou jako miminko... takze od jejiho narozeni jsem se o ni starala sama a jediny clovek, ktery mi pomahal a pomaha, je moje mamka. Do dvou let veku dcerky to pro me bylo fakt hodne narocne obdobi. Ale jsem tak stastna, ze ji mam, ze se to slovy popsat neda...
@abloom já by do toho šla
@abloom Pokud možno odejít z práce.. myslím, že podle toho, co popisuješ, ani není otázka, zda se s ním vyspat, na místě. On už je jinde než ty, sexem bys dosáhla (pokud by se vůbec nechal v téhle fázi svést) jen násobně horšího pocitu, že už je to pro něj passé.
A neboj, přejde to. Jen tomu prostě nechoď naproti. Nerýpej se v myšlenkách na osudovost. Nedramatizuj to. Snaž se k tomu přistupovat racionálně. Držím palce!
Takovýhle vztah po dobrém nikdy neskončí. Pokud to chceš ukončit, jinak než velkou hádkou, kde se řekne hodně zlého, to nepůjde. Na druhou stranu, i díky tomu to pak bude snažší, protože rozchody v dobrém nejsou rozchody v tom správném slovasmyslu - furt je tam "coby kdyby"... Oproti tomu řev a lítající talíře to umí ukončit dost kvalitně...